Anglický spisovatel nizozemského původu Michel Faber je autor, jehož tvorbu si soudný čtenář musí zamilovat. Je plná propracovaných příběhů i postav, a přitom bezohledná k očekáváním trhu, který od tvůrců často žádá opakování jejich úspěšných modelů. Raději vždy vypadá jinak. Kdyby při skromnosti, jíž se Faber projevuje v rozhovorech i svých recenzích pro The Guardian, měl čtenářům ukrajovat jejich čas pouhými variacemi svých předešlých úspěchů, patrně by zůstal v rozpacích. I proto píše málo a každý svůj příspěvek vybrušuje. Než se odvážil své texty vydat, dlouho jimi jenom ládoval šuplík. Ostatně svůj nový román, jenž má v Anglii právě před vydáním, označil ve svých čtyřiapadesáti letech za svůj poslední. U nás má Faber kvalitně ustláno – v češtině je ve výborných překladech dostupné bezmála celé jeho prozaické dílo. Vyjma debutu, sci-fi románu Pod kůží, přeloženého Pavlem Medkem, převedl další Faberovy texty, povídkové knihy Fahrenheitova dvojčata a Někdy prostě prší a román Evangelium ohně, Viktor Janiš. Nyní došlo na text nejobjemnější, nejúspěšnější a nejtěžší. Devítisetstránkový román o londýnských kurvách a voňavkářském magnátovi z půle 19. století Kvítek karmínový a bílý.

Je to čtení náročné jako Dickensovy romány, ale na rozdíl od nich je slastné, protože po celou dobu atakuje všechny smysly. Zrak a hmat je zvykem u četby používat, ale Faber se soustředí na čich: provokuje detailními popisy vůní parfémů anebo jídel. Vlastně je to přes všecko zobrazení bídy a nároků tehdejšího života hravý a koketní román. Vypravěčka, nikoli hlavní hrdinka, Sugar od počátku se čtenářem zachází jako se zákazníkem bordelu – určuje mu, co ho má zajímat a čemu má věnovat pozornost. Ráda se připomíná v nekonečném množství obrazů, jímž je čtenář zahrnován. (A na konci svého vyprávění se příkladně povýšeně rozloučí: „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“) Mívám potíž s prózami začínajícími dlouhými popisy; obvykle nervózně hledám, kdy už se objeví první rozhovor a text „obživne“. U Kvítku je to zbytečná starost. Úvodní popis je sice dlouhý několik desítek stran a není to než vykreslování ruchu noční a ranní ulice v chudinské čtvrti, ale tak bohaté, různorodé a čtivé, že na starost o tlachy nezbývá kdy. Faber píše filmově, i v krátkém odstavci zvládne několikrát změnit úhel pohledu i jeho hrdinu, přitom je z textu cítit, jakou úctu chová k postavám, dokonce i k figurkám ilustrujícím vedlejší věty. Každé věnuje popisnou zmínku, nějaký oživující detail. Soudím jistěže podle sebe, ale při takové kadenci se čtenář může snadno unavit a nemálo cukrátek přehlédnout. Jenže než si stačí uvědomit, že půl strany nevnímá, co se děje, už je zas zahrnován novými nápady. Je to jako koupat se v mořském přílivu: vlny se přelévají, postupují, sem tam některá plavce přetáhne přes hlavu, ale v jejich pohybu je rytmus i těžko rozeznatelná pravidla.

V češtině získala kniha ještě další příběh, neboť Janiš svůj převod piloval deset let (básně převedli Zuzana Šťastná, Richard Podaný a Petr Onufer). Za tu dobu rozpracovaný text oběhl několik nakladatelství a několikrát musela být práva na vydání knihy znovu koupena od jejich anglického majitele. To je výjimečný postup a trpělivost v době, kdy bývá obvyklé na překlady kvaltovat a vydávat je ideálně záhy po originálu. „Zčásti v tom bylo vědomí závazku k autorovi, povinnost být práv jeho textu, zčásti moje vlastní umanutost a pocit, že lepší román už asi v životě k překladu nedostanu. Touha předvést svůj majstrštyk. A přitom zrovna tahle knížka se vzpírala: překládat ji bylo jako brodit se melasou. V každé větě byl nějaký zádrhel – obskurní viktoriánská reálie, stylistická finesa, slovní hříčka,“ řekl v rozhovoru pro Týdeníku ECHO (č. 6/2014). Výsledek mu dává za pravdu.

Pro recenzenta je to zřídkavá chvíle opatrného štěstí. Při délce Faberova románu a rychlosti, s níž jsem ho musel přečíst, jsem ovšem mohl hodně přehlédnout, ale čert se soustřeď na prkotiny: karmínovému ani bílému kvítku není co vytknout. Znatelně je za ním hodně dobré práce, talentu, radosti i víry ve čtenářský vkus a um. Zbývá radost z četby.

Michel Faber: Kvítek karmínový a bílý. Přeložil Viktor Janiš. Vydalo nakladatelství Argo. 917 s. 498 Kč.