Jak hrají divadlo beskydští horalové 

Polská scéna Těšínského divadla letos slaví pětašedesát let své existence, což se rozhodla připomenout premiérou inscenace Rajską jabłonką. Sága o historii Těšínského Slezska od první světové války do 80. let minulého století získala v roce 1985 hlavní cenu divadelního měsíčníku Dialog, přesto dosud nebyla inscenována. Jednak pro autorův původ, jednak autor sám nechtěl uvádět svou hru za každou cenu ve zmrzačeném stavu. Andrzej Niedoba je novinář, spisovatel, dokumentarista; připomínáno bývá jeho autorství textu k písni otce Adama Szumi jawor, která je považována za beskydskou hymnu. Ostatně, stačí si přečíst její první strofu, a je jasné proč: „Szumi jawor, szumi i szumi osika / Nigdy nie zaginie góralsko muzyka / Góralsko muzyka i góralskie grani / Nigdy nie zaginie w Beskidach śpiewani.“ Vztah k regionu tedy je nepřehlédnutelný, dobře vidět.

Andrzej Niedoba: Rajską jabłonką
Režie a scénografie: Bogdan Kokotek
Kostýmy: Agata Kokoteková
Hudba: kapela Lipka
Hrají: Karol Suszka, Tomasz Kłaptocz, Dariusz Waraksa, Anna Paprzycaová, Joanna Gruszká, Marcin Kaleta a další.
Premiéra 24. září, reprízy 27. září a 1. října.
www.tdivadlo.cz

Je duše rozháraná a ztrhaná

Je poslední šance navštívit výstavu plnou „neklidných figur“, neboť končí a zavírá. Jde o přehlídku českého figurálního expresivního sochařství, jak se vyvíjelo od 80. let 19. století do 1. světové války. Tvorba této éry bývá zpravidla hodnocena jako evropsky souměřitelná. Ostatně, expozice zachycuje dynamiku jejího vývoje od Josefa Václava Myslbeka, který stál na počátku tohoto směru, k rozvoji jeho odkazu u mladších generací v díle Františka Bílka, Stanislava Suchardy, Josefa Mařatky, Quida Kociána, Bohumila Kafky, Ladislava Šalouna, Jana Štursy a dalších. Jejich tvorba tu je konfrontována s díly světových sochařů, kteří zasáhli do české nálady svými pražskými výstavami: totiž s Augustem Rodinem, Constantinem Meunierem, Antoinem Bourdellem. Samozřejmě je to dobře, protože tuzemské tvary tak dostávají další kontext a soutěží s jinou tradicí a kulturou. 

Výstava Neklidná figura – Exprese v českém sochařství 1880–1914 je k vidění v pražské Městské knihovně do 25. září.
www.ghmp.cz​​​​​​​

Mějme se rádi od školních tříd

Už skutečně nastal podzim, ubývá hmyzu ve vzduchu, prší, prší a jen se leje, ještě se snad dostane trochu slunka na vinobraní, ale jinak energie ubývá. Chce se dřímat a chuť do života se smrskla akorát tak na odvahu přečíst knihu nebo zhlédnout novinku od Woodyho Allena. Ano, tak jako každý rok přichází na ni rovněž letos. Zase je to vztahovka, po dvou letech dobová. Odehrává se ve třicátých letech v New Yorku a Hollywoodu, dává nahlédnout do přitažlivých kulis filmového průmyslu a mafie, objevuje jazz a konstatuje, že život jsou zápisky sadistického scenáristy. Proto nechává hrdinu zakusit, jaké trýznění to je, ocitnout se mezi dvěma dobrými ženami. Obě jsou k pomilování, s oběma lze prožít dobrý a spokojený život, jenomže jenom jedna je ta pravá, aniž vlastně lze říct proč. A běda je-li k mání až ve chvíli, kdy s druhou, těhotnou, je po svatbě…

Café Society
Scénář a režie: Woody Allen
Kamera: Vittorio Storaro
Hrají: Jesse Eisenberg, Kristen Stewartová, Steve Carell, Blake Livelyová, Parker Poseyová a další.
V kinech od 22. září.

Trest za všecky barvy světa

Je vždycky rozkoš potkat se s prózou, která má nápad a přitom ho svede rozvíjet a nespokojí se jenom s ním. To je případ románu Koncert bez básníka, jenž pojednává o malíři secese Heinrichu Vogelerovi, který právě – je rok 1905 – obdržel cenu za celoživotní dílo, ovšem s přihlédnutím k obrazu Koncert neboli Letní podvečer. Vogeler však před svým dílem zažívá rozpaky, jelikož pro něj ztělesňuje všecky nezdary, jimiž jeho život zrovna prochází. Jednak debakl manželství, jednak rozpad přátelství s básníkem Rainerem Mariem Rilkou. Zároveň si Vogeler nikdy není jist svými momentálními schopnostmi, neustále o nich pochybuje. Toto umělecké (ovšemže smyšlené) drásání duše zobrazuje autor Klaus Modick ve třech dnech malířova života. A sám malíř na svém, již zmíněném plátně, na němž Rilkeho místo mezi dvěma ženami, múzami, které miluje, zůstává prázdné.

Klaus Modick: Koncert bez básníka
Z němčiny přeložil: Tomáš Dimter
Vydalo nakladatelství Host roku 2016. 240 s. 279 Kč.