Lidstvo prý se nachází na „dálnici do klimatického pekla“, zoufá si generální tajemník Spojených národů António Guterres. Tedy nezoufá, gensek jen potřeboval vyrobit štěpný výrok na úvod letošní Klimatické konference OSN, už 27. v řadě.
Pondělí 4. dubna 2022 je klíčovým datem v historii sociálních sítí. Tehdy satirická stránka Babylon Bee tweetovala, že za muže roku vybrala Rachel Levinovou. Ta je náměstkyní ministra zdravotnictví. Proslula především jako nejvýš postavená transosoba v americké federální vládě. Je také na ní velmi dobře poznat, že se narodila jako muž, vypadá prostě jako chlap v šatech, z čehož si Babylon Bee evidentně dělala legraci. Twitter ale příliš smyslu pro humor neprojevil a Babylon Bee zablokoval účet. Celé kauzy si všiml jeden velmi vlivný fanoušek Babylon Bee, nejbohatší člověk na světě Elon Musk.
Elon Musk, nejbohatší člověk planety, coby nový majitel Twitteru přikročil k opravdu masivnímu propouštění. Stávající i propuštění zaměstnanci si tak kladou otázku, zda bude platforma moci vůbec běžně fungovat, například co se moderace obsahu týče. První test přichází nyní. Spojené státy totiž už zítra čekají volby do Kongresu. Ve čtvrtek a v pátek Musk propustil více než polovinu zaměstnanců Twitteru. I když některé z nich až moc zbrkle – nyní žadoní o jejich návrat.
V úterý prvního listopadu se dožila osmdesátých narozenin zpěvačka Marta Kubišová. Je sice už pět let na penzi a nabídky ke zpívání až na naprosté výjimky odmítá, ale své kulatiny koncertem jistěže oslavila – vždyť čím jiným. Její písně na něm zpívali kolegové, ale dvě přece jen zvládla sama, přičemž jejich výběr patrně nepřekvapí: Hey, Jude a Modlitba. Přednést víc kousků by zpěvačka patrně nesvedla, ostatně své nynější hlasové možnosti sama hodnotí střízlivě. Kdyby však někdo jejímu úsudku nevěřil, může si na YouTube dohledat třeba živé provedení první zmíněné písně před třemi roky v pražské Lucerně.
Minulou neděli vystoupila v Londýně na knižním festivalu Greta Thunbergová. Po propagaci své knihy, což je sborník příspěvků stovky autorů od Naomi Kleinové po Thomase Pikettyho, odpovídala na otázky z publika. Gretě už není šestnáct, ale devatenáct let, a chtělo by se napsat, že s věkem roste i její tematický záběr, respektive témata, o nichž se nezdráhá mluvit. Slova, která pronesla v Londýně a která rezonují napříč západním světem, se rovnají politickému manifestu. Je to manifest krajní levice: „Nikdy se nevrátíme k normálu, protože normál už předtím byla krize (...)."
Pravda vítězí, měli jsem si příležitost minulý týden opakovat, a v americkém mediálním světě vyšel článek, který k tomu připojuje, dalo by se říct, několik postřehů. Byla z toho událost toliko ve světě lidí žijících médii, ale zajímavá. Velká americká média mívají kritiky specializované na svět médií. Erik Wemple, který tuto práci dělá ve Washington Post, se minulý týden vrátil do doby vrcholících protestů a rabování Black Lives Matter v roce 2020. Redakce New York Times se tehdy dohodla s republikánským senátorem Tomem Cottonem, že jim napíše komentář, že by proti násilníkům měla být nasazena armáda. Krok jistě povážlivý, ale ani bezprecedentní, ani protiprávní.
Instalace s Putinem ve vaku na mrtvoly rozhodně na fasádu ministerstva vnitra nepatří. A pokud by měla vyvolat diskusi, čímž se snažil obhájit její zavěšení ministr Rakušan, tak diskusi o zcela jiných věcech. Vystoupení v ČT, kde Rakušan svou iniciativu vysvětloval, bylo velmi neohrabané. „Já se ve své dráze snažím politické příkopy zahlazovat, ale jeden jsem si dovolil úmyslně a možná i trochu provokativně do toho prostoru vykopat,“ pronesl. To je tedy hned na úvod dost zoufalé používání metafory, jež je sama už dávno politickým klišé.
Minulý týden zafungoval český veřejný prostor, tuzemská politika a mediální diskurz, navlas stejně jako před čtyřmi měsíci. Podruhé za letošní rok se na unijní úrovni konalo klíčové jednání o zákazu registrace „fosilních“ aut (na benzin a naftu) nejpozději k roku 2035. A zprávy o tom přicházejí až ex post. V červnu radikální návrh místopředsedy Komise Franse Timmermanse posvětila Rada ministrů životního prostředí, tento čtvrtek pak návrh prošel další etapou, dohadováním mezi Radou EU a EP.
Prvního listopadu, tedy včera, vyšla zpráva, že už teď, tedy za deset měsíců, bylo v České republice zavražděno víc lidí než loni. Vzhledem k tomu, že jsme stále naštěstí ve stavu míru, jde výlučně o vraždy individuální, prostě kdy jeden zabije druhého, nejčastější jsou pak vraždy mezi lidmi, kteří se znají navzájem. V rodinách, při vyřizování účtů, v bitce a v opilosti. Odborníci pak říkají, že je to tím, že je ve společnosti více agrese.
Na start to vypadá jako docela beznadějná pozice. Andrej Babiš je ale znám svou houževnatostí. Rád a často opakuje, že má „horolezecký gen“, kdy jde přes jakékoli překážky. Nic nepovažuje za nemožné. Ta vůle je bezpochyby jednou z jeho nesilnějších vlastností. Babiš zajel v neděli odpoledne po téměř roce za prezidentem do Lán. Na té schůzce ho Miloš Zeman osobně vyzval, aby se ucházel o post jeho nástupce. Babiš opustil Lány bez komentáře obsahu schůzky. Zdržel se ho i prezident. Pár hodin nato v přímém vstupu pro televizi Novaj Babiš kandidaturu ohlásil.
Zkraje týdne byly ministerstvem kultury předány Státní ceny za kulturu. Přinejmenším v literární kategorii letos jméno laureáta vzbudilo u odborné veřejnosti mírný rozruch, jejž běžný zájemce o tuzemské umění patrně nezaznamenal (a zaznamenal-li, možná mu přišel zbytečný nebo nesrozumitelný). Ocenění totiž výjimečně nebylo přiřčeno za víceméně celoživotní lopotu, nýbrž připadlo druhému nejmladšímu tvůrci, který je od jeho založení roku 1995 získal: „teprve“ jednačtyřicetileté, „navíc“ komerčně i mediálně nepochybně úspěšné Kateřině Tučkové s přihlédnutím k jejímu letošnímu románu Bílá Voda.
Mám takového blízkého příbuzného, bude mu brzo pětadevadesát, to je tedy jen o jedenáct let míň než republika. Je to zajímavý člověk se zajímavým životem. Pokřtěn byl jako Johann, ale celý život je to Honza. Maminka byla asi spíš Češka, ale žila na Jihlavsku, takže měla německé školy, vzala si Němce, se kterým měla toho Honzu čili Johanna, ale ještě před válkou se s ním rozvedla a vzala si Čecha. Ten měl syna, který umřel poslední den války v Terezíně, zatímco její první manžel, tedy Honzův otec, se v uniformě wehrmachtu ztratil někde na východní frontě.
Den před svátkem státu založeného Masarykem poslal Okresní soud v Kladně do vězení dva muže za to, že se dopustili nenávistných výroků o Ukrajincích. Rozsudek není pravomocný, ale zatím se Patrik Tušl může těšit na deset měsíců ve vězení, Tomáš Čermák potom na šest měsíců. Komu to připadá jako mírný trest, připomínáme známý fakt, že každé vězení je brutální zkušenost.
Rozhodnout se 7. září napsat knihu a podepsat na ni smlouvu s datem vydání 6. prosince je slušné tempo. Bohužel ne dost rychlé v případě, že tématem vaší knihy je „závratný vzestup Liz Trussové k moci“. Kniha, již napsali dva zkušení britští novináři, je stále naplánovaná k vydání. Propagační text na webu Amazon, kde si ji lze předobjednat, nese stopy chvatného přepisování. Ale zůstala tam třeba slova o „nejdramatičtějším prvním měsíci v premiérském úřadě v poválečných britských dějinách“. Lze dodat, že ani těch zbývajících čtrnáct dní nebylo klidnějších.
Jeden britský vtipálek na Twitteru upozornil, že Margaret Thatcherová vládla něco přes 4000 dní, John Major a David Cameron zhruba 2000 dní, Theresa Mayová a Boris Johnson něco přes 1000, Liz Trussová pak 50. Pokud trend vydrží a exponenciálu protáhneme, příští rok v březnu bude nový konzervativní premiér každých pár sekund. Žert však upozorňuje na jednu důležitou skutečnost. Britská politika byla známá svou stabilitou.
