Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Carlsonova procházka staletími

Donald Trump Jr., syn bývalého amerického prezidenta, napsal loni 7. října, krátce po vpádu Hamásu do Izraele, na síti X: „Jak je možné, že jsem během pár hodin viděl víc videí z této války v Izraeli než z Ukrajiny za téměř dva roky?“ První, bezprostřední reakcí čtenáře může být, že takového idiota aby pohledal. Pokud se něčím ukrajinská válka vyznačuje, tak intenzivní saturací videí z bojiště. Od aktérů z místa, od nahodilých civilistů, od rozvědek a státních i nestátních propagandistů, z obou stran. To snad může nevidět jen slepý.

Kdo za to může

V Praze začal padat kus Libeňského mostu. Tento případ má ovšem to plus, že je za něj někdo osobně, zřetelně a nepopiratelně odpovědný. A to někdejší náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr. Dokonce kvůli své vizi, že most se nemá bourat, šel do politiky. A prosadil ji. Nevyšla – na to nepotřebujeme NKÚ, ÚHOS, soud ani žádný jiný orgán, protože je to evidentní. Historici debatují o roli osobnosti v dějinách, ale málokdy je to tak průzračné jako tady – nebýt Scheinherra, už by se skoro jistě stavěl nový most. Politici bývají odvoláváni z nějakých nemastných, neslaných důvodů. Špatně komunikuje.

Všichni lidé nechtějí svobodu

Když se zeptáte modelového českého konzervativce anebo liberála, co je nejdůležitější hodnotou, řekne nejspíš, že svoboda. A když budete jen poslouchat, co sám od sebe říká, bude tam ta svoboda figurovat ještě spíš. Není to možná pro konzervativce všude úplně typické, ale dává to smysl v zemi, kde máme ještě v živé paměti dobu nesvobody. Dá rozum, že se slovo tradice neříká tak často, protože jsme si nebyli jistí, co máme přesně po té době nesvobody konzervovat. Jiní to mají jinak. Svoboda ano, jistě, ale sociální jistoty jsou taky důležité, řeknou třeba.

„Chci mír“ pro liberály

Senát neratifikoval Istanbulskou úmluvu, což považujeme za správné. Ti, kdo to nepovažují za správné, jsou zklamaní, to se v politice stává a není třeba se jim posmívat a jejich porážku si vychutnávat. Ale čeho si nemůžeme nevšimnout, je to, jak intenzivně a emocionálně se některé vrstvy k úmluvě upnuly a jak je to svedlo ke zcela iracionálnímu uvažování.

Taková malá občanská válka

Imigrační krize a různé související kongresové plány a kompromisy tvoří už aspoň čtyři desítky let jakýsi soundtrack americké politiky – člověk si není jistý, jakou mu má věnovat pozornost. Je to teď vážnější? Začněme zajímavým detailem z rozhovoru, který vedl nedávno web Politico s veteránem amerických politických průzkumů Markem Pennem, jehož jméno zná každý už od jeho práce pro Billa Clintona. Hlavním tématem rozhovoru byly šance pro případného třetího, nezávislého kandidáta v prezidentských volbách.

Snění o perestrojce

Nedávno byla po roční uzávěře opět zprovozněna stanice pražského metra Jiřího z Poděbrad a na sociálních sítích bylo v určitých kruzích možné získat dojem, že jde o nejvýznamnější pražskou architektonickou realizaci posledních let. Ten obdiv byl snad autentičtější než v době, kdy se metro, notně oslavované oficiální propagandou, otvíralo. Přitom pokud jde o to, co je vidět, nešlo o nic víc než o pouhou údržbu původního stavu. Což by snad mělo být normální. Nadšení však bylo větší než u nějaké rekonstrukce starší stavby, na niž si lze vzpomenout. Je opravdu hlavolam, co je na stanicích pražského metra tak úchvatného.

Amerika odsouzená k souboji gerontů

Od roku 2016 to budou už třetí americké prezidentské volby za sebou, kdy budou mít voliči na výběr ze dvou kandidátů, které nesnášejí. Trump i Biden jsou v průzkumech podpory takzvaně pod vodou, tj. víc lidí jim nedůvěřuje, než důvěřuje. Nicméně už to vypadá tak, že pokud jednaosmdesátiletý Biden nebo sedmasedmdesátiletý Trump neukončí do listopadu svou pozemskou pouť, budou muset Američané volit mezi nimi. Odhaduje se, že 70 až 80 procent Američanů se aktivně vyhýbá politickému zpravodajství a hovorům o politice. Ti zbývající to vynahrazují svou rostoucí náruživostí.

Méně másla a více děl

Na přímou otázku, zda OSN někdy zaznamenala, že se pod Gazou staví tunely, odpověděl 10. ledna mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric, že ne. „Zdá se mi, že všechna tato infrastruktura byla vybudována velmi utajeným způsobem,“ vysvětloval. Je to pozoruhodný výkon ve lhaní. Pokud se někdo nechce smířit s tím, že mluvčí generálního tajemníka OSN lže, musí se vypořádat s ještě pozoruhodnějším výkonem ve schopnosti nevidět. Tunely se v Gaze stavějí už dlouho, jejich výstavba akcelerovala po roce 2001 a zejména 2008, kdy Hamás plně uchvátil moc.

Volby a víra

Výměna vlády v Polsku rozhodně není nudná. Ministr vlády odvolal vedení státní televize. Soud ale odvolání odmítl zapsat, protože je to v rozporu s obchodním zákoníkem. Pak zase policie zatkla přímo v sídle prezidenta dva politiky PiS, kteří byli podle ní pravomocně odsouzeni. Ale podle nich ne, protože jim Duda udělil milost. Jenže ta milost zas podle dalšího soudu neplatí. Policie nezatkla ty dva přímo prezidentovi před nosem jen díky tomu, že byl v jiné budově, z níž mu východ zablokoval nepojízdný autobus – prý náhodou. Nejnověji se dovídáme, že nový generální prokurátor oznámil jinému prokurátorovi, že už není prokurátorem a ani jím nikdy nebyl.

Právo na názor bez razítka

Současná vládní „line to take“, řečeno termínem strategických komunikátorů, k tragické střelbě na filozofické fakultě zní: Udělali jsme všechno správně a víc vám bohužel nemůžeme říct, protože informování o případu si vyhradil dozorující státní zástupce. Při absenci přesnějších informací tedy diskuse ponouká k vyjadřování možná zcela zbytečných a nemístných spekulací a sporů mimo mísu.

Z komunikační kuchyně

Platívalo, že když chcete ovlivňovat publikum, tak o tom nemluvíte, ale prostě to děláte. Lidem se zpravidla nezamlouvá, když jim prozradíte, že se je snažíte k něčemu přimět. Rádi si myslí, že si názor utvořili sami. Samozřejmě existovalo povědomí o reklamních technikách či třeba velkých osobnostech reklamy, ale o tom vědělo jen specializované publikum. Ale dnes jsme odborníci všichni. Dnešní eskamotér či kouzelník by asi měl přímo při vystoupeních ukazovat, jak své triky provádí. Dřív jen odborníci mluvili o tom, jak který politik komunikuje. Oni sami nás buďto přesvědčili, nebo nepřesvědčili. Dnes pomalu nemine dne, aby nám nějaký politik nekomunikoval to, jak komunikuje.

Kompenzace za Husáka?

„Jedni ho milují, druzí ho zatracují, ale takový už je lidský život. Důležité je, že něco vytvořil, něco po sobě zanechal.“ Tak takhle by asi na Gustáva Husáka žádný český ústavní činitel nevzpomínal. Ale na Slovensku ano, jsou to slova místopředsedy slovenského parlamentu Andreje Danka. Spolu s premiérem Ficem a dalším místopředsedou národní rady se na Husákovy narozeniny vypravil poklonit se mu k jeho hrobu. Někdo si možná i odplivne, lze si taky představit, že kdyby Česko vedlo agresivnější, takříkajíc putinovskou zahraniční politiku, tak by se okázale ozvalo – Husák zničil životy pěkné řádce Čechů.

Rozhodují hormony

Úřad vysokého představitele pro zahraniční politiku EU, zřízený v dnešní podobě Lisabonskou smlouvou, má neslavnou historii. Původně to bylo prezentováno jako dlouho očekávaná odpověď na klasickou stížnost Henryho Kissingera, že v Evropě není komu zavolat, a zároveň jako odpověď na volání po tom, aby Evropská unie vypadala více jako stát. Volání, jež ovšem bylo omezené jen na politickou třídu a část eurohujerské veřejnosti.

Pád rektorky Harvardu

I při známém amerikocentrismu západního zpravodajství by se asi zpráva o rezignaci rektora jakékoli jiné světové univerzity nerozletěla po světě tak jako v případě Harvardu. I v dobách politické polarizace postojů k akademickému světu si tato univerzita udržuje téměř mystický punc kvality.

Kam se poděl útočník?

Po frenetickém rauši, kdy některá média publikovala záběry šíleného střelce z filozofické fakulty, ještě než byl mrtvý, jako by se po něm zem slehla. Má to tak být? Jako by se média zastyděla a rozhodla se napravit si reputaci. Nejdřív podlehla svému přirozenému instinktu být první, mít co nejvíc informací co nejdřív. Ještě když byl na střeše. Pak ale nastoupilo něco, co se podobá aktuálnímu doporučení z USA. Tam má novinařina mohutný akademický aparát nesrovnatelný s naším, připravený rozdávat „nejlepší praxi“, a bohužel taky nejvíc zkušeností se zpravodajským pokrýváním šílených střelců. To aktuální doporučení zní: Mlčte o útočníkovi.

Metro v Gaze

USA dnes těží víc ropy než Saúdská Arábie a ta nedávno zřejmě zjistila, že už nedokáže vládnout jejím světovým cenám. I když žádný jednotlivý těžař nemá dominantní postavení, Saúdská Arábie byla „swing producer“, který si díky své schopnosti rychle zvýšit nebo snížit těžbu některých charakteristik dominantního producenta užíval. Ustupuje tak jeden z důvodů, jimiž bylo zvykem americké angažmá na Blízkém východě vysvětlovat. Za ten druhý, jak vám vždy někdo připomněl, kdybyste na to zapomněli, je Izrael.

Vzkříšení Usámy bin Ládina

Už jsme si zvykli, že na sociální síti TikTok se mimeticky šíří nejrůznější nesmysly. Teenageři třeba houfně jedí kapsle prášku na praní. Zvykli jsme si, ale ne pochopili, takže jsme znovu překvapováni. V polovině listopadu začalo několik influencerů šířit videa o tom, že se seznámili s dopisem Usámy bin Ládina Americe. A jde jim z toho hlava kolem. A nikdy už nebudou svět vidět tak jako dřív. A musíte nechat všeho, co děláte, a hned teď se s ním seznámit taky. Videa se nápadně podobala, „pacienty nula“ byly, pokud je známo, influencerky zabývající se do té doby hlavně tzv. wellbeingem.

Nikdo by neměl trpět

Jedním z nejnechutnějších žánrů protiizraelské propagandy se staly záběry srdceryvných scén zkázy a utrpení, jež Izraelci páchají v Gaze, u nichž však po bližším ohledání vyjde najevo, že jde o fotografie ze Sýrie. Propagandisté využívají toho, že ten konflikt je širším světem víceméně zapomenutý. Oni na něj sice nezapomněli, ale tam páchá zvěrstva Asad a ten je Putinův, ne americký, takže je to v pořádku. Chtějí po vás, abyste byli dojati utrpením, jež je jim samotným zcela lhostejné. Na ty, kteří chtějí provozovat propagandu bez tohoto morálního problému, řekněme propagandu s vyšším ESG ratingem, cílí známá IT firma Adobe.

Blbá nálada? Nestaví se

Myslíte, že u nás panuje „blbá nálada“? To se dá nahlížet bezpočtem způsobů a není problém najít na „nemocném muži Evropy“ (tento termín, který byl ve druhé polovině minulého století zpopularizován pro Británii, nyní pro Česko používá německý tisk) data, podle nichž by ta nálada měla být ještě mnohem horší. Web Politico.eu minulý týden přinesl na datech založený text o krizi bydlení. Vyplývá z něj, že je to špatné všude. Málo se staví, v perspektivě deseti let vzrostly ceny bytů, nájemného i hypoték i stavebních prací.

Smrt mučitele koček

K těm, kteří sledují válku na Ukrajině, se možná donesla zpráva, že ukrajinské ozbrojené síly zabily Artěma Lavrentěva. Byl to propuštěný trestanec odněkud od Archangelska proslulý tím, že sadisticky mučil a nakonec umučil kočku své matky a postoval o tom na internetu. Byl odsouzen do vězení, odkud byl letos naverbován do války. A teď je po něm.

PISA a technologická civilizace

Výsledky posledního kola mezinárodní srovnávací studie PISA potvrdily současnou pesimistickou náladu. Těžko se s nimi přít. Pro nás jsou ještě relativně povzbudivé v tom ohledu, že na tom v mezinárodním srovnání nejsme tak špatně, špatné je to všude a třeba v Německu je sestup horší než u nás (o důvod víc, abychom konečně přestali toužit dělat všechno jako Němci). Ale špatné je to skrz naskrz a komentátoři, kteří se snaží na tom špatném najít něco dobrého, to dokážou jen za cenu toho, že zároveň poukážou na to, co samo taky není moc dobré.

Drama pláště a dýky ve světě umělé inteligence

Od loňského listopadu, kdy organizace OpenAI vypustila na veřejnost chatbot ChatGPT, vlna toho největšího zájmu pominula. Až teď přišla umělá inteligence s novým kusem, jaký nikdo nečekal – s nebývalým korporátním dramatem. V několika měsících po spuštění prvního chatbotu jako by pro laiky ohledně potenciálu i nebezpečí této nové technologie bylo prozatím řečeno vše. Navzdory různým varovným otevřeným dopisům se už žádné zpřítomnění existenciální hrozby umělé inteligence nekonalo.

Úzkost a pravda

Existuje teze, jejímž autorem je zřejmě Pavel Karous, že lidé nemají rádi pražské brutalistické stavby z toho důvodu, že jim zlí developeři rafinovaně implantovali přesvědčení, že ty stavby jsou projevem pozdního socialismu. Je ovšem možné, že u Karouse, který se nedávno stal aktérem happeningu „Vymítání zla z magistrátu pomocí Lenina na beranidle“, jde spíš o tzv. projekci. A že si lidé ty stavby oškliví, protože jsou ošklivé. Architekt Peter Eisenman v roce 1982 v debatě s jiným, velmi odlišným architektem Christopherem Alexanderem tvrdil, že soudobá architektura má být disharmonická, protože taková je doba.

Tahle architektonická soutěž se nepovedla

Existuje určitý segment veřejnosti sledující stavební dění v Praze, pro nějž esenci všeho zla vyjadřuje pojem developer a komplementárně k němu představuje nejvznešenější kauzu současnosti zachování tzv. brutalistických památek – před úklady developerů. Teď přichází zajímavý test – útok na stavbu, již lze zařadit mezi tzv. brutalistické památky, který není veden developerem, nýbrž městem.

Byrokracie lidská i nelidská

Je obvyklou stížností, že Česká republika není schopna přitáhnout kvalifikované imigranty. Proto je třeba maximálně přivítat, že Ústav organické chemie a biochemie AV ČR získal ke spolupráci špičkového amerického biologa Davida Sabatiniho. Jenže to přivítání bylo spíš opatrné. Sabatini totiž opustil svá dosavadní bostonská pracoviště – MIT a další dva ústavy – kvůli #MeToo kauze.

Nájezdníci, nebo okupanti?

Francouzský stratég François Heisbourg (psali jsme o jeho studii na téma „adenauerovské varianty“ ukrajinského přijetí do NATO; viz Varianta Adenauer je na stole, Echo24.cz 13. 7. 2023 – pozn. red.) je jedním z těch nemnoha vlivných Francouzů, kteří pravidelně komentují dění v angličtině. V neděli napsal na síti X, dříve Twitter, na konto současných propalestinských demonstrací v západních městech, při nichž dochází ke strhávání státních vlajek, vandalizování pomníků a podobně: „V několika evropských zemích včetně mé je zřejmě řada propalestinských demonstrantů odhodlána dokázat, že do země, kde žijí, nepatří. Daří se jim to. Politické důsledky mohou být drsné.“

Špatná předpověď pro Ukrajinu

Ukrajina by měla být jako Izrael, uvažovalo se tam prý svého času. Tak jako Izrael by měla mít hlavní spojence na Západě, ale nikdy by se jimi neměla nechat úplně vázat, aby měla otevřené ruce k dalším spojenectvím ad hoc, s jediným imperativem nezávislosti a bezpečnosti. Tak jako Izrael může být sebevědomá, vojensky silná a zároveň prosperující. Jenže když se dvě takové země ocitnou v podobné situaci, neznamená to, že je to pro ně výhodné. Útok Hamásu na Izrael jako by odbrzdil strategické přehodnocení Ukrajiny. Dávalo na sebe čekat a není pro Ukrajinu výhodné.

Novější články Starší články