Před premiérem Babišem a jeho suitou se zjevil jeho syn se svojí suitou a vmetl otci do tváře obvinění, při nichž tuhla krev v žilách. Všechno bylo pochopitelně nahráváno a natáčeno a okamžitě posláno k lidovému posouzení na sociální sítě. Někdo se radoval, někomu se udělalo nevolno, jiný si řekl, že tohle snad už nemáme zapotřebí. Ale asi máme. Objevilo se hned dosti komentářů, které se jaly věc posuzovat.
Do voleb zbývá měsíc. Ten rozhodující. Až polovina lidí neví, jestli k volbám půjde a komu dá svůj hlas. O ostré fázi předvolebního finiše debatují v Salonu Týdeníku Echo ti, kdo tráví čas nad daty, podle čeho se voliči rozhodují. Sociologové Martin Buchtík, ředitel analytického institutu STEM, která zpracovává předvolební průzkumy pro televizi CNN Prima News, Renata Týmová z České televize, která zadává předvolební výzkumy agenturám, a Daniel Prokop.
Vždy je lepší volit pro něco než jen proti někomu. Když volíme pro něco, chceme prosadit nějaký záměr nebo vizi, víme, co bychom chtěli změnit, ideálně k lepšímu. Stát před volbou a volit jen proto, že někoho odmítáme, je nejen pasivní, ale především neproduktivní.
Pád Kábulu a chaotické stažení západních vojsk z Afghánistánu je dějinnou událostí, o které se bude vyučovat na vysokých školách a o níž budou napsány tlusté knihy. Zatím se Západ snaží zorientovat a pochopit, jak se vlastně stalo, že banda vousatých fundamentalistů porazila nejmocnější alianci na světě. Z České republiky asi málokdo strávil v Afghánistánu tolik času jako Václav Pecha. V zemi se účastnil nejrůznějších projektů.
Ačkoli učitelé, studenti i jejich rodiče doufají, že plošné uzavření škol tento rok již nenastane, dlouhá doba distanční výuky vykonala své a často až nyní se začíná ukazovat, jaký dopad na všechny zúčastněné měla. Jak utrpělo jejich psychické zdraví, jaké byly nejčastější obavy a překážky a jak psychologové nahlížejí na generaci sněhových vloček?
Premiér Andrej Babiš (ANO) zvovu vyloučil, že by vláda uvažovala o povinném očkování proti covidu. Řekl to v rozhovoru pro sobotní Právo. Zároveň uvedl, že nepočítá s tím, že by bylo nutné na podzim opět přistoupit k lockdownu. "Ne. Nejsme ve Francii, u nás to není představitelné," reagoval Babiš na dotaz ohledně povinnosti očkování některých skupin obyvatelstva. Dodal, že se ale připravuje další intenzivní kampaň na podporu očkování.
Dánsko má podle vlády covidovou situaci pod kontrolou a už příští měsíc plánuje návrat do normálního života bez protiepidemických opatření. Od 10. září tak v severské zemi vláda zruší zbývající omezení, neboť covid-19 již nepovažuje díky vysoké proočkovanosti za společensky ohrožující nemoc, píše The Financial Times. "Epidemie je pod kontrolou, máme rekordně vysokou míru proočkovanosti," řekl ministr zdravotnictví Magnus Heunicke.
Ne, Michel Houellebecq nevydal novou knihu, ale už je prý napsána a čeká se na ni, jako by to měla být další zpráva o veselém konci Západu, podobně jako několik jeho knih předešlých. Ale debatovat se o něm může i v tomhle mezičase, kdy lze číst jeho právě česky vydanou biografii Denise Demonpiona nazvanou prostě Houellebecq. Ani ona však nerozkryje plně tajemství, v čem spočívá fantastická přitažlivost tohoto divného Francouze,
Nejdůležitější zahraničněpolitické události posledních dvaceti let sovětských dějin před rozpadem SSSR v roce 1991, byly bezpochyby invaze do Československa a do Afghánistánu. Výročí první z těchto dvou operací si právě připomínáme – už potřiapadesáté. V Československu se tehdy, v srpnu 1968, objevila řada zahraničních agentů – pracovníků KGB; nikdo neví přesně, kolik jich bylo a jaká zadání plnili.
Němci hodně cestují a mnozí z nich si to mohou dovolit. Za normálních časů se s Němci potkáte v sanfranciské čtvrti Fisherman's Wharf, na vrcholku dubajské věže Burdž Chalífa nebo v jazzové kavárně v londýnském Camdenu. Jezdí na safari do afrických zemí, plaví se po všech oceánech, co jsou na téhle planetě k mání, a lezou po horách v Argentině. K čertu, tyhle lidi můžete potkat i na Saturnu, napsal německý server The Berlin Spectator.
V kinech běží film s nenápadným názvem Okupace, kterým by se divák neměl nechat odradit. Je to film, který by možná natočil Quentin Tarantino, kdyby byl Čech a vyrostl v české kotlině s jejími mentálními možnostmi. Je to film ostrý a přitom bizarní, o českém charakteru a velké ruské alkoholické duši, která když si tu malou českou dušičku přitiskne, už ji jen tak nepustí. Režisér Michal Nohejl s tímto filmem debutuje, ale u filmu pracuje už třicet let. Je to těžký profesionál v pobočním filmovém odvětví, reklamním.
„Pokud stát zasahuje do občanských svobod, musí to být zásah přiměřený a odůvodněný," říká německá ministryně spravedlnosti Christine Lambrechtová ze sociální demokracie (SPD) v rozhovoru pro Die Welt. Zaměstnavatelé také podle ministryně nemají právo vyhodit někoho jen kvůli tomu, že není očkován. Taková omezení by byla protiústavní. Podle Lambrechtové je další lockdown a nouzový stav nemyslitelný.
Měsíc po rozvolnění většiny opatření zůstávají v Británii relativně vysoká pouze čísla pozitivních záchytů. V porovnání s předchozími vlnami se počty hospitalizací i úmrtí drží na velmi nízkých číslech. Plán rozvolnění, který někteří odborníci nazývali riskantním experimentem, tak zatím zřejmě vychází. Epidemii patrně drží na uzdě vysoká proočkovanost. V Británii se s očkováním začalo 8. prosince, což je o několik týdnů dříve než v zemích Evropské unie.
Z Afghánistánu pomalu přicházejí svědectví o krutosti Tálibánu, který zemi ovládl. Členové povstaleckého chodí ode dveří ke dveřím, hledají bývalé spolupracovníky zemí NATO a svržené afghánské vlády a vyhrožují jejich rodinným příslušníkům. Některé podle Fox News rovnou vraždí. K tomu rodiny několika bývalých afghánských vládních činitelů uvedly, že jejich příbuzní zmizeli nebo je drží Tálibán.
S koronavirem se do letošního jara setkala ve skutečnosti více než polovina české populace. Nejméně třetina z nich přitom bez jakýchkoliv příznaků. Tvrdí to autoři rozsáhlé studie protilátek z Masarykovy univerzity v Brně. Stát přitom i týdny po rozsudku Nejvyššího správního soudu o diskriminaci občanů odmítá možnost uznávání protilátek jako dokladu o bezinfekčnosti. Tím tak stále nutí možná i miliony lidí k opakovanému testování, ačkoliv si nemocí prošli.
Technokratická řešení, kdy se rozhodování ujmou sociální inženýři a matematičtí modeláři, kteří vidí v lidech nikoli komplexní osobnosti se svou individualitou, hodnotami, emocemi, kulturou a představami, vedou do tvrdých krizí. Společnost ohrožují a rozkládají, byť mohou být vedeni vznešenými záměry. Poslední rok a půl to v přímém přenosu sledujeme u reakcí společnosti na epidemii čínského koronaviru.
Posledních několik let se mi často stává, že novinář se i za krásného podzimu zeptá: „A čeho se máme bát?“ Když se tato situace opakuje znovu a znovu, tak si člověk nemůže nevšimnout, že žijeme ve společnosti, která se bojí. Autoři dávnověku by v tom měli jasno hned na samém počátku, protože podobnými slovy popisovali chování občanů císařského Říma, Kartaginců či obyvatel válkami zmítané Antiochie.
Globální finanční společnost American Express měla na lekcích kritické rasové teorie sdělovat svým zaměstnancům, že kapitalismus je rasistický a nabádala je, aby se seřadili dle hierarchie „privilegia“. Informuje o tom deník New York Post. Lekce vznikly loni v rámci „antirasistické iniciativy“ po smrti George Floyda, který zemřel po zásahu bělošského policisty. Zaměstnanci na těchto lekcích určovali na základě své rasy, pohlaví, sexuální identity a dalších faktorů svou úroveň „privilegia“.
Film Chyby režiséra Jana Prušinovského podle scénáře Romana Vojkůvky v kontextu zdejší produkce patřil k těm očekávanějším. Reakce na něj byly spíš pozitivní, k dílu ale padly i docela ostré výtky. To je normální, avšak povaha některých výhrad stojí za detailnější povšimnutí, ukazuje se na nich totiž jakási proměna toho, co se od (nejen) filmového umění očekává, přinejmenším v těch pokrokově smýšlejících kruzích.
Před plus minus rokem jsem tady referoval o „velké kauze“, jíž žily sociální sítě za oceánem a ve značné míře i tamní média. Vyšlo o ní hodně textů (v New York Times dvanáct během jednoho týdne), mluvilo se o ní v televizi. Šlo o případ Amy Cooperové a jejího jmenovce Christiana Coopera. Příklad střetu reprezentantů dvou skupin – na jedné straně, řekněme, obsesivní pejskaři, na druhé lidé, kteří rádi kontrolují, jestli mají obsesivní pejskaři svoje miláčky na vodítku tam, kde je to uloženo. Musím říct, že v tomhle sporu jsem přísně neutrální a k žádné z jeho stran nechovám výrazné sympatie.
Wikipedie je jednou z nejmocnějších internetových stránek na světě. Je to pátý nejnavštěvovanější web zhruba s 6,1 miliardy uživatelů za měsíc. Anglická verze Wikipedie má přes šest milionů článků, česká verze přes 484 tisíc. Dohromady jde o 56 milionů hesel ve více než 300 jazycích. I když na citování Wikipedie se v akademickém prostředí hledí skrz prsty, stále častěji lze na citování Wikipedie narazit v médiích. O čem informuje Wikipedie, je tedy důležité, ale ještě důležitější je, jak o tom informuje.
„Vidíme víc, než si myslíte!“ hlásá popisek k virálnímu videu Dopravního podniku Ostrava. Zachycuje vnitřek jedoucí tramvaje, ve kterém jsou jednotliví cestující orámováni zelenými či červenými rámečky podle toho, zda mají platnou jízdenku, nebo ne. Schopnosti DPO jsou v něm samozřejmě úmyslně přehnány, mimo jiné proto, že způsobů, jak platit za přepravu, je hodně a některé z nich jsou zcela nedigitálního rázu, tudíž je počítač ani nemůže vyhodnotit (například koupíte-li si v podnikové prodejně celodenní papírovou jízdenku za hotovost). Ale představa, že vás „šmíruje“ i městská hromadná doprava, není tak absurdní. Řada podzemních drah ve světě má například turnikety, ve kterých se nějakou kartičkou musí „představit“ každý cestující, který se chce svézt. Z takové databáze údajů pak lze poměrně snadno zrekonstruovat, kam jste jezdili, v kolik hodin to bylo a zda některá ta cesta vybočila z vašeho běžného denního vzorce.
Silné reakce v pondělí vzbudila zpráva z Francie. Čtyřicetiletý rwandský žadatel o azyl Emmanuel Abayisenga zavraždil katolického kněze Oliviera Maireho. Pachatel je zjevně duševně nemocný člověk, o kterého se komunita montfortiánů, k níž zavražděný patřil, starala několik let. Sám je katolík, byl členem skupiny, jež se v roce 2016 setkala s papežem Františkem, jeho žádost o azyl byla zamítnuta, třikrát obdržel příkaz opustit zemi, loni se pokusil zapálit katedrálu v Nantes.
V Česku rostou obavy z dalšího lockdownu, který by měl dalekosáhlé dopady do podnikání a životů lidí v zemi. Projevuje se to například v chování organizátorů společenských akcí, ale i jejich sponzorů či návštěvníků. Nejistotu přináší i pohled do zahraničí, v některých zemích přichází opětovné zpřísňování i uvažování o dalším uzavírání ekonomiky či snižování důvěry v její podzimní výkon. Další lockdown plně nevylučuje například ani značně proočkovaný Izrael nebo sousední Německo.
Když se člověk naučí plavat, získá fantastickou možnost zažít něco, co umožňuje právě jen plavání: totiž vznášet se v prostoru. Plavání je vlastně let v kapalné látce. Člověk plavající se podobá ptáku v hustším vzduchu. Stává se trochu jiným živočichem. Ročně se ale utopí asi dvě stě Čechů (Moravanů a Slezanů), což je o trochu víc, než je průměr u jiných evropských národů.
Každá doba má svoje slogany a hesla, dnešek tím spíš. Jedno z často používaných hesel je dnes „věř ve vědu“ (Believe in Science). Pomáhá nějak definovat společenské rozdělení na „věřící“ a „nevěřící“, nejprve ve sporech o klimatickou změnu (na tričku ho mívala napsané Greta Thunbergová), dnes také ve střetu se stoupenci očkování a jeho odmítači.
Česká pošta se letos konečně zařadila po bok velkých mezinárodních firem. Tedy ne kvalitou svých služeb, ale po jejich vzoru se zahalila do duhové vlajky a oficiálně podpořila festival LGBT Prague Pride. Ten probíhá tento týden. Kvůli koronaviru se sice neuskuteční tradiční pochod, přesto se zdá, že festival je větší než kdy jindy. Právě proto, že se do něj zapojila nejrůznější oficiální místa a instituce. Českou poštou to teprve začíná.
Covidové pasy pro vstup do služeb nebo na fotbal; záměr zvyšovat proočkovanost povinným očkováním určitých profesí a dobrovolně povinným očkováním dětí; ohlášená třetí dávka pro udržení hladiny protilátek; bizarní dogma, že naměřené protilátky v těle nejsou na rozdíl od certifikátu o vakcíně důkazem o bezinfekčnosti – nic z toho není česká specialita.
Čínská vláda si razantně došlápla na systém „pěchovacích škol“ (cram schools), který připravuje studenty k důležitým přijímacím zkouškám. Už předtím ale rozpoutala i ofenzivu proti velkým čínským softwarovým firmám jako Ant, Tencent, Baidu, Didi nebo Alibaba, které jsou široce vnímány jako největší světová konkurence americkým technologickým obrům. Nejde sice o jejich vyslovenou likvidaci, ale je patrné, že jim vláda „nasazuje chomout“.
Poslední měsíce potvrdily trend, který trvá už roky. Česko je světovou velmocí v dámském tenise. Nemáme jednu náhodnou hvězdu. Máme už nějakou dobu hned několik dívek schopných vyhrávat největší světové turnaje. Nepotřebujete kvůli němu stavět drahá sportoviště, jako jsou rychlobruslařské ovály. Solidní kurty jsou v každém městě. Dá se hrát skoro všude
