Kam s tou židlí, panáčku?

Končí výstava Josef Hoffmann – Josef Frank. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému, která jistěže porovnává díla obou autorů, členů Svazu rakouských umělců neboli Kunstschau. Ta Hoffmannova reprezentují volný, individuální a otevřený systém ztvárnění ideje komplexního pojetí zařizování prostoru (Garniturdenken) a Frankova jsou u nás k vidění prvně. Obě spolu souvisejí, přesněji Frankovo bylo až do jeho švédské emigrace ve vleku Hoffmannova. Oba autoři usilovali o větší míru liberality v zařizování prostoru a vyznávali „demokratický“ způsob bydlení. Nábytek a architekturu interiérů pojímali skrze společné zásady řešení, k nimž patřily bílé stěny, „lehké“ tvary nábytku a ornamentální detaily. Řídili se výrokem svého vzoru, architekta Adolfa Loose, který prohlásil, že místnost se musí „zabydlet“, jako se musí „rozehrát“ cenný hudební nástroj.

Josef Hoffmann – Josef Frank. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému
Kurátoři: Rainald Franz, Rostislav Koryčánek.
Výstava je k vidění do 30. října v Moravské galerii v Rodném domě Josefa Hoffmanna v Brtnici.
www.moravska-galerie.cz

Když foukne letní vánek

Svůj doposud poslední celovečerní film natočil režisér Wim Wenders před osmi roky, jmenoval se Přestřelka v Palermu. Až teď je v autorově filmografii střídán novinkou – ta se nazývá Krásné dny v Aranjuez. Je to adaptace divadelní hry Wendersova souputníka, dramatika Petera Handkeho. Vypadá jednoduše: je hezky, je léto, je zahrada, je terasa, je muž, je žena. A je jejich rozhovor. Spíš vlastně válka, manévry, usilující druhého ošálit a dostat se mu na kobylku. Však takové zná každý, to přerývání o sexu, o dětství, o dospívání, o sexu, o rozdílech mezi muži a ženami a jejich vnímání světa, o sexu. Jenže ten rozhovor je jenom představa spisovatele, který sedí opodál v domě a celý si ho vymýšlí. Anebo že by to bylo ještě jinak a dvojice u stolku si vymýšlela jeho? Diktovala mu své oblévání a pomalé loučení ? A proč k tomu hraje na piano Nick Cave?

Krásné dny v Aranjuez
Režie: Wim Wenders
Scénář: Wim Wenders, Peter Handke
Kamera: Benoît Debie
Hrají: Reda Kateb, Sophie Semin, Nick Cave, Peter Handke, Jens Harzer
V kinech od 20. 10.

Pohledy přes rameno k závisti

Švandovo divadlo uvádí hru britské dramatičky Caryl Churchillové Je to tu. Ten název je tajnosnubný: přirozeně vybízí k otázce, co že tu má být? Inu, „poslední věci člověka“, „bilancování na konci pouti“, „chystání na další cestu“ atp. Není to jistě téma výlučné, nýbrž právě naopak obyčejné. V podání Churchillové však slibuje zážitek. Autorka začala psát v druhé půli 50. let, jako scenáristka prošla raným vysíláním BBC (což jistěže mělo vliv na její styl), od počátku 70. let, kdy měla premiéru hra Owners, je konečně považována za hvězdu světového dramatu. Její dílo má pověst feministické tvorby, což autorka sama cudně odmítá, prý ji prostě zajímají ženy ve výlučných pozicích. Ale byla i jiná témata: na přelomu 80. a 90. let, pod vlivem pádu Železné opony, psala apokalyptické vize o zániku světa. Na českých jevištích je pořád v podstatě novicka.

Caryl Churchillová: Je to tu
Režie: Viktorie Čermáková
Překlad: Lucie Kolouchová
Dramaturgie: Libor Vodička
Scéna a kostýmy: Barbara Wojtkowiak
Hudba: Myko
Hrají: Robert Jašków, Andrea Buršová, Tomáš Červinek, Tomáš Petřík, Miluše Hradská
Premiéra 22. 10., reprízy 26. 10. a 3. a 28. 11.

Byl to náš kluk, pašák a král

V letošní zahlcenosti Karlem IV. bylo lze snadno přehlédnout nejeden příspěvek k císařově výročí, vždyť se jich objevilo nepočítaně. Hřích by ale byl zamlčet knížku autorky Lenky Pecharové a ilustrátorky Michaely Bergmannové Po stopách Karla IV. To samozřejmě je Karlův životopis s ambicí vystihnout jeho epochu tak, aby jí porozuměly děti. Na tom nic nepřekvapí, podstatný u takových knih je vždy způsob, jakým svůj předmět uchopuje. Tady se míchá životopis, encyklopedie (anebo slovník méně známých či dobových slov), desková hra, komiks, hádanky. To vše v knize, která je na pohled nenápadná, vypadá spíš jako obyčejná krátká novela – čili je tu k obdivu i schopnost autorů zacházet s prostorem knihy. Což snad je dáno tím, že autorka je učitelka na základní škole a má z praxe jasnou představu, jak děti s knihami chtějí nebo potřebují zacházet.

Lenka Pecharová: Po stopách Karla IV.
Vydalo nakladatelství Portál roku 2016. 144 s. 285 Kč.