Dalo se to asi čekat, přesto je to zklamání. To lze stručně říct o snaze minoritních akcionářů ČEZ domoci se spravedlnosti na „nejvyšších místech“ kvůli dopadům stále platné mimořádné daně windfall tax. Vzhledem k tomu, že cílem daně je teď už prokazatelně pouze umělé snížení hodnoty ČEZ a poškozování soukromých investic, se totiž obrátili na prezidentskou kancelář. S prosbou o podporu a zvážení možnosti podat ústavní žalobu. Dočkali se odpovědi: Prezident to řešit nebude, ale může si o tom promluvit s ministrem financí. A další vzkaz: Vyčerpejte všechny možnosti, které vám dává právní řád.

Minoritní akcionáři proti chování ministerstva financí a vedení ČEZ kvůli windfall tax vystupují dlouhodobě. Sepsali otevřený dopis vládě a vedení ČEZ, podali stížnost k Evropské komisi na porušení unijního práva – a k tomu se obrátili právě i na Kancelář prezidenta republiky.

Citujme z odpovědi prezidentské kanceláře: „Uvědomuji si závažnost situace, do níž jste se jako minoritní akcionáři dostali a jejíž podstata má jak politický, tak právní rozměr. Prezident republiky nemá v oblasti daňové politiky žádné zvláštní kompetence, proto nemůže ve vašem případě sehrát žádnou aktivní roli. Nicméně je připraven tuto agendu zařadit na nejbližší pravidelné jednání s ministrem financí. Jsem přesvědčen, že v tuto chvíli již danou otázku nelze řešit jinak než právní cestou, a proto by bylo vhodné, abyste vyčerpali veškeré možnosti, jež vám dává právní řád České republiky. Ústavní žaloba je vždy až tou poslední možností, kdy všechny ostatní selžou a kdy přesto zůstává důvodné přesvědčení, že došlo k porušení ústavou garantovaných práv,“ napsal v odpovědi ředitel Odboru vnitřní politiky Tomáš Lebeda.

Je pravděpodobné, že prezident dopis od minoritních akcionářů osobně nejspíš ani nečetl. Lze se domnívat, že se k němu dostávají podobné dokumenty až v „předžvýkané“ podobě od jeho poradců. Pokud tedy vůbec. Na druhou stranu i od toho poradce má. Zmínka o tom, že prezident probere windfall tax s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, je každopádně více než úsměvná. Je to právě Stanjura, kdo byl schopný totálně ohnout své dřívější výroky a sliby týkající se mimořádné daně.

Letos stát na dani vybere více než 34 miliard (z drtivé většiny od ČEZ), a za rok přes dalších třicet miliard. Protože Stanjurovo ministerstvo náhle otočilo. Mimořádné příjmy a výdaje kvůli energetické krizi by měly a mohly být (dokud resort financí nezačal tvrdit, že mimořádná dividenda ČEZ není mimořádný příjem) letos vyrovnané. Stanjura, který dlouhodobě tvrdil, že příjmy a výdaje by měly být vyrovnané, a pro další platnost daně v příštím roce by tak nebyl důvod, ale najednou přišel se zcela jinými čísly. A začal tvrdit, že do mimořádných výdajů patří dříve nezmiňované položky.

Už za prvních devět měsíců roku tak stát vybral už přes 27 miliard korun. Tedy meziročně o šest procent více. Rozpočtováno je 17 miliard. Tolik stát původně plánoval vybrat za celý rok. Už to ale neplatí. A vedení ČEZ proti tomu nevzneslo žádnou námitku. Nevadí mu, že místo toho, aby se stát dělil s akcionáři ČEZ férově přes rozdělení dividendy, vytáhne nejprve z ČEZ hodně peněz přes mimořádnou daň a snižuje jeho hodnotu.

Byla tu naděje v podobě právě jednoho z prezidentových poradců, ekonoma Davida Marka. Ten nejenže kritizuje celý Stanjurův státní rozpočet na příští rok, v němž chybí nevyjasněných skoro 50 miliard, ale pouští se přímo do samotné windfall tax. Za jediný důvod její další platnosti považuje to, že je to jen příjem, bez kterého by státní rozpočet nevycházel. Správně pojmenovává, že tu žádná energetická krize není a mimořádná daň je silně „diskutabilní nástroj“. „Bez toho by samozřejmě ten rozpočet vycházel jinak, respektive nevycházel. Vidím objektivní důvody daně v podobě mimořádných výdajů státu souvisejících s energetickou krizí. To byla ta příčina. Energetická krize ale není, inflace není, válka nás přímo nezasahuje, ekonomika konečně stabilizovaná. Takže si myslím, že teď proto už tak jednoduché vysvětlení přijmout nemůžeme,“ uváděl Marek.

Proč se tedy David Marek neangažoval i teď a nesnažil se s prezidentem stížnost na drtivé dopady windfall tax probrat? Tomáš Lebeda sám v odpovědi uvádí, že si je vědom závažnosti situace, do které se minoritní akcionáři dostali. A že celá věc má politický i právní rozměr. To má. Když je zde jedna společnost nepochopitelně, z rozhodnutí státu, zdaněna efektivní sazbou v brutální výši 86 procent (údaj za třetí čtvrtletí), nemůžeme se zbavit pocitu, že opravdu nežijeme ve státě, kde je soukromý kapitál ochráněn a kde se občané nemusí obávat, o kolik z vůle státu ztratí ze svých investovaných peněz. A zastání se nedočkají.