V České republice bydlí na sídlišti 2,7 milionu obyvatel, panelákových bytů je 1,2 milionu. Přes třicet pět let (cca 1955–1990) se hromadně nestavěly žádné jiné byty než paneláky: přidat by se mělo ještě pět let předchozích, kdy vznikala tzv. „socialistickorealistická“ sídliště, jež byla ovšem zděná.
Na společné česko-slovenské a slovensko-české výstavě, která bude stěžejním bodem oslav 100. výročí založení Československa, by měla být vystavena i Pittsburská dohoda. Základní dokument vzniku československé státnosti zapůjčí do Česka Spojené státy. Uvedlo to na svém webu ministerstvo kultury. Ministr v demisi Ilja Šmíd ve čtvrtek přijal v Nostickém paláci amerického velvyslance Stephena Kinga. „Ministr kultury poděkoval americké straně za ochotu zapůjčit tento významný dokument České republice,“ uvádí úřad.
Belgické Muzeum krásných umění v Gentu zažívá posledních pár týdnů horké chvilky. Snesla se na ně totiž vlna kritiky, když vystavilo čtyřiadvacet prací slavných malířů ruské avantgardy – od Maleviče, Kandinského a Tatlina po Larionova a Gončarovovou.
Syrovým hororem, nad kterým se nejen expertům hrůzou ježí vlasy, se stala poslední zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o dálnicích.
V rámci oslav 100. výročí vzniku Československa a 25. založení České republiky začíná v úterý ve Vladislavském sále Pražského hradu výstava Symbolická moc českých korunovačních klenotů. Korunovační klenoty jsou poprvé vystaveny v nové bezpečnostní vitríně, oproti minulosti si je tak lidé budou moct prohlédnout ze všech stran. Do tradiční Gočárovy vitríny je umístěna přilba sv. Václava, jeho zbroj a meč. Výstava potrvá do 23. ledna, přístupná je zdarma.
Náprstkovo muzeum otevřelo před nedávnem novou expozici věnovanou indiánům. Naše chlapecká srdce pookřála. Se spisovatelem Jáchymem Topolem, jenž je celoživotně zasažen láskou k tomuto divokému a krutému lidu, jsme si dali sraz na nádvoří. Jáchym Topol si zapálil cigaretu a spustil.
Marná sláva, nejlepší šlehačka se podává ve Vídni. Tento týden, 3. prosince, skončila v galerii Albertina výstava především grafik Pietera Brueghela, ale jen o poschodí výš je připraven jeden z největších zjevů evropského umění, Raffael Santi.
Expozice v Domě evropských dějin v Bruselu vyvolává od okamžiku, kdy byla v květnu otevřena, nesouhlasné reakce z řad odborníků. Vadí jim neomarxistická prezentace dějin a upozadění či zanedbání významných historických událostí. Skupina z Platformy evropské paměti a svědomí o výstavě napsala zprávu, o jejímž obsahu chce diskutovat s autory přímo na půdě Evropského parlamentu.
Zdeněk Urbánek byl tím, čemu Angličané říkají kouzelný člověk. Kdo měl štěstí ho ještě trochu zažít, měl pocit, že se vedle něj vždy cosi rozsvítilo.
Hromadná výstava českého impresionismu v hradní Jízdárně, to je ne sázka, to je střelba na jistotu. Lidí jako máku, ve všední den odpoledne plno, solidní městský patriciát i lid prostšího typu, paní a pánové si s dojetím prohlížejí obrazy, jež v nich evokují náladu poetických chvil vlastních životů, ten vlahý dojem, kdy vše ztichne a ponoří se do ticha a krásy. Ach, škoda, že už se tak nemaluje…
V sousedství známé restaurace Slamník se nalézá měšťanská vila, za jejímiž vraty se otevírá možnost vstoupit do „domu sběratele umění“, což je zvláštní druh galerie – a zvláštní druh zážitku.
Marcel Duchamp před sto lety zavrhl „umělé“ umění a vystavil pisoár a nazval ho Studánkou. Jiné své slavné dílo, Sušák na lahve, již ani nijak nazývat nemusel, jen ho prohlásil za umělecké dílo. Dnes lze sice vystavit jako umění obojí, jak pisoár, tak sušák, ba ještě mnoho dalšího, ale žádnou velkou díru do světa s tím už neuděláme. Umělec současnosti pochopil, že předměty, které sám nevytvořil, je třeba multiplikovat, násobit, zmnožovat, vrstvit, zvětšovat.
Svatý Augustýn pravil: Inter faeces et urinam nascimur, rodíme se mezi výkaly a močí, a Bohumil Hrabal, který měl ten výrok tak rád, to vždy doplňoval – a přesto jsme nádherní. Porod je základní, de facto nejdůležitější událostí našeho života, při níž jsme přitom naprosto odkázáni na někoho druhého.
Svět sochaře a malíře Jaroslava Róny je groteskní a tajemný. Je to svět zvláštních bytostí, organismů a záhadných bohů, elementů prošlých sopečnou činností a roky pobývajících na dně moře.
Když si člověk uvědomil, že žije v „devadesátkách“ (tak se těm letům ještě ale neříkalo, a i pak jen lidé s horším vkusem) a jak je to báječné, bylo už pozdě. Najednou skončily, dokonce se má za to, že skončily docela zřetelně: ve čpavém dýmu a za zvuku rozbitého skla při „antiglobalistických protestech“ během zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze.
Můj bratr možná teď slouží jako exponát na výstavě Body The Exhibition v Praze, myslí si Huang Wanqing, který minulý týden požádal českou policii, aby provedla testy DNA na vystavených tělech. V exkluzivním rozhovoru pro Echo24 popsal Wanqing osud svého bratra Huanga Xionga, který byl stoupencem meditačního cvičení Falun Gongu a který zmizel před 14 lety. Sám Wanqing žije nyní v USA a podle svých slov nikdy nebude mít klid, dokud tělo svého mladšího bartra nenajde. Česká policie by se měla vyjádřit do měsíce.
Huang Xiong zmizel před 14 lety v Číně, kde byl stíhán kvůli svému náboženskému přesvědčení. Jeho bratr Huang Wanqing nyní jeho tělo hledá a má podezření, že bratr se stal jedním z exponátů na výstavě Body The Exhibition v Praze. Prostřednictvím organizace Lidská práva bez hranic podal ve čtvrtek trestní oznámení, v němž žádá českou policii o pomoc s hledáním nezvěstného bratra.
S návrhem zákazu výstavy lidských těl Body the Exhibition a pohřbení exponátů starosta Prahy 7 Jan Čižinský (KDU-ČSL/Trojkoalice) u policie neuspěl. Uvedl to v čtvrtek server Aktuálně.cz. Starosta se chce nyní obrátit na soud. Už dříve se k jeho iniciativě odmítla připojit pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO), podle níž mají organizátoři výstavy veškerá povolení.
Absolvoval jsem před časem jednu debatu, kde mi učená kunsthistorička vysvětlila, v čem je největší problém současného umění. Totiž v tom, že lidé přicházejí na výstavy a očekávají, že tam najdou něco krásného. A to je v zásadním rozporu se současným uměním, které se za sto let moderny a postmoderny osvobodilo od diktátu „být krásné“.
Prahu v uplynulém týdnu navštívila světoznámá sochařka Anna Chromy, která se narodila v Českém Krumlově. Hudební akademii múzických umění (HAMU) totiž ku příležitosti oslav 70 let od zahájení výuky darovala bronzovou sochu Franze Schuberta v životní velikosti, kterou v zahradě Lichtenštejnského paláce sama odhalila. Šestasedmdesátiletá Anna Chromy poskytla deníku Echo24 rozhovor.
Výstavu obrazů Slovanská epopej Alfonse Muchy v Japonsku vidělo už téměř 190 000 lidí. Za dva měsíce tak výstava překonala její loňskou návštěvnost v pražské Národní galerii. V Tokiu zůstane cyklus děl do června. Vernisáž výstavy se v Národním centru umění v Tokiu uskutečnila 7. března.
Karikatury prezidenta Miloše Zemana, jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka i šéfa státní kasy Andreje Babiše, které vystavuje plzeňská galerie, vyvolaly jen několik dní po odhalení opravdu bouřlivé reakce. Někteří však neberou sochy jako satiru, ale jako urážku hlavy státu a desítky lidí drsně vyhrožují jak galeristce tak autorovi děl v e-mailech i telefonátech. Kdosi dokonce poslal výtvarníkovi Vítězslavu Netrvalovi dopis, v němž mu hrozí smrtí.
Monumentální výstava na téma uprchlické krize, kterou vytvořil čínský umělec Aj Wej-wej speciálně pro Národní galerii v Praze, řeší problém s bezpečností. Pětitunový nafukovací člun, pod kterým se v minulosti procházeli návštěvníci, má podle informací deníku Echo24 potíže se zavěšením. Nyní se kolem něj objevily cedule, které vstupovat pod obrovskou loď zakazují.
Lidé, kteří chodí na výstavy, většinou očekávají, že tam budou nějaké umělecké předměty. Nebo aspoň předměty, které jsou za umělecké označeny. To je správné a přirozené. Ale představme si, že nejdeme na výstavu, ale k někomu do bytu, kdo nám půjčil klíče (nebo jsme je našli) a odešel. Neznáme ho nebo ho známe jen trochu.
V Národní galerii vystavuje již dva týdny své nové dílo slavný čínský výtvarník Aj Wej-wej. Není to poprvé, vloni k 220. výročí vzniku galerie tu měl expozici s názvem Zvěrokruh (dvanáct obřích zvířecích hlav čínského zvěrokruhu – kopií plastik, jež během opiových válek v roce 1860 zničila zahraniční vojska v Zahradě dokonalého jasu poblíž Pekingu).
Z jistého pohledu by se dalo říci, že Charta 77, jejíž čtyřicáté výročí si letos připomínáme, byla též „komplexním uměleckým dílem“.
Gotický obraz Madony z Veveří patří církvi. V pátek o tom opět rozhodl pražský městský soud, ke kterému se spor vrátil po dovolání Národní galerie (NG). Obraz byl desítky let součástí expozice galerie, v rámci církevních restitucí na něj vznesla nárok římskokatolická farnost Veverská Bítýška. Rozhodnutí je pravomocné.
V německém Hannoveru začal v neděli večer největší světový veletrh výpočetní a digitální techniky CeBIT. Akci, na níž by se do pátku mělo přijít podívat na 200 000 návštěvníků, zahájily projevy, které přednesli japonský premiér Šinzó Abe a německá kancléřka Angela Merkelová.
Aj Wej-wej je tak slavný umělec, že jeho sedmdesátimetrový zavěšený gumový člun, který byl ve čtvrtek odhalen ve dvoraně Veletržního paláce, přitáhne pozornost i těch, kdo se konceptuálnímu umění raději zdvořile obloukem vyhnou.
Na pražském Výstavišti se koná výstava Body the Exhibition. Show s mrtvými, rozřezanými, z kůže svlečenými a různě nastylizovanými ostatky skutečných lidí, o jejichž totožnosti se však návštěvník nic nedozví. Výstavu kritizovala řada organizací – jak lidskoprávních, tak lékařských v čele s Českou anatomickou společností. Kritizovat ji budeme i my v Salonu Týdeníku Echo.
