Chtělo by se říci, že už je to na spadnutí. Mluvíme o transformaci energetického gigantu ČEZ neboli o jeho zestátnění. Suneme před sebou stále obrovskou jadernou investici v podobě dostavby bloků v Dukovanech. Vláda to stále označuje za svou prioritu, ale je jasné, že v současné akcionářské podobě si to ČEZ nemůže dovolit. Smlouva se má podepisovat v březnu. Je polovina listopadu. Kdyby se nyní „něco“ začalo dít, ještě se to zřejmě dá stihnout. Minoritní investoři stále spekulují na výkup svého podílu s prémií. A taková možnost je reálně na stole.

Veřejným prostorem ji prohnal Andrej Babiš, který za to dostal od členů vlády, jmenovitě od ministra Martina Kupky, vynadáno, že neví, co mluví, a ještě manipuluje s akciemi veřejně obchodované společnosti. A teď, o pár týdnů později, o nutné změně akcionářské struktury ČEZ už veřejně mluví samotní členové stran vládní koalice. To je ale zvrat.

Management ČEZ možná na první pohled vystupuje i tak, že není vůbec žádný problém s tím, aby na sebe společnost vzala stavbu nového jádra. Tak to ale není. Šéf ČEZ Daniel Beneš se proti tomu i v minulosti vymezoval. Takovou investici nechce ČEZ nést a brání se jí. Společnost Elektrárna Dukovany II, která má stavět, je stoprocentní dceřinou společností ČEZ, což znamená, že má stejnou akcionářskou strukturu, tj. zhruba 70procentní podíl státu. ČEZ se jako veřejně obchodovaná společnost musí řídit zákonem o obchodních korporacích. A kdyby na sebe stavbu bloků vzal, tak se jím neřídí, protože vystavuje společnost vysokému zadlužení.

Doplňme, že stavěl-li by se pátý blok podle plánu dle už schválené notifikace od Evropské komise (o povolení na druhý blok vláda dosud ani nepožádala a ani nepřišla s modelem financování), nešlo by o žádnou „bezúročnou“ půjčku, jak se vláda snažila veřejnosti tvrdit. Financování pátého bloku by mělo proběhnout formou třicetileté půjčky od státu s po dobu výstavby nulovým úrokem pro společnost Elektrárna Dukovany II. Následně by mělo jít o úrok, který nemá být nižší než dvě procenta, odvíjí se ale od toho, za kolik si půjčuje stát. Jenže už na onu „bezúročnou“ půjčku si bude muset stát půjčit. Půjčí si prostřednictvím státních dluhopisů a náklady na jejich splácení ponese daňový poplatník. A jak ukázaly zkušenosti ze stavby jiných jaderných projektů, finanční náklady jsou nakonec násobně vyšší než náklady, do kterých je započítána samotná stavba a použité technologie.

Pro ČEZ v současné podobě je tedy silně rizikové, spíš nemožné, pustit se do stavby jednoho bloku. Natož do dvou. Na to jednoduše nemá kapitál.

Vypůjčíme si tu výroky členů sněmovního Hospodářského výboru, které zveřejnil server Seznam Zprávy. „ČEZ v současné podobě nemůže být investorem pro výstavbu dalších jaderných bloků. Je nezbytné, aby do konce roku byla přijata jednoznačná rozhodnutí o jeho budoucnosti,“ tvrdí šéf výboru Ivan Adamec z ODS. A podobně mluví i lidovecký člen výboru Róbert Teleky. „Výše dluhu spojeného s výstavbou nových jaderných bloků výrazně ovlivní zadlužení skupiny ČEZ. Buď bude potřeba změna akcionářské struktury ČEZ, nebo převzetí společnosti EDU II státem,“ říká.

To jsou dost silná prohlášení. Když na konci října Andrej Babiš řekl Bloombergu, že by mělo dojít k výkupu podílu minoritních akcionářů samotným ČEZ, který by následně nevyplácel státu po nějakou dobu dividendu, dostal od ministra Kupky vynadáno za to, že neví, co říká, a že tím daňové poplatníky připravil o „stovky milionů navíc“. Co bude následovat? Pokud se opravdu připravuje „akce“, půjde to asi vše velmi rychle.