V přelomovém létě roku 1969, na nějž lze vzpomínat z různých důvodů, z nichž let Američanů na Měsíc byl nejzářivější, zemřely těsně po sobě dva symboly architektonické moderny 20. století. Walter Gropius 5. července v Bostonu a Ludwig Mies van der Rohe 17. srpna v Chicagu.
Ne všechno bylo jen zářivé v 17. století, kdy dnešní Nizozemsko bylo obchodní, vojenskou a uměleckou velmocí, a tak se Amsterodamské muzeum rozhodlo pro toto období přestat používat v zemi vžité označení Zlatý věk. Narazilo ale u řady nizozemských politiků včetně premiéra; někteří postup muzea rovnou označili za vymývání mozků.
Pár hodin po kapitulaci Paříže usnul maršál v nedalekém Belleville na kulečníkovém stole. Záhy ho však vzbudili. Měsíc jasně svítil, a když procitl, uviděl před sebou francouzského generála, který ho německy oslovil: „Nebojte se, jsem Cailancourt, vyslanec císaře Napoleona. Císař je připraven odstoupit všechna své území pod podmínkou, že zůstane císařem Francie.“ Tak se skoro padesátiletý maršál Josef Radecký, šéf generálního štábu české armády i spojeného štábu protifrancouzské koalice, dozvěděl o konečném vítězství ve válce s Napoleonem. Za jedenadvacet let zažil řadu porážek, ale nakonec byl díky jeho vojenským schopnostem francouzský císař zbaven moci.
Bylo léto, horké léto roku 1969, Husák už byl pár měsíců prvním tajemníkem, ale Marta Kubišová měla hipísácký hit Ring-o-ding o „lidech zvonkových“ a Jiří Šlitr píseň Jó, to jsem ještě žil, což za pár měsíců už platilo. Všeuměl, pozdější exulant a vydavatel časopisu Pater noster Zbyněk Benýšek, kterému tehdy bylo dvacet let, se na prázdniny stáhl z Prahy domů, do Prostějova.
Fascinace Hitlerovým architektem Albertem Speerem trvá už desítky let a konce pořád nevidět. Do jisté míry je pochopitelná: z úzkého vedení Říše za války byl Speer jediný, kdo přežil rok 1945 i norimberské procesy. Pro Hitlera s jeho zájmem o architekturu a umění byl Speer tak trochu adoptivní syn, rozhodně jeho důvěrník.
V půlce června britský soud rozhodl, že mentálně postižená žena musí podstoupit interrupci, přestože proti byla těhotná i její matka. Nastávající babička, vyškolená zdravotní sestra z Nigérie, byla připravena se o dceru i vnouče postarat. Zdůvodnění rozsudku soudkyně Nathalie Lievenové, která předtím, než usedla na soudcovskou lavici, byla propotratovou aktivistkou, je příkladem toho nejhoršího státního paternalismu.
Slavnou divadelní trilogii Wallenstein dokončil Friedrich Schiller před 220 lety a od té doby je hrdina Wallenstein považován za jednoho z největších Němců. Jen tragický osud zabránil, aby počátkem sedmnáctého století sjednotil Německo a ochránil ho před dvěma stoletími úpadku. Wallenstein se ovšem narodil v Heřmanicích u Jaroměře jako Albrecht z Valdštejna a patří spolu s Přemyslem Otakarem II. a Karlem IV. ke třem velikánům, o kterých se dá říci, že byli Češi a že řídili osud Evropy.
O životě Winstona Churchilla bylo napsáno 1009 knih, tedy aspoň podle výpočtu britského historika Andrewa Robertse. Ten číslo uvádí při své obhajobě, proč se rozhodl napsat státníkovu tisící desátou biografii; ta nedávno vyšla v angličtině. Životopis s názvem Churchill: Walking with Destiny (Churchill: Kráčení s osudem) sepsal, neboť teprve nyní může být poskládán obraz Churchillova života do relativní dokonalosti.
Bez potyčky s městskou policií se neobešlo sobotní umístění části balustrády repliky Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Umístil ji sem sochař Petr Váňa, který chce repliku památky vrátit na její původní místo. Pro umístění sloupu je už přitom povolení. Dohlížející městská policie, která z pokynu magistrátu a pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) postavila svůj anton na místo, kde sloup kdysi stál a účastníky akce pacifikovala.
Každá země potřebuje svoje mýty a hrdiny, ikony. Pro Američany různých ras a sociálního původu je jednou z nich reverend Martin Luther King, vůdce boje černých Američanů za občanská práva, který byl v roce 1968 zavražděn. Ve Státech se slaví jeho den, jsou po něm pojmenovány spousty ulic, všude možně stojí jeho pomníky, zpívá se o něm. Je to také hrdina, ke kterému se mohou přihlásit všichni – levicoví bojovníci za sociální rovnost i křesťané či stoupenci přesvědčení, že barva kůže nemá hrát v lidském životě roli.
Začíná týden velkých výročí. V úterý je 30 let od masakru na náměstí Nebeského klidu v Číně a také 30 let od prvních polosvobodných voleb v komunistickém světě. Ve čtvrtek pak následuje 75 let od vylodění v Normandii. Všechny tři události mají společné to, že se odehrály za obrovského vypětí lidských sil. Takové si dnes jen těžko představíme.
Německo bude až do konce roku 2030 prověřovat, jestli politici nebo uchazeči o vysoké posty ve státní správě nepracovali v minulosti pro východoněmeckou tajnou službu Stasi, nebo s ní alespoň nespolupracovali. Příslušnou novelu zákona, jehož platnost měla původně vypršet koncem letošního roku, ve středu odhlasovala německá vláda. Schválit ji ještě musí parlament, což by ale neměl být problém.
Vzrušenou debatu vyvolal v Německu návrh premiéra východoněmecké spolkové země Durynsko na vytvoření nové státní hymny. Podle Boda Ramelowa (Levice) totiž tu současnou, kterou tvoří třetí sloka Písně Němců (Das Lied der Deutschen), řada obyvatel bývalé Německé demokratické republiky (NDR) nepřijala za svou a nerada ji zpívá. Zbytek premiérů východoněmeckých spolkových zemí ale Ramelowa za jeho slova kritizoval. Kancléřka Angela Merkelová, která sama vyrůstala v bývalé NDR, v pátek řekla, že považuje hudbu i text současné hymny za „velmi pěkné“.
Samozřejmé věci jako kočka, voda, lišejník či kyslík většinou vůbec nejsou samozřejmé. Pochopitelně že na nich záleží víc než na volebních preferencích nebo na novém mobilu, který vás dokáže sledovat mnohem účinněji a maskuje to několika novými aplikacemi, které do měsíce zestárnou.
Novou knihu novinářky Alice Horáčkové, autorky výborné knihy-svědectví o „beatnické femme fatale“ Vladimíře Čerepkové (2014), Neotevřené dopisy by bylo možné označit jako literárně upravenou formu orální historie. To je přednedávnem módní, teď už standardní žánr na pomezí sociologického výzkumu, publicistiky a literatury. Někdo, nejčastěji člověk, který má na co vzpomínat, je vyzván, aby tedy vzpomínal.
Muži mezi sebou vedou různé hovory, v nichž nejednou padne leccos zajímavého, o čem by nemluvili třeba na veřejnosti nebo neřekli do sdělovacích prostředků, tedy do médií, i když se v nich často třeba živí. Tak třeba není obvyklé a ani rozumné, aby zveřejňovali svůj názor na ňadra a věci s nimi spojené, třeba na kojení, tím spíše před publikem.
Republika s korunou? Nesmysl historický, kulturní i logický, zněly výhrady. Monarchistický název nicméně zvítězil a přežil i komunisty. Výstava 100 let česko-slovenské koruny v Císařské konírně Pražského hradu byla prodloužena do 12. května. A tělo stoleté dámy z oceli „postříbřené“ niklem se stále těší výborné kondici.
Letos uplynulo sto let od pařížské mírové konference, kde se zrodila Evropa v hranicích, jaké víceméně známe dnes. Platí to především pro střed, východ a jihovýchod Evropy. Čtyři velké dynastické říše – německá, habsburská, ruská a osmanská – byly nahrazeny řadou menších národních států.
V pařížské katedrále Notre-Dame vypukl v pondělí v podvečer rozsáhlý požár, ze slavné stavby začaly záhy šlehat plameny a stoupat mohutný dým. Oheň rychle postupoval a hasiči se snažili z chrámu zachránit umělecká díla. Náměstek ministra vnitra Laurent Nuňez večer varoval, že se hasičům proslulý chrám možná nepodaří zachránit. Později ale přišla optimističtější prohlášení. Velitel hasičů oznámil, že konstrukce zůstane uchráněna od celkové zkázy. Při hašení požáru se vážně zranil jeden hasič.
Studenti prestižní americké Georgetownské univerzity rozhodli v referendu ve prospěch návrhu na zřízení fondu pro odškodnění potomků otroků, které škola v roce 1838 prodala. Poslední slovo k návrhu však bude mít škola. Studenti mají platit každý semestr příspěvek 27,20 dolarů (kolem 600 Kč), z něhož budou vyplácení potomci 272 otroků, informuje server BBC. Téma odškodnění za otroctví se nyní vrací i v souvislosti s příštími prezidentskými volbami v USA.
Göring v březnu 1938, když wehrmacht obsazoval Rakousko, ještě netušil, že ho v říjnu 1946 v Norimberku pověsí. A určitě ani Hitler netušil, co ho čeká, měl jiné starosti. Tak třeba při jednání s rakouským kancléřem Schuschniggem se jeho „tělo zmítalo vášní“, bylo „napjaté jako struna a jedovaté jako plivance“. A pak je to ještě rozvedeno „Hitlerovo tělo muselo proniknout do snů a vědomí, máme pocit, že se s ním setkáváme ve stinných zákoutích času, na vězeňských zdech, plazí se po kavalci, kde si lidé vyryli siluety, které je straší“.
Zastupitelstvo Třebíče mělo ve čtvrtek na programu jednání návrh odejmout čestné občanství komunistickému prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Podle právníků města ale může mít titul jen žijící, takže Gottwald čestným občanem Třebíče není. Starosta Pavel Pacal (Pro Třebíč) s názorem právního oddělení města souhlasil. V případě schválení by podle něho šlo o přepisování historie. Pro návrh opozičního zastupitele Romana Paška ze sdružení Pirátů a Top 09 hlasovalo šest z 24 přítomných zastupitelů, proti byl jeden.
Vědci zřejmě objevili nový druh člověka, který žil na filipínském ostrově Luzon ještě před 50.000 lety. Na základě zubů a kosterních ostatků byli tito dávní lidé vysocí necelých 120 centimetrů a některé z jejich rysů byly spíše opičí. Přesto jsou kosti podle vědců zřetelně lidské a patří dosud neznámému druhu, který podle místa nálezu dostal jméno Homo luzonensis. O tomto objevu ve středu informoval časopis Nature.
Ačkoli byl Rus, stál u zrodu československé armády a chtěl před nacisty bránit zemi, jež se mu stala novou vlastí. Generál Sergej Vojcechovský velel legionářům v Rusku a mezi válkami i zemským velitelstvím v Brně a Praze. Jako odpůrce bolševiků byl ale v roce 1945 odvlečen na Sibiř, kde šest let nato, 7. dubna 1951, zemřel v gulagu. Spolek odboje v čele s Gabrielou Havlůjovou si památku připomíná. Sama Havlůjová odhalila před dvěma lety na Sibiři pamětní desku.
Dav, který zaplnil Trafalgarské náměstí a okolní ulice, byl početný. Policie jej později odhadla na dvě stě tisíc lidí. Jak přicházeli další a další účastníci protestu, nálada se měnila, od anglicky poklidné až ke konfrontační. Kolem čtvrté odpolední začala jízdní policie vytlačovat dav do rohů náměstí, v 16.30 do shluku lidí vjely čtyři policejní dodávky. Demonstranti na ně zaútočili tyčemi. Během pár desítek minut se pokojný protest změnil v násilnosti.
Také tento text je dítětem internetu. Zabývá se jím, čerpá z něj informace, byl vytvořen v elektronické verzi a po síti poslán do redakce, odkud byl – rovněž po síti – poslán ti tiskárny. Historie internetu je však poměrně krátká.
U přijetí Volsteadova zákona scházela osoba nejvýznamnější – prezident. Woodrow Wilson totiž zákon, který měl uvést do praxe právě přijatý 18. dodatek ústavy, vetoval. Kongres však může prezidentské veto přehlasovat, a tak se také stalo; v roce 1919 byly dvě třetiny kongresmanů příznivci suchého zákona. Začala éra prohibice.
V roce 1945 měl Sovětský svaz jenom 2000 tun spočítaných zásob uranu, takže po válce představovalo poměrně malé jáchymovské ložisko a vzápětí obrovské příbramské ložisko jeden z významných klíčů k sovětské atomové bombě a tím i mocenské rovnováze světa tehdy rozděleného mezi dvě velmoci – USA a SSSR. Tato situace končí nejpozději v letech 1950–1955, kdy se surovinové zdroje Západu a Východu vyrovnávají. Významem českého uranu pro Sovětský svaz se po roce 1990 zabývalo několik autorů.
V říjnu 1971 se v rozvalinách antické Persepole sešla velmi vybraná společnost: králové, princové a emíři reprezentující 27 monarchií, prezidenti a viceprezidenti dalších desítek států. Byli mezi nimi i Ludvík Svoboda a Josip Broz Tito. Bylo zde pro ně připraveno luxusní stanové městečko, stoly přetékaly lahůdkami. Jedla se křepelčí vajíčka plněná kaspickým kaviárem, račí ocásky, pečené jehněčí s lanýži a pávi nadívaní foie gras, pilo se šampaňské a koňak značky Princ Evžen.
Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslav Vodička nepromluví na letošních pietních akcích ani v Lidicích, ani v Ležákách. Důvodem je podle Památníku Lidice, který je pořadatelem obou vzpomínek, Vodičkovo nevhodné vystupování a celková kontroverze, které podle památníku neodpovídají důstojnosti a vážnosti pietních aktů v Lidicích a v Ležákách. Památník Lidice to uvedl ve čtvrtečním prohlášení, které vzniklo podle mluvčího památníku Filipa Petličky po jednání se všemi zástupci spoluorganizátorů jak v Lidicích, tak v Ležákách.
