Studoval češtinu na FF UK, lužickou srbštinu na Lipské univerzitě a práva na Policejní akademii. Byl šéfredaktorem měsíčníku pro světovou literaturu Plav, organizoval festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka, pracoval jako vychovatel ve výchovném ústavu Klíčov, koordinátor volnočasových aktivit pro osoby s Aspergerovým syndromem v APLA Praha, redaktor Činohry Národního divadla a redaktor Týdeníku Echo. Z lužické srbštiny přeložil reportážní povídky Jurije Kocha Modrá vrána (2009), z němčiny pohádku Udo Weigelta Mája a ohnivý lišáček (2022). Předsedá Společnosti přátel Lužice, kromě Echa24 spolupracuje s revue pro literaturu a kulturu Souvislosti.
Jednou se to nejspíš stát muselo, ač zvyk z toho dělat nebudeme: dnešní kulturní tipy pojí Praha, zůstaneme v ní. Literární čtení opomíjeného klasika, divadelní premiéra, filmový festival. I když ten se ve své druhé půli přesouvá do Brna, tak aspoň jeden výlet je zajištěn. K němu na cestu knihu anebo k poslechu soundtrack.
Kniha Evy Zábranové Flashky, v autorčiných padesáti letech její debut, je v několikerém významu toho slova zjevení. Jednak její uvedení pravděpodobně málokdo čekal, jednak je to kniha vyzývavá, protože nepohodlná.
V uplynulém týdnu se toho stalo v literatuře nebo kolem literatury dost podstatného, aby to vydalo na tři drobné komentáře. Nuže, tady jsou.
Tento týden je to prosté, vemlouvavým pojítkem a vodítkem po kulturních tipech je fauna: automobilová výstava v Praze, divadlo v Liberci, festival spisovatelů, oceňované evropské filmy a finská národní literatura. Všechno to pojí zvířátka.
Režisér a scenárista Benjamin Tuček právě premiéroval svůj nový dokumentární film Plán. Ten pojednává, jak napovídá jeho název, o územním plánu hlavního města.
Tento týden tvrdě prozaicky i něžně poeticky: festival alternativní kultury, výstava největšího z básníků, divadelní premiéra podle kdysi slavné knihy, akční film i zásadní báseň modernistické poezie. Až na jeden tip spojuje ostatní účast výjimečných mužů.
„Havel byl jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě a dal mi hrozně moc,“ říká v rozhovoru pro Týdeník ECHO někdejší Havlův mluvčí, dnes český velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský.
Jméno dramatika a scenáristy Petra Kolečka se v posledních dvou letech stalo všudypřítomným; minout se s ním dá práci. Příkladně když nyní zkraje září začala novinkami naditá podzimní televizní sezona, měl tento autor hned v první dva její vysílací dny své příspěvky v primetime dvou stanic: na Primě seriál Vinaři, v České televizi Zrádce – úvodní příspěvek nové řady celovečerních filmů Nevinné lži.
Kulturní tipy tohoto čísla mimoděk pojí motiv cesty, či přesněji pouti. Čím by to mohlo být? Každopádně tentokrát kupodivu bez divadla, zato festivalověji: literární přehlídka v Praze, tamtéž staroseverská a navrch jedna filmová v Ostravě. Závěrem film v televizi a nová kniha Milana Kundery.
Poslední kniha Bohumily Grögerové se jmenuje Můj labyrint a vyšla zhruba před třemi týdny, v den autorčina úmrtí. Může spisovatel na odchodu za sebou zavřít dveře hlučněji? Jsou to důvtipně koncipované lyrické vzpomínky na tři výseky z autorčina života – tedy další příspěvek Grögerové k žánru, kterému se v průběhu svého života věnovala opakovaně a který zkoušela zatížit různými kreativními finesami, zvědava zjistit, kam lze při podvolování paměti zajít, aby nedošlo k jejímu pokřivení, a přitom její svědectví bylo odvyprávěno docela nově.
Tentokrát barevněji, neboť od každého trochu: premiéra klasické hry ve velkém měšťanském divadle, rodinný výlet za krásami designu, přehlídka neznámých animovaných filmů, v televizi československý western a na čtení literární časopis.
Režisér Filip Nuckolls býval uměleckým vedoucím Činoherního studia v Ústí nad Labem. To bývalo symbolem dobrého mimopražského divadla, v obecném povědomí dokonce bývá zafixováno jako nejlepší regionální scéna.
Je to tak, začala škola a divadla opravdu přibývá. Dnes tedy dvě plzeňské pozvánky, muzikantská do Prahy, výstavní do Havlíčkova Brodu a jako ozdravné naředění festivalů a přehlídek intimita knížky do uší.
Vzpomínkový román Každá věc ať dospěje na své místo vydala všestranná Sylvie Richterová – prozaička, básnířka, esejistka, literární vědkyně – po dvaceti letech od edice své předešlé prózy Druhé loučení. Ne že by po ty roky mlčela úplně: vyšla jí jedna básnická sbírka a dva svazky esejů. Jenže těžko s nimi srovnávat výsostné ambice její čtyřsetstránkové novinky, v níž na propletenci osudů řady postav předkládá svou syntézu uplynulých šedesáti let českých dějin.
Prázdniny končí a škola klepe na vrata. A tak se pozvolna budou proměňovat také kulturní tipy, pravidelněji se začnou objevovat divadelní doporučení – dnes je to brněnský pouliční festival. K němu výstavy na nádraží, něco filmů, kniha a příjemné novinky na internetu.
Dnešní tipy jsou různorodý tyglík – pamatují hodně na děti a dějiny. Kromě doporučení některých, tentokrát pražských výstav, dojde na tři dětské knížky, na dudy anebo dokumentární film o srpnové okupaci v roce 1968.
Ke svým letošním pětaosmdesátinám nadělil Milan Kundera českému publiku nový svazeček esejů. Od doby před deseti lety, kdy s nimi začal, je to pátý v pořadí. Jmenuje se Slova, pojmy, situace a autor do něj zahrnul tři stati ze tří svých esejistických knih včetně nejnovější.
V uplynulém týdnu zemřeli ve dvou dnech po sobě dva slavní hollywoodští herci – Robin Williams a Lauren Bacallová. Nepřehlédnutelného mysticismu tohoto dějinného zvratu se chopil kdekterý jasnovidec, takže ti nejlepší (například server Csfd.cz) ihned prorokovali, že „smutnější týden letos filmový svět ještě nezažil a snad už ani nezažije“.
Reflexe filmové pohádky Tři bratři stojí teprve na začátku, ale už v ní lze zahlédnout obvyklý jev hodnocení tvorby Zdeňka Svěráka: neprobíhá v jejím celku, nýbrž po oddělených částech. Píše se o jeho scénářích a dramatech, méně už o jeho literární, herecké a textařské tvorbě.
V polovině srpna je konec prázdnin na dohled, a tak se letní festivalová sezona sbírá ke svému poslednímu velkému nádechu. Tentokrát tedy přinášíme přehled některých hudebních a divadelních přehlídek, doplněný pozvánkami na čerstvé a přitom vbrzku končící výstavy, jež byste si neměli nechat ujít.
Viktor Janiš dlouhodobě patří k nejlepším českým překladatelům z angličtiny i redaktorům anglických překladů svých kolegů. Je znám svou pečlivostí i náročností výběru překládaných autorů – jak sám říká, texty k překladu si vybírá podle autora, texty k redigování podle překladatele, neboť to šetří čas i nervy. A je také vyhledávaným popularizátorem umění překladu. Čerstvě má za sebou překlad díla, o němž tvrdí, že je nejkrásnější, na jakém kdy pracoval.
Umělecké stálice jsou základem tipů na tento týden: kdo neviděl návrat Monty Pythonů naživo či zprostředkovaně v kině, má nyní možnost zhlédnout je ze záznamu. Woody Allen zase přichází s novým filmem. A o Jiřím Brdečkovi vyšla rozsáhlá publikace...
Prázdniny jsou sezonou festivalů, dovolených a výletů, s tím se nedá nic dělat. A tak se přizpůsobujeme a v jejich půlce nabízíme cesty do různých stran za vyžitím divadelním, výtvarným a hudebním. S přehlédnutím k filmovým rozkoším.
Týdeník ECHO přináší průřez kulturními tipy. Od divadla přes filmy po knihy...
Filmový debut divadelního režiséra Miroslava Krobota Díra u Hanušovic vstupuje do kin s patřičně velkou produkční podporou, aby snímek nezůstal přehlédnut a už dopředu s ním diváci počítali jako s hitem. K použité reklamní výbavě patří rovněž ubezpečení tvůrců, že snímek z dějiště šumperské vesnice je „autentický“, protože oba scenáristé – vyjma Krobota ještě jeho gymnaziální spolužák, filmařský nováček psychoterapeut Lubomír Smékal – z podobné dědiny pocházejí a zachycené „příběhy“ většinou mají reálný základ.
Zpráva o úmrtí překladatele Františka Fröhlicha (bylo mu 80 let) mě zasáhla nepřipraveného – stejně jako jí podobné, které mi před lety oznamovaly, že zemřeli Rudolf Pellar a Alexandr Stich. Ačkoli student češtiny, životní cesta mě přivedla k zájmu o literatury cizí a především k překladatelskému řemeslu. Učil jsem se mu jako redaktor a pak i šéfredaktor měsíčníku pro světovou literaturu Plav a naučil se mu praxí víc než ve škole.
Týdeník ECHO přináší průřez kulturními tipy. Od hudby přes film po knihy...
Lužickosrbská literatura v českých převodech zažívá podobnou revitalizaci jako celý lužickosrbský národ. Po porevolučním tápání a hledání, jak se s někdejšími desetiletími plánované kulturní výměny vyrovnat jinak než nabídkou laciných, narychlo spíchnutých sešitků, edičně zpracovaných halabala, se v posledních letech objevují vydání, jež konečně mají ambice rovnocenné s překlady z tzv. velkých literatur a na něž má smysl stejně seriózně reagovat.
Týdeník ECHO přináší průřez kulturními tipy. Od hudby přes film po knihy...
Drobný, do bledě modra zbarvený svazek esejů Josepha Conrada, nazvaný prostě Poznámky o životě a literatuře, vyšel teprve nedávno, ale už se lze slavnostně pýřit, že v něm česká překladová literatura získala cenný kus, aspirující – pokud na ně někdo dá – na různá letošní literární ocenění.
