Jistá paní učitelka ze základní školy podle žalobce z Prahy 6 spáchala trestný čin, když před žáky při vyučování českého jazyka obhajovala válečnou agresi Ruska proti Ukrajině. Mluvčí městského státního zastupitelství sdělil, že její skutek bude posuzován jako popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, za což jí hrozí půl roku až tři roky vězení.

Názory paní učitelky na válku proti Ukrajině jsou s největší pravděpodobností nechutné, ale skoro bych trval na tom, že nejsou genocidní. To je totiž velmi závažné slovo a žaloba bude mít dosti problém něco takového dokázat. Člověku, který je na straně napadeného, tedy Ukrajiny, se z předpokládaných názorů paní učitelky může dělat nevolno, ale posílat ji za ně do kriminálu vyžaduje zvláštní náturu, ne sice genocidní, ale diktátorskou určitě. Podle toho, co se o případu dalo přečíst, se zdá, že paní učitelka prostě stojí dlouhodobě na straně Ruska, přičemž evidentně čerpá z ruských zdrojů, které sama vyhledává. Ony ruské zdroje přirozeně popisují a vysvětlují ruské konání na základě „ruského narativu“, kterým člověk, jenž se o věci trochu zajímá, může sice pohrdat pro jeho lživost, ale ví, že má pro určité povahy svoji působivost, ba i přesvědčivost. Lze mu docela lehce podlehnout i ho přijmout – pokud je člověk na to připravený, má k tomu sklony a nechce se nic dozvědět o skutečnosti z druhé strany. Takový člověk je jistě politováníhodný, je v něčem možná i odpudivý, myšlenkově zanedbaný, ale není s ním možné zacházet jako s kriminálním elementem.

Je tu samozřejmě podstatná okolnost, že se to konalo ve škole a během vyučování. Kdysi v západním, tedy demokratickém Německu platil tzv. Berufsverbot, jak se říkalo zákonu proti radikálům. Měl zamezit infiltraci extremistů do státní správy a především do školství. Nejvíce se týkal učitelů, kteří buď byli přímo členy Německé komunistické strany DKP (velmi marginální), nebo jejími sympatizanty. Byl to docela rozumný zákon, ale nepochybně mohl postihnout mnoho lidí, kteří v tom byli nevinně, měli prostě jen trochu divné názory. Velmi si na něm smlsávala propaganda východního bloku, když chtěla dokázat, že na Západě není svoboda. Po roce 1989 byl zrušen, jeho „oběti“ byly v některých spolkových zemích odškodněny.

V nějaké mírné míře by mohl být uplatněn na případy jako ta paní učitelka. Prostě by se jí doporučilo, ať si takové názory nechá do pouličního výboru. A ať se drží svého češtinářského kopyta. Jsem si jist, že by tím spravedlivá věc Ukrajiny nijak neutrpěla.