Proč trpíme úzkostí a fóbií Evropanů druhé kategorie
Zvolení nového francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který plánuje výraznou integraci eurozóny směrem ke společnému vládnutí a dluhové unii, už má první následky na českou politiku.
Zvolení nového francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který plánuje výraznou integraci eurozóny směrem ke společnému vládnutí a dluhové unii, už má první následky na českou politiku.
Řecko zavede další úsporná opatření pouze v případě, že věřitelé učiní kroky ke zmírnění jeho dluhové zátěže. Uvedl to řecký premiér Alexis Tsipras v nedělním projevu k ústřednímu výboru své levicové strany SYRIZA.
Bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis přitvrdil svou kritiku britského rozhodnutí, že opustí Evropskou unii. Brexit podle něj řeší ve Velké Británii lidé, kteří mají nízké IQ. Koho tím měl na mysli, ale nechtěl říct s tím, že jejich jména jsou podle něj dobře známá. Varufakis, který je členem vládního levicového hnutí SYRIZA, to řekl britským médiím.
Řecký parlament ve čtvrtek schválil výstavbu mešity ze státních peněz nedaleko centra Atén. Návrh, který vyvolal odpor řeckých nacionalistů a vyvolal mezi poslanci spory o dopadech migrační krize, nakonec podpořily dvě třetiny parlamentu, informovala řecká média. Proti návrhu byli pouze Nezávislí Řekové, koaliční partneři vládní levicové formace SYRIZA, a neonacisté ze Zlatého úsvitu. Záměr odsuzuje také řecká pravoslavná církev.
Vůdce marxistické strany Syriza Alexis Tsipras je svým způsobem politický génius. Tedy alespoň pokud jde o technologii moci a schopnosti se u ní udržet.
Řecko zbankrotovalo. To, čeho se všichni obávali, se ve středu v jednu hodinu ráno aténského času stalo skutečností. Do této chvíle měla dorazit splátka 1,6 miliardy eur (asi 44 miliard korun) na účet Mezinárodního měnového fondu. Nedorazila. Členská země eurozóny, EU a NATO se tím vyřadila z klubu civilizovaných zemí mezi padlé státy typu Zimbabwe, Súdánu, Iráku nebo Kuby.
To, co bylo ještě před pár týdny tabu, se stalo reálnou, a dokonce velmi pravděpodobnou variantou konce roky trvající řecké tragédie. Evropa se začala chystat na odchod Atén z eurozóny poté, co jednání mezi marxistickou vládou a mezinárodními věřiteli uvízla na mrtvém bodě a ztratilo smysl v nich pokračovat.
Důležitý muž Syrizy, ekonom a koordinátor mezi stranickým vedením, poslaneckou frakcí a vládou Teodoros Paraskevopoulos radí brát zprávy světových novin jen jako součást propagandistické války.
Jeho politická hvězda dosud jen stoupala a politické komentáře se dosud týkají jen otázky, jak jeho moc ještě poroste. Na konci března se však ukázalo, že také Andrej Babiš má své meze a že jeho sláva jednou skončí.
Po úspěchu levicové strany Syriza v Řecku Evropa napjatě sleduje, zda uspěje podobná strana v jiné problémové zemi – spřízněné protestní hnutí Podemos v sociální katastrofou zasaženém Španělsku. Rozjel se tam volební rok, který přes komunální a regionální volby vyvrcholí na podzim hlasováním do parlamentu.
Janis Varufakis je ekonom, kterému se dařilo stát ne ve dvou, ale hned v několika světech zároveň. Byl politicky angažovaným komentátorem veřejného dění, žádaným řečníkem na konferencích moderní alternativní levice, jako je třeba záhřebský „Subversive festival“, z jehož tamního vystoupení v roce 2013 pochází Varufakisův nejnovější z dlouhé řady problémů.
Před několika dny proběhla na Twitteru diskuse několika českých novinářů nad otázkou, do jaké míry je u nás zabezpečena budoucnost demokracie. Kolega z Hospodářských novin Petr Honzejk vyjádřil názor, který nenarazil na protiargument: „Bohužel si myslím, že střední Evropa bude demokratická, jen pokud bude Západu stát za to, aby taková byla.“ Je to pravda?
Nová řecká vláda s marxistickou stranou Syriza hned po svém nástupu navenek zmírnila svoji radikální předvolební rétoriku a začala Evropské unii nabízet ústupky při vyjednávání o aténském dluhu.
Ministři financí eurozóny a neomarxistická vláda v Aténách došli k jakési dohodě. Její podstatou je prodloužení záchranného programu – tedy financování řeckých bank – o další čtyři měsíce.
Nejkomentovanějším momentem výroční mnichovské bezpečnostní konference bylo, že když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlašoval z pódia, že na Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci, publikum se smálo. Ale co je tu vlastně k smíchu? Kdyby o tom někdo chtěl psát esej, mohl by jí dát titulek „Smích bezmocných“. Ten smích byl brán za důkaz toho, že Lavrov neuspěl, že nemá důvěru lidí v oboru.
To, co bylo ještě před třemi lety noční můrou Evropy, se stává reálnou možností. Eurozóna se po prvních dvou týdnech marxistické vlády v Řecku připravuje na to, že ji Atény opustí.
Nová vláda Alexise Tsiprase chce rozehrát s Evropskou unií poker, při němž půjde o to, kdo zaplatí řecké dluhy. Nemá úplně beznadějné karty. Pokud Evropa část dluhů nezruší, opustí Řecko eurozónu a možná nevrátí už vůbec nic. Když ale bohatí Evropané část dluhů odpustí, mohou se těšit, že od Řeků něco přece jen dostanou. Teď se uvidí, jak daleko vyjdou evropští vyjednavači řeckému premiérovi vstříc.
Přesně před pěti lety začala v Řecku krize eurozóny. Jih Evropy přežívá bez větší pozornosti ostatních členů EU v sociální katastrofě s více než polovinou mladých lidí bez práce. Přesně v čase výročí teď znovu celá Evropa přesměrovává pozornost do Atén, kde jsou za měsíc předčasné volby, jejichž favoritem je radikální marxistická koalice Syriza, která žádá, aby byla Řecku odpuštěna stejná část dluhů jako Německu po druhé světové válce. Radikální levice vede průzkumy i ve Španělsku. Kam míří eurozóna?
Loni touto dobou vyhlašoval tehdejší šéf Evropské komise José Manuel Barroso sebevědomým hlasem konec krize eurozóny. V českém veřejném prostoru byly výroky Barrosa a dalších potentátů se stejným názorem na věc ještě doprovázeny úlevnými výdechy našich domácích eurooptimistů, že už teď snad konečně ti skeptici přestanou umanutě mluvit o krizi eurozóny, když prošla zkouškou ohněm a je silnější než předtím.