Zastupitelé Prahy odsoudili účast propalestinských a protiizraelských aktivistů na srpnovém pochodu Prague Pride a to, že proti ní organizátoři akce aktivně nezasáhli. Na čtvrtečním jednání také schválili úkol radním prověřit, jak do smluv o dotacích pro kulturní či vzdělávací akce zapracovat podmínku, že do nich nebudou nijak zapojeni podporovatelé antisemitismu, terorismu, rasismu nebo xenofobie.
Hnutí SPD se důrazně ohrazuje proti pomluvám, že by při čtvrtečním natáčení předvolebního klipu na Václavském náměstí v Praze postupovalo jakkoliv netransparentně. Na sociálních sítích to uvedl předseda SPD Tomio Okamura s tím, že pražský radní Jiří Pospíšil (TOP 09) hnutí „lživě napadl“. Pospíšil uvedl, že Okamura získal prostor pro billboardy mimo jiné s kampaní namířené proti „chirurgům z dovozu“ podvodem. Okamura ukázal i smlouvu s městem.
Ostrou kritiku spustilo vystavení billboardu hnutí SPD využívající snímek muže tmavé pleti se zakrváceným nožem v ruce na Václavském náměstí. Podle nich je kampaň nejen rasistická, ale i podvodná, protože si hnutí plochu pronajalo na „umístění nutné techniky a parkování“. Předseda SPD Tomio Okamura již dříve po kritice snímku napsal na sítích, že kampaň jen reaguje na kroky vlády, kvůli kterým budou do Česka proudit migranti. Odvolává se na schválení migračního paktu Evropské unie.
Kancléř Olaf Scholz (SPD) nikdy nebyl tím, čemu Němci říkají Spasskanone. Že není bavič, by samozřejmě nevadilo, rezervovanost, nebo řekněme schopnost nehnout brvou, může být u politika vyloženě sympatická, zvlášť když si člověk vybaví záchvaty smíchu Kamaly Harrisové (Harrisové hýkání již bylo oponenty označeno za „nejničivější sílu v historii americké politiky“ – vtípek, ale jestli je oko do duše okno, o způsobu, jakým se smějeme, to platí dvojnásob).
Pokud jste sledovali olympijské hry čočkou, jak zní módní výraz soudobých humanitních věd, pozornosti ke společensko-politickému spektáklu spíš než ke sportu, pak vedle úvodní drag show ve vašem zorném poli možná přistálo vystoupení australské breakdancerky Raygun. Ač vyřazena hned v prvním kole, stala se virální. Z důvodů, jež ona sama a její příznivci označovali jako „hate“, a dokonce dezinformace. Ten blábol byl ovšem jen marnou snahou přebít ten skutečný důvod – Australanka byla zoufale, komicky špatná.
Britské školství zažívá turbulentní období. Po vlně antisemitismu a propalestinských demonstrací přichází boj proti nadvládě bělošství. Učitelé napříč Velkou Británií budou nově školeni a cvičeni k tomu, aby „rozpoznali nebezpečné názory, bojovali proti pocitu rasismu a vypořádali se s bělošstvím.“ Pedagogové mají zamezit individualismu, prorasistickým názorům, zachovat rozmanitost pedagogického sboru a narušit ústřední postavení bílé rasy.
Tento rozhovor se odehrál v Londýně ještě před vraždami v Southportu 29. července. Vlna násilných protestů, již vyprovokovaly, pozornost upřená na původ vraha, na to, jak oficiální Británie reaguje na tyto protesty ve srovnání s protesty jinými – o tom všem se lépe uvažuje ve světle myšlenek kanadského, v Británii působícího politologa Erica Kaufmanna.
„Cílem nemainstreamových médií je svrhnout režim,“ tvrdil Jürgen Elsässer, šéfredaktor časopisu Compact, než byl – prozatím – svržen sám. Média i sociální sítě zaplavily fotografie postaršího pána stojícího v županu ve dveřích svého domku. Je v obklíčení víc než dvou desítek zakuklených policistů. Následuje domovní prohlídka – stejně jako na dalších místech Německa. Do akce byly zapojeny stovky policistů po celé zemi.
Druhému kolu předčasných parlamentních voleb ve Francii předcházejí četné útoky na politiky, jejich spolupracovníky i na úředníky. Rány do obličeje dostal 77letý muž, který vylepoval plakáty vládního tábora v Isère, zatímco příznivec pravice ve čtvrtek ráno ve Val-d'Oise napadl šéfku kabinetu krajně levicové strany Nepodrobená Francie (LFI). Šéf nacionalistického Národního sdružení (RN) Jordan Bardella oponoval, že za nenávistnou atmosféru ve společnosti nemohou jeho stoupenci, informovala agentura AFP.
Hnutí za zrovnoprávnění černošského obyvatelstva ve Spojených státech se začalo ozývat hned po druhé světové válce, cesta k plnému zrovnoprávnění ale byla ještě dlouhá. Převratné události přinesla až polovina 60. let. Po období sílících demonstrací a nepokojů podepsal před 60 lety, 2. července 1964, prezident Lyndon Johnson zákon o občanských právech, který odstraňoval rasovou diskriminaci ve veřejných zařízeních, ve školách, restauracích či v dopravě.
Univerzita Wisconsin-Madison řeší případ údajné diskriminace bělochů. Jednat se má o jeden stipendijní program, který podle stížnosti, jež byla podána americkému Úřadu pro občanská práva (OCR), dává přednost studentům jiné barvy pleti. Samotný program je zaměřen právě na černošské obyvatelstvo, domorodce a „barevné osoby“. OCR potvrdil zahájení vyšetřování v dopise zaslaném EPP, v němž rovněž uvedl zřeknutí se odpovědnosti.
Že se dá puzení některých jedinců nechat se ponižovat zpeněžit, dobře vědí specializované pracovnice. Ale využít téhož jevu bezkontaktně, vydělat balík a ještě se dobře najíst, to už chce nějakého fištróna. Prokázaly ho autorky projektu Race To Dinner („Rasa k večeři“) z Denveru, které za úplatu degradují bílé liberální ženy, byť tedy pouze orálně. Obě podnikatelky, etnická černoška a Indka, parazitují na americkým bělochům intenzivně vnucovaném pocitu viny za dějiny, na kterých se ovšem nepodíleli. Ten ale vywokovaná část společnosti sdílí, nebo to aspoň přesvědčivě předstírá. O co jde?
Být součástí anglosféry znamená být neustále vystaven intelektuální módě ze Spojených států amerických, zejména pak z Kalifornie, kde akademické kotle bublají nejintenzivněji. Jedna taková vlna, tentokrát v podobě speciálního zacházení s lidmi na základě jejich rasové příslušnosti, dorazila do Austrálie v podobě navrhovaného dodatku ústavy. Na jeho základě by vznikl speciální orgán australských domorodců, zvaný „Voice“ („Hlas“), který by nějakým vágním způsobem radil australské vládě ve věcech týkajících se právě domorodců.
Ibram X. Kendi je jednou z těch amerických progresivních celebrit, které se nám mohou zdát vzdálené a snaha přenášet sem jejich myšlenky pomýlená, byť tento intelektuál dostal různé prestižní ceny a jeho knihy doporučuje k četbě kdekdo včetně Baracka Obamy. Snaha zatáhnout rozruch kolem povstání Black Lives Matter do Evropy vyžaduje předstírání, že specifické důsledky transatlantického obchodu s otroky pro USA jsou klíčovou charakteristiku moderní civilizace, což je hloupost (jedna Kendiho kniha nicméně vyšla slovensky). Pokud by nás Kendi něčím mohl oslovit, tak ne tím, co by si asi jeho fanoušci představovali.
Útok, při kterém v sobotu ve floridském městě Jacksonville zemřeli tři lidé, byl podle vyšetřovatelů rasově motivovaný. Mladý běloch při něm cíleně střílel na černochy a usmrtil dva muže a jednu ženu. Sám se pak zastřelil, uvedly agentury AP a Reuters, podle nichž se do případu zapojil i Federální úřad pro vyšetřování (FBI), který ho vyšetřuje jako trestný čin z nenávisti. O krvavém činu byl informován i americký prezident Joe Biden.
Kdo občas četl texty amerického komentátora Richarda Hananii, nemohl být příliš šokován odhalením, s nímž přišel minulý pátek web Huffpost – že Hanania před deseti až patnácti lety přispíval pod pseudonymem na rasistické weby a fóra. Hanania je typ, s kterým se asi kdekdo z nás potkal – rád jde proti proudu a porušuje názorová tabu, dává najevo, že je mu jedno, co si o něm myslíte, tedy kromě toho, že byste si měli všimnout, jak je inteligentní. Z jeho psaní si člověk mohl odnést některé podněty, zajímavé byly myslím hlavně texty o vztahu občanskoprávní legislativy a woke revoluce na univerzitách i ve firmách.
Bývalá regionální manažerka společnosti Starbucks získala v pondělí 25,6 milionu dolarů poté, co federální soud v New Jersey jednomyslně rozhodl, že byla propuštěna kvůli své rase. Informoval o tom server The Post Millenial. Shannon Phillipsová, která je běloška, dostala 25 milionů dolarů jako trestní odškodnění a 600 000 dolarů jako náhradu škody, Phillipsová navíc údajně požaduje další odškodnění za ušlou mzdu.
Dva ze čtyř pachatelů, kteří onu dubnovou noc 2009 hodili Molotovův koktejl na dům, ve kterém spali lidé, byli včera propuštěni z výkonu trestu. Stojí za to připomenout, že útok se odehrál v předvečer narozenin Adolfa Hitlera a že ti lidé, které pak probudily plameny, byli Romové. To druhé se zas tak připomínat nemusí. Nejhůř to odneslo dvouleté dítě, Natálie, kterou oheň popálil na osmdesáti procentech těla. Přes všechnu možnou odbornou péči a zázraky moderní medicíny následky ponese celý život. Zločin ve Vítkově patřil k těm rasovým činům, které neodsoudil jen člověk s mimořádně podlou povahou. Normální člověk musel být otřesen a zhnusen
Z věznice v Mírově na Šumpersku vyšli dnes před 09:30 na svobodu Václav Cojocaru a Ivo Müller, kteří si v jedné z nejtěžších káznic v zemi odpykávali dvacetiletý trest za žhářský útok na domek Romů ve Vítkově z roku 2009. O jejich podmíněném propuštění po více než 13 letech strávených za mřížemi rozhodl minulý týden Okresní soud v Šumperku. Muži si za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu odpykali dvě třetiny trestu.
Minulý čtvrtek Jordan Neely, třicetiletý muž bez domova s očividnými psychickými problémy a dlouhou kriminální historií, začal vyhrožovat lidem ve vagonu metra. „Je mi jedno, jestli umřu, je mi jedno, jestli půjdu do vězení, nemám žádné jídlo, je se mnou konec,“ křičel podle svědků. V jeden moment prý prohlásil, že je mu jedno, jestli dostane doživotí.
Ukrajinský parlament přijal usnesení, v němž prohlásil takzvaný rašismus za státní ideologii Ruska. Užívání novotvaru složeného ze slov Rusko a fašismus se rozšířilo po zahájení ruské invaze v únoru 2022, přičemž má jít o označení ideologie a politiky Ruska v době vlády prezidenta Vladimira Putina. Informovalo o tom ruské vydání stanice BBC. V dubnu loňského roku ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na tiskové konferenci prohlásil, že v budoucnu "rašismus jako ideologie moderního Ruska zaujme své místo v učebnicích dějepisu".
Šerif, vyšetřovatelé a správce věznice jednoho z okresů v americké Oklahomě mají problém. Na veřejnost se totiž dostaly nahrávky jejich soukromých rozhovorů, kde mluví o zabití a pohřbení místních reportérů a stěžují si, že už nejde lynčovat černochy. Informovala o tom například americká stanice NBC News. Případ má nyní na stole guvernér státu Kevin Stitt. Ten vyzval šerifa a další vrcholné představitele okresu k rezignaci.
Ve Spojených státech minulý týden málem zemřel 16letý černošský chlapec, který omylem zazvonil na špatné adrese. Z domu ho totiž poté do hlavy a ruky střelil starší běloch. Dnes o tom informují agentury AP a Reuters, podle nichž případ vyvolal pobouření. Vyjádřila se k němu i viceprezidentka Kamala Harrisová. Rodiče ve čtvrtek pozdě večer Ralpha Yarla poslali, aby vyzvedl své mladší bratry z domu přátel v Kansas City ve státě Missouri. Mladík si ale spletl dvě ulice s podobným názvem a zazvonil u špatného domu.
Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová se ohradila proti označení, že je rasistka. Podle ní je výraz v rozporu s její dlouholetou právní praxí. Výroky v Senátu prý byly vytrženy z kontextu, řekla v pořadu ČT24 Události, komentáře. Přiznala ale, že měla zvolit lepší obrat. Sešla se také se zástupci romské komunity, aby jim vše vysvětlila osobně. Minulý týden vzbudil rozruch výrok senátorky Jany Zwyrtek Hamplové, že společné školní třídy pro všechny děti jsou nerealizovatelné a že by měly být vybudovány samostatné pro romské děti.
Romské organizace, romští studenti i vládní zmocněnkyně pro romské menšiny se ohradili proti výrokům senátorky Jany Zwyrtek Hamplové (Nezávislí) o tom, že by školy mohly vytvářet pro romské děti v jejich zájmu samostatné třídy. Podle nich jsou vyjádření senátorky projevem rasismu a segregace. Zwyrtek Hamplovou kritizovali také zástupci vládních stran.
Řada amerických médií o víkendu oznamovala konec publikace komiksu Dilbert v reakci na výroky autora považované za rasistické či "diskriminující". Scott Adams tento týden v přenosu na webu YouTube mluvil o černoších jako o členech "nenávistné skupiny" a vzkázal divákům, aby se jim vyhýbali. Komiksová série glosující práci v kancelářském prostředí vychází dlouhá léta nejen v amerických médiích.
Před několika lety se tomuto časopisu přihodila drobná nepříjemnost. Facebook suspendoval jeho účet. Příčinou byla fotografie rakouské zpěvačky Conchity Wurst, na níž byly vidět bradavky této nebinární umělkyně. Což bylo v rozporu s uživatelskými podmínkami Facebooku. A zároveň trochu bizarní, že se to přihodí právě u textu informujícího o progresivistické ikoně. Nyní se nezávislá dozorčí rada společnosti Meta, mateřské firmy Facebooku, rozhodla vnést do problému jasno. Doporučila, aby na Facebooku a Instagramu bylo možné zobrazovat bradavky – ale jen u někoho.
Před třemi měsíci jsme zde upozorňovali na zašifrované poselství v New York Times. Ethan Watters tam připomněl, jak v 80. letech americká psychiatrie podlehla bludu známému jako „obnovené vzpomínky“ – šarlatánské teorii o tom, že terapií lze obnovit zasuté zážitky z dětství, zejména zážitky sexuálního zneužívání a satanistických rituálů. Autor poukázal na to, jak se nyní na sociálních sítích šíří bludy o rozštěpení osobnosti, ale je nemyslitelné, že by si nevšiml analogie s mnohem rozšířenější sociální nákazou transgenderismu.V jiném textu se nyní klade paralela mezi touto mánií a vlnou lidí trpících bludem, že jsou ze skla. Doslova.
Nad převážnou částí Severní Ameriky i na Štědrý den zuří rozsáhlá zimní bouře, která přinesla sníh, mrznoucí déšť, záplavy a mráz a vyžádala si nejméně 19 životů. Informoval o tom v sobotu zpravodajský server BBC. Bezprecedentní bouře, která už před vánočním víkendem strhávala elektrické vedení, způsobila smrtelné autonehody a vedla k rušení letů, se rozkládá přes více než 3200 kilometrů od amerického státu Texas po kanadskou provincii Québec. Podle agentury AP se varování a výstrahy před zimním počasím týkají přibližně 60 procent obyvatel USA.
Pokud jste dostatečně dlouho na Twitteru, je velká šance, že jste narazili na „pravou“ podobiznu Ježíše Krista. Jde o počítačově vygenerovanou tvář muže s olivovou barvou kůže, krátkými tmavými vlasy a vousy a s hnědýma očima. Pravidelně, snad každých šest měsíců, nějaký aktivistický účet tuto podobiznu sdílí se sdělením nesoucím se v rovině „ha ha, vy rasisté jste si mysleli, že Ježíš byl běloch, ale ve skutečnosti vypadal jako obyvatel Blízkého východu“. Na což většina věřících odpoví, že to není žádné překvapení, jelikož Ježíš byl obyvatelem Blízkého východu.
