Je obvyklou stížností, že Česká republika není schopna přitáhnout kvalifikované imigranty. Proto je třeba maximálně přivítat, že Ústav organické chemie a biochemie AV ČR získal ke spolupráci špičkového amerického biologa Davida Sabatiniho. Jenže to přivítání bylo spíš opatrné. Sabatini totiž opustil svá dosavadní bostonská pracoviště – MIT a další dva ústavy – kvůli #MeToo kauze.

Jak zdůrazňuje ředitel ústavu Jan Konvalinka, porušil pravidlo, které u nás ani jinde v Evropě neexistuje. To je ovšem jen právnické minimum. Sabatiniho kauze se věnovaly dvě investigativní reportáže, na The Free Press a na Boston Globe. Důležitější je asi ta druhá, protože je novější, obsáhlejší, a zatímco od The Free Press se dá očekávat, že bude na straně „zrušeného“ vědce, Boston Globe je tradiční establishmentové médium. A i z jeho reportáže je jasné, že Sabatini se žádného sexuálního „harassmentu“ nedopustil.

Sabatini se sblížil s kolegyní jménem Kristin Knauseová. Došlo na sex, dohodli se, že budou mít volný, neexkluzivní vztah, „friends with benefits“, jak se říká po americku. Tím ovšem porušovali směrnici ústavu, jež zprvu přikazovala, že takový vztah musejí zaměstnanci nahlásit, a později, že takový vztah vůbec nesmí existovat. Což, jak uznává i Boston Globe, je nedomyšlené. Tuto směrnici tedy Sabatini porušil.

Po nějakém roce došlo k tomu, co se nezřídka v takových vztazích stává – ona začala od vztahu chtít něco víc, a to právě v době, kdy on začal navazovat vážnější vztah s někým jiným. Takže jí sice nepříliš citlivě, ale ve vší zdvořilosti vysvětlil, že jí nemůže vyhovět. Když to Knauseová vstřebala, pojala chuť se mu pomstít. „Teď chci krev,“ stojí doslova v textové zprávě její přítelkyni. A to Boston Globe uvádí, že Knauseová zpřístupnila vyšetřovatelům jen výběr textových zpráv „podporující její verzi událostí“.

Za povšimnutí stojí, jak celá kauza začala. Whitehead Institute, kde měl Sabatini svou laboratoř, si objednal od externí firmy analýzu ústavu z hlediska DEI – známého ideologického lektvaru „diversity, equity, inclusion“. Cílem takové firmy je něco najít, aby obhájila svou existenci. Firma rozeslala zaměstnancům nepovinný dotazník, z pěti set jich odpovědělo 40 procent. Tři z nich zmínili výslovně Sabatiniho. Jedním z těch tří byla Knauseová a další přímo se Sabatinim nepracoval. To a další dvě stížnosti na oddělení lidských zdrojů stačilo k tomu, že Whitehead si objednal vyšetřování Sabatiniho externí právnickou firmou. Jak The Free Press, tak Boston Globe citují řadu kolegů, kteří zprávu kritizují, vyšetřování bylo podle nich od počátku podjaté. Jenomže, jak plyne z reportáže Boston Globe, šéfka institutu nejspíš měla pocit, že v atmosféře #MeToo musí „něco dělat“.

Nemá cenu živit iluzi, že se americká věda současnou ideologizací zlikviduje a my sesbíráme třešničky – to by muselo ještě dlouho trvat. Ale pokud se taková příležitost naskytne, je správné po ní sáhnout. Doufejme, že v případě jakýchkoli obtíží bude mít Konvalinka podporu zdejší vědecké obce a byrokracie.

Jedna dobrá zpráva ze sféry justiční byrokracie by tu byla. Vinohradská nemocnice podala trestní oznámení na známou osobnost české dezoscény Janu Peterkovou, jež tvrdila, že se ji v nemocnici pokusili otrávit. Státní zástupce pro Prahu 10 Richard Houdek oznámení ale odložil s tím, že její tvrzení nemohlo vyvolat v lidech vážné znepokojení: „Tento projev je od začátku do konce nesouvislý, nelogický a zmatený, zachycuje zjevnou nechuť nebo neschopnost autorky udržet a dokončit myšlenku a argumentovat věcně a logicky,“ uvedl. A připomněl historii jejích zjevně nesmyslných výroků.

Je to vítaný příklad, že v posuzování toho, co může být poplašná zpráva, lze uplatňovat zdravý rozum a chápání toho, jak lidé skutečně komunikují. Peterková si tedy může oddechnout, že ji nečeká o jeden soud víc. Pokud ovšem nehodlá podat na státního zástupce občanskoprávní žalobu na ochranu osobnosti. Když o vás veřejný činitel v úředním dokumentu napíše, že jste na šíření poplašné zprávy příliš hloupá, taky vám to na renomé nepřidá.