Tag: Československo

Články k tagu

„Bylo by to potvrzení teorie.“ Průvod 17. listopadu 1989 vedli estébáci

Historik Jiří Suk nemá odhalení projektu „Blaničtí rytíři“, který ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek (ABS) přišel s novými informacemi o událostech 17. listopadu 1989, za úplně převratné. Výsledky nové analýzy dosud nezveřejněných fotografií z průvodu studentů naznačují, že v čele průvodu mohli být příslušníci IV. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB), tedy Správy sledování Státní bezpečnosti (StB). Zástupci projektu představili na konferenci v tomto týdnu detaily své dosavadní práce.

Vznik Československa jako dar mocností: Proč stále oslavujeme neexistující stát?

28. října 1918 vzniklo Československo. Tento den je pro nás stále nejdůležitějším státním svátkem, konají se různá shromáždění, prezident republiky uděluje se vší slávou nejvyšší státní vyznamenání a pořádá velkou recepci na Pražském hradě. Přitom stát, který takto oslavujeme, už 30 let neexistuje. Jsme tak asi jediným státem, který oslavuje již neexistující stát. Je to dáno tím, že Československo bylo samostatným státem Čechů a jiných národů po dosti dlouhé době a na prvních dvacet let jeho historie vzpomínáme dodnes jako na éru úspěchů. Máme prostě ve své moderní historii jen málo období, na která můžeme s hrdostí vzpomínat a ke kterým jsme ochotni se vztahovat.

Film pro naši dobu

Jen málokdy se stane, aby nějaký film vstoupil do mimofilmového kontextu tak nápadně jako Vlny, jež nyní vedou žebříček návštěvnosti kin. Není to vlastně dokonalý „režimní film“? V roli producentů figurují sponzoři prezidentské kampaně generála Pavla. Protagonisty jsou novináři, profese, jež je nyní ostřelována populisty. Film je zachycuje při tom, když sehráli historickou roli docela tak, jak to předestírají dnešní experti na strategickou komunikaci a boj proti dezinformacím: předávali veřejnosti důvěryhodné informace, a zamezili tak tomu, aby se ujala okupanty přichystaná dezinformace.

Miluju tuhle Dannyho trapnost

Zanedlouho se bude připomínat stovka Josefa Škvoreckého, tedy sto let od jeho narození. My, jeho čtenáři, na to myslíme, ale ruku na srdce, nejsme si jisti, jestli nás náhodou neubývá a jestli se i Škvoreckému nestalo, že odchází kamsi do zaprášených fošen… O tom debatují literární teoretička Alena Přibáňová, básnířka, prozaička a překladatelka Sylva Fischerová, literární historik a autor zanedlouho uveřejněné Škvoreckého biografie Michal Přibáň, literární editor a hrabalovský badatel Tomáš Mazal a spisovatel Jaroslav Rudiš.

S rebely v kině

Elon Musk, který má velmi nenasytný a impulzivní vztah k informacím, které potkává, minulý týden sdílel na Twitteru kus textu, který zřejmě někde našel. „Dívali jste se na Hunger Games a byli jste na straně rebelů,“ začínal a tato věta se pak opakovala s filmy Hvězdné války, Matrix, Divergence a V jako Vendeta. „Když je to fikce, tak to chápete. Ale když je to realita, v níž žijete, tak to odmítáte vidět,“ pokračuje autor. Text končí slovíčkem „Wild“, které by se zde dalo převést třeba jako „Hustý“. Text, zjevně předkládaný k souhlasení, je pro některé z nás dost iritující. V první rovině už tím, že je to typ výroku, který se vás sugestivně snaží zařadit mezi jakési všechny.

Na vlnách masochistické hrdosti

Je výroční den okupace ze srpna 1968, což znamená, že lidem, kterým tehdy bylo dvacet, táhne na osmdesátku, tehdejší padesátník už nežije žádný. Zároveň to není tak dávno, aby tu nezůstávala silná citová stopa, která je vtisknutá do řekněme kolektivní paměti, jež působí bez ohledu na to, jestli byl člověk přímo u toho. To si je v těchto dnech možné ověřit v biografech při promítání filmu Jiřího Mádla Vlny. Ten film má velmi chatrnou zápletku, celá story s nanicovatým nasazeným technikem, který se stane hrdinou proti své vůli, je chabá, naivní a nelogická, ale vše je jaksi odpuštěno, když se po hodině a půl nad filmovou noční Prahou začnou snášet letadla s tanky

Rusku už vadí i česká videohra o legionářích. Kvůli „zkreslování faktů“ chce zákaz prodeje

Prokuratura v Rusku se snaží domoci zákazu distribuce počítačové hry Last Train Home, kterou vytvořilo brněnské studio Ashborne Games. Hra, která se zaměřuje na příběhy československých legionářů, je podle ruských úřadů nevhodná, protože prý podněcuje nenávist vůči ruské vládě a vojákům Rudé armády. Informoval o tom server Meduza. Proti požadavku se už stihli ozvat i někteří čeští politici.

Moderní kaktus ve věcném podání

Americká gotika Granta Wooda je jeden z nejznámějších obrazů dvacátého století, přitom je, jak jen může být, „nemoderní“. Jsou na něm s dokonalou precizností zobrazeni dva američtí venkované, farmář s dcerou (není to manželka, jak se mnoho lidí domnívá), on drží vidle, ona se dívá přísně, za nimi je arkýř s „gotickým“ oknem, celé je to velmi puritánské, zároveň jaksi mystické a také trochu groteskní. Obraz je z roku 1930, v té době v Evropě vládne v umění avantgarda, Picasso, Dalí, surrealisté, abstrakce a za dvacet let se „nejameričtějším“ obrazem stanou cákanice Jacksona Pollocka.

Zemřel československý válečný veterán Charles Gad Strasser, bojoval i u Dunkerque

V pondělí 10. června zemřel veterán československé armády druhé světové války Charles Gad Strasser, bylo 97 let. O jeho úmrtí dnes informovalo ministerstvo obrany v tiskové zprávě. Strasser, který v 17 letech dobrovolně vstoupil do československé armády ve Velké Británii, se účastnil bojů u Dunkerque a byl členem československé delegace tribunálu soudícího válečné zločince v Norimberku. V minulém týdnu se ještě v Normandii účastnil 80. výročí vylodění spojenců.

Český historik

V požehnaném věku 91 let skonal 27. dubna v Lomnici nad Popelkou významný český historik Robert Kvaček. „Český historik“ je sousloví, které si nechal dát na parte a které vystihuje jeho působení a životní dílo. A to nejen proto, že nepěstoval příliš intenzivní styky se zahraničními historiky, které jsou samy o sobě skvělá věc, možnost tříbit si mozek. Kvaček byl český svým vědeckým zájmem.

Kvůli zabitým na hranicích půjde k soudu v Praze komunistický plukovník

Státní zástupkyně obžalovala plukovníka Pohraniční stráže Jana Muzikáře kvůli zraněním a usmrcení několika lidí při snaze o přechod československé hranice v době komunistického režimu. Viní ho ze zneužití pravomoci úřední osoby. Muzikářovi hrozí až desetiletý trest vězení. Uvedla to ve středu Česká televize (ČT) a napsal server iROZHLAS.cz, kterému to sdělil advokát pozůstalých Lubomír Müller. Obžalobu státní zástupkyně Katarína Kandová podala 2. dubna u Obvodního soudu pro Prahu 1.

„Za zhoršení vztahů může pouze Fico.“ Přes hranice dál létají vzájemné narážky

Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) schytal kritiku za svůj výrok, že tuzemská vláda hrubě zasahuje do slovenských vnitropolitických věcí. Premiér se domnívá, že tuzemští politici se rozhodli obětovat cenné slovensko-české vztahy a připomněl, že Československo už neexistuje. "Na Pražském hradě si stále neuvědomují, že Praha už není hlavním městem Československa," uvedl Fico. Proti premiérovým slovům se ohradil europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) s tím, že vztahy mezi Českem a Slovenskem nejsou na bodě mrazu.

„Odpor bude brutálně potlačen.“ Před 85 lety padli Čechoslováci do rukou Německé říše

Přijetím mnichovského diktátu koncem září 1938 skončila v Československu éra první republiky, kdy velká část pohraničí připadla Německu, v říjnu abdikoval prezident Edvard Beneš, kterého vystřídal šestašedesátiletý právník Emil Hácha. Takzvaná druhá republika však přežila necelý půlrok. Německým cílem byla úplná likvidace československého státu a ta přišla 15. března 1939 spolu s německými okupačními vojsky.

Nechme Slováky jít

Mírové rozdělení Československa bylo něco ve světových dějinách nevídaného. Zatímco na Balkáně se v krvavých orgiích rozpadala Jugoslávie, Češi a Slováci se domluvili na poklidném rozpuštění státu. Odměnou jim byly nějakých třicet let trvající nadstandardní vztahy. Nyní jsou ale obě země na pokraji války, tedy alespoň pokud můžeme soudit z reakcí na ohlášení premiéra Petra Fialy, že přerušuje společné konzultace s kabinetem Roberta Fica. Odůvodnil to rozdílnými názory na klíčová zahraničněpolitická témata, hlavně ohledně konfliktu na Ukrajině.

Proč strany prohrávají s hnutími? (2. část)

Také Edvard Beneš na konci 2. světové války prosazoval a prosadil v Košickém vládním programu (de facto šlo o novou ústavu) nepolitickou, arbitrárně danou redukci stranického systému, totiž aby politické strany byly jen tři a zakotvilo se to v ústavě (nakonec byly čtyři, ale další už vznikat nesměly). Co horšího, na tom přiškrceném stranictví byl ve společnosti patrně většinový konsenzus. Všechna odbojová hnutí už na začátku protektorátu, pravicová i levicová, psala ve svých programech, že se nechtějí vracet k politickému, stranickému systému meziválečného Československa,.

Selský stav je základ státu a zdroj prosperity

Nedaleko obce Ždánice na Kolínsku je takový zvláštní pomník složený z pylonů, k němuž vedou dlouhé schody. Pomalu se to rozpadá, ale kdysi to mohlo působit monumentálním dojmem. Kdyby něco mělo symbolizovat, co se stalo se selským stavem v téhle zemi, mohlo by to být tohle. Pomník, který měl do daleka hlásat jeho nevykořenitelnost a nezničitelnost, se rozpadá a nikdo už dávno neví, proč ho tam postavili a k čemu měl sloužit.

Po československé „Domobraně“ jde policie. Na protivládní demonstraci hlídkovali v uniformách

Vojenská uniforma české armády, včetně hodnosti a státní vlajky, a na hlavě černé barety. Tak vypadala stráž pod pódiem, z kterého v pondělí před sněmovnou řečnil organizátor „ukradeného“ protestu nespokojených zemědělců Zdeněk Jandejsek. Nešlo však o příslušníky vojenské policie, jak by barva baretu napovídala, nýbrž o členy samozvané „Národní domobrany“. Spolek Jandejskův protest podpořil a připojil se k zemědělcům.

Nepředstavitelný zjev František Vláčil

Je ještě hodně pamětníků Františka Vláčila, ale jako by už opravdu patřil do úplně jiné epochy. Včera se jeho jméno zařadilo mezi ty, kdo už mají sto let za sebou, což je samozřejmě jen takové symbolické rozhraní, ale vždycky to něco znamená. U osobností, jako je on, zvlášť. Vláčil zemřel na konci ledna 1999, bylo mu necelých pětasedmdesát. Bylo ho možné v osmdesátých a devadesátých letech potkávat na cestě mezi filozofickou fakultou a Klementinem, kam chodil do knihovny, taky se stavoval v hospodách na Starém Městě,

Rozhovor s Putinem je senzací internetu. Mluvil o Ukrajině, Muskovi i Československu

Rozhovor amerického novináře Tuckera Carlsona s ruským prezidentem Vladimirem Putinem budil kontroverze už poté, co bylo oznámeno, že vzniká. Zájem o něj pak potvrzují vysoká čísla sledovanosti napříč všemi platformami, jedná se totiž o první Putinův velký rozhovor se zahraničním novinářem od začátku války. Ruský prezident ve zhruba dvouhodinovém rozhovoru odmítl, že by Rusko bylo na Ukrajině poraženo, nebo že by mohlo napadnout další země Evropské unie, velkou část rozhovoru pak mluvil i o historii

„Když zlu nastavíte lidskou tvář.“ Sériový vrah řádí v normalizačním Československu

Na videotéce Voyo měl premiéru šestidílný seriál Metoda Markovič: Hojer, který vypráví příběh slavného českého kriminalisty Jiřího Markoviče a sériového vraha Ladislava Hojera. Minisérie se odehrává hned v několika časových rovinách a kromě děsivých vražd jí kraluje pošmourná a šedivá atmosféra normalizačního Československa a Prahy 70. a 80. let. Detektivní seriál nese podnázev „Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář?“

Kompenzace za Husáka?

„Jedni ho milují, druzí ho zatracují, ale takový už je lidský život. Důležité je, že něco vytvořil, něco po sobě zanechal.“ Tak takhle by asi na Gustáva Husáka žádný český ústavní činitel nevzpomínal. Ale na Slovensku ano, jsou to slova místopředsedy slovenského parlamentu Andreje Danka. Spolu s premiérem Ficem a dalším místopředsedou národní rady se na Husákovy narozeniny vypravil poklonit se mu k jeho hrobu. Někdo si možná i odplivne, lze si taky představit, že kdyby Česko vedlo agresivnější, takříkajíc putinovskou zahraniční politiku, tak by se okázale ozvalo – Husák zničil životy pěkné řádce Čechů.

Fico se poklonil u hrobu Husáka. „Z jeho odkazu žijí dnešní generace,“ uvedl poslanec Danko

Slovenský premiér Robert Fico a dva místopředsedové slovenské sněmovny, Ľuboš Blaha a Andrej Danko, položili věnce a kytici k hrobu posledního komunistického prezidenta někdejšího Československa Gustáva Husáka (1913-1991), u kterého se trojice politiků také poklonila. Nahrávku z pietní akce zveřejnil Danko, jenž je také předsedou vládní nacionalistické Slovenské národní strany (SNS).

Prezident Pavel na svátek 28. října oslavoval EU a NATO. Potřebujeme nový plán, řekl

Česká republika má podle prezidenta Petra Pavla nejpevnější bezpečnostní ukotvení v historii. Vstup do Severoatlantické aliance (NATO) i Evropské unie považuje za úspěchy. Vědomí, že je Česko součástí nejsilnějšího obranného uskupení na světě, které budí respekt, je základem naší jistoty, řekl prezident v projevu před předáváním státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu.

Mnichovský kompromis, který by byl zradou

Mnichov je město v Bavorsku, ale pro nás je synonymem zrady a pro civilizovaný svět, který aspoň trochu ví, o co šlo, pedagogickým důkazem toho, že se zlu nemá ustupovat a nejspíš s ním ani vyjednávat. Což už je tedy přece jen otázka. Hitler byl zajisté zlo, ale byl v roce 1938 absolutní zlo? A bylo Československo jednoznačné dobro? Nyní znovu, tváří v tvář tragédii na Ukrajině, se takové otázky nutně vynořují. Nemohlo se přece jenom udělat před několika lety víc, aby k válce nedošlo? A chtělo se to udělat? A pomohlo by to?

Putin označil sovětskou invazi do Československa za chybu

Ruský prezident Vladimir Putin na ekonomickém fóru ve Vladivostoku označil intervenci sovětských vojsk v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v srpnu 1968 za chyby sovětské politiky, uvedla ruská média. Politiku zjevně namířenou proti zájmům jiných zemí označil za nepřípustnou, ale Západ podle něj dělá ve své zahraniční politice stejnou chybu jako Sovětský svaz. O válce proti Ukrajině, kterou na jeho rozkaz rozpoutala ruská vojska, se prezident Ruské federace v této souvislosti nezmínil.

Posílají vlasy úřadům a pořád žijí v Československu. Kdo jsou výtržníci ze soudu s Peterkovou

Věří, že Československo nikdy nezaniklo a Česká republika není legitimní stát, nýbrž obchodní korporace. Co ještě vloni začínalo spíše jako nevinná bizarnost, přerůstá v poslední době i v násilné incidenty u soudů nebo ve vládních budovách. Společenství legitimních věřitelů České republiky na sebe strhává pozornost především na sociálních sítích, kde se šíří videa z jeho eskapád, všímají si ho ale i úřady a odborníci jeho členy označují za radikály.

Importovaní šílenci Peterková a spol.

Přiznejme si, Česká republika je klidná, až nudná země. Nežijí tu nebezpečná zvířata, přírodní katastrofy jsou vzácné, kriminalita je tu relativně nízká, i v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi, kverulantství je sice národní sport, málokdy však opustí dveře hospody. Proto bylo tak šokující, když v úterý rozbouřený dav vtrhl do soudní síně, kde se projednávala kauza Jany Peterkové, aktivistky souzené za šíření poplašné zprávy. Dav skandoval takové věci jako „Gestapo, gestapo“ a „Zákon jsme my“. Soudkyně i se senátem raději utekla. Náhlý výbuch davového hněvu si pozorovatelé vysvětlovali různě.

Podíl Honzy W. na trvání republiky

Mám takového blízkého příbuzného, bude mu brzo pětadevadesát, to je tedy jen o jedenáct let míň než republika. Je to zajímavý člověk se zajímavým životem. Pokřtěn byl jako Johann, ale celý život je to Honza. Maminka byla asi spíš Češka, ale žila na Jihlavsku, takže měla německé školy, vzala si Němce, se kterým měla toho Honzu čili Johanna, ale ještě před válkou se s ním rozvedla a vzala si Čecha. Ten měl syna, který umřel poslední den války v Terezíně, zatímco její první manžel, tedy Honzův otec, se v uniformě wehrmachtu ztratil někde na východní frontě.