Tag: Československo

Články k tagu

„Když zlu nastavíte lidskou tvář.“ Sériový vrah řádí v normalizačním Československu

Na videotéce Voyo měl premiéru šestidílný seriál Metoda Markovič: Hojer, který vypráví příběh slavného českého kriminalisty Jiřího Markoviče a sériového vraha Ladislava Hojera. Minisérie se odehrává hned v několika časových rovinách a kromě děsivých vražd jí kraluje pošmourná a šedivá atmosféra normalizačního Československa a Prahy 70. a 80. let. Detektivní seriál nese podnázev „Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář?“

Kompenzace za Husáka?

„Jedni ho milují, druzí ho zatracují, ale takový už je lidský život. Důležité je, že něco vytvořil, něco po sobě zanechal.“ Tak takhle by asi na Gustáva Husáka žádný český ústavní činitel nevzpomínal. Ale na Slovensku ano, jsou to slova místopředsedy slovenského parlamentu Andreje Danka. Spolu s premiérem Ficem a dalším místopředsedou národní rady se na Husákovy narozeniny vypravil poklonit se mu k jeho hrobu. Někdo si možná i odplivne, lze si taky představit, že kdyby Česko vedlo agresivnější, takříkajíc putinovskou zahraniční politiku, tak by se okázale ozvalo – Husák zničil životy pěkné řádce Čechů.

Fico se poklonil u hrobu Husáka. „Z jeho odkazu žijí dnešní generace,“ uvedl poslanec Danko

Slovenský premiér Robert Fico a dva místopředsedové slovenské sněmovny, Ľuboš Blaha a Andrej Danko, položili věnce a kytici k hrobu posledního komunistického prezidenta někdejšího Československa Gustáva Husáka (1913-1991), u kterého se trojice politiků také poklonila. Nahrávku z pietní akce zveřejnil Danko, jenž je také předsedou vládní nacionalistické Slovenské národní strany (SNS).

Prezident Pavel na svátek 28. října oslavoval EU a NATO. Potřebujeme nový plán, řekl

Česká republika má podle prezidenta Petra Pavla nejpevnější bezpečnostní ukotvení v historii. Vstup do Severoatlantické aliance (NATO) i Evropské unie považuje za úspěchy. Vědomí, že je Česko součástí nejsilnějšího obranného uskupení na světě, které budí respekt, je základem naší jistoty, řekl prezident v projevu před předáváním státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu.

Mnichovský kompromis, který by byl zradou

Mnichov je město v Bavorsku, ale pro nás je synonymem zrady a pro civilizovaný svět, který aspoň trochu ví, o co šlo, pedagogickým důkazem toho, že se zlu nemá ustupovat a nejspíš s ním ani vyjednávat. Což už je tedy přece jen otázka. Hitler byl zajisté zlo, ale byl v roce 1938 absolutní zlo? A bylo Československo jednoznačné dobro? Nyní znovu, tváří v tvář tragédii na Ukrajině, se takové otázky nutně vynořují. Nemohlo se přece jenom udělat před několika lety víc, aby k válce nedošlo? A chtělo se to udělat? A pomohlo by to?

Putin označil sovětskou invazi do Československa za chybu

Ruský prezident Vladimir Putin na ekonomickém fóru ve Vladivostoku označil intervenci sovětských vojsk v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v srpnu 1968 za chyby sovětské politiky, uvedla ruská média. Politiku zjevně namířenou proti zájmům jiných zemí označil za nepřípustnou, ale Západ podle něj dělá ve své zahraniční politice stejnou chybu jako Sovětský svaz. O válce proti Ukrajině, kterou na jeho rozkaz rozpoutala ruská vojska, se prezident Ruské federace v této souvislosti nezmínil.

Importovaní šílenci Peterková a spol.

Přiznejme si, Česká republika je klidná, až nudná země. Nežijí tu nebezpečná zvířata, přírodní katastrofy jsou vzácné, kriminalita je tu relativně nízká, i v porovnání s ostatními vyspělými zeměmi, kverulantství je sice národní sport, málokdy však opustí dveře hospody. Proto bylo tak šokující, když v úterý rozbouřený dav vtrhl do soudní síně, kde se projednávala kauza Jany Peterkové, aktivistky souzené za šíření poplašné zprávy. Dav skandoval takové věci jako „Gestapo, gestapo“ a „Zákon jsme my“. Soudkyně i se senátem raději utekla. Náhlý výbuch davového hněvu si pozorovatelé vysvětlovali různě.

Posílají vlasy úřadům a pořád žijí v Československu. Kdo jsou výtržníci ze soudu s Peterkovou

Věří, že Československo nikdy nezaniklo a Česká republika není legitimní stát, nýbrž obchodní korporace. Co ještě vloni začínalo spíše jako nevinná bizarnost, přerůstá v poslední době i v násilné incidenty u soudů nebo ve vládních budovách. Společenství legitimních věřitelů České republiky na sebe strhává pozornost především na sociálních sítích, kde se šíří videa z jeho eskapád, všímají si ho ale i úřady a odborníci jeho členy označují za radikály.

Podíl Honzy W. na trvání republiky

Mám takového blízkého příbuzného, bude mu brzo pětadevadesát, to je tedy jen o jedenáct let míň než republika. Je to zajímavý člověk se zajímavým životem. Pokřtěn byl jako Johann, ale celý život je to Honza. Maminka byla asi spíš Češka, ale žila na Jihlavsku, takže měla německé školy, vzala si Němce, se kterým měla toho Honzu čili Johanna, ale ještě před válkou se s ním rozvedla a vzala si Čecha. Ten měl syna, který umřel poslední den války v Terezíně, zatímco její první manžel, tedy Honzův otec, se v uniformě wehrmachtu ztratil někde na východní frontě.

Ranní sekt v dávném létě 1972

Bylo to v létě 1972. Spisovatel psal svůj další román a práce mu šla od ruky. Za dva měsíce napsal celý text, poslední tečku udělal o půl šesté ráno za letního dne. Pak si prý otevřel lahev sektu, celou ji vypil a svým novým autem odjel na jedno z dějišť románu, na lesní oprám, kde pak zažil nejkrásnější plavání svého života. Tak na to vzpomíná v sebeoslavné, místy i příšerné, ale jinak docela zajímavé knize Profesionální muž (1995).

„Jiná doba, stejní okupanti.“ Lidé posílají 1968 korun na pomoc Ukrajině

Země si připomíná 54. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. ODS přirovnává už půl roku trvající invazi ruských okupantů na Ukrajinu právě k našim dějinám. „Jiná doba, stejní okupanti. Diktátorský režim v roce 1968 tvrdě potlačil snahy o svobodu a demokracii v naší zemi,“ stojí na plakátu ODS, který doplňuje koláž fotografií z pražských ulic v roce 1968 a z aktuálního ukrajinského bojiště.

Zemřel československý sériový vrah Rigo. Ženy se kvůli němu bály otevřít okna

V trenčínské věznici, kde si odpykával doživotní trest, zemřel v úterý ve svých 66 letech nejznámější slovenský sériový vrah a nekrofil Ondrej Rigo. Informovaly o tom dnes slovenské servery tvnoviny.sk a DennikN.sk. Rigo byl považován za druhého nejhoršího sériového vraha v poválečném Československu. Odpykával si doživotní trest za vraždu osmi žen a nezletilého chlapce. Nejstarší ženě z jeho obětí bylo 88 let, nejmladší 22 let. Společně s jednou ženou byl zavražděn právě i její 16 letý syn.

Rusové v Mariupolu zničili československé tramvaje T3

Cílem nedávného ruského útoku na poničený Mariupol se staly také tramvaje československé výroby T3. Ukazují to fotografie kolující na sociálních sítích. Moskva v posledních dnech město ostřelovala, zasáhla právě i místní tramvajovou vozovnu. Ruské síly v průběhu války poničily tuzemské vozy i v Charkově. České, respektive československé tramvaje se do Mariupolu dostaly před několika lety, když je pražský dopravní podnik Ukrajině daroval jako jistý humanitární dar městu.

30 let od smrti symbolu normalizace Husáka. Devět let ve vězení, čtrnáct na Hradě

Třikrát byl vyloučen ze stejné strany, přes devět let strávil ve vězení a 14 let byl prezidentem. Poslední komunistický prezident Československa z let 1975-1989 Gustáv Husák byl rozporuplnou osobností s osudem plným zvratů. Byl jednou z vůdčích osobností Slovenského národního povstání, prvním slovenským poválečným „premiérem“, obětí komunistických čistek a posléze hlavním představitelem tvrdé linie téhož totalitního režimu. Politik, který stál v čele země v posledních desetiletích komunistické diktatury.

V troskách sestřeleného letadla se našly ostatky české posádky

Při vykopávkách vraku bombardéru britského Královského letectva (RAF), který byl sestřelen za druhé světové války u nizozemské obce Nieuwe Niedorp, byly nalezeny pozůstatky patřící československé posádce. Uvedlo to na svých stránkách české velvyslanectví v Haagu. „Vrak letadla obsahuje pozůstatky pěti členů české posádky,“ uvedlo české ministerstvo zahraničí. Dodalo, že jde o vrak bombardéru typu Vickers Wellington 1c T2990 patřící 311. československé bombardovací peruti RAF.

Česká špionka z Oxfordu. Vědkyně měla komunistům dodat informace o jaderných zbraních

Vědkyně z Oxfordské univerzity v 80. letech 20. století předávala citlivé informace o britském a americkém jaderném výzkumu agentům ze svého rodného Československa, píše britský bulvární list Daily Mail. Deník se ve své zprávě odkazuje na odtajněné spisy z archivu bezpečnostních složek v Praze. Profesorka Jiřina Stoneová podle listu řekla, že agentům předala pouze bezvýznamné informace a její jednání bylo nezbytné, aby zabránila odplatě komunistického režimu vůči jejím dětem.

Naivní spoluzakladatel Československa

Současné kácení soch a všeobecný ikonoklasmus za Atlantikem se dotýká i České republiky. Nejen že na pražském Žižkově byla posprejována socha Winstona Churchilla, ale v nemilost upadl i další světový státník s pomníkem v Praze. Řeč je o americkém prezidentu Woodrowu Wilsonovi, jehož jméno nese pražské hlavní nádraží a jehož socha (opět) stojí v parku před ním. Je u nás vzpomínán především jako člověk, jenž zásadně přispěl ke vzniku Československa. Jenže ve Spojených státech byl označen za nenapravitelného rasistu.

O půlnoci vtrhli komunisté do klášterů. „Mysleli jsme, že nás vezou na Sibiř“

Ve Velehradě na Uherskohradišťsku byla instalována pamětní deska, která připomíná Akci K před 70 lety – likvidaci klášterů komunistickým režimem. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 byli vyhnáni a vyvezeni téměř všichni řeholníci z mužských klášterů, na konci září následovala akce Ř, jejímž cílem byly kláštery ženské. Jedním z míst, kde komunisté zasáhli, byl i Velehrad, který je významným poutním místem. Bylo zde 25 jezuitů a 46 noviců, řekl velehradský farář Josef Čunek.

Národní stát byl od ďábla, i ten Masarykův

S více než desetiletým posečkáním vychází česky studie britsko-americké historičky Mary Heimannové nazvaná Československo - stát, který zklamal. Nakladatelství Petrkov knihu uvozuje reklamní kampaní představující Heimannovou jako hlas moderní západní vědy a korektiv k českým historickým mýtům a sebezahleděnosti. A zatímco u nakladatele se to ještě dá pochopit, má ostatně komerční zájmy, méně pochopitelná jsou vyjádření některých českých a slovenských intelektuálů – nadšenou předmluvu dodal Jan Urban, knihu doporučují Magda Vášáryová nebo Petr Pithart, vesměs lidé, kteří se spolu s mnoha dalšími publicisty a ve stejném duchu jako Heimannová vyjadřují už léta. Těžko tu mluvit o prolomení nějakých tabu, tabu lze snad prolomit jenom jednou, pak už není.

Nacisté viděli Čechy nadějně

Nakladatelství Petrkov z Havlíčkova Brodu přichází na trh s kontroverzní studií profesorky moderní historie Mary Heimannové z univerzity v britském Cardiffu: Československo – stát, který zklamal. Kniha vyšla původně anglicky v roce 2009 péčí známého amerického nakladatelství Yale University Press. K českému vydání dochází až po jedenácti letech.

EU se může rozpadnout jako Československo

Jan Rychlík byl po revoluci poradcem předsedy české vlády Petra Pitharta pro česko-slovenské vztahy a agrární reformu. Jako historik, který o rozpadu společného státu napsal knihu, tvrdí, že znovuotevření slovenské otázky se dalo očekávat. Málokdo si však dovedl představit, že počátek tzv. pomlčkové války, jejíž 30. výročí připadlo na 23. ledna letošního roku, bude prvním krokem k rozpadu společného státu.

Putin odmítá kritiku Západu za pakt Sovětů s Hitlerem, zmínil při tom Československo

Ruský prezident Vladimir Putin v pátek opět odmítl západní kritiku sovětského paktu s nacistickým Německem a označil ji za snahu „svalit vinu z nacistů na komunisty“. Při schůzce s představiteli některých dalších postsovětských zemí v Petrohradu argumentoval tvrzením, že nikoli Sovětský svaz, ale západní velmoci se snažily usmířit si Adolfa Hitlera a jeho říši. Mnichovskou dohodu o postoupení československých pohraničních území Německu přitom označil za bod, od kterého byla válka nevyhnutelná.

ČSSR uspíšila pád berlínské zdi kvůli tlaku na řešení krize kolem emigrace z NDR v Praze

Československá vláda na podzim 1989 tlačila na Německou demokratickou republiku, aby vyřešila krizi na západoněmecké ambasádě v Praze, přes níž se od jara pokoušely dostat na Západ tisíce východních Němců. Podle historika Oldřicha Tůmy z Ústavu pro soudobé dějiny tím uspíšila pád berlínské zdi. Praha a východní Berlín byly přitom do poslední chvíle blízcí spojenci, kteří si přáli udržení statu quo, řekl Tůma.

Před 30 lety to na Malé straně vřelo kvůli prchajícím „dederonům“. Na exodus sbírá ambasáda vzpomínky

Vzpomínky na dramatický útěk k branám západoněmeckého velvyslanectví, na pomoc Pražanů nebo na snahu o zajištění zásobování pro tisíce východoněmeckých uprchlíků v roce 1989 přicházejí v těchto dnech na německou ambasádu v Praze. Velvyslanectví požádalo pamětníky 30 let starých událostí, aby se podělili o osobní zážitky z útěku před komunistickým režimem v době těsně před pádem Berlínské zdi. Z výběru vzpomínek a archivních fotografií by ambasáda, přes jejíž pozemek východní Němci utíkali, chtěla sestavit sborník.