V Brně se už nějakou dobu táhne spor o osud Divadla Bolka Polívky, respektive ještě několika jiných kulturních institucí, jako je malá scéna brněnského Národního divadla Divadlo Reduta či jako je Univerzitní kino Scala. Jejich budoucnost je nyní spojena s vedením města, které hledá nové působiště pro první zmíněnou instituci, ježto má v plánu rekonstruovat dům na Jakubském náměstí, kde soukromé Polívkovo divadlo sídlí. Rekonstrukce, jež má začít letos v červenci, má bůhvíproč trvat pět let a dle některých ohlasů a obav má jejím výsledkem a primárním cílem být nenápadný odprodej domu z majetku města. Primátorka Markéta Vaňková (ODS) je proto podezřívána, že důvod, proč si kulturu stáhla pod sebe (jako první primátor v historii Brna), je právě v tom, aby dohlédla na přerozdělení městského majetku, jenž je s kulturou spojen.

Co je na tom pravdy, těžko říct. Rozhodně ale dosavadní kroky a nápady radnice, jak naložit s rekonstrukcí domu a údajně dočasným přesídlením Polívkova divadla, nepůsobí kompetentně. Nejprve byl na stole nápad, aby se soukromé divadlo přestěhovalo do zmíněné Reduty.

Na třetí nelogičnost navrženého řešení s Redutou upozornil už zkraje dubna v otevřeném dopise vedoucí Katedry divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (FF MU) doc. David Drozd: „Současná situace a provoz Reduty není zas tak samozřejmým stavem, jak by se mohlo zdát. Budova, v níž na počátku devadesátých let minulého století sídlil soubor zpěvohry, musela být v roce 1993 z bezpečnostních důvodů uzavřena. Znovu otevřena byla až na podzim 2005, tedy po celých dvanácti letech. To je v podstatě jedna divácká generace, pro kterou tento prostor zmizel z mapy. Náročnou rekonstrukci město několikrát odložilo, budova chátrala, čímž se samotná rekonstrukce prodražovala a objevilo se i několik návrhů na odprodej budovy do soukromých rukou. Obnovení provozu Reduty v roce 2005 bylo náročné nejen umělecky a provozně, ale především proto, že bylo nutno naučit brněnské publikum znovu do Reduty chodit.“ (Což se uměleckému vedení divadla naštěstí podařilo.)

Plán omezit provoz Reduty rozhádal brněnskou primátorku s ředitelem brněnského Národního divadla Martinem Glaserem, takže se začalo hovořit o tom, že se pod ním kývá židle. Respektive začalo se hovořit třeba o tom, zda funkce ředitele tak velké instituce, jakou je Národní divadlo, nemá být pro jednoho člověka nějak časově omezena (Glaser je ředitelem od roku 2013). Současně ale „idea Reduta“ vzbudila takový odpor u brněnské veřejnosti, že radnice vzala zpátečku a začala hledat jiné řešení. A našla ho: novinkou je nápad dát Divadlu Bolka Polívky k dispozici Sál Břetislava Bakaly. To zase výrazně omezuje projekt Univerzitního kina Scala.

Nemáme takových prostorů v republice mnoho, popravdě asi žádný jiný. Scala byla rovněž poměrně nedávno, před půldruhým desetiletím, na zrušení, přestože sídlí na prestižní adrese v centru města na Moravském náměstí. Naštěstí přišel nápad využít kino pro univerzitu (největším „průmyslem“ současného Brna ostatně je vzdělávání), město se s ní dohodlo, dům, v němž kino sídlí, byl zrekonstruován, a kino je využíváno nejen jako prostor k promítání filmů, ale rovněž pro univerzitní konference, workshopy, vědecké prezentace atd. Tím k sobě připoutalo mnoho nových lidí napříč věkovými kategoriemi, prostor Moravského náměstí nebývale ožil a dobře se tam dýchá. Není se tedy co divit, že nový nápad rovněž budí vášně a že tentokrát se k němu před čtyřmi dny vyjádřili otevřeným dopisem pro změnu představitelé Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU doc. Pavel Skopal (vedoucí ústavu) a Dr. Radomír D. Kokeš (zástupce vedoucího ústavu), kteří žádají od vedení města garanci, že se Scala po rekonstrukci budovy na Jakubském náměstí a návratu Divadla Bolka Polívky tam vrátí ke svému nynějšímu fungování:

„Scala nabyla statusu jednoho z významných společenských center Brna… V jejím foyer, v její kavárně i před jejím vchodem se denně setkávají, zastavují, rozprávějí a diskutují stovky lidí napříč generacemi. Univerzitní kino Scala je nejen pro své architektonické kvality a brzy již stoletou tradici, ale především pro tuto komunitní povahu, obdivováno návštěvníky z celého světa, zahraničními odborníky napříč vědními obory i experty z řad turistického průmyslu. Jde nám tedy především o zachování Univerzitního kina Scala coby vysoce aktuálního, vskutku ojedinělého vzdělávacího, kulturního a společenského průsečíku, který se za poslední dekádu podařilo vybudovat a jímž se může radnice města právem pyšnit. Jde nám o projekt, za který vděčíme neobvyklému propojení politické i akademické reprezentace města Brna.“

Věc není rozhodnuta. Stojí za to ji sledovat a tlačit na politiky, aby si uchovali zdravý rozum. Neboť Brno je z tuzemských velkých měst unikátní tím, že v posledním desetiletí našlo svůj charakter, cíl, svou značku, své charisma, svůj pevný bod: má kulturu jako tepnu svého života, jako svorník mezi politikou, vzděláním, uměním, turismem, běžným životem. Brno se stalo příkladem, jak by to mělo vypadat u nás všude. Současné radnici hrozí, že toto směřování zničí. Byla by to těžko napravitelná škoda. Kéž ji nedopustíme.