Komentáře - 19. června

/

Pravicový protest a komunistický radikalismus

Volby do Evropského parlamentu měly zcela odlišný ráz od všech dosavadních voleb, počínaje rokem 1979. Poprvé hrály téměř ve všech zemích hlavní roli postoje k tématům nastoleným Evropskou komisí v posledních letech, jako je Green Deal, migrace nebo personální obsazení špiček bruselských institucí. V tomto smyslu to byly zatím ty nejevropštější volby. Doteď se vždycky jednostranně hlasovalo buďto proti stávajícím národním vládám, nebo podle toho, k jakému proudu voliči ideově tíhli. Prostě jste svým hlasem dávali vysvědčení vlastní vládě nebo větší či menší míře integrace. Tentokrát se poprvé ozval silný hlas proti samotné bruselské mocenské centrále.

18. června

ČT, chráněná dílna pětikoalice

Tento týden začíná stranám pětikoalice závod s časem. Jde o hodně, tedy z pohledu vládních stran a z pohledu České televize i Českého rozhlasu. Jde o osud novely zákona, která navrhuje zvýšit koncesionářské poplatky a pokouší se radikálně rozšířit okruh plátců na všechny majitele počítače a mobilních telefonů i na střední až velké firmy. Loni s tímto návrhem ministerstvo kultury vyvolalo jisté podezření, že jde na ruku veřejnoprávním kanálům výměnou za to, že veřejnoprávní kanály jdou zase na ruku vládě. Tady můžeme konstatovat, že vášeň ČT a ČRo pro boj s „fake news“, „dezinformátory“ a populismem se významně překrývá se světem pětikoalice.

17. června

Mír na Ukrajině byl vždy daleko

Byla na jaře 2022 na stole mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou? Kritici západní pomoci Ukrajině tvrdí, že Kyjev v podstatě bojuje proti své vůli. Západ využívá Ukrajince ve své proxy válce proti Rusům. Nebýt Západu, tak si tyto dva bratské slovanské národy padnou do náruče a ve východní Evropě zavládne klid a mír. Předmětem doličným má být právě mírová dohoda vyjednaná v dubnu 2022, kdy Rusové a Ukrajinci údajně byli připraveni složit zbraně.

16. června

Sasko versus Slované: střet s neonacisty?

Minulý týden proběhly evropské volby a v českých médiích prozatím byly interpretovány málo – samozřejmě především ve vztahu k tuzemské politice, leč málo bohužel ve vztahu k té evropské a k tomu, jak výsledky promění uvažování a chod Evropského parlamentu. A málo prostoru dostala také interpretace přespolních výsledků. Nabízím proto pohled k sousedům do Saska a do Lužice, kde se dějí věci, jež by nás vzhledem k volebnímu potenciálu AfD v zářijových zemských volbách přece jen měly zajímat, protože se nás patrně dotknou. Nuže v celém Sasku vyhrála eurovolby strana Alternativa pro Německo, získala celkem 31,8 % hlasů.

15. června

Tragikomedie na březích La Manche

Pokud palčivé problémy nebudou řešit středové strany, chopí se jich populistické okraje politického spektra. Řešení může být nakonec radikálnější, než by se leckomu mohlo líbit. Právě se o tom přesvědčují lídři Británie a Francie. Rishi Sunak a Emmanuel Macron spolu soutěží ve vyhlášení nejméně pochopitelných předčasných voleb. Pokud se situace bude vyvíjet, jak naznačují průzkumy, nejspíš na obou stranách kanálu La Manche dojde k vymření tradiční pravice a nástupu populistů různého druhu. Vezměme si nejdříve příklad Británie. Tam jsou Sunakovi konzervativci u moci již 14 let – a všichni jich už mají plné zuby.

14. června

Staří umělečtí hofráti píší petici

Boje na umělecké frontě bývají někdy zábavné i vzrušující. Jenom jim musí člověk trochu rozumět, což není tak jednoduché. Například jak je možné, že mezi signatáři včera uveřejněné petice „umělců a kulturní veřejnosti“ se skoro hned vedle sebe sešly podpisy Milana Knížáka a Davida Černého, jejichž vztahy by se ještě před nedávnem daly nazvat přímo krvelačnými? No protože časy se mění, generační pohyby pracují, houfy se nově formují. Mladí revoltéři se stávají starými hofráty a společně zírají, kam se to ten svět pohnul.

13. června

Umění odhánět

Největší šok eurovoleb bude v době, kdy se tento text dostane ke čtenářům, asi už dostatečně vstřebán. Potvrdilo se (opět), že Twitter není skutečný život. Tam sklízela Danuše Nerudová ovace za to, jak si Filipa Turka namazala na chleba. Volební výsledky a jejich srovnání s průzkumy před duelem ukazují něco jiného. Ale to není jediné pravidlo, na něž bublina Nerudové zapomněla (a ostatně Turkovi se zvládání jiných sociálních sítí osvědčilo). To další zní, že ta, kterou národ zná jako třetí v loňských prezidentských volbách, nemá zviditelňovat člověka, o němž ještě před měsícem většina Čechů netušila, že existuje.

12. června

Zachraňujeme porodnost

Loni se u nás narodilo nejméně dětí za posledních dvaadvacet let. To je špatná zpráva, která může mít mnoho důvodů. Jedním z nich – neříkejme však, že tím hlavním – může být fakt, že mladí lidé mají obtíže se sháněním bydlení. Nedostupnost bydlení je u nás jedna z nejvyšších v Evropě. Podle loňských dat stálo pořízení nemovitosti v Česku v průměru víc než třináct hrubých ročních příjmů. Za posledních pět let vzrostly ceny bytů dvojnásobně, v horizontu deseti let jde o trojnásobný nárůst. Byty jsou zkrátka moc drahé a jejich zdražování má obrovský náskok před růstem českých mezd. Příčinou všeho je dokola omílané tvrzení, že bytů je málo. Z toho důvodu jsou drahé i nájmy.

11. června

Když muslimové hlasují pro francouzskou pravici

Pohledem na mapu francouzských departementů lze konstatovat, že Francie změnila barvu. Národní sdružení, vedené do evropských voleb mladíkem Jordanem Bardellou (není mu ještě ani třicet), získalo téměř třetinu všech hlasů, a stalo se tak nejsilnější stranou skoro všude kromě největších francouzských měst. K Francii dodnes patří i několik zámořských území, na kterých se do Evropského parlamentu volí také. Jedním z nich je Nová Kaledonie, která se v posledních dobách dostala do světových titulků kvůli nepokojům hojně podporovaným Čínou a Ázerbájdžánem.

10. června

Marná sláva, Spolu prohrálo

Pro vládní strany to nebylo vyloženě Waterloo, ale přece jen zřetelná prohra to byla. Pravý stav si ve vládním táboře přiznali jen Piráti a částečně lidovci. Hnutí STAN, jehož předseda Vít Rakušan svým poslancům vypráví, že mají potenciál čtrnácti, patnácti procent a v eurovolbách chtěl předvést, jak se to prakticky dělá, takže nasadil Danuši Nerudovou, také zůstalo hluboko za svým očekáváním. Danuše Nerudová pro své nesmírné ambice ještě nenašla dostatek voličů. Její sen o komisařce je tímto dosněn.

09. června

Utajený skvost

V lesích nad orlickou přehradou se ukrývá zcela výjimečný soubor modernisticky laděných staveb, který dlouhou dobu unikal pozornosti odborníků i veřejnosti. Tajné rekreační středisko komunistických špiček vyprojektovali přední architekti účelově věznění na přelomu padesátých a šedesátých let na Pankráci. Architekt Jaroslav Vaculík (1921–1995) měl začátkem padesátých let mimořádně slibně rozjetou kariéru a podle všeho byl své profesi ochoten obětovat vše.

08. června

Turek, Šlachta a síla sociálních sítí

Sociální sítě během několika let udělaly z bývalého závodníka a podnikatele Filipa Turka vlivného influencera. Stejně sociální sítě z něj během několika měsíců udělaly adepta na křeslo v Evropském parlamentu. A do třetice stejné sociální sítě vydaly před pár dny svědectví o jeho sympatiích ke kultuře německého nacismu. Turek z kandidátky neodstoupil, jen přerušil volební kampaň. Otázka je, jestli sociální sítě, které ho vynesly, mají takovou sílu, aby přispěly k jeho nezvolení. Letošní volby do Evropského parlamentu jsou zajímavé tím, že politické strany pochopily úlohu sociálních sítí v moderní komunikaci a vsadily na tento způsob interakce s voliči.

07. června

Duel Fiala–Babiš je v něčem fake

Hádat se o tom, jestli byl předevčírem v duelu na CNN Prima News lepší premiér, nebo lídr opozice, je ukázka plevelné debaty. Ten duel, mimochodem Terezou Tománkovou velmi dobře vedený, ukázal něco jiného: jak bezduché je vnímat dnešní českou politiku jako souboj dvou „lídrů“, Petra Fialy a Andreje Babiše, notabene když by ještě měli reprezentovat jakési společenské tábory. Tady jde o tak velká, budoucnost formující témata jako Green Deal, a oni dělají, jako kdyby šlo o ně dva. Takto zmateně se chovalo i publikum ve studiu: Green Deal je špatný, jen když hněv můžeme uplatnit proti kandidátovi druhého tábora.

06. června

Robert Fico odpouštějící

Slovenský premiér Robert Fico se poprvé od neúspěšného atentátu obrátil k veřejnosti. Na Facebooku zveřejnil čtrnáctiminutový projev, při jeho přednesu působil velice jistě. Nakonec i obsah jeho vyjádření nepůsobí jako emotivní projev zraněného člověka, ale jako vystoupení mocensky uvažujícího politika.