Stav české energetiky je žalostný. Dostaly nás do něj dlouholetá nečinnost vlád předchozích i té současné, chybějící investice a fungování energetického trhu upřednostňujícího neflexibilní zelené zdroje. Celá energetika je otázkou co největší soběstačnosti, my však míříme opět k tomu, že se jednotlivé země budou uzavírat. Protože jinak to neustojí, říká celoživotní energetik a profesor na ČVUT František Hrdlička.
Uskromníme se, snížíme spotřebu energií, hlavně tedy plynu, a odměnou nám bude to, že se dokážeme zbavit závislosti na Rusku. Zhruba něco takového slýchali čeští voliči od roku 2022. Dávalo to smysl. Teď jsme na konci roku 2024, voliči si čtou o tom, že 95 procent plynu k nám tekoucího pochází z Ruska. A že cena za přepravu plynu se zvedne a dál se bude zvedat, aby se vylepšilo hospodaření loni státem koupených zadlužených plynovodů Net4Gas. Které vydělávaly na tom, že jimi přes nás tekl ruský plyn. A už neteče. To je politicky dost neprůchodná situace. Aniž by si vymýšlela (jak se také děje), to vláda běžnému občanovi nemá šanci logicky vysvětlit.
Dalo se to asi čekat, přesto je to zklamání. To lze stručně říct o snaze minoritních akcionářů ČEZ domoci se spravedlnosti na „nejvyšších místech“ kvůli dopadům stále platné mimořádné daně windfall tax. Vzhledem k tomu, že cílem daně je teď už prokazatelně pouze umělé snížení hodnoty ČEZ a poškozování soukromých investic, se totiž obrátili na Hrad. S prosbou o podporu a zvážení možnosti podat ústavní žalobu. Dočkali se odpovědi: Prezident to řešit nebude, ale může si o tom promluvit s ministrem financí. A další vzkaz: Vyčerpejte všechny možnosti, které vám dává právní řád.
Premiér Petr Fiala důrazně trvá na tom, že úspěchem jeho vlády je ukončení naší závislosti na ruském plynu. Je podivné to říkat v době, kdy 95 procent plynu, co k nám přiteče, je původem z Ruska. To je prý jedno, protože důležité je, že si můžeme vybrat. A jak Fiala správně říká, vybírají si obchodníci, kteří vždy nakoupí, co je výhodnější. A tak to bude vždy. Určitě do doby, než Německo přestane zatěžovat tranzit plynu speciálním poplatkem
Stavba nových jaderných bloků je nevyhnutelná. Jeden jaderný blok v Dukovanech musí v budoucnu nahradit výkon těch stávajících, druhý blok je nutné postavit jako nový zdroj. V opačném případě nelze v příštích desetiletích mluvit o tom, že se Česko alespoň pokusilo zajistit si energetickou bezpečnost. O tom, že nové bloky by měla stavět plně státní společnost, a ne ČEZ v jeho současné akcionářské struktuře, jsme psali opakovaně.
Jsou to zajímavé hry, co vláda hraje. Na Rusku už nejsme energeticky závislí, ruský plyn k nám neteče, za energie lidé zaplatí méně, koupě plynovodů Net4Gas je výhodná, i když jimi nemá co téct. A nezapomeňme na ruskou ropu, od které bychom se měli příští léto prý úplně odstřihnout, jak teď říká zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. To jsme tak nějak ve zkratce nedávno mohli slyšet. Mezitím plyn zdražuje a asi jen tak nepřestane, ruského plynu k nám teče přes 95 procent, Němci zvedají svůj poplatek za tranzit a za ztrátové plynovody už začínáme platit.
Nějak to nevychází. To lze konstatovat po přečtení nové zprávy provozovatele přenosové soustavy ČEPS, respektive jejího každoročního Hodnocení zdrojové přiměřenosti do roku 2040. A to ještě musíme brát na zřetel, že ČEPS není příliš konzervativní. Tedy že nevychází z těch nejpesimističtějších scénářů, což by se vzhledem k nutnosti zajištění dostupného výkonu pro pokrytí spotřeby dít mělo. Sdělení, že po roce 2025 se z nás dobrovolně stanou dovozci elektřiny, tedy přijdeme o svou stávající pozici vývozce a přestaneme být soběstační, by však nemělo být tím jediným, co si ze zprávy odnést. Když mluvíme o vývozu vyrobené elektřiny, vzpomeňme, co se dělo například 6. listopadu.
Ještě na začátku letošního roku vláda tvrdila, že už se do žádných velkých reforem pouštět nebude. Protože voliči prý nechtějí „žádné razantní změny“. O jedenáct měsíců později oznamuje premiér Petr Fiala (ODS), že potřebuje ještě čtyři roky vládnutí, a pak se budou mít všichni dobře. Je to docela protiřečení si. Nechme stranou nesmyslná tvrzení o tom, že za osm let tu budeme mít platy jako v Německu.
ANALÝZA: Daří se nám dělat správné kroky, protože ceny energií klesají, tvrdí ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN). Je to však zavádějící až nepravdivé tvrzení hned z několika důvodů. Vláda žádný přímý vliv na výši cen elektřiny a plynu nemá. „Většina společností zlevňovala letos hned několikrát. Ceny energií klesají a je to skvělá zpráva nejen pro domácnosti, ale taky firmy a celý průmysl. Další ukázka toho, že se nám daří dělat ty správné kroky,“ uvádí Vlček na svých sociálních sítích.
Ruského plynu k nám teče stále více. V listopadu se jeho odběr navýšil až na 94 procent. Západního plynu tedy v těchto dnech odebíráme velmi malé množství. Pro obchodníky je rozhodující cena, nakoupí to, co je pro ně výhodnější. Je proto silně zavádějící, když představitelé vlády mluví o naší nezávislosti na ruských zdrojích. Energetický regulátor také nedávno oznámil cenový návrh, o kolik vzroste poplatek za distribuci plynu, což způsobil především státní nákup zadlužených a nevýdělečných plynovodů Net4Gas.
Chtělo by se říci, že už je to na spadnutí. Mluvíme o transformaci energetického gigantu ČEZ neboli o jeho zestátnění. Suneme před sebou stále obrovskou jadernou investici v podobě dostavby bloků v Dukovanech. Vláda to stále označuje za svou prioritu, ale je jasné, že v současné akcionářské podobě si to ČEZ nemůže dovolit. Smlouva se má podepisovat v březnu. Je polovina listopadu. Kdyby se nyní „něco“ začalo dít, ještě se to zřejmě dá stihnout. Minoritní investoři stále spekulují na výkup svého podílu s prémií. A taková možnost je reálně na stole.
Argumentace vlády a vedení ČEZ ohledně windfall tax, tedy mimořádné daně, je dlouhodobě pozoruhodná. Daň dopadá z drtivé většiny právě na zmíněnou energetickou společnost, ale jejímu managementu to nijak zásadně nevadí a je zajedno s ministerstvem financí. Aktuální výsledky ČEZ ukázaly, že zisky podléhají dost brutální efektivní daňové sazbě, která ve třetím kvartále dosáhla výše 86 procent. To je dost obtížně obhajitelné, stejně jako samotný fakt, že stát a ČEZ minoritní akcionáře silně poškozuje a o zisky se s nimi nedělí spravedlivě.
Provozovatel energetické soustavy ČEPS vydal minulý týden s velkým zpožděním své každoroční hodnocení zdrojové přiměřenosti do roku 2040. Čekalo se na něj více než půl roku. Vláda tvrdí, že kvůli chybějící zprávě nemohla dosud schválit ani novelizovanou Státní energetickou koncepci. Teď bude zajímavé sledovat,co se bude dít. Závěry, které ČEPS předkládá, nejsou ani trochu pozitivní, přestože v médiích se rámovaly jen opatrně. A skončily většinově pouze u toho, že Česko se stane už po roce 2025 čistým dovozcem
První dojmy po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem už opadly. Trhy zareagovaly velmi pozitivně a zatím se na této vlně vezou. Ekonomika Spojených států pod Trumpem zcela jistě poroste, otázka bude, co udělá inflace. Viděli jsme to na prudkém nárůstu výnosů desetiletých státních dluhopisů. To, že investoři vyhnali úrokové sazby nahoru, znamená, že jsou ve střehu a obávají se rostoucího dluhu. K tomu by jistě došlo, pokud bude Trump doma naplňovat sliby o snižování daní. To pak může zažehnout i inflaci. Staronový prezident několikrát říkal, že nízké daně vykompenzují tvrdá dovozní cla.
Plánem opětovného odstoupení Spojených států od pařížské dohody o klimatu nově zvolený americký prezident Donald Trump nepřekvapil. Jde samozřejmě spíše o symbolický krok, s příchodem Trumpa ovšem jistě nastane celkový odklon od důrazu na klimatickou politiku. Už avizoval energetickou politiku orientovanou na maximalizaci produkce ropy a zemního plynu a jejich zvýšený vývoz. Evropa se tímto stává ve svých přísných dekarbonizačních plánech založených hlavně na regulacích, které stále více ničí její konkurenceschopnost, osamělá.
Polostátní ČEZ před pár dny s pompou podepsal s britským Rolls-Roycem spolupráci na vývoji modulárních reaktorů a koupi zhruba dvacetiprocentního podílu. To zní jako dobrá zpráva. Vláda to odprezentovala jako „další významný milník v naplňování cílů“, hned po výběru vítěze tendru na výstavbu dvou velkých jaderných bloků v Dukovanech. To je docela dost optimistické vyjádření.
Minulý týden řekl šéf opozičního hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš agentuře Bloomberg, že by zestátnil společnost ČEZ. Tedy že by mělo dojít k výkupu podílu minoritních akcionářů za použití dividend. Po jeho výroku následoval nejen růst akcií, ale i spekulace o tom, co to celé znamená. Ty ještě více přiživil ministr dopravy Martin Kupka (ODS), který reagoval slovy o tom, že Babiš tak připravil daňové poplatníky o „stovky milionů navíc“. Reagoval i ministr průmyslu Lukáš Vlček (ANO). Ten dokonce uvedl to, že „je otázka, se kterými akcionáři byl Andrej Babiš domluven, aby ten výrok nějakým způsobem někomu pomohl“. Níže přinášíme s Andrejem Babišem krátký rozhovor.
Bylo by osvěžující šetřit s kritikou a moci také někdy pochválit. Marně pátráme, v tuto chvíli ale opravdu není za co. Kritika vlády ze strany opozice a její argumenty jsou trapné, hloupé a plytké. Ale je namístě otázka, proč jsme se dostali do situace, že některé výroky ministrů stínové vlády mohou znít nepoučenému voliči rozumněji než to, co slyší od koaličních ministrů. Ano, na to si hned můžeme střízlivě odpovědět, že žádná opozice nikdy nakonec nedoručila to, co slibovala, když ještě ve vládě nebyla.
Bez chybějících a nevyjasněných až padesáti miliard v rozpočtu to ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi (ODS) příliš nevychází. Vzhledem k tomu, že letošní schodek má činit 282 miliard a v příštím roce se má zredukovat na 241 miliard, nedošlo by vůbec k žádné změně a k žádnému snížení. Když k tomu vezmeme v potaz příjmy z windfall tax, kdy vláda počítá i v příštím roce s více než 30 miliardami, bez nich by mohl být deficit dokonce ještě vyšší než letos. Podle prezidentova poradce Davida Marka už daň nemá jiný důvod, než že bez ní by rozpočet nevycházel.
Evropu v její ekonomické stagnaci, celkovém úpadku a neschopnosti konkurovat nemůže v příštích letech čekat nic moc dobrého, pokud nedojde k převratné změně. Mezinárodní měnový fond (MMF) ve svém posledním výhledu růstu ekonomiky čísla eurozóny ještě zhoršil. A to hlavně pro Německo, které za letošek vykáže nulový růst a ani příští rok nebude přílš veselý. Jeho hospodářský model se vyčerpal, jak mnozí upozorňovali již dříve. Volkswagen nyní potvrdil plán zavřít v Německu nejméně tři závody a zrušit desítky tisíc pracovních míst. Ještě více může Evropu podlomit potenciální výhra Donalda Trumpa, který slibuje rozpoutat novou obchodní válku.
Dříve bývali ministři financí při sestavování rozpočtu opatrní, teď je to naopak, pravil na adresu ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) a jeho návrhu státního rozpočtu na příští rok bývalý guvernér centrální banky a někdejší premiér Jiří Rusnok. V pořadu ČT Otázky Václava Moravce poukázal na to, že rozpočet je postavený na neschválených zákonech, což se dříve nedělo.
Vraťme se ještě k výroku Andreje Babiše o zestátňování ČEZ. Respektive o vykoupení podílů menšinových akcionářů. Je totiž docela zásadní a neměl by se smést jen komentáři o tom, že Babiš neví, co říká. A že jde jen o jeho (dost chytrý) předvolební tah, který nemá hlouběji promyšlený. Spekulacím ještě více zavdal ministr dopravy Martin Kupka, který dosti nepromyšleně reagoval na Babiše slovy o tom, že daňové poplatníky svými řečmi obral o „stovky milionů navíc“.
Když nemáš pro něco vysvětlení, použij absurdní příměr, proti kterému ani nelze argumentovat. Tak by se dal zjednodušeně popsat způsob, jakým ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) obhajoval chybějící desítky miliard v návrhu státního rozpočtu na příští rok. V tomto případě šlo konkrétně o příjmy z prodeje emisních povolenek, kde je od začátku nejen Národní rozpočtovou radou upozorňováno na zcela nadhodnocený výdaj.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) s novým ministrem průmyslu Lukášem Vlčkem (STAN) konečně prozradili, co chtějí dělat s chybějícími více než deseti miliardami na dotace na zelené zdroje. V návrhu rozpočtu na příští rok opravdu zůstane Stanjurova částka pouze osm a půl miliardy. Když to nebude stačit, prý se peníze v rozpočtu najdou v rámci jiných výdajů a schodek se nenavýší.
Rok před sněmovními volbami se premiér Petr Fiala (a celá jeho ODS) podle všeho rozhodl sázet na Green Deal a jeho zmírnění. Premiér napsal komentář o tom, jak se „Evropa musí probudit, jinak končí“, jak se musí podpořit české firmy a že jeho vláda celou dobu klimatickou politiku Bruselu mírnila. Není tomu tak, což dokazují i výroky některých členů ODS.
Nedávno jsme na těchto místech psali o všech zásadních úskalích dostavby jaderných bloků v Dukovanech. Tedy o tom, jak je celý tendr napadán za všech stran, jak česká vláda i ČEZ jako investor mlčí a daňoví poplatníci (zároveň spotřebitelé v budoucnu, doufejme, vyrobené elektřiny) čekají, jestli zaplatí hodně, nebo ještě víc. Do toho je tady český průmysl a české firmy, které se do jaderného projektu mají zapojit – a které teď netuší, na čem jsou. A kromě toho by nám neměly uniknout nedávné výroky stínového ministra průmyslu Karla Havlíčka z ANO. Tuzemský průmysl měl mít (tedy stále má mít) 60procentní podíl na zakázce, což se v tuto chvíli zdá jako nereálný slib.
Silný kapitálový trh plnící svou primární funkci. To je něco, co nemá ani Evropská unie, což opět vyzdvihuje Mario Draghi ve své zprávě o konkurenceschopnosti Evropy, a už vůbec to nemá Česká republika. Dlouhodobě u nás funguje tradice neefektivního bankovního financování. Tedy že firmy si jdou raději půjčit peníze do banky a následně jí dluh s úroky splácí, než aby přišly za investory na trh.
Máme nového ministra průmyslu Lukáše Vlčka. Znamená to pro nás něco? Ne, vůbec nic. Spolu s Vlčkem máme také jeho novou vládní hospodářskou strategii, která si dává za cíl zařadit Česko do roku 2040 mezi 10 nejbohatších zemí Evropské unie. Také má prý samozřejmě nastartovat hospodářský růst a zvýšit naši konkurenceschopnost. Znamená pro nás něco nová strategie? Také ne. Asi bychom nespočítali, kolik takových strategií už bylo slavně představeno, ale ve finále se buď žádné plány nedotáhly, nebo se pro jistotu nezačalo dělat vůbec nic a plynule se na ně zapomnělo.
Je to v něčem přelomové. Už ani významná mainstreamová média se nebojí otevírat téma, které bylo dříve spíš tabu. Naspoledy to byl teď o víkendu Bloomberg, který hovoří o nezastavitelném úpadku a ochrnutí EU. Evropský projekt nefunguje, Evropa dojíždí na svůj sociální model, přeregulovanost a „předotovanost“. A kritika přichází i z vlastních řad. Nedávno se k ekonomickému zaostávání Evropy znovu tvrdě vyjádřil francouzský prezident Emmanuel Macron
I přes silnou kritiku od Národní rozpočtové rady (NRR) doporučil rozpočtový výbor Sněmovně, aby v prvním čtení schválila základní parametry státního rozpočtu na příští rok. Ani tak nejde o to, že se počítá s obrovským schodkem 241 miliard (o deset miliard navýšeným kvůli výdajům spojeným s povodněmi), ale především o to, že koaliční poslance patrně nechává v klidu fakt, že v rozpočtu chybí kolem 50 miliard.
