Překvapí, když se lidé ze vzdálených světů shodnou. Právníka a politika Aloise Rašína náboženství míjelo. Naopak katolické dějiny zbavoval mýtů historik Josef Pekař, aby byly lépe pochopeny. Oba posuzovali poválečnou dobu shodně: chyba neležela v režimu, nýbrž v lidech.
Tato cesta se plánovala dlouho, možná třicet let. Tak dlouho znám Zdeňka Jančaříka, což bude tím, že ho znám od studií, což těch třicet let holt už bude. Tehdy studoval germanistiku, byl takový vytáhlý, hubený, obrýlený, na první pohled vážný, ale to byl jen první pohled, když se s ním člověk seznámil, zjistil, že je s ním legrace a zajímavá řeč, i když je intelektuál.
Digitální revoluce s sebou přinesla i zcela nový typ ekonomiky. Situace, kdy většina občanů západních států má v kapse přístroj s permanentním přístupem k internetu, GPS modulem a neustále dostupným profilem na některé ze sociálních sítí, proměnila původní ideu sdílení nástrojů a služeb například na družstevní bázi do kvantitativně jiné úrovně.
Ve čtvrtek 27. dubna vtrhl do budovy makedonského parlamentu rozvášněný dav, zmlátil pár poslanců a policii trvalo několik hodin, než v budově zákonodárného sboru obnovila pořádek. Tím demonstranti přerušili proces ustavení vlády po volbách. Zároveň otevřeli prostor k úvahám, jestli má zastupitelská demokracie smysl na Balkáně a obecně v jihovýchodní Evropě.
Česko už začíná mít slušnou tradici premiérů introvertů, kteří nevyzpytatelně jednají na vlastní pěst. Uzavřou se do své osobní bubliny a svým rozhodnutím šokují všechny včetně nejbližších kolegů.
Během minulých dvou týdnů se ve světových médiích začaly objevovat informace o brutálních represích proti homosexuálům ze strany bezpečnostních složek v Čečensku. Zprávy o bití, mučení a zřizování de facto koncentračních táborů pro gaye působí šokujícím dojmem dokonce i na poměry autoritářské reality současného Ruska.
Psát o politice, šířit velké národní myšlenky, vést masy, to přeci stálo za to, nechat plavat studia. Václav Klofáč, syn prostého krejčího z Německého, dnes Havlíčkova Brodu, který si po maturitě nějaký čas vydělával jako pomocný učitel, byl z nabídky spolumajitele Národních listů Julia Grégra v roce 1890 nadšen: mít a nemít sto třicet zlatek měsíčně, na to byla v jeho 22 letech rychlá odpověď.
Jméno spekulanta a filantropa George Sorose uvedl nejnověji do oběhu maďarský premiér Viktor Orbán. Národně konzervativní politik zaútočil na Sorosovu Středoevropskou univerzitu (CEU) v Budapešti. Využil skutečnosti, že CEU sice vedle maďarských vydává i americké diplomy, ale žádnou pobočku v USA, která by ji k těm americkým diplomům měla opravňovat, neprovozuje.
Když se v neděli 23. dubna večer zavřely poslední volební místnosti a francouzské ministerstvo vnitra začalo pouštět první průběžné výsledky, vyrazil těsný vítěz Emmanuel Macron se svými příznivci slavit do brasserie La Rotonde na pařížském bulváru Montparnasse. Oslavy skončily až pozdě po půlnoci.
Na tenký a doposud neprobádaný led virtuálního světa youtuberů se vydal Okresní soud v Jihlavě, když jako první v Česku rozhodl o potrestání mladíka za urážku ve videu na YouTube podmínečným vězením. Ačkoliv urážky či pomluvy na sociálních sítích již české soudy řešily, je to vůbec poprvé, kdy byly vulgární výroky posouzeny jako výtržnictví a padl za ně trest odnětí svobody, byť podmínečný.
Od vzniku páté republiky Francie nikdy neměla prezidenta s jiným politickým rodokmenem než dvou hlavních politických stran. Konzervativních, gaullistických republikánů a levicových socialistů. V silně etatistické Paříži dokázali gaullistickou hegemonii přerušit jen socialisté Francois Mitterand (1981 až 1995) a současný prezident Francois Hollande (2012 až 2017).
„Když se všechno uklidnilo, zakopali jsme Židy vedle stodoly, což byla velmi nepříjemná práce, ale co naplat, někdo to udělat musel, zvlášť, když pan amtskomendant řekl: Upálit Židy jste dovedli, a kdo si myslíte, že je po vás uklidí.“
Pěvkyně Ema Destinnová na Čechy nezanevřela, vynášela své vlastenectví, kde mohla, až se jí jedno gesto stalo osudovým. „Zadarmo, bez přičinění našeho samostatnost nám nikdo nedá,“ vzkazoval ze švýcarského exilu v únoru 1915 do Prahy profesor filozofie Masaryk. Představoval si ustavení jakéhosi „tajného komitétu rozvětveného po způsobu ruských revolučních praktik“.
Krátce po vítězství Donalda Trumpa začaly videoserver YouTube plnit sestřihy z volebních studií velkých amerických televizních stanic. Ať už si o aktuálním nájemníkovi Bílého domu myslíte cokoliv, nedá se těmto klipům upřít nemalý komediální potenciál, zejména pokud v sobě máte aspoň špetku škodolibosti.
Zkuste si na internetu udělat kompas své politické orientace. Obvykle jde o soubor asi dvaceti otázek z nejširšího spektra společenských témat. Pokud na všechny odpovíte s maximálním příklonem ke svobodě jednotlivce a obraně soukromého vlastnictví, české mutace politického kompasu, kterých je na domácím internetu několik, váš výsledek umístí do libertariánského pravého horního rohu.
Uvážíme-li, že Erdogan má pod kontrolou podle kvalifikovaných odhadů až 80 procent médií, že z některých míst země bylo hlášeno zastrašování ve volebních místnostech nebo nepřipuštění zástupců opozice ke sčítání lístků, je zřejmé, že turecká společnost, odepisovaná jako nedorostlá západní demokracie, není v o tolik horším stavu než společnosti v některých členských státech EU.
Teror samozřejmě nemá národnostní původ, náboženskou příslušnost ani morální ospravedlnění, leč samotná konstatace těchto pravd má nulovou výpovědní hodnotu. Chceme-li teroristický čin pochopit, musíme ho vřadit do kontextu.
V dětství se okouká ledacos. Třeba takový život na panském. Budoucí mravokárce Jiří Guth, jak znělo jeho rodné jméno, přišel na svět v Heřmanově Městci. Šesté z osmi dětí úředníka na panství Ferdinanda Bonaventury Kinského si všímalo, jak to mezi lidmi chodí.
Posledních několik let tráví mladší ročníky na Západě volné chvíle podobným způsobem: zamilované páry, co si chtějí udělat takzvaně „hezký večer“, partičky kamarádů, které se zrovna necítí na noční tah městem, i celé rodiny, si stále častěji vybírají z nabídky on-line poskytovatelů filmů a seriálů, jako je nezpochybnitelná jednička na trhu, americký gigant Netflix.
Francouzi jdou k prezidentským volbám, které jsou zlomové. Přinejmenším ze tří pohledů. Zaprvé je zlomová doba. Země se už patnáct let od přijetí společné evropské měny potácí v hospodářské stagnaci. V poslední době se navíc kvůli nezvládnuté migraci a integraci přistěhovalců z muslimského světa dostala do vážného společenského napětí.
Jako obyvatelé moravských úvalů i české kotliny se ocitáme ve velkém dilematu. Na jednu stranu se nám vrátil jeden z nejpozoruhodnějších druhů evropské přírody, ale zároveň se jedná o zvíře tak inteligentní a pracovité, že se bude stále víc dostávat do konfliktů s člověkem. Nejedná se jen o pokácené jabloně a další stromy, ale zejména o údržbu rybničních a protipovodňových hrází.
Když začaly ve čtvrtek 7. dubna na základnu syrského letectva Šarját pršet tomahawky vypálené z amerických torpédoborců Ross a Porter, nepřehledný a brutální konflikt v Sýrii vstoupil do nové a možná nejnebezpečnější fáze za posledních šest let.
Na žádost, ať zaplatí pokutu 22 milionů za svůj střet zájmů, o které jako první informoval deník Echo24.cz, reagoval Jaroslav Faltýnek slovy: „Ale já se zeptám, kdo zaplatil korekci 2,5 miliardy, když ROP Severozápad machinoval s projekty? Kdo zaplatil 235 milionů korun Severovýchodu? Kdo zaplatil tyto peníze?“
Teolog, orientalista, bojovník ve válce o Arábii Alois Musil byl velkolepě činorodý muž. Zásluhy o založení republiky si ovšem zpovědník císařovny a rakouský generál nedělal žádné. „To jsi ty, ten Músa, který se již loni pokoušel proniknout do našeho území?“ špičkoval beduín kdesi ve žhavé pustině Negevu. „Loni jsem se tě nebál a ani letos se nebojím.
Je to jedno z nejpůsobivějších míst na sever od Prahy. Je odtud nádherný výhled dolů do kraje, na blízké městečko Úštěk, na protější kopec Sedlo a pak dál směrem k Litoměřicím. Stojíte na zdevastovaném poutním místě, kdysi jednom z nejkrásnějších v Čechách.
Lidé, kteří chodí na výstavy, většinou očekávají, že tam budou nějaké umělecké předměty. Nebo aspoň předměty, které jsou za umělecké označeny. To je správné a přirozené. Ale představme si, že nejdeme na výstavu, ale k někomu do bytu, kdo nám půjčil klíče (nebo jsme je našli) a odešel. Neznáme ho nebo ho známe jen trochu.
Poslední březnový den přinesli statistici zprávu, že loni odtekla na ziscích do zahraničí rekordní suma. 289 stažených miliard korun představuje jen za jediný rok vzestup o 62,5 miliardy korun. Potvrzuje to náš status země, která se stala zónou levné práce. Zahraniční investoři sem přijedou vydělat peníze v oborech, v nichž se proti většině evropských zemí nabízí výrazně levnější práce.
Do budovy britského parlamentu se koncem března pokusil proniknout terorista, který předtím zabíjel autem na Westminsterském mostě přes Temži. Titulky v médiích hlásily „útok na kolébku demokracie“.
Spojené státy hrály při vzniku Československa podstatnou roli. V zakladatelských mýtech nenápadně koluje i jméno vědce, jehož si Masaryk velmi vážil: Aleše Hrdličky.
Opět vzplála poslední bitva a celé pokrokové lidstvo se dalo na pochod. No, možná ne úplně celé, ale určitě jeho nejuvědomělejší předvoj – showbyznys a hromadné sdělovací prostředky. Hlavní proud amerického tisku zvláštní deklarací vyhlásil novému prezidentovi válku až do úplného impeachmentu. Konkrétní důvod pro jeho zahájení se teprve hledá, leč je to otázka čistě technická.
