S více než desetiletým posečkáním vychází česky studie britsko-americké historičky Mary Heimannové nazvaná Československo - stát, který zklamal. Nakladatelství Petrkov knihu uvozuje reklamní kampaní představující Heimannovou jako hlas moderní západní vědy a korektiv k českým historickým mýtům a sebezahleděnosti. A zatímco u nakladatele se to ještě dá pochopit, má ostatně komerční zájmy, méně pochopitelná jsou vyjádření některých českých a slovenských intelektuálů – nadšenou předmluvu dodal Jan Urban, knihu doporučují Magda Vášáryová nebo Petr Pithart, vesměs lidé, kteří se spolu s mnoha dalšími publicisty a ve stejném duchu jako Heimannová vyjadřují už léta. Těžko tu mluvit o prolomení nějakých tabu, tabu lze snad prolomit jenom jednou, pak už není.

Historička píše sevřeně, poutavě, s ohledem na nečeského čtenáře vytahuje základní fakta a často je použije v zajímavé souvislosti. Má dobrý anglosaský zvyk proložit líčení detailem, anekdotou. Bohužel s tím, jak výklad postupuje k dnešku, ztrácí tempo a naopak přibývá věcných chyb.

Nicméně jádro knihy spočívá v první polovině 20. století a tam je Heimannová přece jen na pevnější půdě. Takže proč Československo zklamalo? Nelidské chování člověka k člověku, píše, zatěžuje dějiny celé Evropy, nicméně v Československu se dělo „v nebývalém rozsahu a za hromadné spoluúčasti prostých lidí“ (s. 335). Hlavním viníkem neúspěchu jsou Češi a jejich vytrvalý nacionalismus. Ten přitom vznikl nahodile, trochu jako plod intelektuální hry obrozenců s přispěním Vídně, která podporovala lidové jazyky v monarchii v obavě z pangermanismu, rozuměj z Pruska. Ještě TGM, který „se narodil roku 1850 německé matce a slovenskému otci“ a byl „vychován jako Němec a katolík, se nejprve zřekl víry a poté i národnosti a ve Vídni se přerodil v novodobého slovanského morálního filozofa“. Cítíš, čtenáři, umělost české moderní státnosti, když i její zakladatel se musel vymyslet? (Masarykova matka byla sice poněmčená, ale asi těžko Němka v etnickém smyslu, za svobodna se jmenovala Kropáčková.)

První republika vznikla na lži, čeští politici obelhali ve Versailles západní spojence. Ministr zahraničí Beneš nadhodnotil počet „Čechoslováků“, podstřelil počet Němců a slíbil středoevropské Švýcarsko. Hlavní vadu první republiky spatřuje Heimannová v tom, že navzdory demokratické fasádě se české strany odprava doleva po volbách pravidelně spojovaly do Pětky tak, aby „ostatním národům znemožnily vstup do vlády“. Na podzim 1938 pak „mezinárodní společenství – představované Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií – v Mnichově zasáhlo, aby zlomilo českou dominanci v mnohonárodnostním státě“.

Sama autorka považuje za nejvydařenější kapitolu o druhé republice. „Pokušení fašismu“ má být analýzou posunu druhé republiky od demokracie k autoritářskému modelu, Heimannová jde až k dost odvážnému tvrzení, že nebýt okupace z března 1939, „bývalo by jen záležitostí několika málo týdnů, než by Čechy a Morava následovaly slovenský a karpatsko-ukrajinský vzor a staly se zcela fašistickými“ po vlastní ose. Je to nepochybně centrální teze celé knihy, narážíme na ni v dalších obměnách.

V kapitole o protektorátu se čtenáři dostane standardního výkladu s pronikavými momenty, ale zase – nenajde tu ani písmeno o systematickém vyhrožování českému národu blíž neurčenými následky, pokud nebudou vydáni atentátníci, ani o Heydrichových plánech na germanizaci českého „prostoru“ s poněmčováním, masovými vraždami a deportacemi na Sibiř. Práce, která se až sem vyznačovala neschopností rozlišovat mezi nacionalismem většího a menšího národa, národovectvím agresivním a obranným, jako kdyby dokonce měla potíž rozlišit mezi českou odplatou po válce a genocidním rázem toho, co odplatě předcházelo.

Možná to není neschopnost, ale spíš neochota jednotlivé nacionalismy a národní hnutí mezi sebou porovnávat, když špatné jsou z principu všechny a vždycky. Čtenář tu vytuší až jakousi obecnou nedůvěru k národnímu státu, ostatně může se přesvědčit už teď, v rozhovoru s Mary Heimannovou v tomto čísle.

Mary Heimannová: Československo – stát, který zklamal, Petrkov 2020, 403 str.