Budeme mít nového ministra pro Evropu. Po Mikuláši Bekovi, který se přesouvá na školství, se jím stane dosavadní náměstek ministra zahraničí Martin Dvořák. Orientace se jistě nezmění, bude jen vypointovanější. Oba pánové zastupuji hnutí STAN, které v pokrokových akcentech dnes uvnitř vládního tábora konkuruje Pirátům. Už Bek zahájil proces okázalého odtahování se Prahy od Visegrádské skupiny, rozuměj od Maďarska, ale ještě zachovával nějakou formu. Dvořák má na kontě mj. tento neuvěřitelný výrok: „Značka V4 už to prostě bohužel není. Pod značkou V4 se dneska v Evropě skrývá kdejaké svinstvo, které provádí buď pan Orbán, případně polská vláda.“

Výrok je z roku 2021, tedy ještě tzv. předválečný. Proto si z něj můžeme klidně odmyslet bojovné Polsko. Problémem pro atlantisty a také problémem pro českou vládu zůstává Viktor Orbán, neboť v rusko-ukrajinské válce a speciálně ohledně výkladu jejího vzniku nechce atlantickou linii následovat.

A co se nestalo: 14. dubna ve Svobodné Evropě hlásili, že na americkém ministerstvu zahraničí vzniká návrh sankcí proti několika osobám z Orbánova okruhu. Podrobnosti dosud nejsou, nicméně RFE je vládní stanice, můžeme tedy vcelku důvěřovat jak tvrzení, že americké ministerstvo zahraničí tu počítá s podporou obou stran, tedy dostatečné části republikánů, v Kongresu, takže sankce se mají na Maďary uvalit kvůli korupci. S korupcí v Maďarsku už delší dobu operuje Evropská komise, myslí se tím, že Orbán nezřídil spolehlivou administraci unijních dotací tak, aby se vyloučilo riziko, že dotace budou přednostně přidělovány jeho spojencům a přátelům.

Člověka napadnou dvě věci. Odkdy se mezi spojenci v NATO utvářejí mezistátní vztahy podle vposledku morálních měřítek, do té míry, že je možno veřejně buzerovat vládu jiné země? A má na takové moralizování v zahraniční politice tato americká vláda, tento prezident? Nad rodinou Bidenových se minimálně od podzimu 2020 vznáší podezření, že kromě rodinných funkcí vykonává i funkci pračky: dlouhá léta sloužila jako offshorová schránka pro platby za přístup k Bidenovi. Jeho syn Hunter anebo jeho bratr James figurovali v operacích a firmách přijímajících miliony dolarů od firem z Ukrajiny, Ruska, Číny, abychom jmenovali ty geopoliticky šťavnatější destinace. Platby vesměs spadají do let, kdy Joe Biden sloužil jako viceprezident Baracka Obamy, ví o nich FBI z e-mailové komunikace v počítači Huntera Bidena, který si dotyčný nechal v opravě a pak ho tam zapomněl. Například někdy v roce 2017 jeden Hunterův kolega píše o „deseti procentech, která H. drží pro velkého kluka“ (big guy), v němž nejen opoziční republikáni tuší dnešního prezidenta. Deset procent mělo být ve firmě, která by ustavila joint venture s čínskou CEFC, známou i u nás zásluhou Jaroslava Tvrdíka.

I kdyby Joe Biden o aktivitách svého syna neměl přehled, dokonce i kdyby všechny Hunterovy transakce byly čisté, je tu ještě jeden moment, riziko systémové korupce, moment, za jaký by Maďarsko zřejmě už vylučovali z OSN. Vzápětí po své inauguraci v lednu 2021 Biden jmenoval jakéhosi Nicka McQuaida ředitelem odboru pro trestní vyšetřování na ministerstvu spravedlnosti. McQuaid byl společníkem v advokátní kanceláři, kterou si měsíc před inaugurací najal syn Hunter pro případ, že ho FBI začne vyšetřovat pro daňové úniky. Ministerstvo spravedlnosti dohlíží na práci IRS, federální daňové správy. A z této IRS se minulý týden ohlásil jeden whistleblower, že chce před kongresmany svědčit o tom, jak vyšetřování Huntera lidé z FBI a prokuratury uměle zdržují.
Minimem by teď bylo po Bílém domě žádat, aby s potíráním korupce v zahraničí počkal aspoň do chvíle, než bude vyslechnut whistleblower a případy Huntera Bidena dovedeny k nějakému závěru. Normální by bylo, aby Bidenova vláda ani nevyhrožovala sankcemi namířenými do spojenecké země, pokud zrovna nejde o peníze amerických daňových poplatníků. Od finančních sankcí proti Rusku po vpádu na Ukrajinu svět užasle sleduje takzvanou dedolarizaci, kdy různé země mezi sebou radši než v dolarech budou obchodovat ve vlastní měně – nejen Rusko, také Indie, Saúdská Arábie, Malajsie, Brazílie a další. V politické rovině máme našlápnuto k demoralizaci.