Když po dlouhém suchu zaprší, může to působit jako průtrž. Etablovaná americká média si v posledních letech vysloužila pověst kampaňových úřadů, které vnucují publiku ideologickou agendu, o niž nestojí, a k politickým tématům přistupují zcela tendenčně. K nim přistupovala více méně tendenčně takřka od nepaměti, ale v posledních letech, od té doby, co část novinářů vzala jako svou povinnost stát se součástí protitrumpovské #resistance, to bylo horší.
Zaorálek se rozvášnil, hlásily v různých variantách včera titulky na českém webu. Lídr mimoparlamentní strany Socdem do evropských voleb Lubomír Zaorálek na tiskové konferenci promluvil kriticky o celkové situaci, také o setrvalém odlivu kapitálu z České republiky ven a Fialovu vládu za to, že s tím nic nedělá, označil za „chcípáckou vládu, která nemá koule“, dokonce za „kolaboranta s někým, kdo není reprezentantem veřejných zájmů“.
Možná poprvé si Češi uvědomují, jak důležité jsou volby do Evropského parlamentu. V nich se rozhoduje o klíčových a život ovlivňujících normách – zákonech, které v principu bezpodmínečně musejí přijmout členové Evropské unie a kterým se musíme podřídit. ČR se stejně jako ostatní země Unie fakticky stala součástí federace. EU už dávno není jen spojením zemí, jež se shodly na čtyřech pilířích, tedy volném pohybu lidí, zboží, služeb a kapitálu. Do hry vstupuje ideologie a politika unifikace popírající kulturní a společenské identity jednotlivých států.
V nejsledovanější slovenské televizi Markíza probíhá konflikt mezi managementem a novináři, který může být po příštích volbách inspirací i pro budoucí novou českou vládní sestavu. Podzimní parlamentní volby na Slovensku se ze strany dnešních vládních sil, v čele se Směrem premiéra Roberta Fica, nesly v duchu boje proti tradičním médiím typu novin nebo televizí. Bylo v tom hodně nepochopení moderního mediální světa, který se odehrává daleko víc na sociálních sítích a v internetových podcastech.
Třebaže hokejové mistrovství světa oficiálně skončilo před týdnem všeobecně známým výsledkem, vlastně jsme v turnaji pořád zabředlí až po uši a ukazuje se, jak moc se proměnila tuzemská mediální mapa od předešlého českého titulu v roce 2010. Vytvářet jakýkoli obsah je jednodušší a levnější, přibylo televizí, podcastů, rozhlasových stanic, především ale sociálních sítí založených na vizuálním obsahu. A tak už týden není nouze o analýzy, dojaté sestřihy z utkání nebo o rozhovory s hráči, trenéry, sportovními komentátory či bývalými reprezentanty.
Danuše Nerudová byla už před časem experty prohlášena za jasného skokana voleb do Evropského parlamentu. Díky účasti v prezidentských volbách je teď s odstupem nejznámější mezi kandidáty. Ale její síla měla být i ve schopnosti oslovit českou mládež. Nerudová mluví jménem té její uvědomělejší části, která je moderní, rozpoznala světodějný význam LGBT práv, chce (ještě) více Evropy a současně neví, jestli to všechno stihne před klimatickou katastrofou.
Když člověk přece jen trochu obnosí své tělo, začne se to nějak projevovat. Třeba ho začne bolet koleno. Nejdřív si myslí, že je to nějaký omyl, pak nějakou dobu, že to rozchodí, ale bolest nepolevuje a on nakonec připustí, že s tím bude muset něco dělat. Vstoupí do soukolí medicínsko-farmakologického komplexu, vydá se do rukou lékařské mafie, těch vrahů v bílých pláštích.
Určitý typ lidí – zpravidla ti, které by ještě před pár lety nenapadlo se ptát, jestli je dobré, že nás Německo Angely Merkelové kompletně napojuje na ruský plyn – si boj s hybridní válkou vykládá jako co nejhlasitější odsuzování Ruska a hledání jeho vlivu za vším. Je to naivní. Zkušený praktik hybridní války, jímž Rusko je, vám nebude servírovat své záměry na stříbrném podnose. Bude vám hybridní kampaň šít na míru – tak, že se bude strefovat do témat, jež polarizují vaši společnost.
Nevím, jestli si toho jde z normálního českého zpravodajství všimnout, ale Izrael neprožívá mezinárodněpoliticky dobré dny. Norsko, Irsko a Španělsko včera formálně uznaly palestinský stát, jakkoli ten neovládá svoje hranice (z jara 1967), natož východní Jeruzalém jako své hlavní město.
Finálový zápas mistrovství světa v hokeji připoutal k obrazovkám 3,74 milionu diváků, zaplnil hospody a řadu veřejných míst. Po dlouhé době se nějaká událost stala masově sdílenou. A to je v době hluboké atomizace společnosti vyvolané digitálním věkem s dominancí sociálních sítí významný moment, důležitý pro každou společnost. Hry jsou stabilizujícím prvkem společnosti, jejímž základem nehledě na bohatství nakonec vždycky byl chleba, jak to formulovala už civilizace starověkého Říma. Davové semknutí a prožívání vyvolané významným úspěchem, ale hlavně vítězstvím v týmového sportu.
Zítra, v úterý, bude Petr Fiala v Kramářově vile podávat večeři pro šest svých kolegů, od polského prezidenta po dosluhujícího nizozemského premiéra. Půjde v prvé řadě o muniční iniciativu pro Ukrajinu, o které pořád nevíme takové důležité věci, jako je nákupní cena. Ale to není to skutečně znepokojivé, Fiala má pravdu, pokud dává najevo, že ve věcech války a míru není cena to hlavní. Skutečně znepokojivé je, že svou neustále zdůrazňovanou rolí asistenta ve válce dvou jiných států Fiala zrušil skoro všechny ostatní role, které by jako premiér České republiky měl hrát.
České sdružení regulovaných elektroenergetických společností, jež tvoří státní správce sítě ČEPS, ČEZ a pár dalších distribučních společností, vyčíslilo investice do distribuční sítě nutné vzhledem ke změnám v energetice: letos 40 miliard. To je „jen“ o 10 miliard víc, než investovali v průměru v posledních deseti letech, ale v následujících jedenácti letech to má být 476 miliard. Něco bychom do sítí jistě museli tak jako tak investovat, ale valná část z toho je cena za Green Deal. Za to, aby majitelé obnovitelných zdrojů mohli dodávat do sítě proud, když si zrovna zamanou.
Tento týden proběhly Studentské volby. Pořádala je organizace Člověk v tísni v rámci akce Jeden svět na školách. Konají se před volbami, konávají se před volbami do sněmovny, do Evropského parlamentu a před volbami regionálními a prezidentskými. Jejich výsledek se jistě nedá brát jako přesný popis politických postojů dnešních středoškoláků – nadreprezentováni jsou mezi účastníky gymnazisté a podreprezentováni učni, ani počty hlasů podle regionů neodpovídají rozložení obyvatelstva. Studentské volby jsou taky hra a část voličů je zjevně právě tak vnímá, recesistickým stranám typu Ano lepší EU s mimozemšťany a dalším se daří docela dobře. Ale stejně může jejich výsledek něco naznačovat, zvlášť ve srovnání s minulými ročníky.
První státní návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina po jeho inauguraci, v pořadí již pátá, mířila do Číny. Tam ho jeho protějšek Si Ťin-pching přijal s náležitou pompou. Vše s cílem umocnit dojem silného spojenectví a přátelství. Veškeré pocty ale nemohly zamaskovat, že Putin je v tomto vztahu juniorní partner. Rusko potřebuje Čínu více než Čína Rusko. Po uvalení západních sankcí je to právě obchod s Pekingem, co drží ruskou ekonomiku na nohou.
