Vypadá to skoro jako stoprocentní závislost: když „to někde bouchne“, mezi odvětví, která jsou zasažena nejvíce a bezprostředně, patří turistický ruch. Následkem téměř každého masivnějšího teroristického útoku je odliv návštěvníků: turisté prostě nepřijedou. Což vedle pošramocené pověsti přináší i ekonomické škody, protože zejména v přímořských oblastech mohou turistické služby generovat i nadpoloviční většinu pracovních míst.
Zelená voda je ta část vody, která je obsažena v půdě a slouží hlavně k růstu rostlin. Je základem všeho živého na souši. Její celkový objem je větší než objem modré vody – tedy všech sladkovodních jezer, nádrží a řek. Přesto jí byla až donedávna věnována mnohem menší pozornost. Zhruba 80 % celkové zemědělské plochy a asi 60 % potravin se získává přímo díky dešťovým srážkám, teprve zbytek tvoří závlahové hospodářství, jehož plocha se sice každým rokem rozšiřuje, ale velice rychle naráží na omezené vodní zdroje.
Evropská unie trpí zvláštním vztahem ke Spojeným státům – je to komplex lásky a nenávisti. Na jedné straně je antiamerikanismus jediným oficiálně tolerovaným šovinismem zdvořilých evropských kruhů. Odsuzování americké ekonomiky, zahraniční politiky, náboženství či trestního práva je běžnou rétorickou vycpávkou. Někdy řečníci používají jako zaměnitelné pojmy „americký“ a „anglosaský“, jako by už Británie byla z EU vyloučena.
V posledních letech se začíná používat praktické, jednoduché označení různých typů vody jako voda modrá, zelená a šedá. Modrá voda je déšť, řeky a potoky a také voda v podzemních zásobnících. Když doma otočíme kohoutkem nebo se jedeme vykoupat, zacházíme s modrou vodou. Naproti tomu zelená voda není vidět a do přímého kontaktu s ní skoro nikdy nepřicházíme. Je to totiž vláha skrytá v půdních pokryvech, kterou pro svůj růst využívají rostliny včetně obilí i lesa.
Je příznačné, že Andrej Babiš, někdejší obdivovatel newyorského miliardáře Michaela Bloomberga, neodolal kouzlu Donalda Trumpa. Ve svém vyjádření z počátku března sice pro jistotu dodal, že pro Bloomberga by hlasoval nejraději, ale to byla celkem neškodná pojistka vzhledem k tomu, že Bloomberg právě tehdy ohlásil, že se definitivně rozhodl nekandidovat.
V roce 1993 sledovala většina tehdejší mediálně-politické „pražské kavárny“ přípravy ke spuštění první soukromé televize se skepsí. Sliby, s nimiž přicházela, se zdály legrační a Vladimír Železný, někdejší tiskový mluvčí neúspěšného levicově elitářského Občanského hnutí, nepravděpodobným vůdcem populistické televizní revoluce. Rok s rokem se sešel a tytéž kruhy si mohly jen bezmocně zoufat (a zoufaly) nad Železného úspěchem.
„Vítejte na stránce BeautifulPeople.com. Následujících 47:55:11 jste kandidátem. Členové opačného pohlaví budou po tuto dobu hlasovat o vašem profilu,“ hlásí na obrazovce černé počítadlo. Za necelé dva dny se dozvím odpověď na otázku, kterou si alespoň jednou za život doma před zrcadlem položila snad každá žena: „Jsem krásná?“ Nebo v tomto případě: „Jsem dostatečně krásná na to, aby mě statisíce ,vyvolených‘ přijaly mezi sebe?“
Příkladem budiž takzvaná Istanbulská úmluva, která se tváří prostě jako úmluva proti násilí na ženách. Když před třemi týdny v české vládě byla hádka o její ratifikaci, předkládající ministryně práce Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) vzdorující lidovce shazovala otázkami, jestli snad doma bijí své manželky. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se dotčeně bránil: tady přece vůbec nejde o násilí na ženách, to máme dávno ošetřeno českými zákony, ale o to, že se tu pod krycí maskou ochrany žen zavádí genderová ideologie – do českých zákonů i do škol.Kulturní válka je pojem z konce 19. století a z Bismarckova Německa, ale kulturní války probíhají i dnes, jen si tak neříkají.
Ostrý Grúň je na první pohled celkem obyčejná vesnice pod jižním svahem pohoří Vtáčnik. Na středním Slovensku byste našli spoustu rázovitějších, turisticky zajímavějších. Z provinčnosti se obec trochu vymyká pravidelným pořádáním mistrovství světa v kosení trávy, provozováním menšího lyžařského střediska nebo technickou památkou – prvorepublikovým železničním mostem.
Duše českého národa je průmyslová, řekl svého času premiér Vladimír Špidla. Letos uplyne sto let od úmrtí toho, kdo průmyslovou duši českému národu vdechl – a koho český národ vytrvale ignoruje. Jmenoval se František Josef I. Na průčelí Chrámu svatého Víta hlídají hlavní vstup do katedrály sochy císaře Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Roste v lidech nenávist? Podle aktuálního výzkumu z USA se zdá, že ano. Heidi Beirichová se spolupracovníky vydala v rámci SPLC, což je americká právnická organizace zabývající se chudobou, zprávu o nenávisti v Americe, která, jak upozorňují další komentátoři, např. Amy Goodmanová z televize Democracy Now!, pomáhá vysvětlit volební úspěch Donalda Trumpa.
V prosincové debatě republikánských prezidentských kandidátů dostal Donald Trump otázku na modernizaci tzv. jaderné triády. Tedy jaderné bombardéry, rakety a ponorky – tři nosiče atomových zbraní, jimiž USA disponují. To Trump ale netušil, přestože mu to moderátor v otázce napověděl, a reagoval zamotanou odpovědí, již zakončil slovy: „Myslím, že jaderná, prostě ta síla, ta devastace je pro mě velmi důležitá.“
Málokdy bylo všem tak jasné, že došlo ke zločinu za bílého dne, jako v případě pražské elektronické jízdenky Opencard. A málokdy byl každému od začátku znám viník, v tomto případě primátor Pavel Bém. Veřejné mínění se však hluboce zmýlilo.
Je to asi nejbizarnější pasáž dokumentárního filmu Matrix AB. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš rozdává předvolební koblihy ve vestibulu stanice metra I. P. Pavlova.
Skon soudce amerického Nejvyššího soudu Antonina Scalii vzbudil nejen diskusi o jeho následovníku, ale také hlubší otázky o přijímání smrti názorového oponenta. Scalia byl velikán amerického ústavního práva, všeobecně považovaný za intelektuálního vůdce konzervativní frakce soudu.
Polský Instytut Pamięci Narodowej získal několik balíků archivních dokumentů. Jeho ředitel Łukasz Kamiński následně oznámil, že mezi archiváliemi, které nabídla ke koupi za více než 650 000 korun vdova po komunistickém ministru vnitra, je i originál svazku agenta polské Státní bezpečnosti s krycím jménem Bolek, kterým byl nositel Nobelovy ceny míru a bývalý polský president Lech Wałęsa.
Nová vládní garnitura v Polsku ohrožuje demokracii. Rumunský premiér odstoupil, protože byl obžalován z korupce. Makedonský premiér rezignoval kvůli aféře s nelegálním odposlechem opozičních politiků. Český prezident vtipkuje o tom, že nejlepší nástroj na odstranění premiéra je kalašnikov.
Normálně si dávám pozor, abych nepsal o sobě, protože to není zajímavé, ale v tomto případě se nahromadila řada subjektivních zkušeností, jež, myslím, ukazují rychlou proměnu veřejné diskuse. Jako určitý bod obratu vnímám počátek uprchlické krize zhruba před rokem, kdy jsem měl silný pocit, že se veřejná média rozešla s tím, jak situaci prožívali a hodnotili lidé kolem mě, nejvíc od roku 1989.
Stalo se módou ohrnovat nos nad strachem z terorismu. Argumenty (přesněji řečeno přezíravé úšklebky) se vyskytují dvojího typu: srovnání v časové řadě a srovnání s jinými typy nebezpečí. Údaje třeba z Global Terrorism Database z Marylandské univerzity skutečně ukazují, že západní svět si v posledních deseti letech mohl ulevit, zejména pak ve srovnání se vzdálenější minulostí, když ještě al-Káida nebyla.
Po impozantním „restartu“ česko-čínských vztahů, k němuž došlo v posledních dvou letech a po ještě triumfálnější, ač dosti předčasné zprávě, že by naši malou republiku mohl letos zjara navštívit sám prezident Si Ťin-pching, je nejvyšší čas začít oddělovat zrno od plev.
Když se ohlížíme za uplynulým rokem, jako dvě největší témata vyvstává uprchlická krize a horké léto. S odstupem několika měsíců máme možnost se zamyslet nad letošním suchem, aniž bychom se příliš věnovali výsledkům prosincové velké klimatické konference v Paříži coby víceméně politické akce.
Je konec roku a pro jeho osobnost Angelu Merkelovou se zdá, že se nakonec vše v dobré obrátí. Nejenže na ni padla volba v každoroční anketě amerického časopisu Time, alespoň načas skončil i pád její popularity a v pondělí 14. prosince na sjezdu Křesťanskodemokratické unie (CDU) v Karlsruhe tisícovka delegátů odměnila svou předsedkyni potleskem vestoje.
Z Ostravy se jezdívá na vánoční nákupy do polského pohraničí. Cesta autem do vyhlášené tržnice v Zabełkówě trvá asi čtvrthodinu. Oblíbené jsou také zážitkové adventní zájezdy do Krakova nebo letecky do Londýna. Zato stověžatá matička tolik neláká. Není divu, nedá se tam levněji nakoupit a za atmosférou vánočních trhů je lepší zajet třeba do Vídně.
Tak úspěšného premiéra Česká republika dlouho neměla. Vládne už druhým rokem bez karambolů, jeho popularita se drží nad padesáti procenty, udržuje klid a prosperitu i v pohnuté době uprchlíků a teroristických útoků. Muž bez vlastností Bohuslav Sobotka dokázal něco, co by mu mohli závidět všichni polistopadoví velikáni včetně Václava Klause a Miloše Zemana.
Z Energetického a průmyslového holdingu miliardáře Daniela Křetínského a česko-slovenské skupiny J&T se stává čím dál silnější hráč v evropské energetice. A svou sílou se stává stále silnějším konkurentem státní elektrárenské společnosti ČEZ. Křetínskému se teď podařilo získat firmu, o níž se měl původně utkat právě s holdingem ČEZ.
Nejdřív se bude střílet ve Strakově akademii a parlamentu,“ prohlásil Martin Holkup, velitel „Roty Jana Žižky z Trocnova“, pobočky spolku zvaného Českoslovenští vojáci v záloze. Veteránovi z mise v Bosně vůbec nevadilo, že ho přitom natáčí Česká televize. Masakr politiků by podle Holkupa proběhl v okamžiku, kdy by Česko vstoupilo do války pod velením NATO.
Z potu českých pracovníků vyrostly paláce vídeňské šlechty a velkolepé kláštery katolických řádů. Tak učí školní dějepis o třech stoletích, kdy České země podléhaly Habsburkům. Co se týče vysávání zdejší pracovní síly cizími boháči, jsou současné poměry přinejmenším stejné. Každá dvanáctá koruna vydělaná v Česku končí v rukou cizince.
Během více než čtyř let, co sedí v čele společnosti ČEZ, se Daniel Beneš málokdy ocitl v úzkých. Nepoložilo ho mediální propírání v kauze Nagyová, kdy ho policejní záznamy vykreslily jako důvěrného rádce a nákupčího drahých kabelek pro tajemnici a pozdější manželku Petra Nečase.
Letos v únoru vyhlásil známý institut European Council on Foreign Relations, v jehož správní radě zasedá hned několik evropských exministrů zahraničí a významných diplomatů, žebříček nejvlivnějších zemí Evropy v zahraniční politice. Jedničkou se stalo Německo. O druhé místo se podělila Británie se Švédskem. Pozice Londýna asi nikoho nepřekvapí.
Události po sněmovních volbách v Polsku znamenají konec demokracie a nástup více či méně autoritářské vlády. Tento názor sdílejí politici poražených stran, novináři v čele s levicově-liberálním listem Gazeta wyborcza i mnozí bývalí ústavní soudci a jejich výklad se přes média rozšiřuje do celé Evropy.
