Před mnoha a mnoha lety, kdy moje podstatně mladší já ještě zcela nezanevřelo na sociální sítě, jsem se pustil do průzkumu toho, co znamenají zvláštní modrá znaménka, která se vyskytují u některých jmen na Twitteru. Brzy se ukázalo, že jde o jakési oficiální potvrzení, že příslušný účet opravdu patří dané osobě nebo firmě – „schválení legitimity“ přímo z nejvyšších míst Twitteru. Také se ukázalo, že tento program je momentálně pozastaven, nebo aspoň veřejně pozastaven a jako obyčejný člověk se do něj rozhodně nemůžete přihlásit. Kolovaly ovšem zvěsti, že pokud vás považují za dostatečně důležitého, dostanete výjimku.

Naprosto disproporčním množstvím modrých fajfek se pyšnili novináři, kteří na starém Twitteru tvořili něco jako aristokratický klub. Se sociální sítí žili v symbióze, která místy připomínala vzájemnou závislost. Twitter je (snad) snesitelný sluha, ale ne moc dobrý pán a pro reportéra představuje pokušení, aby si nová témata pro psaní hledal přímo na něm, místo aby vyrážel někam do terénu a vyptával se cizích lidí na nepříjemné věci.

Anglosaský žurnalistický svět reaguje na tuto změnu zhruba stejně jako na pálení žáhy spojené s důkladným bolehlavem. Ačkoliv v dnešním politicky liberálním světě není klasický feudalismus zrovna „in“ a k vyslovenému šlechtictví se hlásí jen málokdo, hra o společenský status je stále stejně silná jako dřív – a přijít o doslovný odznak své dříve uznané mimořádnosti, to bolí. Ještě více od firmy, která jej dříve udělovala zadarmo. Dokonce ani redakce velkých deníků, jako jsou New York Times, nechtějí za svoje žurnalisty „modrou fajfku“ platit. Není to samozřejmě otázka ceny služby samotné, která by v jejich rozpočtech nebyla vůbec vidět, ale uražené ješitnosti.

Uražená ješitnost patrně nějakou dobu vydrží. S novým vedením už Twitter není tak přátelským, vypolstrovaným místem pro novináře, jakým býval. Naopak si musejí zvykat na to, že zadarmo žádné výhody nedostanou. Ovlivní to jejich zpravodajství o tom, co se na Twitteru a s Twitterem děje?

Teoreticky by nemělo. Prakticky by bylo divné, kdyby se tak nestalo. Vzpomeňte si na to pokaždé, narazíte-li na článek ve stylu „od doby, co Twitter převzal ten strašný idiot, to s ním jde nezadržitelně z kopce“.