Kancléř Olaf Scholz (SPD) nikdy nebyl tím, čemu Němci říkají Spasskanone. Že není bavič, by samozřejmě nevadilo, rezervovanost, nebo řekněme schopnost nehnout brvou, může být u politika vyloženě sympatická, zvlášť když si člověk vybaví záchvaty smíchu Kamaly Harrisové (Harrisové hýkání již bylo oponenty označeno za „nejničivější sílu v historii americké politiky“ – vtípek, ale jestli je oko do duše okno, o způsobu, jakým se smějeme, to platí dvojnásob). Problém s Olafem Scholzem je, že nehýbe brvou ani tehdy, kdy by měl. Ať už mluví o čemkoli, zásadně působí, jako by předčítal účetní uzávěrku. Emoce mu jsou podezřelé. Citový život roky skrývá tak autenticky, že není jisté, že nějaký vlastní. Má přesně jeden výraz tváře a jeden tón hlasu, které aplikuje na všechny životní situace bez rozdílu. Němci mu říkají Scholzomat.

To starosta města Solingenu Tim Kurzbach (také SPD) je naopak autentický až běda. Vražda tří lidí a zranění osmi dalších není totiž paradoxní jenom tím, že je spáchal islámský terorista na Festivalu diverzity. Nebo tím, že se vrah vyhnul deportaci, půl roku se skrýval, načež mu drolící se stát, skutečně už obr na hliněných nohou, udělil dodatečnou ochranu. A dokonce ani tím, že sloupy před azylovým centrem, kde bydlel, levicoví radikálové oblepili plakátky „Deportation Alarm“ opatřenými QR kódem s odkazem na seznamy plánovaných deportací. Jak upozornil server Nius.de, organizace uveřejnila za tři roky provozu asi sedm set termínů. Byl by bez těchto pseudohumanistů („no borders, no problems“) budoucí vrah deportován ještě včas? Pochopí, že jsou spoluvinni?

Nejparadoxnější (a nejbizarnější) je ale osoba a úloha starosty. Tim Kurzbach je letitý apologeta „rozmanitosti“ a otevřených hranic. V roce 2018 podepsal otevřený dopis Angele Merkelové kvůli navýšení námořní pomoci migrantům na moři, zdůrazňuje také připravenost svého regionu přijmout nové uprchlíky. Podporuje také jejich přerozdělování podle evropského klíče. Kurzbach ovšem také za dotační peníze umožnil „demokratizační“ (reedukační) programy pro veřejnost, které zlehčují obavy z radikálního islámu a rebrandují je jako rasismus (třeba letošní „empowermentové“ školení s názvem „Salam, Solingen“ / arabský pozdrav, mír s Vámi, Solingene/). A právě o Kurzbacha se toto léto zajímá policie kvůli možné účasti na pašování lidí. Düsseldorfské státní zastupitelství zkoumá, zda nepřijal úplatek kvůli snazšímu vydání povolení k pobytu.

Posledním paradoxem je místo zločinu. V Solingenu byly totiž v roce 1993 během žhářského útoku zavražděny dvě mladé Turkyně a tři turecké holčičky. To je kriminální čin krajní pravice. Naopak kriminálním činem krajní pravice není verbalizovaná obava o osobní bezpečnost nebo o hospodářský a kulturní stav vlastní země v důsledku toho, že se tam každých pár dní přesune jedna arabská vesnice.