Dnešní tipy jsou pestré a rozlítané: za výstavou do Ostravy, za divadlem do Brna a Prahy, za filmem k televizi, na koncert zase do Prahy a kdekoli přitom s knížkou v ruce.

Zář v úlomcích ismů

Od začátku října je v Ostravě v Galerii výtvarného umění k vidění výstava nazvaná Zářivý krystal. Průniky – Střety – Přesahy. Zachycuje Bohumila Kubištu a české umění mezi lety 1905 a 2013 a dle ohlasů hlásajících takřka unisono, že jde o „výstavu roku“ nebo aspoň „objevnou“, se zdá, že výsledek práce kurátorů je povedený a inspirativní. Výstava je to bilanční, ke 140. výročí autorova narození se snaží obsáhnout jeho vývoj od expresionismu ke kubismu a futurismu, jeho malbu, kresbu i teoretické práce, takže zahrnuje na šedesát nejcennějších Kubištových děl ze státních i soukromých sbírek. Na nich chce ukázat, jak velký a formativní vliv měl Kubišta na celou českou kulturu – ostatně obrazy Kubištových současníků i následovníků jsou umístěny v dalších patrech ostravské galerie, a tak zájemci si mohou prohlédnout a sledovat, jak se tato linka ve zdejším výtvarném umění vyvíjela a jak sílila. Kubištu nejvíc ovlivnili Edvard Munch, Pablo Picasso a Georges Braque, on sám naopak inspiroval tvorbu Emila Filly, Vincence Beneše, Antonína Procházky, Jana Zrzavého, Josefa Váchala, Josefa Šímy nebo Františka Muziky. Pobočným cílem výstavy, jež je v takové obsáhlosti Kubištovi věnována poprvé, je představit také malířův dobrodružný život. Mimochodem, ačkoli název výstavy implikuje název obrazu, takto nazvané dílo Kubišta nestvořil. Jak uvedl v jednom z propagačních rozhovorů k výstavě jeden z kurátorů a současně ředitel ostravské galerie Jiří Jůza: „Je to obrazné pojmenování, které ale souvisí přímo s Kubištou. Ten chtěl ze své tvorby vyjmout ,zářivý krystal', jenž by všechno absorboval: barvy, zlatý řez, zobrazení skutečnosti. Je to pojem, který použil, o kterém hovoří a který symbolizuje jeho umělecké snahy. Ostatně naše výstava tímto Kubištovým citátem začíná na úvodním panelu.“

Výstava Zářivý krystal v Galerii výtvarného umění v Ostravě je k vidění od 3. října. Trvá do 4. ledna 2015. Další informace naleznete na stránkách www.gvuo.cz

Kde život náš je v půli se svou poutí

Do letoška své poslední řadové album vydala Lenka Dusilová roku 2011 pod hravým názvem Baromantika. A také šťastným, jelikož dal jméno rovněž zpěvaččině současné kapele. S ní Dusilová vloni připravila koncertní desku Live at Café v lese a letos v září nové studiové album V hodině smrti. Je výjimečné stejně jako první společná nahrávka této formace. Na Dusilové je odjakživa nejpřitažlivější inteligence a bezohlednost, s nimiž si jde za svým. Baromantická alba pojí soustředěnost aranží a překvapivé střídavé tempo nervózního a klidného projevu, vyjádřené fantaskními vokály a zastřenými texty. Ostatně kolik českých zpěváků by si suverénně trouflo zhudebnit a zpívat básně Ezry Pounda? Význam harmonie zvuku podtrhují také střídající se jazyky: kromě češtiny jsou tu slyšet angličtina, slovenština a polština. Recenze alb jsou nadšené a ono poslední vydávají s oblibou za „album roku“. V pohádce už zbývá jen dobrý konec – koncertní šňůra. Dle slov Dusilové aktuálně Baromantika se svým albem pořádá turné plné nečekaných a neplánovaných „pidikřtů“: „Hodinu smrti jsme povýšili ve zvukově dokonalém brněnském klubu SONO společně s kapelou Květy, v Jablonci jsme bouchli španělské bublinky od španělského fanouška a potěšili fanoušky i v Havířově, Opavě, Plzni a Košicích. Vrcholem turné je pro nás koncert 2. listopadu v pražském Divadle Archa. Těšíme se, že si zahrajeme s našimi milými hosty.“ Jimi budou spolupracovníci Baromantiky na jejím posledním albu – David Koller, Dan Bárta a Justin Lavash. A tento koncertní vrchol na Dušičky je zároveň právě křtem desky, tentokrát oficiálním.

Lenka Dusilová a Baromantika, koncert a křest alba 2. listopadu v Divadle Archa od 20:00. Více informací na webech www.divadloarcha.cz nebo www.lenkad.com

Z pohádky do pohádky

Na divadle se toho tento týden děje docela dost, zmiňme krátce aspoň tři inscenace, jejichž děj se nějak vztahuje k dějinám českých zemí:
1. O druhém románu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch se sice vědělo, byl nominován na několik literárních cen a vyhrála dokonce nějaké čtenářské, ale všeobecného ohlasu se dočkal až zpětně, po velkém úspěchu následujícího autorčina díla Žítkovské bohyně. Ambiciózní příběh o Gertě je dalším ze současných angažovaných příběhů, snažících se postihnout celé poválečné české století a nic nevynechat. Vypráví o vyhnání brněnských Němců, znásilňování žen jejich otci, mezigeneračních rodinných rozkolech, rozpadu moravské vesnice, komunistickém úpadku tamtéž, ztraceném srdci Němců, kteří zůstali, i porevoluční touze vystavět odsunutým pomník. Dramatizace tohoto románu měla v brněnském HaDivadle premiéru na státní svátek vzniku samostatného Československa (jako symbol časů, které přišly po této slávě, to byl dobře zvolený čas). V režii Mariána Amslera hrají Sára Venclovská, Gabriela Štefanová, Jan Lepšík, Zbyšek Humpolec, Marie Ludvíková a další.
2. Většinu spolku Tygr v tísni tvoří studenti herectví, režie a dramaturgie DAMU, ovšem spolupracují rovněž s amatérskými herci. Existuje od roku 2009 a má za sebou kromě kabaretů a menších experimentů i velké inscenace, opřené o kvalitní texty (například dramatizaci slavné lužickosrbské pohádky Krabat nebo deníků Pavla Juráčka). Nyní spolek přichází s premiérou Explosis. To je další biografický kus, montáž vycházející ze života a díla grafika, dělníka a tvůrce explosionalismu Vladimíra Boudníka. Scénář inscenace vznikl na základě Boudníkova básnického díla, jeho manifestů, korespondence, deníkových záznamů a obrazů, ale také ze zápisků a básní jeho přátel Vladislava Merhauta, Egona Bondyho a Bohumila Hrabala. Anotace praví, že „inscenace zkoumá tuto komplikovanou a podstatnou osobnost českého moderního umění jako přítele, hospodského štamgasta, milence, manžela, performera a legendu“. V režii Zuzany Burianové hrají Šimon Krupa, Vít Roleček a Kateřina Císařová.

3. Divadlo Feste funguje od roku 2006 v Brně, dělá autorské divadlo a – jak je zjevné z názvů jeho inscenací jako Náš islám, Havel píše Husákovi nebo Deníky Majdanu – soustřeďuje se na politická a společenská témata. Aktuálně divadlo premiéruje inscenaci Husina; její vysvětlující podtitul je Mediální groteska o Husovi bez Husa. Scénář dramatu napsal Jakub Macek, který už pro divadlo připravil třeba hru Dr. Emil Hácha aneb Já na Háchu, Hácha na mě. V případě obou Mackových příspěvků tedy jde o žánr „neříkané historie“, domýšlení příběhů, odsouzených jinak hnít v zjednodušených tvarech na stránkách učebnic. Víc o stylu Husiny napovídá její anotace: Je 18. června 1415 a Jan Hus byl v Kostnici odsouzen k smrti – pokud své učení neodvolá, bude za pár dní rozsudek vykonán. Mezitím v mediálním týmu Zikmunda Lucemburského: „Víte, šéfe, ono to snadno může vypadat, že jste si nad tím Husem alibisticky umyl ruce. Slíbil jste mu politickou ochranu, a on teď bude hořet. To je třeba rychle řešit.“ V režii Vítězslava Větrovce hrají Lubomír Stárek, Tomáš Sýkora, Jan Grundman, Tereza Lexová a Josef Zachar.

Další reprízy Vyhnání Gerty Schnirch 17. a 18. listopadu, prosincová představení najdete na stránkách www.hadivadlo.cz
Premiéra Explosis 2. listopadu 2014 ve VILE Štvanice, více na stránkách www.tygrvtisni.cz
Premiéra Husiny 5. listopadu 2014 v brněnském Kabinetu Múz, další informace na stránkách www.divadlofeste.cz

Slavní rudokožci

Je uklidňující, že v této zemi přeryvů nějaká novodobá tradice přežije bez újmy několik režimů: nejstarší české fotbalové kluby jsou staré kolem sto dvaceti let. Nejstarší Slavia byla založena v Praze roku 1892, následující Sparta tamtéž o rok později. Za další rok vznikla letos divizní SK Plzeň (tedy nikoli Viktoria, ta byla založena „až“ roku 1911), za další dva pražský Motorlet, který dnes kope Českou fotbalovou ligu. Do konce 19. století vzniklo ještě šest klubů, všechny v Čechách. Na Moravě byl jako první založen Prostějov roku 1904. Mimo jiné právě kvůli kulatým sparťanským narozeninám natočila Česká televize hodinový dokument Naše krev je Sparta. Název sice kopíruje knihu, která vyšla ke stému výročí tohoto nejúspěšnějšího českého sportovního klubu, ale impulsem režisérce Janě Škopkové ke vzniku jejího filmu bylo letošní klubové vítězství ve třech nejvyšších fotbalových soutěžích: první lize, Poháru i Superpoháru. Před kamerou se samozřejmě objeví fotbaloví pamětníci i současníci, například klíčový hráč klubu v 50. letech Tadeáš Kraus anebo jiní významní hráči jako Václav Mašek či Václav Vrána, jehož vnuk Pavel Kadeřábek dnes je obráncem Sparty. Vystoupí i „sparťan století“ Andrej Kvašňák, dále Horst Siegl, Jiří Novotný či Jozef Chovanec. Film se ovšem věnuje také sparťanskému klubu druhého nejpopulárnějšího sportu, hokeje. Za ledový sport promluví Luděk Bukač, Pavel Richter, Jiří Hrdina i slavní brankáři Jiří Holeček a Petr Bříza. – Snímek byl promítán v sekci Dokument ČT na letošním ročníku festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Diváky, kteří si na sport nepotrpí, by na něm mohly zajímat animované části, věnované historii klubu, a tak vlastně i této země. Nám slávistům nezbývá než se se zaťatými zuby podívat a doufat, že podobný a hlavně ještě lepší film jednou vznikne taky o sešívaných.

Dokument Naše krev je Sparta vysílá ČT2 v premiéře ve čtvrtek 6. listopadu od 20:00. Reprízy 7. a 12. listopadu v 11:45 a 16:20.

Severská povyraženíčka

Produkce teprve tři roky starého nakladatelství Verzone je pozoruhodná. Uvádí na český trh moderní čínskou literaturu anebo edici netradičních pohádek. Ta se jmenuje ProPánaKrále! podle knihy Jana Vladislava a dosavadní její největší úspěch jsou všelijak oceňované Himálajské pohádky. Nyní Verzone vydalo Švédské pohádky, a to ve výběru a překladu Miroslava Pošty (který vytvořil i zmíněné himálajské vyprávěnky). Překlad je bohužel nevyčištěný a drhne, ostatně tiráž neuvádí žádného redaktora. Ale snad to půjde napravit v případném druhém vydání, protože je to fascinující kniha. Dle překladatelovy závěrečné poznámky jde v češtině o první samostatný soubor ryze švédských příběhů, třebaže ve folkloru samozřejmě o čistém národním charakteru uvažovat nelze. Dokládá to hned první zahrnutá pohádka O sýrové chaloupce, která až na komoditu ohlášenou titulem je týž příběh jako středoevropská perníková verze. Variací pohádek známých od nás najdeme víc, například Dlouhé nosy jsou Tři veteráni. Některé známé motivy jsou ve švédských vyprávěnkách zesíleny: třeba když přelstíte čerta, ježibabu nebo zlého mužíčka, nezbude po nich díra ve stropě, jak tomu bývá u nás, jelikož skandinávské podsvětí je náročnější a účtuje si víc: odnese s sebou vždy celou střechu stavení, ať už je to chalupa, nebo hrad. Lenoch se u nás jmenuje Honza, leží za pecí, ale nakonec vstane a pracuje, aby si vysloužil království. V kvalitním švédském sociálním státě lenoch za pecí nelehá, ale taky nikdy nepracuje, a přesto se dočká panování. Pohádkový zázrak. Nezřídka však vypadají tyto příběhy jako zenové vtipy, jejichž poselství je záhadné. Dva příklady, prvý: O hrnci, který uměl mluvit: „Byla jednou jedna babka a ta měla hrnec, který věděl, co se kde děje, a babce o tom vyprávěl – učiněný poklad! Proto ho kdekdo chtěl. Hrnec o tom ale vždycky řekl babce a ta svůj poklad dobře opatrovala, takže má ten úžasný mluvící hrnec dodnes.“ Druhý: Jak se babka proměnila v ptáka: „Byla jednou jedna babka, která – tuhle zrnko, tamhle zrnko – kradla obilí. Jednou zase takhle byla na poli a přepadla ji tlupa loupežníků. Svlékli ji úplně donaha, natřeli ji smolou a pak ji strčili do sudu plného peří. Na babku byl hrozný pohled – vypadala jako nějaký pták. Vůbec se nepoznávala a jen křičela: ‚To nejsem já, to nejsem já!‘ Nikdo si tu podívanou nechtěl nechat ujít, dokonce ani farář, který ležel v posteli a byl bolestí celý nakřivo. Čeledíni ho museli naložit na sedák z kuchyňské lavice a odnést ho tam. Když ale čeledíni spatřili babku, jak pořád dokola vykřikuje, ‚to nejsem já!‘, tolik je to vylekalo, že faráře na svahu upustili a vzali nohy na ramena. Milý farář se v tu chvíli uzdravil a přestal být nakřivo. Zato na babku se všichni chodili dívat až do její smrti.“

Švédské pohádky. Vybral a ze švédštiny přeložil Miroslav Pošta. Ilustrovala Lenka Jasanská. Vydalo nakladatelství Verzone v roce 2014. 112 s. 299 Kč.