Proporce divadelního autismu: skrýše neznámého

Umělecké ztvárnění autismu nebo jiných výrazných poruch bývají divácky či čtenářsky vděčná, neboť jde o nahlížení do vzdálených niterných světů, spojovaných s nejedním předsudkem a ohmatávaných bázlivě. Umění, byť sebepovedenější, se v těchto případech stává rovněž osvětovou službou. Proto i nepovedená ztvárnění jsou úspěšná. Tematicky jde tedy o sázku bez risku, proto ale umožňuje tvůrcům být na sebe přísní. Naposled se u nás o to, vyrovnat se se svody bezpečné jistoty, pokusil ansámbl Dejvického divadla hrou Kakadu, jež měla premiéru v půli prosince. Její text, dle tvrzení tvůrců záměrně chatrný a dotvářený při zkoušení, vznikl pro Dejvické divadlo a dle režiséra Jiřího Havelky „se snaží poznat cizí světy, nevnucovat vlastní, chce poznat vesmír ze tmy“ jinotajné lebky autistky. V hlavní roli Simona Babčáková.

Karel František Tománek, Jiří Havelka: Kakadu. Hra ze života. Dejvické divadlo, Praha, reprízy 9., 11., 23. 1. a 4 a 17. 2. www.dejvickedivadlo.cz

Teheránu na dohled: filmy, jež je vhod znát

V úzkém profilu zdejšího bytí v bezpečí středu euroseveroamerické civilizace je to důležitá příležitost pořádněji nahlédnout docela odlišnou kulturu: čtvrtý ročník festivalu íránských filmů se věnuje „rebelům“ tamní kinematografie. Anotace sedmi příspěvků hlavní soutěže celovečerních snímků slibují různorodé zážitky: namátkou western zamilované upírky Sama nocí tmou, receptář podivuhodných kulinářských specialit a film jediného záběru Rybka a kočka nebo kabaret Pod vrstvami o nesourodé partě, jež ukradne auto plné zábavní pyrotechniky a snaží se ji prodat. Hravost této sekce vyvažuje náročnost šestice dokumentárních snímků plných emigrace, útěků či islámské revoluce. Tematicky se jim vymyká, zdá se, velmi něžný příběh Řidič a jeho liška o šoférovi kamionu, jenž v utrpení své bipolární poruchy natáčí milostnou bajku osla a lišky.

4. festival íránských filmů. Praha do 11. 1., Oko, Světozor, Royal. Brno 13. až 15. 1., Scala. www.iranianfilmfestival.cz

Když Burian maloval: z Čech až na detail světa

V půli prosince začala výstava Zdeněk Burian: až na konec světa. Třebaže Burian patří k autorům, kteří pro svou oblíbenost mají stálou expozici ve svém muzeu, v tomto případě v severomoravském Štramberku, při jeho obrovské produkci je stále co objevovat a daří nacházet nové kombinace. Autoři nynější pražské výstavy dali dohromady sbírku čtyřiceti olejomaleb, vystavených většinou prvně, a rozdělili ji do tří tematicky spřízněných bloků. První představuje menší plátna, vytvořená pro knižní obálky známých prvorepublikových nakladatelů dobrodružné literatury (namátkou Toužimského a Moravce) anebo později v 50. letech. Druhý je úryvek souboru Širým nebem, na němž Burian zachycoval odlehlé kouty světa spolu s jejich obyvateli. Třetí část výstavy jsou portréty těchto exotických tváří zpravidla z druhé půlky planety.

Zdeněk Burian: až na konec světa. Muzeum Kampa, Praha, do 15. 2. www.retrogallery.cz

Kunderovy eseje: potřetí a zas o jiném

Milan Kundera se vloni rozšoupnul a vydal v češtině tři svazečky svých esejů. (Celkově jich tak je sedm, to už vydá za jednu velkou knihu.) O prvých dvou loňských jsme zde informovali, nuže ještě o třetím: vyšel v prosinci a jmenuje se O hudbě a románu. Jsou to tentokrát dva texty a oba už dřív vyšly časopisecky v literárním měsíčníku Host. Autor do nich vstupuje odhodláním předvést, že kromě svých obvyklých francouzských, českých a ruských šarží je s to uvažovat plnohodnotně rovněž o německé kultuře, a tak oba eseje začínají citací v němčině. Třeba na Bachově hudbě, zejména na jeho Umění fugy, uvažuje nad tím, že modernita i historie, v nichž žijeme a na jejichž uvažování jsme navyklí, nejsou lineární, nýbrž cyklické a rozbíhají se dopředu i dozadu. Anebo že hudba nevzniká primárně pro vyjádření citů ani radost srdce.

Milan Kundera: O hudbě a románu. Vydalo nakladatelství Atlantis, 98 s., 139 Kč.