Už jsme si zvykli, že na sociální síti TikTok se mimeticky šíří nejrůznější nesmysly. Teenageři třeba houfně jedí kapsle prášku na praní. Zvykli jsme si, ale ne pochopili, takže jsme znovu překvapováni. V polovině listopadu začalo několik influencerů šířit videa o tom, že se seznámili s dopisem Usámy bin Ládina Americe. A jde jim z toho hlava kolem. A nikdy už nebudou svět vidět tak jako dřív. A musíte nechat všeho, co děláte, a hned teď se s ním seznámit taky. Videa se nápadně podobala, „pacienty nula“ byly, pokud je známo, influencerky zabývající se do té doby hlavně tzv. wellbeingem.

Na dopisu z roku 2002 je zjevně hned na začátku zaujalo tvrzení, že Američané jsou vinni podporou útlaku Palestinců Židy. Pak zřejmě přeskakovaly všechny výzvy k zavedení šaríi, odsudky LGBT lidí, hazardních her, půjčování peněz na úrok a deklarace typu „Milujeme smrt víc než vy život“ , které s wellbeingem právě neladí. A zastavovaly se zas až u vět jako „Je smutné vám říct, že jste ta nejhorší civilizace, jaké lidstvo bylo kdy svědky“. Lidem, kteří skandují „From the River to the Sea“, aniž tuší, od jaké řeky k jakému moři, to v tu chvíli sepne.

Následovala obvyklá mediální panika i včetně oficiálního odsudku z Bílého domu. Bin Ládinův dopis byl odstraněn z webu Guardianu, kde ho influencerky našly. Zesílila kritika TikToku, který je, jak známo, čínský.

Nastoupila, jak už to umíme, i antipanika. Vedení TikToku i nezávislí experti upozornili, že skutečně velkou sledovanost zajistil videím až jeden novinář, který z nich udělal sestřih na Twitteru. Do té doby nebyla jejich sledovanost tak velká, dala by se přirovnat k videu na YouTube, jež má 65 tisíc zhlédnutí. To i průměrná videa o jízdě vlakem mívají desetinásobek. A vedle jiných trendů, jež tou dobou TikToku vládly, se bin Ládinův dopis krčil jako trpaslík. A tak dále.

Pro některé profesionály to ze všeho nejvíc vypovídalo o tom, jak žalostně odříznutá je starší generace (a novináři) od toho, jak funguje život na sociálních sítích. Už samotný poznatek, že TikTok je pro dnešní mladé nejdůležitějším zdrojem zpráv, zní nezasvěceným obludně, jako nějaká kategoriální chyba. Pro znalce bylo naopak tragikomické, že web Guardianu je tak opuštěný, že když na něj tiktokový mikrotrend přivede pár uživatelů, vnímají to jeho správci jako explozi zájmu.

Bylo taky připomenuto, že bin Ládin měl amerického mediálního poradce. Jmenoval se Adam Gadahn, narodil se v roce 1978 v Oregonu, jeho rodiče byli cosi jako hippies. V osmnácti, když ho přestal bavit noise rock, konvertoval k islámu, zmlátil imáma své mešity, protože byl málo fundamentalistický, a utekl do Pákistánu. Stal se propagandistou al-Káidy pro západní svět a vytvořil množství textů a videí. Kombinovaly prvky islámu s pojetím americké historie, jak ho prezentují známí levicoví autoři typu Howarda Zinna nebo Noama Chomského. Podle stylu je prý klidně možné, že Usámův dopis psal on. Gadahn zahynul v Pákistánu zásahem amerického dronu v roce 2015.

Takže ten vzkaz Americe byl vlastně méně cizokrajný, než by se na první pohled zdálo. Mezi kritiky americké zahraniční politiky zdomácněl od vietnamské války pojem „blowback“ – to je, když se důsledky amerických zahraničních intervencí oklikou vrátí na domácí půdu. Tohle byl ovšem spíš blowback vzdělávací politiky než zahraniční.

Hledání viníků se přirozeně stočilo k tomu, že TikTok je čínský. Jenže to podezření, že Bytedance (majitel TikToku) se na pokyn čínské komunistické strany záměrně snaží rozvracet Západ, se nikdy nepodařilo dotáhnout do fáze konkrétních poznatků. Je třeba známo, že obsah domácí verze TikToku je zdravější a výchovnější než té americké („pro Čínu digitální zelenina, pro Ameriku digitální fentanyl“). Ale čím to je – důslednějším moderováním, od počátku jinou konstrukcí, anebo jsou čínské děti jiné? –, není jasné.

Objevil se jeden rychlý průzkum, podle něhož „strávení 30 minut na TikToku denně zvyšuje pravděpodobnost, že uživatel zastává antisemitské nebo protiizraelské názory, o 17 procent ve srovnání se šesti procenty na Instagramu a dvěma procenty na X“. Ale své tvrzení, že TikTok je „driverem“ antisemitismu, autoři neopírají o nic víc než o to, že je antisemitismus na TikToku vyšší než u průměru populace. Ale korelace není kauzalita. Lze najít stopy toho, jak se uživatelé v chatech domlouvají, že společně vytvoří z protiizraelských hashtagů trend, možná i s použitím botů. Ale zdá se to být organická aktivita.

Dokud někdo přímo neodhalí, jak manažeři TikToku přijímají pokyny z pekingského politbyra, nezbývá nám než přijmout, že TikTok prostě dovedl k návykové dokonalosti prvky, jež jsou dlouho přítomné na všech sociálních sítích. Vycházejí vstříc lidské potřebě napodobovat, příslušet ke kmeni, bojovat o místo ve statusové hierarchii. Nabízejí nástroje, jak být stejný a přitom originální. A nabízejí ustavičný proud snadno stravitelných informací, který se pořád mění, nikdy není nudný a drží uživatele u telefonu systémem „ještě jedno video, ještě jedno a ještě jedno…“.

Ale stejně jako by všechny tyto vysvětlující okolnosti dohromady nestačily na zrušení pocitu naprosté cizoty, bizarnosti a nereálnosti, jež tento jev vzbuzuje. Když už se to stane, dopracujeme se k čemusi jako vysvětlení, jak se to mohlo stát. Ale napadlo by nás, že se to stane?

Zkusme to říct takhle: Uměli jste si před třemi roky představit, že přijde virová pandemie? Určitě ano, podle odborníků to byla už dlouho jen otázka času. Uměli jste si před dvěma lety představit, že Rusko rozpoutá válku v Evropě? Nechtěli jste věřit, že to udělají, ale představit jste si to asi uměli. Kdyby vám někdo před třemi lety tvrdil, že Čína se v roce 2024 stane největším vývozcem aut na světě, vsadili byste se s ním? Asi ne, i když byla tehdy až šestá. Všechno to byly nepravděpodobné nebo nežádoucí možnosti, ale jak se k nim může dojít, to bylo známé.

Ale uměli jste si před půlrokem představit, že bude na TikToku trendovat emír al-Káidy? Fanatik z miliardářské rodiny („nepo baby“, jak je dnes v Americe v módě říkat) se čtyřmi manželkami? Che Guevara na ikonické fotografii Alberta Kordy aspoň dobře vypadal, ale tenhle hypochondr s masitými rty, vodnatýma očima a pornem v počítači? Co na něm fanynky wellbeingu mohou vidět?

Minikult bin Ládina se od jiných radikálních scénářů liší tím, že nás na něj nepřipravily ani naše znalosti, ani naše kulturní mechanismy. Nevíme, „kdo za to může“ a jak by se na to mohlo reagovat.

Ale copak je to jediná novota, která je tak radikálně jiná, že jsme si ji ještě nedávno neuměli představit? Uměli jste si před pěti lety představit, že ze švédské autistické teenagerky z dobré rodiny, nevybavené jakýmikoli výjimečnými znalostmi ani výsledky, se stane politické orákulum, jež bude řečnit v OSN? Dokážeme vstřebat, že v Tibetu je v nějakém dítěti rozpoznáno převtělení dalajlamy, případně že skupina teenagerů zvěstuje světu zjevení Panenky Marie jako v Medžugorje. Ale naše postmoderní Johanka z Arku zjistila, že když bude doma dost hysterčit, tak přiměje svou matku, operní pěvkyni, aby se vzdala kariéry kvůli „uhlíkové stopě“. A takto zkusila uplatnit svou nově objevenou moc na celý (západní) svět a ono jí to vyšlo! Kdo si to v naší Evropské unii, legitimizující se byrokratickou racionalitou, uměl představit?

A kdo by si uměl představit, že nezanedbatelné procento lidí začne věřit tomu, že „se narodili ve špatném těle“, a vykročí ke změně pohlaví a dostane se jim podpory oficiálních struktur? Ještě tak bychom pochopili, že průměrní sportovci v tom vidí cestu, jak rázem dosáhnout na vyšší příčky v ženských soutěžích. Ale zjevně jde o víc.

V čínském sci-fi románu Problém tří těles začnou špičkoví fyzici po celém světě propadat depresi a páchat sebevraždy, protože jejich experimenty v urychlovačích částic začnou vydávat nesmyslné, nepředvídatelné výsledky. Jeden z nich to přirovná k tomu, jako kdybyste šťouchli tágem do kulečníkové koule a ona třeba uskočila stranou, vletěla vám do kapsy anebo zase vyletěla oknem rychlostí světla. Fyzikální zákony přestaly platit, fyzika přestala existovat. Jejich svět se zhroutil.

Jenže v tom románu to mělo, jak se později ukázalo, racionální vysvětlení, zásah vyspělejší mimozemské civilizace. O co jde u nás? Kde se berou jevy, jež se vymykají všemu, na co nás logika a kultura připravily? Realita jako by dostávala provizornější charakter.

Víme, že mezi magnáty v Silicon Valley je v módě dávat peníze na výzkum toho, zda nežijeme jen v simulaci. Jenže to je samo o sobě myšlenka mnohem starší než film Matrix (1999). Ty současné vpády nereality mají zvláštní příchuť, jako by je někdo šil přímo na míru nám a našim strachům. Směje se nám někdo? Co kdyby se třeba jednoho dne ty miliony solárních panelů, jež jsme dovezli z Číny, rozsvítily jako obrazovky a začal by nám ze střech kázat Usáma bin Ládin? Jste si jisti, že se to nemůže stát?