Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.
Je vám padesát, v práci máte málo pohybu a v poslední době jste přibral? Pak jste vážně ohrožen nemocí, která dokáže zabít během několika let. Pravděpodobnost, že ji v blízké době dostanete, je třetinová. Stejně důležitou součástí civilizace, kterou symbolizují mobily, internet nebo silná auta, se v posledních letech stala cukrovka čili diabetes mellitus.
Nastává schůze pravdy, protože sněmovna konečně projedná zákony, kterými se vyprofiluje Sobotkova vláda.
Po listopadu 1989 mělo dojít k restauraci kapitalismu. Pokus byl úspěšnější, než se čekalo, protože na venkově cesta proti proudu času dospěla ještě dál, až do feudalismu. Zásluhu na tom mají evropské zemědělské dotace, na něž si veřejnost často stěžuje, že nefungují. Změnit venkov a vytvořit novou vrstvu agrobaronů však dokázaly. Týdeník Echo nabízí seznam nových feudálů.
„Pro zákazníky chceme to nejlepší,“ hlásají obchodní řetězce i jejich dodavatelé potravin. V idylickém světě rodinných nákupů přesto začal nesmiřitelný konflikt, protože obchodníci ani producenti ve skutečnosti nejsou filantropy a chtějí utrhnout větší část peněz, které Češi v obchodech nechají.
Ministr školství Marcel Chládek si postěžoval, že ho svrhla špinavá mediální kampaň organizovaná Andrejem Babišem, který se ho bál jako tvrdého soupeře při jednání o rozpočtu.
Odvážný plán Sobotkovy vlády na zavedení on-line pokladen má zvýšit příjmy z daní ročně o 12 miliard. Bude to extrémní zkouška schopností ministrů, protože v případě neúspěchu projekt skončí ztrátou několika miliard. Před plýtváním už varoval prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala.
Sjezd lidovců byl plánován jako demonstrace síly a nového vzestupu strany, která se před pěti lety ocitla na pokraji úplné zkázy. To se podařilo.
Česká společnost zapomněla, co se stalo před sty, padesáti nebo třeba deseti lety. A když už se pokusí na něco si vzpomenout, otevírají se nepříjemné otázky, se kterými si neví rady. Dalším krokem bývají emotivní spory a všechno končí tím, že se znovu spustí milosrdná opona zapomnění.
„Letíme vzhůru jako raketa.“ ‑ „Jako by zemi polil živou vodou.“ Nestačí mluvit o rekordech, překvapení, pozitivním šoku.
Posedlost rozpočtovým deficitem vyčítali politici i ekonomové bývalému ministru financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09), který také podle názorů většiny Čechů příliš tvrdě šetřil. Předloňské volby přinesly obrat o 180 stupňů a nový ministr Andrej Babiš (ANO) na nějakou miliardu nekouká.
Rejdařům v Rotterdamu a Hamburku, v Antverpách i Brémách asi zatrnulo, když se dozvěděli, že je o zisky připraví moravská konkurence, konkrétně nový přístav v Hodoníně. Severomořské přístavy dosud měly monopol na lodní přepravu z Číny a dalších zemí Dálného východu do Evropy, teď se však objevila nová „hedvábná stezka“, která zkrátí vodní cestu o dva a půl tisíce kilometrů.
V podpoře vědy stát selhal a bude na nás, abychom to napravili. Tato věta shrnuje důvěrný dokument vicepremiéra Pavla Bělobrádka, kterým vládě navrhuje, jak financovat výzkum v letech 2016–18. „Stávající systém podpory výzkumu je dlouhodobě neudržitelný a neřiditelný,“ zní jeden z citátů kritické zprávy.
Nejlepší, co světu dalo Německo, jsou supermarkety. Možnost rychle nakoupit jakékoli zboží i za cenu dostupnou pro příjemce dávek v hmotné nouzi je také největší společenskou změnou po listopadu 1989. Člověk si může přát víc, ale jistota, že sežene máslo nebo kilo jablek za pětadvacet korun ve slušné kvalitě a v kteroukoli denní dobu, také není k zahození.
Vláda Bohuslava Sobotky stojí před stejným karambolem s evropskými dotacemi jako její předchůdkyně pod vedením Petra Nečase. Tuzemští politici si dosud nedokážou uvědomit základní pravidla, jak se evropské peníze kontrolují, a Nečasovi ministři je pochopili až v březnu 2012, kdy Evropská komise zastavila proplácení veškerých projektů.
Jeho politická hvězda dosud jen stoupala a politické komentáře se dosud týkají jen otázky, jak jeho moc ještě poroste. Na konci března se však ukázalo, že také Andrej Babiš má své meze a že jeho sláva jednou skončí.
Německo opět ovládlo Evropu, tentokrát beze zbraní. Nejhůř se s tím dokážou vyrovnat sami Němci. Typickým příkladem je aféra s titulní stranou týdeníku Der Spiegel, který vyšel na první jarní den.
Původně mohlo jít jen o nevinnou vyjížďku po tuzemských silnicích. Spojené státy americké poslaly do Pobaltí tři tisíce vojáků s tanky Abrams, bojovými transportéry Bradley a pancéřovanými vozidly Humvee na tříměsíční cvičení. Pět set vojáků se během víkendu vrací na svou domovskou základnu v bavorském Vilsecku a cestu si zkrátí přes Českou republiku.
Největší příběh evropských dotací se uzavírá. Zakázka zmanipulovaná v roce 2008 manažery podniku Krajská zdravotní odstartovala vyšetřování dotačních podvodů v celé zemi, a než vyšetřování skončilo, získalo Česko pověst největšího evropského podvodníka. Poslední tři roky státní úřady opakují, že se kontrola zlepšila a že peníze z Bruselu utrácíme úplně jinak.
Každé vítězství má celou řadu otců, porážka bývá obvykle sirotek, říká staré přísloví. Pražský tunel Blanka je těžkou porážkou veřejné správy, proto se k její stavbě nikdo nehlásí.
Imaginární výrok připisovaný miliardáři Andreji Babišovi jde po 38. sjezdu ČSSD vložit do úst staronovému předsedovi Bohuslavu Sobotkovi.
Svoboda podnikání, jeden z pilířů polistopadové svobody, je ohrožena zákonem o evidenci tržeb, podle kterého bude „Velký bratr“ z ministerstva financí on-line sledovat tržby všech podnikatelů. To říkají zvláště malí a střední podnikatelé, proti kterým je zákon v první řadě namířen.
Nikde v Evropě nebylo podnikání tak potlačeno jako v české části komunistického Československa. A nikde jako v českých zemích nezažili podnikatelé v posledním čtvrtstoletí takový rozkvět. Styl „ode zdi ke zdi“ pokračuje i nadále, když vláda hodlá dosud nevídaným způsobem omezit podnikatelskou svobodu.
Deset vět věnoval Andrej Babiš ve svém sjezdovém projevu zdravotnictví. O žádném z jiných věcných témat tolik nemluvil.
Na první pohled je přehnané označovat prezidenta Zemana a jeho mluvčího Ovčáčka za agenty mezinárodního komunismu a jako důkazy přitom uvádět, že Zeman byl svého času členem KSČ a že Ovčáček psal do stranického tisku KSČM.
Stát před dvěma lety v boji s velkou vodou prohrál, dokonce vlastní vinou. Ukazují to konečné zprávy o červnových povodních 2013, které publikovaly tuzemské a německé úřady. Státní instituce podcenily hlášení meteorologů a nedokázaly včas snížit hladinu na přehradě Orlík, která mohla zabránit největším škodám. Před novou povodňovou sezonou proto není důvod k optimismu.
Osm set sedmdesát tisíc živnostníků a majitelů firem čeká v příštích měsících vážná zkouška, a kdo v ní neobstojí, s podnikáním skončí. Ministerstvo financí totiž chystá od prvního ledna 2016 nový model registračních pokladen, tzv. elektronickou evidenci tržeb. Všechny tržby každého podnikatele se dostanou pod online dohled finančních úřadů.
Dotace ruinují poctivé podnikání. Nejzvrhlejším nápadem je nutit podnikatele dotovat svou vlastní konkurenci. Každý musí přispět, ale ne každý má nárok na dotaci. Citace z programu liberální Strany svobodných je podle většinového názoru přehnaná.
V Česku je v provozu pět hnědouhelných dolů, kde rychle ubývají zásoby. Nepřežijí o mnoho déle než dvacet let, pokud vláda nezruší těžební limity v dolech ČSA a Bílina. Velká naděje na renesanci hnědouhelného hornictví však neexistuje. Limity jsou vděčným tématem politických soubojů a rozumné řešení užitečné všem zúčastněným je v nedohlednu.
Nová vláda Alexise Tsiprase chce rozehrát s Evropskou unií poker, při němž půjde o to, kdo zaplatí řecké dluhy. Nemá úplně beznadějné karty. Pokud Evropa část dluhů nezruší, opustí Řecko eurozónu a možná nevrátí už vůbec nic. Když ale bohatí Evropané část dluhů odpustí, mohou se těšit, že od Řeků něco přece jen dostanou. Teď se uvidí, jak daleko vyjdou evropští vyjednavači řeckému premiérovi vstříc.
Za hlavního nepřítele tuzemského vzdělávání bývají až příliš často označováni ministři školství. Z toho je zřejmé, že vlády svou tradiční maximu „děti jsou naše budoucnost“ realizují pouze průběžným zvyšováním sociálních dávek, bez přestávky ovšem roste také její dluh školám a v lednu se ukázalo, že už dosahuje astronomické výšky.
