To, co bylo ještě před třemi lety noční můrou Evropy, se stává reálnou možností. Eurozóna se po prvních dvou týdnech marxistické vlády v Řecku připravuje na to, že ji Atény opustí. Německá kancléřka Angela Merkelová právě prožívá nejhektičtější dny své kariéry, kdy musí dělit pozornost mezi radikalizující se Rusko a rychle se přibližující bankrot Řecka se všemi jeho následky.

O vypadnutí Řecka z eurozóny nemluví zdaleka jen euroskeptici, kteří byli k vyhlídkám společné měny vždy kritičtí a kteří by mohli být obviněni, že doufají v sebenaplňující se proroctví. Čím dál častěji je tento názor slyšet od přesvědčených zastánců čím dál hlubší integrace. „Politicky je situace stejně špatná, jako byla v roce 2010, když řecká dluhová krize začala. Máme za sebou katastrofický týden ekonomické diplomacie. Všechno, co nás dělí od Grexitu (odchod Řecka z eurozóny – pozn. red.), je několik týdnů, jako byl tento,“ napsal ve Financial Times německý komentátor Wolfgang Münchau. Muž, který je názorovou ikonou řady zastánců prohlubující se evropské integrace. Financial Times jsou zároveň hlavní platformou veřejné debaty o evropské politice.

Zaplaťte nám reparace

Ten týden, o němž Münchau píše, byl týdnem řecké ofenzivy šarmu, kdy marxistický premiér Alexis Tsipras a jeho ministr financí Janis Varoufakis objížděli evropské metropole od Paříže, Londýna, Říma po Brusel. Turné zakončili stylově ve Frankfurtu a Berlíně. A víc než šarm zjevně vyvolávali zděšení. Když se ve středu potkal Varoufakis s guvernérem Evropské centrální banky Mariem Draghim, krátce nato se sešla na mimořádném nočním zasedání Rada guvernérů a rozhodla, že s platností od středy 11. února odřízne Řecko od peněz. Banky od tohoto data už nesmějí brát jako zástavu za levné půjčky od ECB řecké státní dluhopisy. Přišly tak o jeden z nejvýhodnějších zdrojů financí. ECB v prohlášení po tomto mimořádném kroku otevřeně sdělila, že ztratila důvěru, že by se nová řecká vláda byla schopná s Trojkou (Evropská komise, ECB a Mezinárodní měnový fond) dohodnout na nové podobě záchranného programu. Ten dosavadní skončí 28. února. Tsiprasův kabinet ho v současné podobě, kterou považuje za devastační pro svou zemi, prodlužovat odmítá. Právě se slibem, že Řeky kurately úsporného programu, který zemi přivedl do sociální katastrofy, zbaví, vyhrála marxistická Syriza 25. ledna volby.

Týden zakončil premiér projevem v parlamentu, kde navrhl jako zdroj financí zaplacení německých reparací za druhou světovou válku. Tsipras už má spočítané, že Berlín za okupaci a válečné utrpení dluží 209 miliard eur. Závazky Řecka ze záchranného programu dosahují 240 miliard eur. Celkové státní dluhy Atén 362 miliard. Dřív Němci na takové hlášky vůbec nereagovali. Teď se vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel nechal vyprovokovat k odpovědi, že reparace byly definitivně vyřešeny ve vyjednávání o sjednocení Německa v roce 1990. Na přímou otázku agentury Reuters, jestli je Berlín ochoten něco zaplatit, řekl: „Pravděpodobnost je nula.“

Pokud se Řecko s Evropskou unií do konce února nějak nedohodne, zůstane bez peněz. Na udržitelný úrok mu nikdo z investorů nepůjčí. Ratingové agentury hodnotí řecké dluhopisy hluboko v pásmu junk (odpad). Jejich nákup není považovaný za investici, ale za spekulaci. Od středy už nesmějí být využity ani jako zástava za půjčky u Evropské centrální banky. Úroky z půjček řeckému státu po vítězství Syrizy opět prudce stouply. U dluhopisů se splatností tří let je úrok 22 procent, u desetiletých 11 procent. Pro srovnání: Rusku, které se též ocitlo po pádu cen ropy a hodnoty rublu na hraně bankrotu, jsou investoři ochotni půjčit na deset let jen o málo dráž než Řecku, členské zemi eurozóny. Moskva si je na deset let schopná obstarat peníze za 12,3 procenta.

K těm, kdo očekávají odchod Řeků z eurozóny, se přidal bývalý guvernér americké centrální banky Fed Alan Greenspan. V rozhovoru pro BBC prohlásil, že je to jen otázka času. Proti evropským politikům, kteří se tváří sebevědomě a tvrdí, že na rozdíl od roku 2010 je už teď eurozóna dost silná na to, aby odchod Řeků ustála, Greenspan varuje před kolapsem společné evropské měny. „Záchrana Řecka zkrachovala. Nová vláda nemá oprávnění žádat o prodloužení této záchrany, protože nemůže žádat o prodlužování omylů,“ zastal se Tsiprase Greenspan. „Jsem přesvědčen, že Řecko nakonec odejde. Nedokážu si představit, jak bude moci euro pokračovat, pokud nedojde k politické integraci eurozóny. Za tohoto stavu už nestačí jen rozpočtová integrace.“ Greenspan vedl Fed dvacet let a těšil se pověsti finančního guru. Do chvíle, než se naplno ukázalo, že jeho politika levných peněz, kterou držel nízkými úroky, značně pomohla Spojeným státům do finanční krize roku 2008, která se rozšířila do Evropy a v roce 2010 položila slabé Atény. Ty se od té doby potácejí v těžké recesi a prožívající sociální katastrofu.

Akce klín Paříž–Berlín

Pravděpodobnost řeckého obchodu z eurozóny se bude odvíjet od toho, kam až budou ochotny Atény, Berlín a Brusel ustoupit ke kompromisu. Zatím se všichni tváří zatvrzele, takže to vypadá, že se bude pomalu krok po kroku mířit k řeckému odchodu.

Kdo čekal, že marxističtí radikálové ze Syrizy zmírní své plány po nástupu do vlády, spletl se. Zatím naopak přitvrzují, odkazy na nacismus a vinu Němců za rozpoutání druhé světové války a velkorysost, s jakou jim svět v roce 1953 na konferenci v Londýně odpustil dluhy, jsou běžnou součástí repertoáru premiéra Alexise Tsiprase i ministra financí Janise Varoufakise. Špičky řecké vlády žádají: chceme to, co dostali tehdy Němci. Velmi si zakládají na dojmu, který vyvolávají. Pro lepší kontakt na investory si Syriza najala londýnskou mluvčí. S taktikou při vyjednávání o odpisu části dluhů jim radí investiční banka Lazard. Co na tom, že jsou to zástupci globálního kapitalismu, který spolu s německou politikou marxisté ze Syrizy viní ze všeho zlého, co se Řecku přihodilo.

Pánové ze Syrizy vůbec netrpí ostychem politických nováčků. Naopak se velmi zkušeně snaží stavět protiúspornou, protiněmeckou koalici a štěpit eurozónu. Zatím se k nim nejvstřícněji chovají francouzští socialisté. Jako hlavní spojenec Syrizy vystupuje ministr financí Michel Sapin. „Musíme Řecku zajistit bezpečné financování. Bez něj bude vydáno napospas panice finančních trhů. Nemůžeme ale jednoduše říct, že ho budeme financovat. Vše se musí odehrát podle evropských pravidel,“ prohlásil Sapin minulé pondělí po příjezdu na summit ministrů financí zemí G20 do Istanbulu. Jenže v řeckém případě se už dlouho hraje mimo evropská pravidla. Porozumění mezi řeckými marxisty a francouzskými socialisty silně znervózňuje Německo. Tsipras se nijak netají ambicí vytvořit širokou antiúspornou koalici. Prakticky to znamená antiněmeckou, protože právě Berlín úspornou politiku pro zadlužené jižní země prosadil. Francouzský prezident Francois Hollande, který nyní společně s Angelou Merkelovou řeší v tandemu krizi s Ruskem, Řeky varoval, aby věci nehrotili. Vzkázal jim, že si rozhodně nemají dělat naději, že vrazí klín mezi Berlín a Paříž.

Vztahy Řekové hrotili i v Římě. Varoufakis v rozhovoru pro italskou televizi RAI prohlásil, že „euro zkolabuje, když ho Řecko opustí“. Volal, že dluhy mají být odpuštěny i dalším zemím eurozóny. Pak by měl následovat masivní „New Deal“ financovaný Evropskou investiční bankou. Ta by prý měla půjčovat desetkrát tolik, co teď. Kde se na to vezme a kdo to zaplatí, už Varoufakis nevysvětlil. „Euro je křehké. Je jako domeček z karet. Když vytáhnete řeckou kartu, celý se zřítí,“ opakoval přesně argumenty, které pro nutnost setrvání předlužené země v eurozóně čtyři roky používaly evropské elity. Teprve před časem otočily a tvrdí, že dnes už je eurozóna dost silná a má pojistky na to, aby odchod Atén ustála. „Eurozóna čelí riziku fragmentace, dokud neuzná, že Řecko, a nejen Řecko, není za současných podmínek schopno splatit dluhy.“ Opět se snaží vzkřísit riziko nákazy a přenesení potíží z Řecka dál. „Kdo půjde po nás? Portugalci? Co se stane, až Itálie zjistí, že není schopná žít ve svěrací kazajce úspor?“

Varoufakis s Tsiprasem se v Římě nedočkali podpory srovnatelné s tou, jakou jim nabídli Francouzi. V neoficiálních rozhovorech to ale prý vypadalo úplně jinak. „Italští představitelé, nemůžu vám sdělit, z které velké instituce, se na mě obrátili a řekli mi, že nás podporují. Veřejně ale nemůžou říct pravdu, protože Itálie je také ohrožena bankrotem a oni mají obavy, jak by na jejich podporu Řecka reagovalo Německo.“ Opět jeho oblíbená variace o chudácích na jihu a despotických, škrty tvrdě žádajících Němcích, na níž chtějí eurozónu štěpit. „Přiznejte si to, zadlužení je pro Itálii neudržitelné,“ uzavřel Varoufakis své televizní interview. Tím vyprovokoval k ostré reakci italského ministra hospodářství Piera Carla Padoana, který se od Varoufakise okamžitě na Twitteru distancoval se slovy, že jeho výroky jsou „úplně mimo mísu“. Italský dluh je podle něj „solidní a udržitelný“. Frenetické reakci se nelze moc divit. Řím má se 132 procenty HDP hned po Aténách druhý největší dluh v eurozóně a poslední, co potřebuje, je, aby o něm investoři začali přemýšlet jako o podobně ohrožené zemi, čímž by mu prudce vyskočily úroky z dluhopisů.

Krach politické investice

To, že „ozdravná“ úsporná kúra prosazená Německem nefunguje, je zjevné. Čistě ekonomicky by dávalo smysl přinejmenším Řecku dluhy odpustit. Jenže Němci si to ani náhodou nemůžou politicky dovolit, protože je to obrovský morální hazard. Úspěch radikálních řeckých marxistů při setřesení dluhů by inspiroval podobné strany v dalších zadlužených zemích. Otázka, proč oni, a ne my, je úplně logická. Konzervativní portugalský premiér už razantně oznámil, že je proti jakýmkoliv úlevám pro Atény, protože je to proti zájmům Portugalců. Odpuštění dluhů fakticky znamená vytvoření přerozdělovací unie, po níž jako po funkčním minimu volá nejen Greenspan, ale i guvernér ECB Mario Draghi. Jenže ji tvrdě odmítají voliči na severu i jihu eurozóny.

Angela Merkelová řeší Rusko a schůzky s Řeky zatím tvrdě odmítá. Její vyslanci však dávají jasně najevo, že žádné odpouštění nebude. Nacistických podobenství a odkazů si od svého řeckého kolegy užil hlavně ministr financí Wolfgang Schäuble. Ten Řeky znovu varoval, aby si nezahrávali. „Netuším, jak budou finanční trhy s Řeckem zacházet bez záchranného programu. Pan Tsipras to ví možná lépe.“ Dodal, že mu není jasné, co vlastně chtějí Atény od začátku března dělat. Šéf kancléřčiny frakce CDU ve Spolkovém sněmu Michael Fuchs rovnou řekl: „Řekové už nejsou schopní nás vydírat, jak si to mohli dovolit před třemi čtyřmi lety.“

Odchod Řecka z eurozóny by byl velkým intelektuálním debaklem pro unijní elitu, která do společné měny investovala spousty politické energie. Současný předseda Evropské komise, lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, je jedním z těch, kdo investovali dlouhé roky opravdu hodně. Před pár lety dokonce proslul výrokem, že pro udržení eura je potřeba i lhát. Dnes patří spíš k zastáncům německé tvrdé linie. „Řekové by neměli očekávat, že se nálada v Evropě změní tak, že bude akceptovat Tsiprasův vládní program bez jakýchkoliv omezení.“

Tsipras sám je přesvědčen, čas nahrává spíš jemu než soupeřům. Jeho plánem je zajistit překlenovací půjčku pro chvíli, kdy mu v březnu dojdou peníze, a získat tím čas na vyjednávání, v němž ostatní přitlačí ke zdi a ustoupí. „Mnozí se ptají. Je možné, že se to stane v příštích dnech. Z kontaktu se svými partnery z institucí Evropské unie víme, že je to průchodné. Samozřejmě že musíme vyjednat hodně věcí, na něž potřebujeme čas – jako na potíže s dluhy. Ale můžu vám slíbit, že jsme připraveni prosadit náš program,“ prohlásil, když žádal parlament o důvěru.

Lavírování Řecka na hraně eurozóny může trvat dlouho a nejspíš bude mít několik fází. První je teď obstarání rychlých peněz. Moc možností není. Už se ale objevila spekulace, že s nabídkou překlenovací půjčky řeckým marxistům se nabídl Vladimir Putin. Rusko je samo na hraně bankrotu, ale na rychlou půjčku Tsiprasovi by ještě Kreml peníze našel, i kdyby měl nechat Rusy hladovět. Imperiální politika má přednost. Syriza, která cítí k Rusku sympatie, ale zatím zjevně není ochotná zajít tak daleko, aby si od Putina půjčovala. Tsipras ví, že by si tím uškodil u voličů. Členství v Evropské unii a euro jsou pro Řeky symbolem západnosti a civilizační vyspělosti, kterých se nechtějí vzdát. Přes všechny potíže a ztrátu značné části suverenity podporují členství země v eurozóně tři ze čtyři Řeků. „Řecko je křesťanská země, ale je to také země Blízkého východu. Má víc společného s Libanonem nebo Arménií než s Polskem a Nizozemskem. Jeho občané se obávají Turecka, což je jeden z hlavních důvodů, proč si Řecko navzdory všem potížím udržuje s 10 miliardami eur jeden z největších vojenských rozpočtů na světě. Řecko je v NATO, ale členství v Evropské unii dává lidem pocit další bezpečnostní pojistky. A 74 procent Řeků chce v eurozóně zůstat za jakoukoliv cenu,“ napsal do amerického týdeníku Weekly Standard Christopher Caldwell. „Jeden ekonom mi říkal: Jestli vypadneme z eura, míříme do Afriky.“

Marxistům ze Syrizy může být Putin sympatický. Můžou blokovat v Unii protiruské sankce. Jsou to ale především populisté a vědí, co jejich voliči chtějí. Putin zahnaný ekonomicky do kouta navíc zrovna teď opravdu nemá ekonomickou sílu na to, aby dlouhodobě zachraňoval Řecko. I to Tsipras a jeho poradci s doktoráty z ekonomie dobře ví. Lavírování Řecka na hraně bankrotu a eurozóny teď vypadá spíš na hrůzu bez konce než na rychlý hrůzný konec.