Vzhledem k datu asi nepůjde o překvapení, ale spojnicí kulturních tipů tohoto čísla je historie 20. století: na divadle roky 1989 a 2013 a 2014, v televizi rok 1968, na výstavě roky 1945–1951.

Pomalu začalo být zase dobře. Vyhnanci vyprávějí

Nejen nejnovější historii vyplatí se připomínat: Národní muzeum představuje putovní, původně rakouskou výstavu Pomalu začalo být zase dobře. Vyhnanci vyprávějí o nuceném odchodu, příchodu a životě v nové domovině. Připomíná životní osudy českých a moravských Němců, kteří po skončení druhé světové války museli opustit své domovy a zvyknout si na život v Rakousku. Je to méně zvyklý pohled, obyčejně se český pohled soustředí na odsun do Německa. Výstava je založena na 30 rozhovorech s pamětníky, které byly pořízeny v letech 2012–2013. Jedná se o první z cyklu výstav, kterými chce Národní muzeum prezentovat historické události a témata týkající se našich dějin pohledem ze zahraničí, následovat bude maďarská výstava, věnovaná otázce Trianonské mírové dohody, následně expozice Slovenského štátu anebo rozdělení Těšínska.

Expozice trvá do 4. 1. 2015. Národní památník na Vítkově. nm.cz/Historicke-muzeum/

České století: Musíme se dohodnout

Seriál pokročil do let 1968, 1977, 1989, 1992. První nový díl zobrazuje okupační noc a kremelská jednání, jichž se představitelé našeho státu účastnili po svém únosu sověty. Opět jde o řeči mluvících hlav a obrazy stojících či sedících skupin. Metodu předvést dynamiku dějin staticky dotáhl režisér R. Sedláček k dokonalosti, důvtipný je rovněž scénář P. Kosatíka. Když Brežněv poprvé přijímá Dubčeka, drží k němu řeč: „Sašo, já rozumím, že u vás teď není veselo, ale takový už je život. Vznikla situace, musíme jednat. Vaši pravičáci podněcují národ proti nám! Vaše noviny vystupují proti nám! Rozsévají propagandu po celém světě! V ulicích se konají demonstrace, účastní se jich mládež. My nejsme okupanti! Ale odejít můžeme pouze tehdy, až se situace uklidní.“ Na kterém konci oněch vět by stál Ukrajinec v Kremlu v roce 2014?

Premiéra na ČT1, 16. 11. od 20:00. ceskatelevize.cz/ivysilani/

Po sametu. Plné ruce revoluce

Oslavy 25. výročí sametové revoluce jsou všudypřítomné, takže samozřejmě také divadelní. K sedmnáctému listopadu vznikly dvě inscenace, jež k němu přistupují z převrácených pohledů. Pražské Národní divadlo připravilo v režii Jiřího Adámka inscenaci nazvanou Po sametu. To je připomínka posledního čtvrtstoletí na textovém základě sloupku Ivana Lampera, v němž od roku 1992 dává do kupy obraz vývoje českých zemí pouhým řazením jejich významných událostí za sebe. Tento kabaret krátkých vět jako text funguje dobře, ale na divadle? – Slezské divadlo Opava na to jde z druhé strany a dalo šanci vyjádřit se k revoluci v autorské inscenaci Janku Lesákovi a Natálii Preslové, dvěma tehdejším novorozeňatům. Slibuje být poučné nahlédnout, jak se na revoluční dění dívají jeho děti, jež v anotaci svého kusu hrdě hlásí: „Nejsme děti.“

Premiéra Po sametu 17. 11., Plných rucí revoluce 15. 11. narodni-divadlo.cz, divadlo-opava.cz

Grace Kelly Quintet, jazzový koncert týdne

Klasický jazz švihlý současným zvukem a pocitem mladých se neoposlouchá, zvlášť americký ne. Po představení na pražském Festivalu swingové hudby zahraje také v největším moravském městě Grace Kelly Quintet. Jméno nese kapela čtyř mužů a dívky podle mladičké, teprv dvaadvacetileté skladatelky, zpěvačky a saxofonistky korejského původu, která (aspoň podle reklamních ohlášek doprovázejících její koncerty) patří k oněm zázračným hudebním dětem, o nichž už od klavírních přehrávek malého Mozarta vzrušeně debatují posluchači na celém světě v touze mít doma rovněž jedno takové. Kellyová na klavír hraje od šesti, první píseň napsala v sedmi, první desku vydala ve dvanácti. V pubertě hrála s Wyntonem Marsalisem i Jamiem Culummem a samozřejmě že získala nejedno hudební ocenění. Kromě jazzu ráda na koncertech hraje i latino a popové melodie.

Koncert v klubu Alterna, neděle 16. 11. od 20:00. alterna.cz