Tag: pražské jaro 1968

Články k tagu

Já vám ty ruský tanky nezavolal, říkal po hospodách „nejhezčí prezident světa“ Novotný

Antonín Novotný byl třetím komunistickým československým prezidentem, a to v letech 1957 až 1968. Do čela státu byl zvolen v listopadu 1957 po úmrtí Antonína Zápotockého na přání tehdejšího vůdce sovětského svazu Nikity Chruščova. Novotný vydržel ve funkci až do pražského jara 1968, kdy pod tlakem veřejné kritiky abdikoval. Zemřel před 50 lety, 28. ledna 1975.

Akademie oznámila finalisty pro Oscary. Mádlovy Vlny ani krátkometrážní Krajan v užší nominaci nejsou

Drama Vlny režiséra Jiřího Mádla se neprobojovalo mezi pětici snímků nominovaných na Oscara v kategorii mezinárodních celovečerních filmů. Mezi nejužší nominované se nedostal ani český krátkometrážní film Krajan režisérů Pavla Sýkory a Viktora Horáka. Nominace na Oscary opanoval s 13 nominacemi francouzský muzikál ve španělštině Emilia Peréz. Nominace na nejprestižnější filmové ceny dnes oznámila americká filmová akademie na ceremoniálu v Los Angeles

Brežněv a Dubček v pyžamu

Na internetovém vysílání ČT se objevil dokumentární film slovenského režiséra Roberta Kirchhoffa, který se jmenuje Všichni lidé budou bratři. Verš ze Schillerovy Ódy na radost (zvěčněné Beethovenovým géniem) ironicky provází život Alexandra Dubčeka a tím i dvacáté století, které se mezitím stalo něčím dávným a pomalu již nepochopitelným. Nejde o životopisný film o víc než třicet let mrtvém politikovi (a funkcionáři a symbolu), ale o filmovou esej o postupném mizení člověka v dějinách, o zanořování se jedné „ikony“ v proudu času, který je nelítostný a komický zároveň.

Mohli Ukrajinci za okupaci Československa v srpnu 1968?

Ruský raketový útok na převážně civilní cíle ukrajinského města Poltava způsobil smrt asi padesáti lidí, dalších tři sta bylo zraněno. I když šlo o jeden z největších ruských úderů na nevojenské objekty od února 2022, tahle informace nikoho moc nevzruší. Řečeno volně s Kunderou, včerejší mrtví se příliš rychle stávají starými mrtvými, na jejichž místo zase nastupují mladí mrtví. Výsledkem je naše zapomínání, kdo byl kdo, což je vhodná půda pro relativizátory a přepisovače průběhu a příčin téhle války.

Zákaz církve. V roce 2024?

K výročí 21. srpna jsme z našich oficiálních míst opět slýchali důvody, proč se má pomáhat Ukrajině proti Rusku. Kromě podpory státní suverenity a mezinárodně uznaných hranic, což jsou nepochybně hodnoty, které podpořit máme, je to Ukrajina jako součást globálního boje demokracie proti útočící totalitě. Rusko–ukrajinská fronta je v tomto podání frontou mezi východními a západními hodnotami. Do toho teď parlament v Kyjevě schválil zákon, který jedné státní agentuře dává právo zakázat křesťanskou církev. Ano, čtete správně – pokud ta agentura usoudí, že daná církev má centrálu v „agresorské zemi“, myšleno v Rusku. A tou církví je myšlena UPC.

Uronit slzu nad dějinami

Po uvedení filmu Vlny v režii Jiřího Mádla následovala v tuzemských médiích vlna (ehm) až manifestačního nadšení. Sledoval jsem ji zdálky a v tom extatickém jednohlasu mi přišla až podezřelá. Konečně se v Česku zas natočil film evropského formátu! Světového formátu! Ve velkém sále Thermalu po premiéře následoval nebývale dlouhý potlesk. Vlastně se tam doteď tleskat nepřestalo. Odpusťte mírnou jízlivost, ten film ani jeho autoři za místy přepjaté reakce jistě nemohou. Do tak velikých výšin vyhnaná očekávání si navíc koledují o to, aby byla zklamána teď, když snímek vstupuje do tuzemských kin.

Když nějaký jazyk vymře, svět ztratí jeden ze svých zvuků

Patří k významným lužickosrbským a východoněmeckým spisovatelům 20. století. Po druhé světové válce studoval na lužickosrbském gymnáziu ve Varnsdorfu. Pracovně formoval Lužickosrbský rozhlas a utvářel moderní lužickosrbskou reportáž. Ale také byl veden jako agent Stasi, a dokonce v roce 1968 působil v redakci okupačního rádia Vltava. S Jurijem Kochem je věru o čem si povídat…

Po gólech Čechoslováků jásala celá čtvrť

Nakladatelství Academia právě vydalo český překlad knihy Žhavé léto 1968 bulharského historika, spisovatele a scenáristy Angela Nikolova. Je to částečně osobní vzpomínka na pražské jaro a částečně historická studie, především o účasti bulharské armády a o ohlasech na invazi v Bulharsku. Čeští zájemci už dávno měli možnost seznámit se s protesty vůči invazi v Polsku, NDR nebo Sovětském svazu, Bulharsko zůstávalo největší bílou skvrnou, v níž se přitom skrývají pohnuté příběhy.

Svobodně konzumovat

V teplých letních večerech jsou zahrady vinohradských kaváren, pivnic i pizzerií plné. Pražané a Pražanky bezstarostně rozprávějí o tom, co zažili na dovolené či k jakému moři se teprve chystají. Málokdo z nich chová sympatie k ministrům, kteří teprve nedávno složili vládní sliby, ale o politice je lepší nemluvit právě proto, aby si člověk nekazil náladu.