Nová řecká vláda s marxistickou stranou Syriza hned po svém nástupu navenek zmírnila svoji radikální předvolební rétoriku a začala Evropské unii nabízet ústupky při vyjednávání o aténském dluhu. Pro domácí publikum ovšem zůstává na svých radikálních pozicích. I to je jeden z důvodů, proč Evropa Řekům nyní příliš nevěří.

„Takže se cizinci mohli ministra financí ptát: Pane Varufakisi, mám věřit vašemu dopisu, kde slibujete, že vláda nepodnikne žádné jednostranné kroky, anebo mám věřit vašemu premiérovi, který právě v řeckém parlamentu slíbil kroky, které lze považovat za jednostranné?“ říká v rozhovoru pro Týdeník Echo reportér a komentátor řeckého deníku Kathimerini Janis Palaiologos, který je též autorem knihy Třináctý úkol Heraklův, popisující řeckou krizi.

Jak si podle vás vede nová řecká vláda v jednáních s EU?

Poté, co Syriza slíbila dost věcí, které byly velmi nerealistické, byla rychle přinucena postavit se čelem ke skutečnosti a učinit ústupky. Což je dobře. Pokud budou mít výsledky v některých oblastech, kde se to minulé vládě nepodařilo, bude možné v příštích měsících uzavřít dohody o úpravě dluhů a fiskálních cílů, což umožní ekonomice se nadechnout. Zoufale to potřebuje. Problém je, že Syriza nevěří v otevřené trhy, otevřenou soutěž, privatizaci a tak. Takže bude zajímavé sledovat, jak se jí podaří skloubit její ideologické cíle se závazky, které jsme přijali v rámci mezinárodního programu. Celkově nejsem příliš optimistický, ale na druhé straně existují oblasti, kde se Syrize může dařit lépe než předchozí vládě, protože dosud nebyli u moci, takže ještě nejsou tolik zkorumpovaní. Proto bychom se třeba mohli dočkat nějakých výsledků při vyšetřování velkých případů korupce.

A kdybyste vzal v úvahu jejich dosavadní přístup k protikorupčním systémovým opatřením?

Myslíte, jak hlasovali v parlamentu? V rámci svého nihilistického opozičního postoje hlasovali prakticky proti všemu. Ale to je styl politiky, který řecké strany v opozici vždy provozují. Bylo by dobré, kdyby se jim podařilo ulovit aspoň nějaké velké ryby. Problém je, že úpadek řecké ekonomiky nezpůsobilo jen pár oligarchů, a je otázka, co dělat s rozšířenou korupcí na nižší úrovni.

Jsou finanční výsledky, které si vláda slibuje od opatření, jako je lepší výběr daní a boj proti korupci – v řádu miliard eur hned letos –, realistické?

Nové ministerstvo boje s korupcí vystupuje s odvážnými prohlášeními. Myslím, že „instituce“, dříve známé jako „trojka“, se nenechají oblbnout nějakými divokými odhady výnosů, protože vědí, jak to šlo za minulé vlády.

Říkají řečtí ministři v Bruselu v angličtině totéž co doma v řečtině?

Ne. Myslím, že jedním z hlavních důvodů, proč existuje při jednáních takový problém důvěry, je, že Syriza bezprostředně po zvolení začala se zahraničními partnery mluvit umírněně a nabízet ústupky, zatímco doma se držela své agresivní, nekompromisní rétoriky. Takže se cizinci mohli ministra financí ptát: Pane Varufakisi, mám věřit vašemu dopisu, kde slibujete, že vláda nepodnikne žádné jednostranné kroky, anebo mám věřit vašemu premiérovi, který právě v řeckém parlamentu slíbil kroky, které lze považovat za jednostranné? Nepochybně udělají méně, než slibují, ale v dohledné době musí začít mluvit upřímněji i k řecké veřejnosti. Říkat, že dodrží všechny sliby a že vyjednávání byl triumf, to není na dlouho udržitelné. A už se v některých frakcích na levici strany projevuje odpor. Myslím, že některé frakce se od Syrizy odštěpí, protože na to nebudou mít žaludek. I kdyby se podařilo dohodnout snížení fiskálních cílů, tedy nižšího primárního přebytku, i tak bude třeba dělat dosti úspornou politiku.

Ale koalice a parlamentní většina vydrží...

Přijde na to. Levicová frakce tvoří přibližně pětinu poslanců Syrizy, skoro 30 lidí. Nemyslím, že by odešli všichni, ale kdyby jich odešla byť jen polovina, ztratí Syriza s Nezávislými Řeky většinu.

Proč je řecká společnost tak fixovaná na udržení eura? Přesahuje to bezprostřední ekonomické zájmy?

Určitě, vždyť z ekonomického hlediska jsme v posledních několika letech s eurem velké štěstí neudělali. V Řecku slyšíte řeči o tom, jak jsme jiní, protizápadní, protiameričtí a podobně. Ale ve skutečnosti jsme velmi hrdí na to, že jsme součástí evropského projektu, že patříme mezi vyspělé západní země. Odchod z eura by byla velká rána pro řeckou kolektivní psychiku.

Když už jste zmínil antiamerickou antikapitalistickou rétoriku: řada lidí na Západě je dost nepříjemně překvapena informacemi, jak úzce Syriza spolupracuje a spolupracovala s Putinovým režimem. Většina Řeků to přijímá jako normální?

Náklonnost k Rusku se neomezuje na krajní levici a pravici. Levice vidí v Rusku opačný pól vůči USA a cítí nostalgii po SSSR, pravice vnímá, že sdílíme pravoslavné náboženství. Někteří lidé ve vládě jsou velmi proruští, ale ti teď nerozhodují. Takže jestliže se Tsipras (nový řecký premiér – pozn. red.) staví proti evropské linii vůči Rusku, většina veřejnosti to vnímá pozitivně. Ale jde většinou o symbolické kroky, ne o skutečný obrat v řecké zahraniční politice. Je to částečně pro veřejnost a částečně jako páka při vyjednávání s Unií.

Ale vláda nebude vážně usilovat o změnu zahraniční politiky Unie, nebo ano?

Dokud se vyjednává o dluhu a Řecko zůstává na nohou a je členem eurozóny, tak ne. Ale kdyby se to na této frontě vyvíjelo špatně a došlo by, řekněme, na omezení volného pohybu kapitálu nebo na něco horšího, pak by zesílila protievropská nálada a proruští lidé ve vládě by začali tlačit mnohem víc. A Putin by jistě uvítal příležitost, jak ovlivnit evropskou politiku. Ale myslím, že k tomu je teď velmi daleko.

Co soudí řecká veřejnost o tom, že některé členské země eurozóny, jež mají přispívat na pomoc Řecku, jsou chudší než ono?

Řecká společnost si to moc neuvědomuje. Například noviny, ve kterých pracuju, o tom píšou, ale to je spíš výjimka. Zpravodajství dosti monoliticky prezentuje situaci tak, že všechno špatné, co se nám děje, je vina Německa. V posledních dnech občas probleskly zprávy, že proti nám bylo třeba Finsko, baltské země, Portugalsko a Španělsko, každý ze svých vlastních důvodů, ale obecně se to moc nevnímá. Nemůžu z toho však vinit jen veřejnost, je to problém médií. Prezentovat to tak, že za všechno může zlý Schäuble (německý ministr financí – pozn. red.), je jednodušší.

Jak budou se Syrizou vycházet řečtí oligarchové?

To je velká otázka. Rozhodují v klíčových sektorech jako energetika, rafinerie, stavebnictví a také mají podíly v bankovnictví nebo v médiích, případně v obojím. Skrze ně dokážou politiky významně ovlivňovat. Syriza toto téma otevírala a mluvila o konkrétních projektech, které chce zablokovat nebo znovu projednat – jedná se o akce jako zlatý důl na Chalkidiki, provozování některých placených silnic, čističek odpadu, většinou o projekty jednoho konkrétního oligarchy, který má také významná aktiva v médiích. Ale také chtějí změnit regulaci médií, konkrétně televizní licence. Soukromé televize tu vlastně začaly vysílat ilegálně a zatím se jim opakovaně obnovovaly dočasné licence, což vytvářelo situaci vzájemné závislosti mezi politiky a médii. Podle Syrizy by se za licence mělo platit. Mnoho stanic je zadlužených, takže není jasné, kde na to vezmou a zda jim banky prodlouží úvěry, což zatím dělaly za velmi netransparentních okolností. Bude to zajímavé.

Jaký vliv má taková vlastnická struktura na kvalitu médií?

Otřesný. Lidé, kteří vlastní řecká média, se na ně nikdy nedívali jako na byznys, jehož smyslem je zisk. Kvalita novinařiny je nezajímala, používali ji jen jako nástroj ke zvýšení ziskovosti svého dalšího podnikání. Média nefungují jako pojistky proti moci byznysu a vlády, ale jako nástroje ve vyjednávání mezi majiteli velkých konglomerátů a vládou. Takže v médiích je těžké budovat kvalitu a integritu. Ale problém samozřejmě není omezen jen na špičku pyramidy. Novináři, zejména dnes, kdy jsou dost špatně placeni, smějí zároveň třeba provozovat vlastní komunikační agentury. Je problém, když o bankovnictví píše novinář, který je zároveň tiskovým mluvčím nějaké banky. Jedním z důvodů, proč má řecká veřejnost tak zkreslené představy o tom, jak a čí vinou se jejich země dostala do tak prekérní ekonomické situace, je i stav médií.

Je pro vás společensky obtížné říkat tohle nahlas? Jak na to reagují vaši kolegové?

Není to vyloženě společensky riskantní. Všichni o tom vědí, bavíme se o tom mezi sebou. Ale stalo se třeba některým známým komentátorům, kteří to tom psali, že je za to ostrakizovaly novinářské odbory. Kolektivně jako profese nepřijímáme kritiku dvakrát ochotně.

Takže majitelé řeckých médií zpravidla nemají valný zájem na tom, aby v Řecku fungovaly efektivní trhy…

Mají opačný zájem. Řecká média často prezentovala reformy, které by otevřely trhy konkurenci, jako diktát „trojky“, který má omezit řeckou suverenitu, a popouzela veřejnost proti nim.

Ve své knize píšete o privilegovaných profesích, mezi něž řadíte i novináře. V čem ta privilegovanost spočívá?

Existuje třeba speciální daň z inzerce v médiích, která jde do novinářského penzijního fondu. To bylo dobré pro novináře, zároveň to znamenalo, že majitelé jim na důchod přispívat nemuseli. Takových podobných speciálních opatření existuje řada – pro právníky, notáře… Lékárníci mají garantovanou marži zisku, jež byla nyní snížena, ale nikoli zrušena. Bylo velmi obtížné získat licenci na provozování nákladní automobilové dopravy, i když to se teď změnilo. Regulací omezujících vstup do odvětví je řada.

Trojka se touto situací zabývala?

Ano, tlačila na to. Ale nestačí jen schválit zákon, je třeba ho taky implementovat – a dozírat na to bylo pro trojku těžší. Hodně takových zákonů bylo třeba podkopáno prováděcími předpisy.

Často se psalo o deregulaci taxislužby. Nebyl to trochu jednoduchý, dogmatický cíl? Nezdálo se, že by taxíky v ulicích Atén scházely.

Klíčový sektor to tedy nebyl. Ale taxíky se teď hodně zlepšily z úplně jiného důvodu: díky novým technologiím, mobilním aplikacím. Nabídka taxislužeb je dnes daleko lepší.

Bylo členství v EU celkově pro Řecko přínosem?

V řadě oblastí to byla často jediná síla, která nás táhla dopředu. A nejen kvůli penězům na infrastrukturu, z nichž se ostatně hodně vyplýtvalo. Pozitivní byl třeba tlak na zavedení environmentální legislativy, budování institucí, zřízení kompletního katastru nemovitostí, všemožných institucí, které moderní stát potřebuje, my je neměli a Unie nás do toho tlačila. Na Brusel je zvykem nadávat, ale tlak z Bruselu byl velmi užitečný pro modernizaci řeckého státu.

A kdy už budete mít v provozu katastr nemovitostí?

To je velká otázka. Začalo se na tom pracovat počátkem devadesátých let. Měl by být hotový do konce tohoto desetiletí. Ale tady je každá předpověď odvážná.