Nejzuřivější kulturní válka momentálně probíhající na českém Twitteru se týká omezení rychlosti v Praze na 30 kilometrů v hodině. Je to válka, která se pravidelně přelévá i do ulic, jelikož aktivisté s oblibou pochodují po hlavních tazích a blokují tím dopravu. Toto ale není komentář o tom, kde všude by měla být zavedena třicítka, ale o podivné argumentaci, která nejen tuto kauzu doprovází.

Jeden český novinář sdílel příspěvek o dopadu omezení rychlosti na 30 kilometrů v hodině v Bruselu a doprovodil to komentářem: „Do Česka přichází ozvuky vyšší (protože ohleduplnější a v jistém smyslu chytřejší) civilizace. Teď všem připadá cizí a divná, ale jednoho dne se usadí i tady.“ V podstatě tím shrnul jeden z hlavních argumentů zavedení třicítky, totiž že na Západě ji v mnoha městech přijali, a tedy pokud chceme držet krok s vyspělým světem, je potřeba jednat.

Tento způsob argumentace se zdaleka neomezuje pouze na debatu ohledně rychlosti ve městech či jen na Českou republiku. Pochody proti potratům jsou často nálepkovány jako pokus o „návrat do středověku“. Když kanadský premiér Justin Trudeau po vyhraných volbách představoval svoji genderově vyváženou vládu, na otázku, proč je pro něj důležitá parita pohlaví, odpověděl: „Protože je rok 2015.“

V českém prostředí se taková argumentace často pojí právě s přesvědčením, že Češi jsou nenávratně zaostalí. Pokud se země má někam posunout, je potřeba přijmout nápady zvenku. A pokud to nepůjde dobrovolně, nejlepší bude, když se to nařídí z Bruselu. Často se přitom přehlíží, že ani na Západě nejde o nějaké osvícené rozhodnutí vyspělejší civilizace, ale v politických bojích těžce prosazený diktát.

Příkladem je Paříž, která plánuje od roku 2024 zakázat průjezdy aut centrem. Místní to vítají, jelikož se jich to nedotkne, ti, kteří by průjezd využili, často nemají volební právo. Město Paříž je totiž o mnoho menší než aglomerace Paříž. Starostce Anne Hidalgové tak ti, které rozhodnutí nejvíce omezí, nemohou dát najevo svou nelibost. I tak byla implementace odložena o dva roky, původně měla vejít v platnost v roce 2022.

Londýnský starosta Sadiq Khan se zase snaží prosadit rozšíření „zóny ultranízkých emisí“ neboli ULEZ na celé město. Vjezd do této zóny je zpoplatněn. Znovu tím naštval hlavně obyvatele okolí Londýna, kteří tam dojíždějí nejen za prací. Proti se postavil i britský premiér Rishi Sunak, který vyzval Khana, aby rozšíření ULEZ zrušil.

Británií taktéž hýbe spor o takzvaná „patnáctiminutová města“. Ta jsou založena na teorii, že v ideálním městě vše, co člověk potřebuje k běžnému životu, tedy obchod, doktor, škola a podobně, je vzdáleno maximálně patnáct minut pěšky. Auto tak nikdo nepotřebuje, zvláště ne pro pojíždění po městě. Například Oxford, který plánuje do 20 let celé město rozdělit na patnáctiminutové čtvrti, zároveň testuje zavedení omezení provozu. Plán je co nejvíce znepříjemnit jízdu autem mezi čtvrtěmi, buď zavedením bariér, které vpustí pouze místní, nebo kamerami, které automaticky pošlou platbu za vjezd do jiné části města. Všem přístupné budou pouze hlavní tahy a městský okruh. Má to naučit lidi používat hromadnou dopravu, případně jezdit po okruhu a nezkracovat si cestu skrze město. Lidé žijící v testovacích oblastech si stěžují, že jim to hlavně znepříjemňuje život a prodlužuje časy dojezdu.

Zavedení třicítky v některých obytných oblastech je třeba i dobrý nápad. Jenže je celkem jasné, že to není konečný cíl aktivistů, tím je co nejširší likvidace automobilové dopravy. Pokud uspějí, dá se očekávat boj za poplatky za vjezd do Prahy a zákazy průjezdu skrze město s poukazováním právě na Oxford, Paříž nebo Londýn, bez ohledu na to, že tato města mají dokončené okruhy, na rozdíl od české metropole. A nebudou zmiňovat, že jejich prosazení bylo vysoce kontroverzní.

Nakonec se ukáže, že boj proti třicítce je to nejzápadnější, co můžeme udělat.