Až sem jsme se za poslední léta dostali a je načase něco opravdu změnit

Stavba dálnic jako válka, kterou jsme prohráli

Až sem jsme se za poslední léta dostali a je načase něco opravdu změnit
Stavba dálnic jako válka, kterou jsme prohráli

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Syrovým hororem, nad kterým se nejen expertům hrůzou ježí vlasy, se stala poslední zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o dálnicích. Věty, jejichž smysl naplní čtenáře nelíčeným zděšením, znějí třeba takto: „Problémy s výkupy příslušných pozemků vedly k téměř devítileté prodlevě mezi vydáním územního rozhodnutí v květnu 2004 a stavebního povolení v březnu 2013,“ píše se o jedné z částí dálnice D3 z Veselí do Bošilce.

Zadávací řízení na firmu, která pětikilometrový úsek postaví, pak trvalo další tři roky. O jiném, tříkilometrovém úseku Borek-Úsilné se píše: „Příprava stavby od zahájení prací na získání územního rozhodnutí v červnu 2004 do vydání všech stavebních povolení v květnu 2015 trvala 11 let.“ Obě součásti budějovické dálnice byly dokončeny, jak známo, teprve loni. Co si může člověk myslet o vládním slibu, že zbylých osm set kilometrů bude řidičům k dispozici do roku 2050? Zpráva NKÚ tvrdí, že ani tento vzdálený termín se při současném tempu výstavby nedodrží.

Jakkoli patří pomalost výstavby dálniční sítě k nejčastěji diskutovaným tématům a také k tématům, nad kterými se nejčastěji rozčilujeme, poselství NKÚ zní přece jenom jinak. Není určeno k diskusi, ale zní jako jasný verdikt. Až sem jsme se za poslední léta dostali a je načase něco opravdu změnit. Nejde o to, jestli jsme příznivci rozlévání betonu na všechna dostupná místa, anebo jestli chceme chránit každý kousek přírody do poslední kapky krve. Jde úplně o něco jiného. Jsme schopni připravit projekt dálnice, který by pomohl všem obcím, jichž se týká? Dokážeme ho připravit tak, aby odpovídal všem platným zákonům, abychom nad ním našli potřebný kompromis a nemuseli žádat o pomoc soudy?

Pod zemí do Lince

Pro příklad, jak může vypadat stavba dálnice a co může přinést kraji, přes který vede, není třeba chodit daleko. K cestě z Českých Budějovic do Lince je možné využít přes padesát kilometrů rychlostních silnic v Rakousku. Třicet kilometrů před Lincem stojí už od osmdesátých let minulého století, dalších 22 kilometrů z Unterweitersdorfu do Freistadtu ale bylo otevřeno teprve nedávno. Každý uzná, že jde o obdivuhodnou stavbu. Jsou na ní dva velké mosty, čtyři tunely a na čtyřech místech je vozovka skryta pod střechou.

Pod povrchem tak vede 40 procent této trasy. Je to drahé řešení, však také dálnice stála v přepočtu 17 miliard korun. Přesto nepoškodila přírodu ani ceny pozemků a posloužila tomu hlavnímu. Z kraje, kde dříve lišky opravdu dávaly dobrou noc (jako dnes na české straně hranice), se stal rozvojový region půlmilionové linecké aglomerace, kde nakupují nemovitosti i ti nejbohatší. To vedlo k invazi služeb a takové potřebě pracovní síly, že se musí stahovat z českého příhraničí.

Projekt silnice Unterweitersdorf–Freistadt byl dokončen v roce 2005, v letech 2007–2009 následovalo jeho pilování s místními samosprávami a spolky na ochranu přírody. První úsek se začal stavět v roce 2009 a dokončen byl o tři roky později. Na posledním úseku okolo Freistadtu se začalo jezdit v roce 2015. Rakousko je považováno za stát s velmi komplikovanou byrokracií a stavba dvaadvaceti kilometrů směrem k české hranici za zvlášť náročnou. Spojenými silami státu, obcí i spolků a koneckonců i stavebních firem se však podařilo společné dílo dokončit.

Dvanáct let na projekt? Nestačí

V tom je rozdíl proti Česku. Státní úřady zakrývají svou neschopnost připravit kvalitní projekt tím, že líčí stavbu dálnic jako válečné tažení proti „ekoteroristům“, nevzdělaným starostům a zlodějským stavebníkům. Dohoda neexistuje a žádná strana ani nemá po zkušenostech z minulosti ambici, aby se jí dosáhlo. Stavby dálnic se mohou v Česku rozjet a přinést prospěch regionům teprve tehdy, až dokážeme to nejtěžší. Změnit své smýšlení a objevit ochotu hledat společně co nejlepší cestu. Tolik jsme se v zásadě dozvěděli ze zprávy NKÚ.

Pro přesnost: na dálnici České Budějovice – Linec se připravují rovněž tři české úseky o délce 24 kilometrů. Jejich projekty byly dokončeny stejně jako v Rakousku, v letech 2005 a 2006. Zatím nebyl schválen žádný z nich, v jednom případě kvůli soudním průtahům. Podle plánu se začne stavět příští rok a jezdit se bude v roce 2022. Na rakouské straně ještě zbývá čtrnáct kilometrů. Polovinu z toho tvoří obchvat poslední velké obce Rainbach. Projekt byl dokončen loni v létě. Stavět se začne za tři roky a hotovo bude roku 2024. Se zbytkem se počká, až se něco opravdu hne na české straně.