Den, kdy bývalý britský premiér Boris Johnson oficiálně potvrdil to, co beztak všichni dávno tak nějak věděli – že německá vláda si po ruské invazi na Ukrajinu přála, aby se Ukrajina co nejrychleji složila –, poskytuje příležitost, jak se k tomu postavit.
Lidí „velmi prorusky orientovaných“ je v české populaci jen asi tři až čtyři procenta a jejich počet se válkou nezvýšil. To plyne z posledního průzkumu STEMu z přelomu září a října. Možná by chtělo upřesnit, co je to to „velmi“. Jestli to jsou skalní fanatici, kteří si přejí ruské tanky v Praze, nebo jestli se tam řadí také ti, kdo připouštějí, že „nějaké důvody Rusové měli a Ukrajinci nejsou také svatí“, což jistě není samo o sobě nutně „velmi“ proruský postoj, přičemž se občas dělá, jako by byl.
Už i posledním domácnostem a firmám, kterým skončila fixace cen nebo ji vůbec neměly, přicházejí zálohy na elektřinu a plyn na příští rok. Jsou několikanásobně vyšší než dosud. Projevuje se v nich strop, který vláda Petra Fialy schválila pro celý příští rok. Ten dosahuje 240 eur za megawatthodinu včetně daně z přidané hodnoty u elektřiny a 120 eur u plynu. Stalo se to, co se dalo čekat, energetici využívají vládní strop na maximum. A přestože tvrdili, že elektřinu prodávají na roky dopředu, teď najednou do účtů propisují aktuální vysoké ceny.
To, co bylo ještě před pár týdny považováno za neprosaditelné, nemožné, nerealistické, se brzy stane skutečností. Ministr průmyslu Jozef Síkela poprvé připustil, že strop na elektřinu by mohl platit i pro velké firmy. V pátek to ohlásil ve sněmovně. Zatím neřekl, jak vysoko strop bude. Vzhledem k tomu, že pro domácnosti, malé firmy a veřejné instituce platí od ledna strop 240 eur za megawatthodinu včetně daně z přidané hodnoty, bylo by v našich podmínkách těžko vysvětlitelné a obhajitelné, kdyby byl strop pro velké podniky níž.
Jak už to bývá v tomto období kolem Dušiček, kdy se podzim pozvolna či náhle přelévá do zimy, nastalo období hojnější na úmrtí. Tedy je to doba, kdy se častěji rovněž v médiích objevují nekrology vzpomínající na zesnulé slavné, známé nebo populární osobnosti. Letos tomu není jinak – zkraje končícího týdne například zemřela režisérka Věra Jordánová. Je to žena, jejíž tvorba ovlivnila velmi intenzivně pohled přinejmenším dvou generací na to, jak má vypadat televizní inscenace, televizní herectví, televizní výprava a vůbec televizní pohádka.
Čím dál častěji člověka může napadnout, že žijeme v éře, kdy zkušenost přestala hrát roli. Čerstvým příkladem je zasedání G20 v Indonésii. Vedle nepochybně zajímavých aspektů, jako byl způsob, s nímž v Bali přijímali ruského ministra zahraničí, nebo jak dlouho trvala schůzka čínského prezidenta a kanadského premiéra (několik sekund, Číňan pokračoval v chůzi), se do závěrečného komuniké dostal i záměr regulovat cestování po světě během nějaké příští pandemie: „Shodujeme se na důležitosti sdílených technických standardů a způsobů ověření... pro usnadnění plynulého mezinárodního cestování.
Pokud se shodneme, že listopad 1989 znamenal zásadní zlom v poměrech v této zemi (a on znamenal), pak následky té události vstoupily do Kristových let. V třiatřiceti letech je muž (u žen je to přece jen trochu jiné) zralý k tomu, aby udělal to, co má v životě udělat, a taky je zralý na to, aby ho za to ukřižovali, jako tehdy toho třiatřicátníka. To je samozřejmě podivné přirovnání a analogie, polistopadový režim opravdu není Vykupitel a nikdo se ho nechystá ukřižovat.
Poprvé od listopadu 1989 se na našem území ve větším rozsahu odehrávají na vysokých školách okupační stávky. Děje se to v rámci akce „Univerzity pro klima“, akční těžiště je, zdá se, v Brně na Masarykově univerzitě. Asi nevyhnutelně se studenti-okupanti dovolávají étosu roku 1989 (byť nikoli toho, co bezprostředně následovalo, tedy 90. let): „Minulé okupační stávky hrály klíčovou roli v událostech, které vedly ke svobodě a obnovily naději na budoucnost.“ Je to ukázková uzurpace slavné historické události, kdy se intence dokonale míjejí.
Pravděpodobně celosvětovou pozornost vzbudila fotografie, na níž byla představena nová americká miss. Nutno ovšem říci, že to nebyla miss celoamerická, nýbrž miss provinční, z jakési díry srovnatelné s naším okresním městem, navíc miss univerzitní čili něco, co se nedá brát moc vážně, ale i tak to dojem zanechalo silný. Přitom asi nejpodstatnější je, že se tomu výběru vlastně už nikdo nedivil, ať již se mu to líbilo a považoval to za správné a pokrokové, nebo naopak se nad tím šklebil, či přímo si myslel něco o šílenství naší doby.
Čerstvý nabyvatel Twitteru Elon Musk zažívá nepříjemné dny. Ohlásil a pak zase stáhl nápad, že držitelé účtů budou mírně, ale přece zpoplatněni. Prezident Biden odpověděl kladně na otázku novináře, jestli by se americké federální úřady neměly podívat na jeho vztahy s cizími vládami. Několik celebrit oznámilo, že už u Twitteru nebude mít svůj účet (nejznámější je patrně Whoopi Goldbergová), některé korporace jako Disney, farmaceutický Gilead Sciences nebo „náš“ Volkswagen stahují z této platformy placenou inzerci, jakkoli zrovna u Volkswagenu v tom vedle politické uvědomělosti zřejmě bude i starý dobrý motiv konkurence vůči Muskově Tesle.
„Zkušenosti nakonec budeme mít všichni podobné: možná nám někdo, koho máme rádi a známe ho dlouho, zemře. Nebo se smrti přiblíží. Bojím se,“ napsal jsem na Facebook před dvěma lety a následně jsem týž text uveřejnil v Echu pod názvem Můj třičtvrtěrok s crohnem a covidem.
Kyjev, Charkov, Izjum a nyní Cherson. Počet ruských porážek na Ukrajině narůstá. Rusové včera vyklidili nejvýznamnější město, které od počátku únorové invaze získali. Ukrajinská armáda ho pak opatrně, kvůli strachu, že se jedná o léčku, obsadila. Rusové za sebou odpálili mosty a nevypadá to, že by se chtěli vrátit. Pro Ukrajinu je to důležité strategické vítězství. Cherson Rusové chtěli využít jako odrazový můstek k útoku na Oděsu a Mykolajiv. Nakonec se ukázalo, že na to nemají sílu.
Řecko si svého času výrazně pomohlo ke statusu vysoce nedůvěryhodné země tím, že si vylepšovalo oficiální data o státních dluzích. Prostě se do nich některé výdaje nezařadily. Všichni tak nějak tušili, že realita je jiná. Dokonce přesně věděli, v čem. Do oficiálních statistik se ale vykázala vylepšená data. K něčemu podobnému včera sáhl Český statistický úřad, když oznamoval ostře sledované výsledky inflace za říjen. Všichni s napětím očekávali, kam vystoupá ze zářijových 18,2 procenta. Samotná centrální banka očekává, že do konce roku se zdražování může zrychlit až ke 20 procentům.
V USA se objevují z více stran známky únavy z ukrajinské války, známky nespokojenosti s americkou politikou či jak to nazvat. Na jeden takový text upozornil známý komentátor Alexandr Mitrofanov: „Krok k americkému mnichovanství. A nepřichází od republikánů.“ To si zaslouží několik slov.
V amerických volbách do Kongresu ještě není spočítáno, ale podle průběžných výsledků to vypadá na špatnou noc pro republikány. Předvolební průzkumy věštily vítězství ve Sněmovně reprezentantů a těsný souboj v Senátu. To se nezměnilo. Republikáni jsou stále favorité ve sněmovně a Senát je na ostří nože. Jenže vypadá stále pravděpodobněji, že se žádné republikánské tsunami nekoná. Zápasy, které měli republikáni vyhrát, prohrávají, volby, o kterých republikáni snili, jsou v nedohlednu. Jediné dobré zprávy přicházejí z Floridy, kde drtivě zvítězil republikán Ron DeSantis.
