Na pražském Výstavišti se koná výstava Body the Exhibition. Show s mrtvými, rozřezanými, z kůže svlečenými a různě nastylizovanými ostatky skutečných lidí, o jejichž totožnosti se však návštěvník nic nedozví. Výstavu kritizovala řada organizací – jak lidskoprávních, tak lékařských v čele s Českou anatomickou společností. Kritizovat ji budeme i my v Salonu Týdeníku Echo.
Anonymní český sběratel koupil za 65 milionů korun dopis s dvěma Červenými Mauritii. Český investor již vlastní dvě nejcennější známky světa, Červeného a Modrého Mauritia. Takto vzniklý soubor je podle expertů hodnotnější než sbírka Mauritiů v britské královské sbírce, informoval ve čtvrtek server iHNED.cz.
První hrůzná věc, jež se návštěvníkovi může na začátku výstavy v Trafo Gallery přihodit, že se hned u vchodu nešikovně zaplete do zavěšených černých závěsů a zůstane v nich chvíli omotán jako hnusná larva tučného červa. To je však nejlepší vstup na výstavu, ze které bychom si měli odnést povznášející pocit, že Život je bolestný a přináší zklamání.
Japonci z nějakého zvláštního důvodu milují Alfonse Muchu. Je tam spousta jeho soukromých sběratelů i jeho muzeum, teď tam třemi letadly dolétla z Prahy také Slovanská epopej.
Prastará žena na poušti. Žena sbírající lebky jelenů a rozumějící řeči chřestýšů. Žena dotýkající se tajemství pohlaví květin. Žena prorok, která byla vždy věrná sobě a svému umění. Georgia O’Keeffe (1887–1986), ikona amerického malířství 20. století, americká legenda, inspirátorka svobodných žen – a také nejdražší umělkyně v dějinách.
Tuzemský trh s uměním letos dosáhne poprvé v historii miliardového obratu. V aukčních síních v posledním roce padal jeden rekord za druhým. Za desítky milionů se prodaly obrazy Josefa Šímy, Oskara Kokoschky, Antonína Slavíčka i Františka Kupky, jehož první olej ze Série C (Protihodnoty) z poloviny 30. let se stal nejdráže prodaným dílem vůbec. Obraz se vydražil za 62 milionů korun.
Bájný jedovatý písečný červ obřích rozměrů se objevuje v knize Ludvíka Součka Krotitelé ďáblů z roku 1965 nebo v románu Franka Herberta Duna, který byl v roce 1984 zfilmován Davidem Lynchem. Právě fascinace sci-fi byla jedním z důvodů proč dvojice designérů Michal Froněk (1966) a Jan Němeček (1963) zvolila tento krkolomný název pro své studio.
„Prosím vás, tady by mělo být ještě jedno dílo, takové ohořelé auto od Matyáše Chocholy, nevíte, kde to je?“ zeptal jsem se mladíka, který hlídal liduprázdnou výstavu v bočním sále pražského Veletržního paláce. „To nevím, tady to je Jindřich Chalupecký,“ řekl mi ten nevinný hoch a ukázal kolem sebe.
Konec roku v kinech, to není lecjaký čas: je plný příběhů o ženách zachraňujících svět, civilizaci nebo aspoň bojujících s duchy ze záhrobí. Muži na tom jsou podobně, ale na rozdíl od žen jsou taky ústředními postavami příběhů romantických či ryze dojemných.
Kouzelný vánoční svět za zrcadlem se skrývá na nádvoří domu ze 14. století v Dlouhé 26 na Praze 1. Na zeleném paloučku rostou muchomůrky, narcisy i orchideje, postávají jeleni a poletují andělé. Neskutečnou kombinaci živých květin a nejen vánočních dekorací vytvořil florista Mario Wild se svým týmem.
Elektronická evidence tržeb (EET) hýbe společností a není lhostejná ani umělcům. Studentku FAMU třeba inspirovala k netradiční instalaci. V centru Prahy tiskne 12 hodin denně účtenku, na které jsou zaznamenány odposlechnuté rozhovory podnikatelů a jejich zákazníků. Po měsíci by tiskárna měla vytisknout půlkilometrovou účtenku
Prezentovat na jevišti ausgerechnet Národního divadla ausgerechnet v čase adventu ausgerechnet premiéru adaptace díla pověsti, jakou má román Ladislava Fukse Spalovač mrtvol, přiznává realizátorům takového počinu smysl pro dramatičnost i humor. A hereckému představiteli zejména hlavní role velkou odvahu.
Letošní podzim v Praze byl výjimečný vzhledem k počtu akcí věnovaných designu. Spíše než o design šlo však v mnoha případech o umělecké řemeslo či prostě řemeslo a z plejády akcí stále nejvýrazněji vystupuje říjnový Designblok následovaný v čase předvánočním prodejním designSupermarketem.
Ve Šternberském paláci jsou nově k vidění zdejší významná renesanční díla italských mistrů. Jednak oltářní křídla Lucase Cranacha (normálně jsou v Olomouci na arcibiskupství), jednak obraz Andrey del Sarto Madona s dítětem (normálně na zámku v Opočně). Ten byl namalován roku 1520, do Čech se dostal o tři století později.
V kinech jsou to návraty. Teď zrovna J. K. Rowlingové ke kouzelnickému světu, tentokrát přesunutému z britských souřadnic na americké. Film Fantastická zvířata a kde je najít jistě bude hit, sycený nostalgickou vzpomínkou jedné generace na dětství.
Tuzemská literatura má taky své unikáty, to se nedá nic dělat: třeba Ladislava Klímu. Takový zjev pořád láká, fascinuje, vybízí k vyrovnání. Aktuálně výstavou vztaženou k jeho pobytům v Modřanech v letech 1896–1909, v jejichž průběhu – inspirován klidem zdejší vsi a okolní krajinou – napsal velkou část svého díla.
Ve Vsetíně začíná výstava dvou výtvarníků, kteří k regionu patří jako málokdo jiný: expozice maleb a dřevorytů k sedmdesátinám Jany Dočkalové-Kobzáňové bude doplněna výstavou jejího otce Jana. Žák Maxe Švabinského byl od dětství ovlivněn rodným krajem – jeho krajinou, životem a zvyky Valachů.
Největší tuzemská přehlídka designu a módy Designblok letos 27.–31. října proběhne už celkem poosmnácté. Podruhé na pražském Výstavišti. Minulý rok se o místě konání rozhodlo poměrně krátce před vypuknutím akce a nebyl dostatek času na práci s konkrétním prostorem.
Dodneška je to jedna z nejdůležitějších a nejpřitažlivějších knih o filmu. Lze se z ní dozvědět takřka vše o tom, jak se stane, že film je magické přitažlivé a dráždivé médium: totiž kniha rozhovorů mezi režiséry Françoisem Truffautem a Alfredem Hitchcockem.
Končí výstava Josef Hoffmann – Josef Frank. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému, která jistěže porovnává díla obou autorů, členů Svazu rakouských umělců neboli Kunstschau. Ta Hoffmannova reprezentují volný, individuální a otevřený systém ztvárnění ideje komplexního pojetí zařizování prostoru (Garniturdenken).
Praha pokračuje s postupným oživováním Malostranského náměstí, byť zatím s rozpačitými výsledky. Po odstranění parkoviště a instalování posezení se na dolní části náměstí objevily podivné monumenty. Přibližně dvacet metrů od sebe stojí nízký kruhový monument a socha ženského těla bez rukou a bez hlavy.
Zhruba v půli je výstava Smích a zapomnění. Název samozřejmě evokuje své pozadí, mohl by odkazovat ke kdekterému světovému dílu, leč vybral si Knihu smíchu a zapomnění Milana Kundery. Na jejím pozadí zkoumá tvárnost paměti, bolest smíchu, vzájemný vztah mezi soukromým a veřejným životem a zrádnost lidských vztahů.
Když se skrze film U moře pokusila coby autorka i režisérka vystihnout své rodinné, přesněji partnerské rozpoložení Angelina Jolie, byl z toho do roka rozvod s Bradem Pittem (jenž v tomto filmu své manželce hrál). Maďarský scenárista a režisér Szabolcs Hajdu je odvážnější, do svého filmu Rodinné štěstí zapojil nejen svou ženu, ale i děti.
Lenka Lindaurová je fatální žena českého vizuálního umění. Kdyby žila v New Yorku šedesátých let, patřila by jistě do suity kolem Andyho Warhola.
Tak dlouhou frontu člověk vidí málokdy. Táhla se kolem dlouhé budovy galerie Prado v Madridu až za roh, ve stínu stromů lemujících chodník, dopředu se hýbala pomalu, zůstávala ale ukázněná a klidná. Taky v ní stáli samí kulturní lidé, turisté z ciziny i místní, kteří se vypravili na končící výstavu obrazů Hieronyma Bosche.
Polská scéna Těšínského divadla letos slaví pětašedesát let své existence, což se rozhodla připomenout premiérou inscenace Rajską jabłonką. Sága o historii Těšínského Slezska od první světové války do 80. let minulého století získala v roce 1985 hlavní cenu divadelního měsíčníku Dialog, přesto dosud nebyla inscenována.
Bývá slyšet a číst o nutnosti opečovávat a uchovávat tradice. Byť není jasné, proč ani jak tradice vzniká. Přemítat o tom možno na výstavě hornolužických krojů – oděvů, které svou složitou propracovaností a důrazem na původ po staletí pomáhaly slovanskému národu Lužických Srbů přežít v obklopení německým živlem
Praha ve čtvrtek otevírá historicky první výstavu francouzského malíře Henriho Rousseaua zvaného Celník. Malíř se proslavil především výjevy z džungle, aniž by opustil Paříž. Expozice je k zhlédnutí v paláci Kinských na Staroměstském náměstí od 15. září až do 15. ledna.
Plakát z roku 1906 znázorňuje pozoruhodný výjev. Z lesa vychází zvláštní mužík v krátkém kabátě s kapucí, z níž trčí ryšavá bradka. Nohy má holé, je nazutý do hrubých ponožek a dřeváků. V ruce drží kyj. Tato pohádková bytost shlíží z kopce na město, kde se rozkládá soustava bělostných staveb trochu připomínající Tádž Mahal.
Děje se čtyřiadvacátý ročník plzeňského festivalu Divadlo. Je to přehlídka přivážející pozoruhodné zahraniční kousky, které tu tak díky ní jsou k vidění aspoň jedinkrát. Přitom není omezena jazykem ani žánrem. Divadelní rámec samozřejmě dávno přerostl k jiným médiím.
