Po loňském udělení dvou cen Magnesia Litera za fascikl Průvodce protektorátní Prahou se Jiří Padevět stal jedním z autorů, již mají pro zdejší publikum patent na dějiny a smějí s nimi nakládat volně podle svého gusta. Neboť právě jejich jméno je zárukou, že další jejich práce bude kvalitní a smysluplná, byť by byla nesrozumitelná. Je samozřejmě dobře, že zvuk literárních cen má na knihy i autory takový dopad a reklama spojená s jejich prezentací funguje, zároveň závazek neomylnosti, který na vyvolené nakládá, je nezáviděníhodný. Zrovna Padevět, chystající právě pokračování svého Průvodce věnované tentokrát Krvavému jaru 1945, se toto „ceněné napětí“ rozhodl naředit a otestovat uvedením útlé knížky Poznámky k dějinám. Už z jejího názvu je patrna ironická převaha, kterou autor cítí nad publikem: nic mu neusnadňuje, srozumitelné není ani jedno z obou slov titulu. Jakou hodnotu mohou Padevětovy poznámky mít? Jsou to hospodské žblebty? Nebo plnohodnotné přípisy k „oficiálním“ dějinám, jimž se každý přiučil ve škole? A o jaké dějiny vlastně jde? Čí to mají být?

Je to hra brzy průhledná. Padevět si vybírá různé události ze světových kulturních, politických a vojenských dějin a v krátkých kapitolách, někdy jen jednotlivých scénách, k nim dotváří různě barevné situace, takže převrací nebo nově nahlíží základy reálných historických událostí. Onu realitu ovšem nepřiznává, pouze naznačuje. Jeho oblíbenou metodou je třeba uvádění křestních jmen hrdinů v úvodu mikropříběhů, anebo celých jmen v jejich závěru. Teprve v poznámkách k jednotlivým textům, jež stojí vzadu knihy, je popsáno, jakou situaci měl Padevět na mysli. Přitom touží být vtipný, jeho Poznámky mají být absurdní humoristická knížka.

Objasněme její fungování na příkladech: když se kdesi v Dymokurech v krčmě lesník a financ dohadují, že lesník na druhý den musí kolem márnice do Vestce za nějakou Bárou, protože Boženka tam chce mít na konci svatbu a happyend, jsou to všechno indicie pro čtenáře, aby pochopil, že Božena Němcová zrovna píše Divou Báru a že podle Jiřího Padevěta by bylo vtipné, kdyby se příběh její povídky odehrál díky touze spisovatelčina manžela Karla po domácím klidu. (Manželé Němcovi měli doma Itálii, nerozuměli si a často se hádali.) Podobně to vypadá u Marxů: paní domu všechny včetně manžela bije, a tak ten se jí bojí a psát své spisy si dovolí nanejvýš v noci, když choť spí. Dál se ale bojí zaskřípat perem a neprobudit ji, aby mu za ponocování nenatloukla a nezmařila tok jeho myšlenek. Které že dílo Marx zrovna píše, když se tak strachuje? Inu, Kapitál. Padevět tu sděluje, že strach, který Marxova filosofie později šířila světem rukama potrhlých bolševiků, byl zakódován už v původním textu. Marxismus nemohl být jiný než zákeřný, protože zákeřně vznikal.

Pitoreskně lze k dějinám přistupovat různě – jednu možnost ve svých smyšlených traktátech z evropských dějin a vývoje jazyků předvádí Patrik Ouředník, jinou zkusil Michal Šanda, když si dopisoval do Brixenu s Karlem Havlíčkem o včelařství. Vždycky je to hra. Výsledkem té Padevětovy je sbírka hádanek. Jednak lze tipovat, kterou situaci nebo aspoň figuru si autor vybere a kterou naopak pomine, jednak nad jednotlivými texty je možno dumat, komu a čemu jsou věnovány a poměřovat své vzdělání s autorovým. Největší hodnotou předvedených povídek je povědomí o souvislostech výkladu: Padevět přehlíží zaběhané koncepce české historie jako dějin Švejků, chcípáků nebo podšívek, kteří nikdy nežili ani s Rakušany ani s Němci, kteří vlastně nikdy nežili ve střední Evropě.

Současně limitem takové četby je ovšem víra: kdo se neodhodlá k dalšímu studiu, nezjistí, co je pravda a co autorova smyšlenka (ostatně knížka jen inzerována jako beletrie, takže je to nakonec jedno). Strukturou se kniha podobá na vyprávěcí hru Bílé či Černé historky, jež po sdělení indicií uvnitř krátké povídky spočívá v hledání příčin jejího příběhu. Padevět akorát vyžaduje opačný postup – příčiny odhaluje, mlží konce. Všechno souvisí se vším, svět je ovládán chaosem náhod a jediný řád tvoří mříž piškvorkových křížků na obálce. Je to čtení stejně osvěživé a nakonec depresivní jako cumlat alkohol: v malých dávkách osvěží, na jeden zátah devastuje opakováním téhož vtipu.

Jiří Padevět: Poznámky k dějinám. Vydalo nakladatelství Pulchra. 156 s., 229 Kč