Když byl Andrej Babiš poprvé u moci (2014–2021), bylo hlavně v prvním poločase od lidí, kteří dnes tvoří vládní tábor, slyšet spekulace o Babišově duševním zdraví. Spekulovalo se tak i v souvislosti s jeho synem (ale nejen s ním). Nikdo z těch lidí si však nedovolil takto spekulovat veřejně a říkat: Když potomek, tak i rodič. Babiš včera vůči svému nástupci v premiérské funkci Petru Fialovi žádné zábrany nectil a navrhl sněmovně zařadit na program schůze bod „Duševní zdraví pana premiéra Fialy“. Prý vlastně jedná na popud veřejnosti, ta sama se obrací na centrálu ANO po každém premiérově vystoupení, Babiš dokonce jmenoval zařízení, v němž by Fiala měl sám sebe hospitalizovat.

Ta byla posunuta, ale je to proces s různými etapami, kdy střídavě mají iniciativu parlamentní opozice a strany vlády. „Demokratický“ tábor už před krajskými volbami dělal z Babiše explicitně Putinova agenta a v nájezdu ke sněmovním volbám se ostřejší typy z vnějších sfér světa pětikoalice nápadně přátelily s Babišovým synem, a tak nepřímo upozorňovaly na teorii zmíněnou v úvodu.

Příštích deset měsíců bude zápas v bahně pokračovat. Babiš a jeho lidé budou dál mluvit jako dlaždiči (je ale třeba vyzdvihnout, že stínový ministr kultury a celkově Babišův loajalista i v rámci ANO Aleš Juchelka včera z pozice předsedajícího schůze poslance Babiše vyzval, ať se propříště zdrží „různých explicitních diagnóz“). Vládní politici budou přidávat v hysterických výlevech, že Babiš je přímo bezpečnostním ohrožením pro Evropu a že opozice chystá změnit charakter státu, rozuměj skoncovat s demokracií.

Dnes už je zcela jasná úměra mezi intenzitou bahenního zápasu mezi lídry vládního tábora a opozice na jedné straně a růstem problémů, které tito politici nemají ve své moci. Česká republika se dostává do potíží s klimatickou a energetickou politikou EU, nejprůmyslovější členský stát EU má tak drahé energie, že se v něm firmy dostávají do problémů, do toho se už příští rok možná staneme z vývozce energií dovozcem, rýsují se roky, kdy nebudeme mít jak pokrýt spotřebu elektřiny; po letech rekordní inflace se inflace zklidnila, aby teď zase zvedala hlavu.

Babiš byl u základů Green Dealu (byť se aspoň stopově vzpíral, v červnu 2019 bylo i díky němu schválení zásad odloženo o půl roku), Fiala byl snaživě u jeho naplňování. Green Deal je brutální demonstrací širšího jevu: předsedové vlády ČR se v důležitých ohledech ocitají bezmocní. Je to jeden z důvodů, proč se u nás zaujímají stanoviska v geopolitice, ke vzdáleným konfliktům, o nichž toho mnoho nevíme (nejen Tchaj-wan, absurdní je i pobouření Prahy nad Mezinárodním trestním soudem v Haagu, když si dovolí vydat zatykač na Benjamina Netanjahua).

Ministerstvo průmyslu se už půl roku bojí vyjít s překladem podmínek, za nichž nám Evropská komise dovolila stavět reaktor v Dukovanech. Fiala i Babiš vědí, kolik českému premiérovi chybí do výkonu reálné moci. Aspoň tedy imitují souboj titánů. Je to jako ve špatném kině. Jeho opakem by byl návrat skutečné, suverénní politiky.