Všechno je v Rusku nějak obludné a zároveň vznešené, i ta bída a zaostalost. Jsou to medvědi, kteří by chtěli s každým tančit, ale zároveň ho u toho sežrat. Sežerou ho a pak se rozpláčou.
Bylo jiskřivé červnové ráno, probudil jsem se v jakési selské jizbě, v penzionu ve vesnici Écs nedaleko Győru. S majitelkou, připomínající Gábi z Rodiny Smolíkových (Mézga család), jsem se večer dorozumíval pomocí překladače větami: Chceš vajíčko? – Ano, děkuji, jste velmi laskava. – Musíš odejít v 10. – Ano, samozřejmě, počítám s tím. – Vejce 3? – Dvě budou stačit, děkuji. – V 8 budeš mít. A skutečně na stole s kostkovaným ubrusem byla přesně v osm teplá míchaná vajíčka, těžko odhadnout, zda dvě, nebo tři, a bílý maďarský chleba.
Koněvova ulice v Praze 3 se bude od 1. října jmenovat Hartigova podle prvního starosty obce Žižkov. Na návrh Prahy 3 to v pondělí schválili radní hlavního města. Přejmenování se podle informací městské části bude týkat asi 5000 lidí, kteří si budou muset ve lhůtě šesti měsíců od změny názvu bezplatně vyměnit občanské průkazy. Radnice k tomu spustí informační kampaň a webové stránky. Koněvova ulice leží celá na Žižkově a je dlouhá asi 3,4 kilometru.
Příběh bratří Mašínů dlouhodobě vyvolává rozporuplné pocity a emoce - podobně to nejspíše bude také u filmu Bratři, který zpracovává jeden z největších příběhů studené války s mottem "Hrdinové nebo vrazi?" Snímek scenáristy Marka Epsteina a režiséra Tomáše Mašína, který je shodou okolností vzdáleným příbuzným bratrů Mašínů, se točí kolem pětice mladíků s pistolemi, kteří se "v boji o život dotknou hranic vlastního strachu i statečnosti." "Bez svobody nelze žít," zní z nedávno zveřejněného traileru, který slibuje napínavou atmosféru.
Historici sice nemají jasno v tom, kdy se Adam Smith přesně narodil, ale nejčastěji se uvádí datum 5. června. O roku 1723 naštěstí žádných pochyb není. Připomeňme si tedy v těchto dnech kulaté třísté výročí jeho narození. Spor není a nemůže být o tom, že Adam Smith svým dílem, zejména svou knihou Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (zkráceně se často mluví jen o Bohatství národů), založil ekonomii jako akademickou vědní disciplínu. Existovali samozřejmě ekonomové už před ním, určitě za zmínku stojí zejména merkantilisté a francouzští fyziokraté, ale jeho objemná kniha z roku 1776 znamenala zásadní zlom.
Odsouzení komunistického politika Josefa Skály k podmínce za popírání katyňského masakru vzbudilo očekávatelné reakce na téma svobody projevu, i když z nečekaných míst. „Odsoudit někoho za pochyby o masakru v Katyni je ve svobodném světě docela trapas, i když je tím dotyčným stalinista Skála. Neříká se to snadno, ale je to tak,“ napsal na Twitteru redaktor Respektu Marek Švehla. V další diskusi upřesnil, že by to nevztahoval na vyvraždění Židů, protože je „konsenzus nad tím, že šoa je natolik výjimečný a tak dobře zdokumentovaný zločin, že jeho popírání má být trestným činem“.
Český prezident Petr Pavel nevyzýval k umísťování Rusů do internačních táborů či k jakémukoli jejich pronásledování, když řekl, že by Rusové žijící v západních zemích měli podléhat přísnějšímu dohledu bezpečnostních složek než v minulosti. Podle Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) to řekla Pavlova mluvčí Markéta Řeháková. Český prezident nutnost přísnějšího sledování Rusů zmínil v rozhovoru, který RFE/RL publikovala ve čtvrtek. Věc zdůvodnil připomínkou, že jejich země "vede agresivní válku".
Když bylo v roce 1843 třicáté výročí bitvy u Lipska, té, ve které maršálek Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) porazil Napoleona, sešli se členové rodiny orlických Schwarzenbergů na jedné lesní tišině mezi Orlíkem a vsí Zalužany a na místě, kterému se pak říkalo „stromy přátelství“, zasadili každý jeden dub. Celkem jich bylo sedm, nebudeme zde vypočítávat všechny, ostatně jsou na nich cedulky se jmény příslušných sázečů. Uvedeme ale, že vedle „nejčestnějšího“ dubu, který patřil vdově po Karlu I., „paní maršálkové“ Marii Anně, se má stále k světu dub, který tam zasadil její nejstarší syn, Bedřich.
A víte, co to znamená česky? zeptal jsem se majitelky penzionu v maďarském městě Tata a ta příjemná žena, se kterou jsem trochu konverzoval u snídaně (obligátní míchaná vajíčka s paprikou), k mému překvapení nevěděla. Tak jsem jí to řekl a dodal, že mi jméno jejich obce je proto sympatické a že jsem před pár lety byl už v městě Papa a teď jsem cítil povinnost zajet do Taty, že je to vlastně trochu takové moje hledání otce: Vatersuchung. Nevím, zda pokus o vtip pochopila, ale řekla, že je to hezké a že se diví, že jí to zatím žádný Čech neřekl, přitom sem občas nějaký přijede, hlavně v létě na kole.
Před 34 lety, v červnu 1989, se u našich severních sousedů konaly napůl svobodné volby. „Napůl“ proto, že opozice už se předtím dohodla s polskou komunistickou stranou, že v dolní sněmovně získají komunisté 65 % křesel, a bojovalo se jen o ten zbytek. Volilo se ale i do nově vzniklého polského senátu a tam žádná kvóta na komunisty stanovena nebyla. Tam se mělo opravdu ukázat, jaké jsou preference polských občanů.
Včera uplynulo jednaosmdesát let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mohlo by se jevit zbytečné tento čin připomínat, protože je připomínán každoročně napříč všemi médii. Je to totiž událost historicky i umělecky dokonale probraná, je jednoznačně kladně hodnocená a jako málokterá jiná tuzemská je bezchybně dramaticky vystavěná (třebaže ji neformoval úmysl autora, nýbrž „sám život“).
Polští a ukrajinští představitelé si nečekaně vyměnili hořké poznámky ohledně společné bolestivé minulosti, byť jsou země jinak strategickými partnery. Napsala to agentura AP, podle níž se někteří činitelé vyjadřovali k masakrům, při nichž ukrajinští nacionalisté za druhé světové války povraždili v oblasti Volyně desetitisíce Poláků.
Polsko pozbylo historickou paměť a zapomnělo, že jako stát existuje jen díky někdejšímu Sovětskému svazu, napsal na telegramu vlivný předseda ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin. Varšava by podle něho měla Moskvě vrátit asi 750 miliard dolarů (16,4 bilionu korun) investovaných v poválečném období v Polsku. Polský premiér Mateusz Morawiecki dnes Volodinovy požadavky označil za typickou propagandistickou hru.
Prezident Pavel si dovolil mezi jinými bavorskými politiky ocenit Bernda Posselta za přínos pro česko-německé vztahy. Byl to první český prezident (Havel k tomu neměl moc příležitostí), který se odvážil toho muže zmínit v kladném smyslu. Tedy chovat se k němu nikoli jako k osobě, která je „nedotknutelná“, jak se tomu rozumí třeba v kastovní Indii: přesněji „nedotýkatelná“. Jednou provždy a za všech okolností. Jak se vzápětí vyjádřil Pavlův předchůdce Václav Klaus, Posselt byl a je „otazníková osobnost“. Více to nevysvětlil, ale nejspíš tomu lze rozumět snad tak, že na něm se věci lámou.
Už je to více než dvě stě let, co Josef Jungmann – od jehož narození uplyne 16. července čtvrt tisíciletí – vydal své překlady Chateaubriandovy Ataly a Miltonova Ztraceného ráje. Snažil se jimi tehdy dokázat, že čeština je plnohodnotný jazyk, který zvládne obstarat i náročné literární texty. Položil tím základ stavu, v němž se nacházíme dnes: našemu samozřejmému fungování v národním jazyce, který je dostatečně rozvinut, aby zabezpečil umění i pulp, politiku, byznys, sport, vědu nebo techniku. Češtinu mnohý našinec dávno nevnímá jako vzácnou hodnotu.
Na filmovém festivalu v Cannes představil legendární režisér Martin Scorsese svůj nejnovější snímek Killers of the Flower Moon s hereckými hvězdami jako je Leonardo DiCaprio nebo Robert De Niro. Streamovací platforma Apple TV+ ve spolupráci s filmovým studiem Paramount zveřejnila trailer na novinku režiséra gangsterek Casino, Mafiáni nebo mysteriózního thrilleru Prokletý ostrov. Film vychází k faktografického románu Davida Granna a vrací se do 20. let 20. století.
Vědci díky skenování v reálné velikosti získali dosud nejvěrnější snímky vraku Titaniku, včetně trojrozměrného modelu celé zaoceánské lodi, která od svého ztroskotání v roce 1912 spočívá na dně severního Atlantiku v hloubce téměř čtyř kilometrů. Díky zveřejněným snímkům tak lidé mohou získat dosud nejpřesnější představu o podobě nejslavnějšího lodního vraku na světě. Podle serveru BBC News umožňuje 3D pohled celou loď vidět tak, jako by byla odčerpána oceánská voda.
Bylo to ve druhé půli 20. let, kdy si myšák Mickey odbyl svou premiéru na stříbrném plátně. Ikonická postavička, která se později stala symbolem jedné z nejznámějších zábavních značek světa, v pondělí slaví své 95. narozeniny. Mickey Mouse, jehož vystihuje silueta z jednoho velkého a dvou menších kruhů, započal svou kariéru přesně 15. května 1928 ve Spojených státech, kdy vyšla párminutová groteska s názvem Plane Crazy.
Někteří lidé mají velký nos, protože jejich rodokmen zahrnuje vzdáleného neandertálského předka. Před pár dny tahle zpráva z vědeckého světa poněkud oživila a osvětlila monotónně ponurý tok informací z domova i z ciziny. Konečně nějaká pořádná a zajímavá informace, konečně něco, co stojí za to si přečíst a třeba se nad tím i zamyslet. Znám totiž několik lidí s větším nosem, kteří zajisté musí být potěšeni.
Někteří lidé mají větší nos, protože jejich rodokmen zahrnuje vzdáleného neandrtálského předka. Vyplývá to ze studie, o níž napsal list The Times. Mnoho lidí v sobě má malé množství genetického materiálu zděděné po neandrtálcích, kteří do doby před zhruba 40.000 lety sdíleli svět s druhem homo sapiens. Část DNA zděděné po neandrtálcích podle vědce ovlivňuje velikost nosu a lidé ho díky tomu mají větší, pokud se měří od kořene k nosním dírkám.
Psal jsem tady o starožitné Poznani a starobylém Lednickém ostrově, ale nejstarším místem Polanů je samozřejmě Gniezno. Zde se v časech hluboce legendárních a pohanských vznesla bílá orlice nad své hnízdo (gniazdo) a její silueta zaplála v karmínové záři zapadajícího slunce. To učinilo silný dojem na praotce Lecha, jenž po tomhle výjevu opustil „bratry“ Rusa a Čecha a rozhodl se usadit tady, ve Hnězdně. Jsou ještě jiné verze, podle Kosmy se Lech zúčastnil spolu s Čechem také výstupu na Říp, pak chvíli uvažoval o Kouřimi a teprve potom se vydal na sever do Velkopolska, ale to na významu Hnězdna nic nemění.
Architektem britské korunovace je svatý Dunstan, arcibiskup z Canterbury v letech 959 až 988. Je to jeden z těch středověkých svatých, se kterými nebylo radno si zahrávat. Nejznámější legenda praví, že Dunstana, který byl zároveň zdatný kovář, navštívil sám Ďábel. Dunstana to nerozhodilo, nažhavil své kovářské kleště, chytil Satana za nos a vyhodil ho ze své cely. Dunstan, tehdy opat z Glastonbury, se roku 956 účastnil korunovace krále Eadwiga. Eadwig po korunovaci zmizel, neúčastnil se hostiny se svými šlechtici.
Celkově důstojnost, mystika a tradice byly zachovány. Nemalou roli v tom jistě hrál sám král. Karel je znám svým náboženským založením, které má právě blízko k mysticismu. Během celé ceremonie bylo zřejmé, že antické rituály bere nesmírně vážně a občas zadržoval pohnutí. Slova jako „zkrácená“, „modernizovaná“ a „odrážející dnešní Británii“ v souvislosti s korunovací Karla III. vyvolávala v zavilých monarchistech a tradicionalistech mdloby. Celkově důstojnost, mystika a tradice byly zachovány. Nemalou roli v tom jistě hrál sám král.
Včera proběhla korunovace nového britského krále Karla III. Při této příležitosti upotřebme závěr ze Salonu Týdeníku Echo o české šlechtě, který byl publikován v čísle 12/2023. Poznámky o potenciálu českých zemí stát se znovu monarchií do této chvíle nebyly využity, ale byla by škoda, kdyby spadly úplně pod stůl. Zvlášť když hovoří lidé povolaní: emeritní předseda monarchistické strany Koruna česká Václav Srb a ředitel Českého královského institutu Zdeněk Prázdný.
Jidiš, jazyk evropských Židů před holokaustem, který na konci druhé světové války prožíval klinickou smrt, se znovu probouzí. A to jak mezi ultraortodoxními Židy, jejichž jazykem zůstal, tak i mezi mladými sekulárními lidmi, kteří touží znovu objevit slova, jež jim jejich rodiče po traumatu šoa nepředali, napsala agentura AFP. "Tento jazyk není mrtvý (...) mladí lidé se ho chtějí učit a praktikovat ho," říká vedoucí kulturních programů v Domě kultury jidiš v Paříži Régine Nebelová.
V sobotu 15. dubna v súdánském hlavním městě Chartúmu vypukly boje mezi silami rychlé podpory (RSF), a regulérní súdánskou armádou. Když přestřelky neustávaly a začalo být jasné, že v Súdánu se schyluje k další občanské válce, západní země dramaticky evakuovaly své občany. Proč po sobě RSF a armáda začaly střílet a jaké jsou dělicí čáry v súdánské společnosti, vysvětluje orientalista a honorární konzul Súdánu v ČR Petr Pelikán.
Na festivalu United Islands of Prague bude znít nejen hudba. Součástí mezinárodní akce bude i veřejná debata v Salonu Týdeníku Echo věnovaná normalizaci v českých filmech a seriálech. Hosty budou například herec Jiří Lábus či historik Michal Stehlík. Nečekaným hitem České televize posledních týdnů se stal seriál režiséra Jana Pachla Volha, natočený podle stejnojmenného románu Karla Hynie. Pětidílná minisérie vyvolala nadšení i řadu odmítavých ohlasů.
Po mostě Boleslava Chrabrého se přejde řeka Warta a vstoupí se na Tumský ostrov. To je nejen nejstarší část Poznaně, ale vlastně i nejstarší místo Polska, zážehový bod polského státu, asi jako u nás by mohl být snad Levý Hradec, Budeč nebo Libušín. Jenže tady bylo založeno rovnou biskupství (roku 968) a stál tu knížecí palác, prostě první sídlo oněch nezdolných a bojovných Polanů. Takže když na tomhle místě mluvil v roce 1997 papež Jan Pavel II. ke svým Polákům, přímo je oslovil: „Řekněte všem, že my všichni jsme z Poznaně, my všichni jsme odsud, kde se Polsko začalo, od Měška a Boleslava Chrabrého…“
„Já, Bedřich Smetana, narozený v Litomyšli 1840 1824 2. března v úterý v 10 hodin ráno, měl jsem otce Františka Smetanu pivovarským sládkem a moje matka byla Barbora Smetanová, rozená Lynková.“ Tato slova stojí na začátku deníku Bedřicha Smetany z roku 1840, avšak takto je šestnáctiletý student nenapsal. Jeho rukopis musel být pro české čtenáře přeložen z němčiny. Also: „Ich, Friedrich Smetana geboren zu Leutomischl 1840 1824 den 2 März Dienstag um 10 Uhr früh hatte meinen Vatter, Franz Smetana zum Bräuermeister, und meine Mutter /war\ Barbara Smetana geborene Lynek.“
„Pamatuji si, že mi moje babička říkala: Je mi jedno, co ti tvrdili ve škole, Kleopatra byla černá,“ zazní v traileru na nejnovější dokumentární seriál od Netflixu o slavné vládkyni Egypta. Po vyslyšení této věty nikdo nemůže být na pochybách, že dílo se bude držet těch nejvyšších vědeckých standardů a snažit se nezkresleně podávat dějiny. Pochyby se ale vloudily do hlavy egyptského právníka, který promptně Netflix kvůli vyobrazení Kleopatry zažaloval. Navzdory afroamerickým babičkám, Kleopatra téměř jistě černá nebyla. Byla poslední vládkyní Egypta z rodu Ptolemaiovců.
