Kníže Sternenhoch znovu

Tuzemská literatura má taky své unikáty, to se nedá nic dělat: třeba Ladislava Klímu. Takový zjev pořád láká, fascinuje, vybízí k vyrovnání. Aktuálně výstavou vztaženou k jeho pobytům v Modřanech v letech 1896–1909, v jejichž průběhu – inspirován klidem zdejší vsi a okolní krajinou – napsal velkou část svého díla. Dění 20. století však způsobilo, že dnes je autorův vztah k Modřanům známý málo. Proto se pořadatelé nespokojili jen se stvořením putovní výstavy, ale přidali k ní i divadelní představení z autorových textů Padlá bohyně a pokorný vítěz. Celek má popularizační ambice, podstatné na něm je právě uvědomění si sepětí Klímy s prostředím, které v posledním půl století radikálně proměnilo a dále mění svou tvář: z vesnice se stalo městským sídlištěm. To vede k otázce: Jaké dílo by v jeho kulisách psal Klíma dnes? Zvládl by tu vůbec něco napsat?

Ladislav Klíma v Modřanech, Kamýku a Cholupicích,
výstava ve Viničním domku potrvá pouze do 13. listopadu.

Slunce, seno & velební páni

To je tak: když je někdo farář katolické církve a sleduje, že v jeho okolí se přestávají rodit děti, má s tím starosti, ale zároveň nemá příliš příležitostí, jak takový trend zvrátit (tedy pakliže chce zůstat řádným služebníkem Božím). A tak když se jednou dostaví nápad, jednoduchý a přitom geniální, farář neváhá a s místním trafikantem se dávají do práce – jehlou propichují originální balení kondomů, ty pak trafikant radostně prodává roztouženým mužům, a těhotných dam skutečně rázem přibývá. Z malé vsi na jednom z chorvatských ostrovů se rázem stává vyhledávaná destinace, všímají si jí média a ovšem bezdětné páry. Jenže taky přibývá potíží, na které nikdo nepomyslel a jež je potřeba řešit – a takzvané „vedlejší účinky“, jak náhle nutným i vynuceným sňatkům říkají náhle vyděšení mužové, jsou ty nejmenší z nich. Vynikající balkánská oddechovka.

Mate Matišić: Knězovy děti
Překlad z chorvatštiny a úprava: Jan Kameníček
Režie: Jana Kališová
Dramaturgie: Olga Šubrtová
Scéna: Karel Čapek
Hudba: Jan Bubák
Hrají: Pavel Oubram, Tomáš Havlínek, Jiří Untermüller, Petr Halíček, Taťána Kupcová a další.
Premiéra v Jihočeském divadle 11. listopadu od 19:00, nejbližší reprízy 14. a 24. listopadu, 6. a 14. prosince.

Opravdu nejtěžší věci člověka

Ewan McGregor bezpochyby je inteligentní herec, který si umí vybírat i zajímavé projekty. Taky vždycky byl ambiciózní, takže jeho rozhodnutí vyzkoušet si filmovou režii není překvapivé. Vlastně nepřekvapí ani jeho odvaha sáhnout do nejvyšších míst a k debutu si vybrat rovnou adaptaci Pullitzerovou cenou oceněného románu Phillipa Rotha Americká idyla; jen to vzbuzuje úctu. Rothův román samozřejmě nosí ironický název: je to zdání, sen, unikání, je to vlastně hrůza a děs. Jde de facto o intimní rodinný příběh, v němž výsostně úspěšný otec je konfrontován se svou dcerou, politickou aktivistkou, vražedkyní, nakonec džinistkou a neustále je nucen přemýšlet, co se stalo, že jeho holčička, jejíž výchově se věnoval poctivě a jež dospívala šťastně a bez problémů, vyrostla v neznámého a nesrozumitelného člověka. Strach každého rodiče ve vyhrocené podobě.

Americká idyla
Režie: Ewan McGregor
Scénář: John Romano
Kamera: Martin Ruhe
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Ewan McGregor, Jennifer Connelly, Dakota Fanning a další.
V kinech od 17. listopadu.

Kdy poškrabat se, když ne teď

Básník Jaromír Typlt je autor vymykající se svým přístupem k tvorbě běžnostem: zdá se přesvědčen, že báseň, stejně jako třeba esej, je nikdy neuzavřený tvar. Je to prostor k pokusům, co všecko lze provádět s žánrem a jak všelijak ho lze vyjadřovat. Je to vlastně trvalý experiment. Ukazuje se to znovu na jeho nové sbírce Za dlouho, již skutečně za dlouho vydal. Přesto většina jejích čísel už uveřejněna v různé podobě byla: třeba ve zvukových nebo filmových zpracováních. Čili ne hledání, nýbrž obrábění. Hle část krásné básně Konvice, věnované hrnčíři Martinu Hadravovi z Klikova: „Okamžitě zestárne / jen co ji sevřu v dlaních / a každým dotykem zestárne znovu // (…) // Ale to co držím / bude zaplaveno / střep zmizí v konvici / křehkost schránky nasákne a ztěžkne / ostrý zvuk rýh se ztlumí / a zestárnutí už nikdy nebude na dotek // Poškrábej mě ještě“

Jaromír Typlt: Za dlouho
Vydalo nakladatelství Argo v roce 2016. 48 s. 148 Kč.