Tag: Sovětský svaz

Články k tagu

Sověti před 45 lety vtrhli do Afghánistánu. Západ pak bojkotoval olympiádu v Moskvě

Sovětská armáda vtrhla do Afghánistánu 27. prosince 1979 ve snaze udržet spřátelený režim v této pro ní strategické zemi. Moskva původně počítala jen s několikatýdenní operací, akce ale nakonec vyústila v devět let trvající krvavou válku, v níž na jedné straně stály sovětské okupační jednotky a afghánská vládní vojska, a na druhé mudžáhidové, podporovaní Pákistánem a USA. Sovětské vojenské dobrodružství skončilo v roce 1989 odsunem sovětských vojsk.

Nejsme bruselské loutky, hřímal Orbán na výročí sovětského vpádu v roce 1956

Maďarský premiér Viktor Orbán dnes při příležitosti 68. výročí protikomunistického povstání vyzval Maďary, aby čelili Bruselu tak, jako v roce 1956 čelili Sovětské armádě. Stalo se tak poté, co v průzkumu veřejného mínění Orbánovu stranu Fidesz poprvé od roku 2010 předstihlo opoziční uskupení TISZA Pétera Magyara.

Ďábel se vrací do Moskvy

V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarších rybnících dva muži. Pro čtenáře mnoha generací ta věta byla na počátku zkušenosti až iniciační – setkání s velkým dílem světové literatury, jež v nich zanechalo stopu, možná ještě jinou, než člověku přináší setkání s mistrovstvím. Je to první věta románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, díla vytvořeného v časech strašných represí v Moskvě konce dvacátých a ve třicátých letech. Jeho autor na něm pracoval, jednu verzi spálil.

Puč v Kremlu. Před 60 lety převzal moc muž, který pak napadl Československo

Nikita Chruščov byl prvním a na dlouho jediným sovětským komunistickým vůdcem, který nezemřel ve funkci. Jeho straničtí oponenti jej před 60 lety, 14. října 1964, na plenárním zasedání ÚV KSSS zbavili vedoucích stranických funkcí. Do křesla prvního tajemníka komunistické strany usedl Leonid Brežněv. Muž, který v srpnu 1968 vpadl do Československa a který "proslul" hrudí posetou metály a vášnivými polibky se stranickými soudruhy.

Bizarní poklady

Divnosti a jinakosti, to je výmluvný název jedné ze sekcí letošního festivalu Film a architektura, který ke konci září zavítá do desítek měst v Česku i na Slovensku. Součástí této sekce je i dokument Soviet Bus Stops, který představuje fenomén architektury autobusových zastávek v postsovětských zemích. Kanadský fotograf Christopher Herwig podnikl roku 2002 cyklistickou túru z Londýna do Petrohradu. Cestou narážel na malé objekty rozmístěné v krajině i ve městech.

Stát byl připraven vrátit se k brutálním metodám

Historik Ladislav Kudrna pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů skoro od jeho vzniku. Poslední dva roky je jeho ředitelem a snaží se napravit pověst vědeckého pracoviště, jež o sobě dávalo vědět především veřejnými sváry svých zaměstnanců o ideově vhodný výklad tuzemských normalizačních dějin. V rozhovoru ale nezůstáváme jen u toho.

Praha bude u plastiky s Moskvou na Andělu vysvětlovat okupaci Československa

Vedení pražského magistrátu nechá k bronzové plastice s nápisem Moskva-Praha ve vestibulu stanice metra B Anděl doplnit vysvětlující tabulku. Bude na ní uvedeno, že tehdejší Československo bylo okupováno Sovětským svazem a přátelství mezi oběma zeměmi bylo pouze propagandistickým tvrzením. Vyplývá to z dokumentu, který v pondělí schválili pražští radní.

„Okupant není přítel.“ Hřib chce upravit plastiku Moskva-Praha v metru Anděl

Náměstek pražského primátora Zdeněk Hřib (Piráti) je proti bronzové plastice s nápisem Moskva-Praha, která je umístěna ve vestibulu stanice metra Anděl. Pražští radní se proto budou zabývat její úpravou. Podle Hřiba by město vzhledem k chování moskevského režimu vůči tehdejšímu Československu a nyní k Ukrajině mělo podobu díla upravit nebo zasadit do nových souvislostí, a to pomocí výtvarné soutěže.

Ruskou ekonomiku drží zbrojení, ne spotřeba. „Tak vypadal Sovětský svaz,“ řekla šéfka MMF

Šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Kristalina Georgievová přirovnala současné Rusko k Sovětskému svazu. Alespoň co se týče struktury ruské ekonomiky, která se stále silněji orientuje na válečnou výrobu a snižuje spotřebu. Jinak však vyhlídky globální ekonomiky vidí pozitivně. Je přesvědčena, že světová ekonomika směřuje k takzvanému měkkému přistání. Tedy že se jí podaří vrátit se k nižší inflaci, aniž by se objevila recese včetně negativních dopadů na podniky a spotřebitele. Úrokové sazby se pak začnou snižovat přibližně v polovině roku.

Putin označil sovětskou invazi do Československa za chybu

Ruský prezident Vladimir Putin na ekonomickém fóru ve Vladivostoku označil intervenci sovětských vojsk v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v srpnu 1968 za chyby sovětské politiky, uvedla ruská média. Politiku zjevně namířenou proti zájmům jiných zemí označil za nepřípustnou, ale Západ podle něj dělá ve své zahraniční politice stejnou chybu jako Sovětský svaz. O válce proti Ukrajině, kterou na jeho rozkaz rozpoutala ruská vojska, se prezident Ruské federace v této souvislosti nezmínil.

Z Matky vlasti Matka Ukrajiny. Z masivní sochy v Kyjevě zmizel sovětský znak, nahradil ho trojzubec

Z kyjevské sochy Matka vlasti, která je se svými 102 metry nejvyšším pomníkem zobrazujícím lidskou postavu v Evropě, byl odstraněn starý emblém z dob Sovětského svazu. Na štít, který personifikace ukrajinské vlasti drží, byl nyní dosazen trojzubec, tedy současný státní znak země. Moskva na to reagovala tím, že to celé vypovídá o "podstatě kyjevského režimu a jím vedených kyborgů. Matku nelze přejmenovat."

Čínský diplomat odmítl uznat suverenitu postsovětských států. Lotyšsko žádá vysvětlení

Čínský velvyslanec ve Francii odmítá uznat republiky bývalého Sovětského svazu za nezávislé státy. Zařazení Krymu k Rusku nebo Ukrajině podle něj "není tak jednoduché", ale "na začátku" patřil poloostrov podle něj Rusku. Diplomat to řekl v rozhovoru s francouzskou televizí LCI, informoval například web TVP. Kontroverzní odpověď čínského velvyslance přišla po otázce, zda Krym patří Ukrajině.

Ukrajina vyřadila z knihoven 19 milionů ruských či sovětských knih

Do listopadu loňského roku bylo z ukrajinských knihoven vyřazeno přibližně 19 milionů výtisků knih, které vyšly v dobách Sovětského svazu nebo byly v ruštině. Informovala o tom dnes agentura Reuters s odvoláním na ukrajinskou poslankyni Jevheniji Kravčukovou. Co se s vyřazenými knihami stalo, není jasné. „Vyřazeny byly také některé knihy ze sovětské éry v ukrajinštině,“ uvedla Kravčuková, která je místopředsedkyní parlamentního výboru pro humanitární a informační politiku.

Hodný člověk z „říše zla“

Před měsícem zemřel Michail Gorbačov. V naší dramatické době to už skoro nikoho nedojalo. A přitom, jaký zvláštní osud se uzavřel! A jak jiný svět tenhle „hodný člověk“ ze stranického aparátu za sebou zanechal! O tom budeme mluvit v našem Salonu, kde se sešli Pavel Bratinka, filozof a politik, Marek Pečenka, historik a nakladatel, Lucie Sulovská, politická komentátorka a analytička, a Karel Svoboda, historik a rusista.

Může za to Gorbačov?

Zemřel Michail Gorbačov. Kdo může být ještě dnes dojat? Svět je už tak daleko a je tak jiný. A Rusko je tak jiné! I když to je otázka. Bylo tehdy za Gorbačova Rusko jiné? A bylo tehdy vůbec Rusko, když to byl Sovětský svaz? Co se to tam na východě vlastně převaluje na všechny časy za monstrum? Vždycky z něj šel strach a vždycky byli rozumní lidé raději, když se převalovalo co nejdál.

VIDEO: V Rize šel k zemi 80metrový sovětský pomník. Zbořit sovětského vojáka chtějí i v Užhorodě

Padl další pomník sovětské armády. Nově se ho zbavili v Rize, kde byl zdemolován 80 metrů vysoký obelisk. Jeho sesuv k zemi byl doprovázen potleskem a vřískotem přihlížejících. Velikého sovětského památníku by se rádi zbavili i v ukrajinském Užhorodě, tam je ale situace komplikovanější, monument je totiž památkově chráněný. Obelisk se k zemi zřítil  ve čtvrtek, několik hodin poté, co stroje začaly bourat jeho základnu.

Zemřel poslední šéf KGB. Američanům prozradil, že jsou odposloucháváni

Poslední šéf sovětské tajné policie KGB Vadim Bakatin zemřel v Moskvě ve věku 84 let, oznámila v pondělí agentura RIA Novosti s odvoláním na nejmenovaný informovaný zdroj. Vládní list Rossijskaja gazeta upřesnil, že Bakatin zemřel v neděli. Agentura RIA Novosti, jejíž zprávu převzala i další ruská média, zdůraznila, že Bakatin svého času prozradil Američanům, jak je odposloucháváno jejich velvyslanectví v Moskvě. Bakatin, rodák ze sibiřského Kiseljovska, byl původní profesí stavbař.

Tenkrát v Reykjavíku

Když v roce 1969 v zápase o titul mistra světa v šachu poráží ruský velmistr velmistra arménského, zajímá sovětský duel leda šachisty. Když se však o tři roky později probojuje k „šachovému trůnu“ Američan Robert Fischer, přitáhne „zápas století“, jak se mu na Západě začne říkat ještě před jeho začátkem, pozornost celého světa. Nejen šachového. Má-li kdo šanci narušit sovětskou hegemonii v této subkultuře, je to právě zázračné dítě z Chicaga. V úterý 11. července 1972 usedá v Reykjavíku k šachovému stolku mistr světa Boris Spasskij (35).

Na věčné časy s májovým Magorem

Komunisté to měli s jarem výborně vymyšlené. Rozkvetly bezy a šeřík vydával svou omamnou vůni a do toho přišly slavné májové dny. Nejdřív tedy První máj – Svátek práce přeměněný v defilé pokory s mávátky a hesly, pak devět dní nato patetické díkůvzdání sovětské armádě, která přišla včas jako borci z dávných bylin, což bylo slovo, kterému bylo trochu těžké porozumět. Přišli z rostlin? To, co se během toho květnového týdne rozpoutalo, to nebyla jenom oslava konce války, to byla oslava mytologického činu.

Rusko – poslední koloniální říše

Noam Chomsky je americký profesor lingvistiky, hlavně je však znám jako doyen levicových aktivistů. V tomto ohledu má za sebou již dlouhou kariéru, je mu 93 let. Soustavně kritizoval to, co nazýval „americkým imperialismem“, ať už se jednalo o válku ve Vietnamu, nebo v Iráku. Nepřekvapivě u ruského vpádu na Ukrajinu je značně zdrženlivější. Před pár dny kolovalo po internetu video, ve kterém chválí Donalda Trumpa, jinak svého zarputilého ideologického nepřítele. Prohlásil, že je „jediným západním státníkem“, který má „rozumné“ nápady ohledně rusko-ukrajinské války.

Falešné vzkříšení Sovětského svazu

„Kdo nikdy nezalitoval konce Sovětského svazu, nemá srdce. Kdo jej chce vzkřísit, nemá mozek.“ Tak pravil v únoru 2000 v New York Times tehdy-ještě-nikoliv prezident Ruské federace, Vladimir Putin. Éra Borise Jelcina právě končila a prezidentské volby, které určí jeho nástupce, se měly konat o měsíc později. Snad tak chtěl Putin uklidnit světové veřejné mínění, znejistělé odchodem prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta ze scény. První mírové předávání moci v čerstvých demokraciích je totiž vždycky zatěžkávací zkouškou nových institucí.

Místo oslav perzekuce

V Rusku se žádné podstatnější oslavy výročí definitivního konce SSSR, který nastal dne 26. 12. 1991, nekonaly. Důvodem ale není, že by sovětskou dobu nikdo nechtěl připomínat. Naopak: znak SSSR se srpem a kladivem, rudé hvězdy, zkratka CCCP i přídavné jméno „sovětský“ nejenom že nejsou tabu, ale jejich obliba stoupá, stejně jako zdůrazňování pozitivních aspektů stalinismu a zásluh samotného Stalina. Sovětská symbolika je v Rusku v módě stejně jako sovětská státní bezpečnost.

Co zbylo po Sovětském svazu

Před třiceti lety zanikl Sovětský svaz. Vyrůstal jsem v jeho stínu a nedokázal bych si tehdy představit, že takovou větu jednou napíšu. SSSR působil tak věčně a neotřesitelně, obrovsky – taky to byla největší země na světě, ježící se jadernými hlavicemi. Neustále se připomínající obyvatelům svých satelitů jako hrozba i vzor, černá díra, do níž jsou vtahováni, pán, jemuž při různých příležitostech musejí rituálně stvrzovat svoje vazalství.

Dědictví Car-bomby

Před šedesáti lety, 30. října 1961, se zmrzlá tundra na dálném severu Sovětského svazu rozsvítila oslepující září, jako by samotné slunce sestoupilo na zem. Do vzduchu se zvedl gigantický atomový hřib, jehož vrchol dosáhl výšky skoro sedmdesáti kilometrů, až tam, kde se řídnoucí vzduch začíná měnit ve vakuum vesmíru.

Běloruská samostatnost

Během rozpadu SSSR, Jugoslávie a Československa na přelomu 80. a 90. let 20. století vznikla, jak známo, řada nových států – některé exsovětské republiky se přitom opíraly o dlouhé dějiny státnosti v minulých obdobích (Gruzie, Arménie nebo Litva), u jiných šlo spíš o kratší dějinnou zkušenost s vlastním státem, ale doprovázenou silnou emancipační a prozápadní, proevropskou orientací (Lotyšsko, Estonsko).

Není náhodou Solženicynova výzva Nežít se lží zase aktuální?

V roce 1974, v době, kdy se zdálo, že se svět už nebude měnit a lidé na Východě, kteří někdy pomysleli na svobodu, prostě mají smůlu na věčné časy, uveřejnil, Alexander Solženicyn stať Nežít se lží. Samozřejmě ji uveřejnil v samizdatu, ze kterého ji pak převzal západní tisk, takže se záhy stala světově proslulou. Byl to definitivní důvod k tomu, aby kremelský režim Solženicyna, jenž v roce 1970 dostal Nobelovu cenu, zbavil občanství a rok nato vypověděl ze země.

Ljuda běží o život

O kinematografii i literatuře postkomunistických zemí se někdy píše jako o přesycených historií, kritici údajné zahleděnosti do dějin ji popisují jako bezpečnou volbu. A taky vycházení vstříc publiku, které má vstřícně podaná vyprávění o dějinách rádo, dokládá to třeba komerční úspěch próz Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické, filmů Krajina ve stínu a Šarlatán, jež si letos rozdělily České lvy, Nabarveného ptáčete, které posbíralo nejvíc těch cen loni.