Tentokrát mix premiér: debutových muzikantů na pražském koncertu, filmových okének na putovním festivalu, druhé nebo první pražské divadelní inscenace, vystavených obrázků v Plzni a básní amerického poety a šprýmaře.

Děti ráje z celého světa

Šestého listopadu začal patnáctý ročník festivalu Mezipatra. Prezentuje kinematografii s tematikou sexuálních menšin a letošním jeho tématem jsou Pravdivé lži – poukazující podle organizátorů na „napětí mezi realitou a mediální realitou“. Programová nabídky působí aspoň tematicky přitažlivě. Z hlavní soutěže celovečerních filmů doporučme jihokorejskou Dívku u mých dveří: „Mladá policistka je kvůli ‚nevhodnému chování‘ převelena ze Soulu do provinčního maloměsta jako nová vrchní inspektorka. Zde se setkává i s neoficiálním vládcem města. Ten během dne drží ekonomicky město nad vodou a v noci se stává agresivním opilcem, co za tichého přihlížení okolí bije svoji čtrnáctiletou dceru. O tu se policistka rozhodne postarat, aniž by tušila, jaký spád událostí uvede do pohybu. Obrací se proti ní veřejné mínění obyvatel, zvláště když se její policejní kolegové dozvědí, proč byla do města převelena a kdo je její půvabná ženská „návštěva“.“ Nebo francouzsko-belgický příspěvek Kluci a Guillaume, ke stolu!: „Když Guillaumova matka volala své syny ke stolu, vždy oddělovala dva atlety od – inu, Guillauma. Nesnášel sport, ale učil se imitovat manýry své matky a po nocích se stával císařovnou Sissi. Byl spokojený jako mámina holčička. Jak dospívá, Guillaume zjišťuje, že jeho já se nesetkává s tím, jak se jeho rodina rozhodla. Autobiografická komedie Guillauma Gallienna o nejbizarnějším možném coming outu.“ Do třetice americká Ta zvláštní láska: „George (Alfred Molina) si po mnoha letech soužití vzal za manžela Bena (John Lithgow). Jenže to netušili, jaká je čeká zkouška. George kvůli svému sňatku ztratí práci učitele v katolické škole, a protože byty v New Yorku nejsou za hubičku, musí akutně řešit situaci s bydlením. Ben bude dočasně bydlet u své neteře, spisovatelky Kate, zatímco George u Teda a jeho přítele…“ – Z dokumentární sekce, nazvané dramaticky O život, zmiňme úspěšnou a na nedávném jihlavském festivalu dokumentárních filmů oceněnou zpověď pedofila Danielův svět, či ruský snímek Putinovy „Děti 404“: „Věty jako ‚táta tvrdí, že by vzal bouchačku a všechny homosexuály postřílel a ségra by je zavřela do blázince,‘ jsou jen střípkem z anonymních výpovědí 55 teenagerů, kteří v rámci online projektu Putinovy „Děti 404“ virtuálně bojují proti homofobním náladám v ruské společnosti. Zdejší situace poté, co loni v červnu podepsal Vladimir Putin zákon proti LGBT propagandě „za účelem ochrany dětí a mládeže před informacemi potírajícími tradiční rodinné hodnoty“ hrozící pokutami a vězením, Rusko vrátila do středověku. Většina náctiletých se setkává jen s ponížením a šikanou…“ – Doprovodný program festivalu obsáhne koncerty, představení, párty a hodně přednášek – třeba o blízkosti někdejšího vnímání (homo)sexuality a upírů nebo o tom, jaké je to být gayem mezi Romy. Na webovém portálu České televize lze zhlédnout 35 krátkých snímků prezentovaných na předchozím festivalovém ročníku.

Filmový festival Mezipatra trvá v Praze do 13. listopadu v Praze, poté se na týden mezi 15. a 22. listopadem stěhuje do Brna, následně je možno zhlédnout festivalový výběr v Olomouci (27. až 29. listopadu) a Hradci Králové (2. až 4. prosince). Více informací najdete na stránkách www.mezipatra.cz

Američané, Britové, Francouzi… společně v Praze

Večírek progresivní hudby Spotlight tvoří již sedm let závěr mezinárodního hudebního festivalu různých žánrů Struny podzimu. Letos obsáhne hiphop, elektroniku a alternativu z USA, Británie i tuzemska v provedení tento rok nebo nedávno debutujících muzikantů. K slyšení budou britští Young Fathers, jejichž hudba kombinuje hiphop s prvky triphopu nebo grimu, již se svým letošním debutem Dead sbírají britské ceny, mají úspěch u posluchačů a „již se pevně ukotvili na špici dění, projeli řadu festivalů po celém světě od Creamfields přes Glastonbury po Rock for People“. Dál zahraje elektro-punková diva výjimečných vokálů Xenia Rubinos, Brooklyňanka s karibskými kořeny, jež vystupuje v duu s Markem Bucellim v nástrojovém složení klávesy, elektronika a bicí. Také ona má za sebou úspěšný debut Magic Trix. Následuje multiinstrumentalista Taylor McFerrin (ano, Bobbyho syn), čerpající hodně ze soulu 60. a 70. let. Na Strunách podzimu už jednou hrál, letos se vrací po vydání svého – do třetice debutového – alba Early Riser, pro něž sám natočil všecky party. Jeho vystřídá „zpěvačka s citerou a laptopem“ Lauren Holt čili Law, usilující o inovaci elektronické písně používáním minimalistických beatů a silných melodií. Její debut se jmenuje Haters & Gangsters. Nakonec se zapojí varhanice Kateřina Chroboková neboli Katt, která – vybavena speciálně postaveným nástrojem a softwarem, samplujícím zvuky varhan z celého světa – experimentuje s elektronikou. Zahraje spolu s francouzským instrumentalistou, vystupujícím pod jménem Da Fake Panda. Katt se z dosavadní přehlídky vymyká, jelikož své album prozatím nemá. Program klubové noci zakončí DJ set ikony české elektroniky Tomáše Dvořáka, známého jako Floex. „Ve své tvorbě propojuje elektronickou a akustickou hudbu do svébytné atmosférické podoby. Jeho klíčovým nástrojem je klarinet, na který hraje odmalička. Do povědomí se jeho hudba dostala především díky debutové desce Pocustone (2001), která spojovala v té době izolované styly jako nu-jazz, elektronickou hudbu či současnou vážnou hudbu.“ Na úplný závěr vystoupí dva držitelé festivalového stipendia kytarista a skladatel Ian Mikyska a klávesista Martin Konvička „se svými přáteli“. Součástí letošního Spotlightu je i knižní výstava Book Me; letos představuje knihy o hudbě a tanci, produkci zdejších i zahraničních nakladatelů z posledních pěti let. Knihy z dějin, teorie a praxe hudebního a tanečního umění budou k prohlížení i zakoupení 12. až 14. listopadu v prostoru NoD.

Klubová noc Spotlight proběhne 12. listopadu od 19:00 v pražském klubu Roxy/NoD. Více informací naleznete na stránkách www.strunypodzimu.cz

Oligarcha (podruhé) na lopatkách

O premiéře hry Rod Glembayů chorvatského dramatika Miroslava Krleži v inscenaci v pražském Divadle na Vinohradech jsme tu informovali už před dvěma měsíci. Naneštěstí v den, kdy měla proběhnout, zdravotně zkolaboval herec Petr Kostka, a tak byla odložena na čas, až bude zdráv. (O postupu jeho zdraví pak informoval dennodenně Blesk. Sice nikoli kvůli této inscenaci, nýbrž kvůli jeho televizním seriálovým rolím, ale bylo poutavé sledovat, jak se deník z tak statické události, jakou je hospitalizace člověka na lůžku, snaží stvořit dynamický příběh.) Po Kostkově zotavení se hra již několikrát hrála v původních reprízových termínech, na oficiální premiéru však dochází až nyní. Protože je to podstatný příspěvek někdejší jugoslávské provenience k začátku první stoleté války, připomeňme si ho krátce ještě jednou: Miroslav Krleža patří k významným autorům moderní chorvatské literatury, přičemž jeho život ovšemže kopíroval běh balkánských dějin od přelomu 19. a 20. století do nedávných 80. let. Bouřil se proti Rakousku-Uhersku, požadoval svobodný stát, později sice byl členem Komunistické strany Jugoslávie, současně však patřil k jejím kritikům a jako autor se vymezoval diktátu socialistického realismu. Povahou tedy potížista, autorsky všestranný: psal poezii, prózu i dramata a ve všem vynikal. Jeho bankéřská sága byla dosud v češtině uváděna pod titulem Páni Glembayové (první překlad Ireny Wenigové vznikl už roku 1960 a existuje rovněž slovenský překlad Jána Jankoviče). Je to rodinné a společenské drama, odehrává se v předválečném Záhřebu a simuluje napětí tehdejší zdánlivě bezproblémové společnosti, jak si ho s odstupem sta let představujeme. Rodinná sešlost rozvětveného klanu Glembayů, vlivných bankéřů, vypadá jako šťastný dýchánek. Brzy však ze vzájemných konfrontací vyjde najevo, že lidem se nedaří a společenská vyspělost, na niž všichni spoléhají a o jejíž bezpečí se opírají, je vrtkavá i mezi příbuznými. Odhalované nevěry, podvody, nezhojená bolest z rodinných sebevražd nebo amorální jádro rodinného finančního byznysu znejisťují a nahlodávají počáteční klid, až vše skončí velikou ozdravnou explozí. V provedení vinohradského divadla hrají: Tomáš Töpfer, Dagmar Havlová, Ondřej Brousek, Zuzana Vejvodová, Petr Kostka, Luboš Veselý a další.

Miroslav Krleža: Rod Glembayů. V režii Martina Huby uvádí Divadlo na Vinohradech. Premiéra 13. září v 19:00. Termíny dalších představení 24. 11., 15. 12., 16. 12.; další informace naleznete na stránkách www.divadlonavinohradech.com

Císař pán je vůl na obrázcích

Z krajských galerii patří plzeňská Západočeská k těm tradičně velmi ispirativním. Aktuálně kromě váchalovské expozice, věnované autorově knižní – výtvarné, grafické, vazačské – práci, probíhá ještě přehlídka Karikatura a její příbuzní a představuje zdejší výtvarnou satiru od jejích systematičtějších počátků na konci 18. století, přes rozkvět v průběhu 19. století po vrchol na počátku dvacátého věku. Je to přitažlivé a pohříchu málo známé téma, ostatně kurátoři výstavy se ve své výjimečné dobré a sevřené anotaci dušují, že jejich přehlídka „poprvé seznamuje publikum s bohatstvím tvorby, jež předcházela rozvoji moderní vizuální kultury a moderního umění. Zaměřuje se hlavně na různé podoby vizuálního humoru. Kromě karikatury v užším slova smyslu zahrnuje i kreslenou satiru a zábavní kresbu týkající se různých stránek života našich prapředků. Cvičení v karikatuře jako souhrnné charakteristice lidské tváře a postavy bývalo součástí studia umění. Kromě toho se v tvorbě 19. století promítá i tradice grotesky, fantazií o světě naruby, a podobně. Od dob pozdního osvícenství se šířily letáky názorně komentující dobové události i zábavní grafika v podobě optických hříček. Od doby poloviny století dávaly kreslířským talentům prostor ilustrované humoristické časopisy. Nakonec už kreslený humor a satira sloužily nejenom zábavě středních vrstev, nýbrž veškeré populace. Tuto tvorbu výstava předvádí v ukázkách od počátku 19. století do začátku 20. století – od let působení prvního ředitele pražské Akademie umění Josefa Berglera, přes tvůrce humorných a satirických letáků doby kolem revoluce roku 1848 Antonína Gareise a Františka Šíra, až po přední specializované kreslíře českých humoristických časopisů druhé poloviny 19. století Františka Kolára a Karla Krejčíka. Obsahuje mimo jiné vynikající kresby slavných malířů – Josefa Mánesa, Mikoláše Alše, Luďka Marolda i Františka Kupky a řady dalších. Výstava zahrnuje tvorbu od drobné příležitostné kresby a grafiky až po plakáty z přelomu století, věnované zábavě nebo pracující se vtipem. Ve výběru asi 70 exponátů zveřejňuje pozoruhodné, většinou dosud nevystavené artefakty z řady předních veřejných i soukromých sbírek a připomíná rovněž mistrovská díla v dobových ilustrovaných časopisech. Nacházejí se tu rovněž ukázky z tvorby improvizované v dobových stolních společnostech, zvláště uměleckých.“

Výstava Karikatura a její příbuzní. Kreslíři a společnost v Čechách 19. století trvá do 18. ledna 2015. Více informací najdete na stránkách Západočeské galerie v Plzni zpc-galerie.cz

Emanuel Frynta z Ameriky

Nakladatelství Albatros vydalo knihu nonsensových básní Jen jestli si nevymejšlíš u nás málo známého autora Shela Silversteina (1930–1999). Byl to vynikající kreslíř (v korejské válce tvořil komiks pro vojenský časopis Stars and Stripes), autor písní a divadelních skečů i slušný folkový zpěvák, nejvíc jej ale proslavila poezie pro děti. Známé jsou jeho sbírky V podkroví se ještě svítí (A Light in the Attic) a Pád do výšky (Falling Up) či poučný příběh O stromu, který dával (The Giving Tree, ten česky vyšel roku 1999). Měsíčník pro světovou literaturu Plav v květnu 2008 v čísle věnovaném nonsensové literatuře věnoval překladům Silversteinových básní speciál a porovnal je s tvorbou Silversteinova současníka Emanuela Frynty. V perexu celého poetického bloku časopis psal, že jde o „ukázky z chystaného překladu Silversteinovy sbírky A Light in the Attic“. Jednoduchá cesta ke čtenářům to ale nebyla – jak už tehdy v doslovu k časopiseckým ukázkám dokumentoval jeden z tria překladatelů Lukáš Novák: „České překlady Silversteinových básní se na české literární scéně tak trochu ilegálně objevují od roku 2002… Silverstein byl od počátku vnímán jako dramaturgický objev, který dobře zapadl do zdejší tradice nonsensové poetiky… Nabídka vydat jeho básně na sebe nenechala dlouho čekat – přišla od nakladatelství Jitro. Tomu se podařilo nejen získat na vydání grant ministerstva kultury, ale především po téměř detektivním pátrání zjistit, že o českém vydání Silversteinovy tvorby lze jednat s agentkou Edith Krollovou. To byla bohužel na cestě k českému vydání Silversteina poslední dobrá zpráva. Hned v úvodu se ukázalo, že není možné vydat výbor ze Silversteinových básní, o kterém jsme původně uvažovali… (a) že budeme muset přeložit jednu ze Silversteinových knih kompletně. Vybrali jsme A Light in the Attic, z níž jsem měl v té době přeloženou zhruba třetinu básniček, a udělali jakousi inventuru. Na jejím základě jsme Edith Krollové navrhli, že ze zmíněné knihy vypustíme asi sedm básní. U nich jsme se domnívali, že překlad by byl do značné míry spíše vlastní tvorbou na Silversteinův námět… S poukazem na další cizojazyčná vydání Silversteina nám však paní Krollová sdělila, že vypuštění básní není možné. S vědomím, že překlady těchto básní budou v lepším případě věrné duchu originálu, ne však jeho textu, jsme nakonec dokončili překlad celé knihy a texty postoupili agentce… Snaha vyjít vstříc požadavku na kompletní přeložení knihy se nám ale vrátila jako bumerang. Krollová poskytla naše překlady k posouzení své známé, rodilé mluvčí, a závěr byl zjednodušeně takový, že část básní není dostatečně přesným překladem Silversteina; jsou prý „fine as poems“, ale není to Silverstein. To pro nás samozřejmě byla studená sprcha. Byli jsme si vědomi volnosti překladu u zmíněných problematických básní (z celkových více než sto třiceti básniček se tento problém týkal skutečně zhruba šesti sedmi uvedených), ukázalo se ale, že za přílišnou volnost bylo považováno i nahrazení místopisných názvů nebo vlastních jmen českými. Na naše výhrady, že ne každý rodilý mluvčí je schopen správně posoudit adekvátnost překladu, nám bylo sděleno, že dotyčná paní je spisovatelka. Když jsme namítali, že ani spisovatel není v tomto případě tou pravou autoritou, dozvěděli jsme se, že paní je vlastně i překladatelka… Výměny názorů byly stále úsečnější, vztahy mezi nakladatelstvím a agentkou se samozřejmě v tu chvíli dostaly na bod mrazu a projekt byl odložen tamtéž.“ Vydání tedy nakonec trvalo dvanáct let. Některé překlady Silversteinových básní naleznete na fotkách na stránce nakladatelství uvedené níže, dva ještě připojme z Plavu.

To já v tvým věku
(Přeložili Zuzana Šťastná a Stanislav Rubáš)

„Tak co, jdeš ze školy?“ řek strejda.
„Kdepak, já jezdím autobusem.“
„Cože? To já v tvým věku,“ pravil,
„jsem ráno běhal pět mil klusem.“
„A kolik zvedneš?“ začal zase.
„Dva pytle zrní!“ „Cože?“ smál se,
„to já v tvým věku řídil valník
a v každý ruce držel prase.“
„A kolikrát ses pral?“ chtěl vědět.
„Dvakrát – a pokaždý mě zbili.“
„To já v tvým věku,“ ušklíbl se,
„jen vstal a všichni pelášili.“
„A kolik je ti?“ zamračil se.
„Devět a půl.“ „A helemese!“
Strejda se zved a vypnul prsa:
„To mně v tvým věku bylo deset!“

Vlčí máky
(Přeložil Lukáš Novák)

Jestlipak maj vlčí máky vážně zvyky vlčí?
Cení zuby, brousí drápy, vyjí, skučí, vrčí?
Můžu tomu máku věřit, že mě nepokouše?
Nebo je to šelma skrytá v květinovém rouše?
Naučí se aportovat, ležet na místečku?
Nebo potřebuje volnost a svou vlčí smečku?
Nejsou lepší ovčí máky, nebo máky kozí?
A co máky koňské, na těch můžeme se vozit!
Ze všech máků nejhodnější je mák holubičí,
máky psí zas ochrání náš domov před lupiči.
Na vlčí mák si dej radši pořádného bacha,
šelmy mají dravost v krvi, říkal to náš brácha.
Možná se zdá neškodný, když k nohám se ti vine,
já jsem ale vlčí máky nahradil psím vínem.
Pokud je ti život milý, udělej to taky
– nebo aspoň dej těm mákům košík na čumáky.

Silverstein, Shel: Jen jestli si nevymejšlíš. Přeložili Lukáš Novák, Stanislav Rubáš a Zuzana Šťastná. Vydalo nakladatelství Albatros. 176 s. 249 Kč. Více informací najdete na stránce www.albatros.cz/jen-jestli-si-nevymejslis
Pro bližší seznámení se Shelem Silversteinem vizte též jeho oficiální web www.shelsilverstein.com