Už čtrnáct dní se vede veřejný spor o to, jestli Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) má pravomoc vyzývat statisíce médií a audiovizuálních tvůrců, aby se u ní registrovali. Je dobré se na český spor nejdříve podívat z nadhledu. Na evropské a později české úrovni celou akci s registrací, resp. evidencí, rozjely komerční televize. Jejich iniciativa se později přetavila do dvou evropských směrnic. Ty pak byly transponovány do českého práva.

Podle názoru majitelů televizí jim totiž někdo „krade peníze a diváky“. Podstatou je, že hlavně mladí, ale už i lidé ze střední generace kašlou na lineární vysílání klasických televizí a stále víc si hledají nezávislé tvůrce na různých platformách. Jak ve středu na sněmovní mediální komisi prohlásil jeden mediální regulátor, „reklamní koláč se rozlil“. Velké evropské i české televize proto přišly s iniciativou, že se musí zregulovat spontánně vzniklé mediální prostředí na internetu a podrobit řadě povinností.

Česká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání celou akci s evidencemi tvůrců audiovizuálního obsahu na vyžádání rozjela, aniž by s tím seznámila veřejnost a měla striktní kritéria výběru lidí pro registraci do svých seznamů. Nemohlo to nevyvolat poprask, k čemuž se předminulý pátek vyjádřil i ministr kultury Martin Baxa s tím, že zákon novelizuje. Mezitím se rozjely debaty ohledně možných rizik celé akce.

Předně, pokud by se mělo vycházet z gumových pravidel, která RRTV tento týden představila na zasedání mediálního výboru Poslanecké sněmovny, pak tato povinnost se bude týkat vyšších statisíců médií a drobných tvůrců. To by znamenalo úplnou změnu náplně činnosti „velké rady“, kterou část politiků považuje za relikt devadesátých let. Tehdy RRTV rozdávala licence pro rozhlasové a televizní vysílání a kontrolovala plnění licenčních podmínek. Rada by tak dostala nový smysl činnosti, o čemž nikdo veřejně nemluví. Naopak existují politici (senátorka Marvanová), kteří navrhují „velkou radu“ úplně zrušit.

Tento hon velkých televizí na malé audiovizuální tvůrce má ještě jedno riziko. RRTV se zabývá každou stížností na činnost televizí a rádií a může udělovat sankce. Pokud by spadaly pod jejich registraci například pořady internetových tvůrců s politickou tematikou, je to skvělý způsob, jak je systematickými stížnostmi zvnějšku uregulovat a ušikanovat. Systém stížností, povinných odpovědí a sankcí způsobí, že RRTV se spontánně může proměnit v cenzurní úřad, třeba proti vůli svých členů. Tady se rozjíždí systém, který nebudou mít jeho dnešní aktéři tak úplně pod kontrolou.

Připomeňme si: začalo to honičkou velkých televizí na malé tvůrce, kteří jim odvádí diváky a inzerenty. Následně do toho spadnou i politické a jiné pořady, které nemají s komerčními prezentacemi nic společného. Pod praporem boje za zdravý vývoj „naší mládeže“ se samovolně ustaví systém následné cenzury. Jako jedni z mála na to mysleli zákonodárci v Litvě, kteří z regulačních kleští vytáhli alespoň politické a publicistické pořady.

Legrační je to, že také řada politiků zjistila, že příslušný zákon umožňuje obrovskou výkladovou pružnost, takže do regulovaného obsahu spadá i jejich produkce na internetových platformách. Nemusíte mít totiž přímý hospodářský příjem z inzerce nebo předplatného, ale stačí sekundární zisk. Baxovo ministerstvo kultury proto připravuje novelu, která by tyto věci zpřesnila. Jejich dilema není, jestli registrace do seznamů ano, nebo ne, ale jaká budou omezující kritéria. Nyní se hraje o to, jakou inspiraci si úředníci vezmou a kdo do povinnosti „být na seznamu“ spadne.