Co se dělo před rokem 2010 na železniční trati Praha–Ostrava, porušovalo všechna pravidla svobodného trhu. V jiné evropské zemi by na frekventované trati dopravci s přehledem vydělávali, u nás stát dotoval státní podnik České dráhy 24 miliony ročně. Hlavním kritikem byl tehdy brněnský podnikatel Radim Jančura. Poměry se od té doby změnily. Vláda zrušila monopol Českých drah a do Ostravy jezdí tři společnosti. Něco je však špatně, protože loni dopravci inkasovali dotaci přes 100 milionů.

Pointa příběhu je v tom, že víc než polovinu bere Jančurova firma RegioJet. Protože nárok na podporu mají také Jančurovy žluté autobusy, inkasuje firma protidotačního bojovníka ročně od státu 109 milionů. Ke všemu stejná částka míří z podniku na jeho osobní konto, aniž by z ní musel platit daně.

Vítejte ve světě nových podnikatelů, kteří razantně bojují proti přebujelým dotacím, aby ještě vyšší dotace sami dostali, kteří se snaží vymýtit klientelismus, aby pro sebe vytvořili ještě výhodnější vazby na stát. Stomilionový dotační titul „Jančurova peněženka“ je důkazem toho, že se brněnskému žralokovi daří.

Proč dotace? Raději slevu

Reklamní publikace holdingu Student Agency říkají, že Jančurův byznys začal v roce 1993, kdy jako „podnikavý student brněnského VUT založil agenturu zprostředkovávající au pair pobyty studentům z České republiky“. Díky jeho tvrdé práci se v roce 2000 tržby přiblížily 150 milionům korun a zisk půl milionu. Roku 2004 už začaly jezdit žluté autobusy Student Agency (dnes RegioJet) na trase Praha–Brno, v roce 2011 následovaly žluté vlaky RegioJet z Prahy do Ostravy. Poslední údaje o tržbách z roku 2015 už hovoří o třech a půl miliardách. Příběh kapitalistického selfmademana provázejí superlativy. „Naše autobusy jsou evropskou raritou v poměru kvality a ceny, nedotovaný žlutý rychlovlak je raritou na kolejích. Není běžné, že by soukromý dopravce bez dotací provozoval vlaky,“ chválil se ještě nedávno Jančura a měl ohlas i v médiích. Neobyčejně komfortní jízda, revoluce na kolejích, nadstandardní pohodlí a jiné reklamní slogany jsou dodnes součástí novinových titulků.

Nejdůležitější a nejúčinnější však zůstává prvotní lež o tom, že RegioJet jezdí bez dotací. Žlutá flotila opravdu nežádá od státu ani od krajů dotaci na vyrovnání ztráty za provoz linek veřejné služby, místo toho provozuje tzv. komerční linky. V českých podmínkách to ovšem znamená, že inkasuje o to větší státní podporu. Příkladem je zmíněná železnice Praha–Ostrava. Když měly monopol České dráhy, inkasovaly sedm milionů na úhradu ztráty a 17 milionů jako dorovnání slev pro studenty a důchodce. Pak byl zaveden komerční provoz a ztráta už se nikomu nehradila. Za slevy ovšem stát loni doplatil 109 milionů, z toho 58 milionů bylo pro RegioJet, i když provozuje necelou třetinu spojů.

Hlavní otázka přitom zní, kde se na trati najednou vzalo pětkrát víc studentů, kteří přitom obvykle dávají přednost žlutým vlakům. Existují dvě vysvětlení: ministerstvo dopravy tvrdí, že cestování s RegioJetem je prestižní záležitostí, jíž využívají i ti, kdo dříve vlakem nejezdili. Skeptici upozorňují, že není nic snadnějšího, než aby třeba šedesátiletý cestující koupil žákovskou jízdenku. Stevardi RegioJetu nemají důvod ověřovat, zda stařík opravdu studuje, protože stát jeho slevu stejně doplatí.

Další dotace jsou nepřímé. Jančurovy firmy si vybírají jen trasy, kde cestuje nejvíc lidí a kde jízdné spolu se státní podporou zajistí zisk. Žluté autobusy jezdí několikrát denně z Prahy do osmi velkých měst (Brno, České Budějovice, Liberec, Plzeň, Karlovy Vary, Most, Chomutov, Znojmo). O to víc musí stát a kraje doplácet ztrátu na zbývajících trasách, jimiž se sváží na terminály žlutých autobusů lidé z menších městeček a vesnic.

Vedle dotací je klíčem Jančurova úspěchu agresivní marketing. Dokázal vzbudit dojem, že mu všechno vychází, i když jeho operátor prázdninových cest Dovolena.cz nesplnil očekávání a v milionových ztrátách začaly bílé pražské taxíky Tick Tack. V evropských trasách podléhají autobusy RegioJet německému koncernu FlixBus, část trhu drží jen při spojení s Berlínem, Vídní, Bratislavou a Budapeští. O to víc Jančura napadá politiky, kteří nechtějí jeho autobusům a vlakům uvolnit výnosné linky v tuzemsku. „Kdo lže, ten krade,“ napsal loni v říjnu na kapoty žlutých autobusů vedle portrétu jihomoravského hejtmana Michala Haška.

Se stejným textem rozeslal i statisíce letáků – a Hašek prohrál krajské volby. Stejnou zkušenost včetně výhrůžných SMS zpráv zaznamenal jihočeský hejtman Jiří Zimola. Jindy je marketing RegioJetu součástí mediálních tažení hnutí ANO. Třeba při konfliktu o reorganizaci policie se na karoseriích autobusů objevil ministr vnitra Milan Chovanec s označením Langer II a číslem mobilního telefonu. Jančura platí aktivisty z Nadačního fondu proti korupci a Rekonstrukce státu, kteří napadají politiky „tradičních stran“.

Lepší dividendy bez daní

Příběh podnikatele, který dosahuje zisku na účet daňových poplatníků, dostal temnější rozměr poté, co vyšla najevo historie s korunovými dluhopisy. Andrej Babiš se dostal do potíží, když si od svého Agrofertu koupil za jeden a půl miliardy dluhopisy se šestiprocentním úrokem. Tím zmenšil daňový základ o 90 milionů a stejnou částku inkasoval ve formě každoroční dividendy, kterou nemusel danit. Jančura byl radikálnější. Nově založený Student Agency Holding vydal v roce 2012 dluhopisy za 900 milionů s 12% úrokem a svému majiteli Jančurovi je předal v rámci účetní operace. Stačilo, že podnikatel převedl své tři firmy pod střechu holdingu. V tomto případě se z daňového základu odepisuje 110 milionů a Jančura dostává jako nezdaněnou dividendu částku o dva miliony nižší.

Mluvčí Student Agency Aleš Ondrůj vysvětluje, že nejde o obcházení daňových povinností. Dluhopisy jsou u Jančury zaparkovány dočasně a podnikatel je okamžitě nabídne investorům, až RegioJet získá smlouvu na provozování nějaké dotované trati a bude potřebovat koupit pár souprav. To se však zatím nestalo, protože soutěží z poslední doby se Jančurova firma buď neúčastnila, nebo neuspěla. Daňové výhody pro holding a jeho majitele tedy vznikly pouze jako vedlejší a nezamýšlený účinek. Ondrůj zdůrazňuje, že „peníze z úroku z dluhopisů byly vráceny zpět do firmy a použity pro další rozvoj podnikání“. Dokumenty o tom nejsou k dispozici veřejnosti, podle mluvčího ale byly odeslány bankám i finanční správě.

Není známo, jestli argumentaci prověřil finanční úřad, v každém případě je jisté, že holding Student Agency měl v roce 2014 zisk 240 milionů, z nějž zaplatil daň 27 milionů. V následujících dvou letech byly výsledky zřejmě podobné, i když Jančura definitivní čísla ještě nezveřejnil. „Nedotované rychlovlaky a luxusní autobusy“ inkasují od státu každý rok čistých 80 milionů na provoz .

„Žluté vlaky nesnáším“

„Nesnáším žluté vlaky a žluté autobusy, protože nejsou naše, slovenské. Žluté vlaky a autobusy musí pryč.“ Často citovaná věta zazněla na jaře 2016 při volební kampani šéfa Slovenské národní strany (SNS) Andreje Danka. Umírněný nacionalista Danko se stal Jančurovým nepřítelem číslo jedna a vysloužil si jako čeští politici gejzír osobních útoků. „Vzkazuji panu Dankovi, že by měl usilovat o to, aby Slovensko vystoupilo z Evropské unie a připojilo s k Rusku. Potom by mohl rozhodovat Putin a Danko,“ útočil tehdy brněnský podnikatel z liberálních a proevropských pozic.

Souboj Jančura prohrál ve chvíli, kdy se SNS stala součástí vládní koalice a Danko předsedou sněmovny. RegioJet předtím dumpingem ovládl hlavní trať Bratislava–Košice a už chtěl realizovat zisk. SNS ovšem zabránila tomu, aby mu stát doplácel jízdné za studenty i důchodce, kteří můžou jezdit na Slovensku úplně zadarmo. Danko naopak doporučil, ať se na trať do Košic vrátí státní Železničná spoločnosť Slovensko, jíž stát jízdné za studenty uhradí. Jančurovi nezbylo než s velkými ztrátami dobyté pozice opustit.

Nedůvěra k Jančurovi se rozšířila a regionální politici odmítali využít Jančurovy autobusy. Šéf RegioJetu neuspěl se zveřejňováním telefonních čísel politiků na karoseriích, na obtěžování proudem SMS zpráv od českého dravce si veřejně postěžoval ministr financí Peter Kažimír.

Jedním z mála spojenců Jančury zůstal banskobystrický hejtman a radikální pravičák Marian Kotleba. Sice prosazuje vystoupení z EU, nedávný euronadšenec Jančura s ním přesto natočil reklamní klip, protože právě Kotleba mu povolil provozovat autobus z Banské Bystrice do Bratislavy. „Pan Kotleba je třeba brán jako nacionalista, ale není v té politické partičce,“ chválil podnikatel příznivce fašistického Slovenského státu. Kromě „Kotlebovy“ linky už provozuje jenom příměstskou trať Bratislava–Komárno s roční dotací milion eur a mezinárodní trasy z Prahy na Slovensko, které získal s podporou českého státu.

Jančura se na Slovensku snažil hrát roli oběti, tamní nejpopulárnější politik Danko však občanům vysvětlil, proč je třeba žlutou kavalerii omezit. Není prý divu, že Jančura podnikání nezvládá, řekl v Hospodárských novinách. V tržní ekonomice se přece nemůže uplatnit podnikatel, jenž svůj záměr staví pouze na tom, že dostane státní podporu. Slovensko nepotřebuje podnikatele, kteří na billboardech napadají politickou reprezentaci, ještě ji obviní z klientelismu, a sami ho přitom vyžadují. Jančurova expanze se státní podporou by podle Danka slovenskou železnici rozložila a zničila. „Slovenská národní strana se na to nemůže ani nebude jenom dívat,“ zdůraznil šéf sněmovny.

Nejdřív pořádek, pak demokracii

Na Slovensku to nevyšlo, v české dopravě závisí Jančurova prosperita na hnutí ANO, které kontroluje dopravní resort. Po protestech ČSSD nevyšel plán na zřízení státní půjčovny vlaků. Soupravy v ceně dvaceti miliard korun z evropských dotací si měli půjčovat konkurenti Českých drah. RegioJet by už nebyl odkázán na vyřazené soupravy rakouských železnic. Ministerstvo dopravy mu aspoň povoluje vstup na lukrativní linky vždy v okamžiku, kdy je schopen nasadit nové vozy. Od letoška jezdí tři soupravy do Brna, od příštího roku se uvolní trať až do Vídně, za dva roky do Mnichova.

Jančura podporuje Andreje Babiše, po zkušenostech ze Slovenska také doporučuje omezit demokracii. „Chápu, že Babiš je pro absolutní demokraty neakceptovatelný, neboť je autoritářský. Dal bych mu ale šanci čtyři roky vládnout, ať ukáže, co umí. Až se dá republika do pořádku, pak bych trochu té demokracie do politiky dal,“ řekl v rozhovoru pro Parlamentní listy.