KULTURNÍ TIPY

Listopadové dění od léta už čekám

KULTURNÍ TIPY
Listopadové dění od léta už čekám

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Požáry ze všech stran hoří podzim

Ve Vsetíně začíná výstava dvou výtvarníků, kteří k regionu patří jako málokdo jiný: expozice maleb a dřevorytů k sedmdesátinám Jany Dočkalové-Kobzáňové bude doplněna výstavou jejího otce Jana. Žák Maxe Švabinského byl od dětství ovlivněn rodným krajem – jeho krajinou, životem a zvyky Valachů. Zachycoval ale i historická témata, především lidový odboj. Jeho oblíbenými výtvarnými technikami byl dřevoryt a kresba, maloval ale i temperou, olejem, plánoval malbu na sklo. Té se však věnovala až dcera Jana: vyučila se malířkou skla, k vlastnímu malování se dostala až ve třiceti letech. Věnovala se přírodním motivům, namalovala celou řadu kytic, ale stále častěji se obracela k figurální malbě. Malovala valašské chlapce a děvčata, taneční páry, muzikanty. A protože pozadí jejích obrazů bylo náročné na spotřebu olejových barev, začala figury podkládat plátnem.

Výstava Valašsko naše malované začíná v Galerii Stará radnice 9. listopadu a trvá do konce roku.

Valašští zbojníci. Dřevoryt. Kreace Jana Kobzáně z let 1920–1924. - Jan Kobzáň

Náhledy z obou stran zrcadla

Tématem filmů Miroslava Janka, ať už vyprávějí o čemkoli, je vyvracení nápadnosti: nepřehlédnutelné osudy nahlížejí klidně a mimochodem; znormálňují je. Je to vlastně kladení úkolu, což by hodnotu jeho filmů mohlo devalvovat. Jenže třeba milenecký vztah Olgy Havlové či pití Vratislava Brabence jsou představeny otevřeně a přitom nenuceně. Nyní Janek znovu přichází s filmem výlučných hrdinů: dětmi postiženými Aspergerovým syndromem. Usiluje nemít je za vyšinutce pod dozorem lékařů, jak je nejen tato forma poruchy autistického spektra stále běžně vnímána, nýbrž porozumět jejich uvažování a zahlédnout jeho výjimečnou poetiku a pravidla – má-li nějaké. Je to vzájemné oťukávání se: jak sděluje jedna z hrdinek filmu, rapperka Majda: „Pro společnost jsem nenormální já, pro mě je nenormální společnost.“ Jankovi jde právě o to, zahlédnout pohled druhé strany.

Normální autistický film
Scénář, režie, kamera: Miroslav Janek
V kinech od 10. listopadu.

Normální autistický film - Česká televize

Druhé namáčení v téže řece

Když primáš lidové muziky Hradišťan Jiří Pavlica zhudebnil básně Jana Skácela a připravil z nich celé album, asi netušil, že to bude největší „hit“ jeho kapely. Ostatně Skácelovy verše se k cimbálu mají. Každopádně později Pavlica hovořil o své touze udělat obdobnou desku na verše Vladimíra Holana, a to už přece jen je jiná kláda. Povedlo se mu to částečně: na desce Chvění je několik holanovských čísel. Ta se v této divadelní sezoně stala východiskem stejnojmenného baletu Národního divadla v Brně. Holanovu báseň Poslední list chtějí inscenátoři představit jako variaci na otázky, kdo jsme a kam směřujeme. Zároveň je to vlastně ono bridelovské: Co Bůh? A co člověk?: „Poslední list se třese na platanu, / neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. / List nemusí tě, Bože, prosit o nic, / dal jsi mu růst a on to nepokazil. / Ale co já…“

Chvění
Libreto, choreografie, režie: Petr Zuska 
Hudba: Henryk Górecki, Jiří Pavlica 
Scéna: Jan Dušek 
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hrají: Ivona Jeličová, Nelka Lazović, Emilia Vuorio (ONA); Arthur Abram, Michal Pimek, Martin Segeťa (ON)
Premiéra 10. listopadu 2016 v Janáčkově divadle, letošní reprízy 11., 12. a 26. listopadu.

Ilustrační foto Národního divadla Brno k baletu - Národní divadlo Brno

Řekni, Zemane, jak to tehdá bylo

Znovu vychází kritické vydání Reportáže, psané na oprátce Julia Fučíka. Motáky s autorovými dopisy, které posílal ze svého věznění v roce 1943, v nichž líčil, jak nacistický kriminál vypadá, a ve kterých také věřil v jeho porážku a komunistickou budoucnost lidstva, se přirozeně staly výkladním textem tuzemského poúnorového režimu. Takže nakonec se z Fučíkových výrazně stylizovaných listů (do věcné reportáže mají daleko) stalo asi nejpřekládanější dílo české literatury. Těžko říct, zda víc fascinující je samo o sobě, anebo děním, které se kolem něj za uplynulá desetiletí nastřádalo, když z Julia Fučíka stvořilo svou ikonu. A které se právě kritické vydání snaží aspoň rámcově postihnout a představit. Aktuálně knížka stojí za zmínku taky proto, že současný dadaistický charakter tuzemské politiky onu hagiografii vzdáleně připomíná.

Julius Fučík: Reportáž, psaná na oprátce
Editoři kritického vydání: František Janáček, Pavel Janáček
Reedici vydalo nakladatelství Torst roku 2016. 392 s. 388 Kč.

3. listopadu 2016