Tag: Historie

Články k tagu

Císař se zacpanýma ušima

I v šestaosmdesáti letech je režisér Ridley Scott velice zaměstnaný muž. Během posledních dvou let měly premiéru tři jeho celovečerní filmy, další projekty jsou v různých stadiích příprav, mimo jiné i pokračování Scottova slavného Gladiátora. Na tiskových konferencích si režisér zjevně užívá roli podrážděného filmového „imperátora“, který si může dovolit pozurážet úplně všechny. Nejinak to je i po premiéře jeho velkofilmu Napoleon. Požádán o reakci na nepříznivé kritiky ve francouzských médiích (v jiných zemích včetně Česka má film spíš dobré recenze), Scott odpověděl: „Francouzi, ti nemají rádi ani sami sebe.“ Prostořece vtipné. A taky docela anglické.

Pochybná legenda o Kennedym

John Fitzgerald Kennedy je nejmytologizovanější americký prezident. Mladý a energií nabitý politik se stal ikonou a nenaplněnou nadějí Spojených států. Šanci na změnu ukončila před šedesáti lety kulka v Dallasu. V Kennedyho legendě tím tak začal úpadek USA. Jeho nástupce Lyndon Johnson zatáhl Ameriku do války ve Vietnamu. Rasové napětí narůstalo. Studená válka se vytočila do nových obrátek. Se smrtí Kennedyho skončil zlatý americký věk dříve, než vůbec začal.

Plameny z pantera na zámku Eggenberg

A v tom Hradci si ještě nenechte ujít zámek Eggenberg, to je vskutku velkolepá stavba, to se Eggenbergové opravdu vytáhli. Pravil Karel Schwarzenberg, když jsem s ním v říjnu konzultoval svou cestu do Štýrského Hradce, jak jsem se o tom zmínil před čtrnácti dny. Graz on osobně dobře znal, jednak to není daleko od rodinného zámku v Murau, jednak tam nějakou dobu studoval, byť se jinak o svých studiích vyjadřoval spíš lakonicky, neboť důležitější pro něj byly univerzity života.

Z objevu, který otřásl vědeckým světem, se nakonec vyklubal fejk a obří ostuda

Nález lebky tzv. piltdownského člověka měl být dlouho hledaným spojovacím článkem mezi lidoopem a člověkem. Jenže se jednalo o podvrh vytvořený z lebeční kosti člověka a čelisti orangutana. Pravda o tomto jednom z největších vědeckých objevů 20. století, který se stal jednou z jeho největších ostud, vyšla najevo před 70 lety, 21. listopadu 1953. Tajemství pozůstatků piltdownského člověka však zůstalo nerozluštěno dodnes, jejich původce se nepodařilo vypátrat.

Sycamore Gap

Hadriánův val přetínal britský ostrov od moře k moři v délce osmdesáti římských mil. To je nějakých sto sedmnáct kilometrů. Za nejoblíbenější platí centrální část ložená v pastvinách, která se táhne přes strmé hřbety geologicky dobrodružnou krajinou, vizuálně drsnou i v červenci. Zde se také dochovalo ze zdi, věží, valů, pevností a měst zdaleka nejvíce. Lze tu strávit přinejmenším týden a bude to užitečný čas, který vám zůstane v paměti. V sedle mezi dvěma pahorky se před lety na britské straně zdi usadil strom.

„Churchill byl válečný zločinec,“ tvrdil v britské televizi vykladač islámu

Britský vysokoškolský učitel zabývající se islámem Mohammed Hijab označil v britské TalkTV bývalého britského premiéra Winstona Churchilla za „válečného zločince“. Proti tomuto tvrzení se v pořadu Pierse Morgana tvrdě ohradil rabín Shmuley Boteach, podle kterého zachránil Churchill svět před nacistickým terorem. Hijab také označil izraelského prezidenta Isaaca Herzoga za „slizštějšího než lubrikanty, které prodává v sexshopu své dcery“. Informuje například server Daily Mail.

Paradox Schwarzenberg

V tomto politicko-občanském nekrologu si nejprve připomeňme, kým vším Karel Schwarzenberg nebyl. Nebyl politickým myslitelem, je otázka, zda bychom ho vůbec měli řadit mezi intelektuály. Nezůstaly po něm žádné vlastní rukou psané texty s nějakým obecným přesahem. Nebyl ani žádným architektem novodobého českého státu, jakkoli i to teď zaznělo. Konečně když se později stal politikem, nebyl stranickým manažerem a vůdcem, byť jednu stranu založil. A přece je zřejmé, že s Karlem Schwarzenbergem 12. listopadu odešla jedna ze zásadních postav polistopadové doby.

Černochová v Kyjevě uctila památku československých vojáků

Česká ministryně obrany Jana Černochová o víkendu na Ukrajině uctila padlé československé vojáky, kteří se před 80 lety podíleli na osvobození Kyjeva. V tiskové zprávě to v pondělí uvedlo české ministerstvo obrany. Černochová sdělila, že považuje udržování vojenských tradic za natolik důležité, že se rozhodla vydat na Ukrajinu i přes nepříznivou bezpečnostní situaci. Ukrajina se od loňského února brání ruské vojenské agresi. Osvobození Kyjeva je považováno za nejúspěšnější operaci československých pozemních vojsk za 2. světové války, uvádí se v tiskové zprávě.

Válka je vůl. Ale to ví každý

Jediným dobrým výsledkem první světové války, jejíž konec byl včera připomínán (jinde v Evropě, především v Anglii a Francii, se to děje mnohonásobně víc než u nás), je existence Dobrého vojáka Švejka. Tedy té knihy, která přitom obsahuje značnou míru jedovaté destrukce, jež je tam ovšem po právu popsána. Jinak všechno, co z konce té „velké války“ plynulo, bylo horší než to, co bylo před ní. Dokonce i pro nás, protože to, že jsme měli konečně „národní stát“, bylo sice hezké, ale jak známo, on to žádný národní stát nebyl, proto také tak dopadl.

Sto pět let od první světové války. Zapomenou Britové?

Dnes před sto pěti lety skončil jeden z nejstrašnějších konfliktů dějin. V jedenáct hodin 11. listopadu 1918 utichly výstřely na západní frontě první světové války. Vyčerpané Německo stálo na pokraji zhroucení a souhlasilo s příměřím, o kterém dobře vědělo, že se jedná o uznání porážky. V Česku je 11. listopad přebit oslavami získání nezávislosti 28. října, i když i u nás existují spolky, jež se ho snaží připomínat. Konec první světové války je spíše čas radosti z vytvoření vlastního státu. Na západ od nás, zvláště v anglosaském světě, tomu tak není. Je to čas rozjímání, vzpomínání na padlé a připomínání válečných hrůz.

Štír českých dějin ve Štýrském Hradci

Pětkrát denně odjíždí z Prahy přímý vlak do Štýrského Hradce, první ráno ve tři čtvrtě na pět, poslední půl hodiny před půlnocí. Trvá to sice skoro sedm hodin a člověk si musí docela připlatit, ale zvlášť poslední dvě hodiny z Vídně do Grazu stojí za to. Rakouská Jižní dráha (Südbahn) tam za pověstným Semmeringem vystoupá do výšky skoro tisíc metrů a ve velkolepých obloucích přejede mezi skalami hranice mezi Dolními Rakousy a Štýrskem, čímž se už před sto osmdesáti lety stala první horskou železnicí na světě.

Čeští egyptologové objevili v Abúsíru hrobku královského písaře

Čeští egyptologové objevili letos na jaře na pohřebišti v Abúsíru bohatě zdobenou šachtovou hrobku dosud neznámého hodnostáře Džehutiemhata, který působil jako královský písař. Z kosterních pozůstatků se podařilo zjistit, že zemřel mladý a trpěl osteoporózou. Objev hrobky je důležitý pro další pochopení dějin starověkého Egypta na sklonku jeho slávy, informovala na webu Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, kde Český egyptologický ústav působí.

Co mají Arabové proti Palestincům

„Jsme připraveni obětovat miliony životů, abychom zajistili, že nikdo nenaruší naše území,“ prohlásil egyptský premiér Mustafa Madbúlí. Neměl tím však na mysli možný izraelský vpád, ten stejně nikdo neplánuje, ale oznamoval tím, že Káhira nehodlá vpustit do země palestinské uprchlíky z Pásma Gazy. Egypt s Gazou přímo sdílí hranici, je tedy logickým cílem pro Palestince prchající před válkou rozpoutanou Hamásem. K přijetí Palestinců se však příliš nemají ani ostatní arabské země. Pokud známe historii působení Palestinců v regionu, nelze se příliš divit.

Blízký východ bez pověr a iluzí

Začala očekávaná pozemní invaze izraelské armády do Pásma Gazy. Hrozí, že by tentokrát izraelsko-palestinský střet mohl přerůst v regionální, nebo snad ještě širší válku? Trochu jinou perspektivu nabízí Turecko, tradiční člen západní komunity ve vojenské a bezpečnostní rovině, současně ale sunnitská velmoc, jejíž současný prezident Recep Tayyip Erdoğan má podobně jako Hamás kořeny v Muslimském bratrstvu. V sobotu na obřím mítinku v Istanbulu Erdoğan obvinil Izrael z válečných zločinů a Západ, že je skutečným hybatelem masakrů v Gaze, dokonce z vytváření „atmosféry křížových válek“.

Lví výstup na Bílou horu

Víte, že tady se za první republiky konaly slavnostní vojenské přehlídky? Masaryk tady jezdil na koni, ne na Václavském náměstí nebo na Letné, ale tady na něm jezdil! Tady, kousek od Bílé hory, to bylo velmi symbolické. Všechno je to tady vlastně symbolické, řekl Petr Pithart, když jsme v autě míjeli pláň podél obory u letohrádku Hvězda. Ani jeden z nás neřídil, vezl nás přítel Daniel a zorganizoval to Jan Vít, který navrhoval, že by tam tedy mohla být jeho jezdecká socha, Masarykova, nikoli Pithartova, i když i to by přicházelo do úvahy. Cílem naší podzimní výpravy byla Bílá hora. Velmi symbolické místo.

Úžasný svět rojníků, vazačů a gentlemanů

Mistrovství světa v ragby ve Francii našlo v Česku až překvapivě velké množství nadšených diváků a divaček. Strhla je nejen sportovní stránka věci, ale i svět ragby se svou svébytnou kulturou, chováním hráčů i fanoušků, hodnotami, které se zdají vymykat normám komercializovaného sportu. Ragby je v jejich očích sport, který naplňuje nějaký tradiční ideál. Jsou v něm peníze, ale ne absurdně velké, hráči se navzdory obrovskému fyzickému vypětí a někdy jistě i bolesti dokážou ovládat, projevují vůči soupeři respekt, nesimulují, nechovají se zákeřně, na slovo poslouchají rozhodčího.

Vyhynutí dinosaurů po dopadu asteroidu způsobil prach, zjistili belgičtí vědci

Dinosaury vyhubil prach vyvržený dopadem asteroidu, který před 66 miliony let změnil podobu života na Zemi. Vyplývá to z vědecké studie založené na počítačových simulacích, kterou v pondělí zveřejnili belgičtí výzkumníci. Kataklyzmatický dopad planetky Chicxulub o průměru deseti až patnácti kilometrů v oblasti dnešního poloostrova Yucatán v Mexickém zálivu vyhubil dinosaury. Přesná povaha smrtícího úderu však vědce zaměstnává již celá desetiletí, za viníky jsou považovány požáry, následné saze, sopečné erupce a obří množství síry.

Dobře známá schémata

Upoutáni válkou na Ukrajině a v posledních týdnech také v Izraeli neměli bychom přehlížet, že nejde o jediné konflikty současné Evropy: neustále totiž doutná také západní Balkán – jednak Bosna, jednak Kosovo. To na sebe ostatně v uplynulých týdnech upozornilo právě kvůli bitce: po přestřelce a explozích na severu země 24. září, při nichž byli v obci Bajnska napadeni „zelenými mužíčky“ – neboli po vzoru ruské akce na Krymu nejasně uniformovanými útočníky v autech bez poznávacích značek – tři kosovští policisté. Jeden z nich při útoku zemřel.

Jezuita Balbín pro naši dobu

Bohuslav Balbín (1621–1688) je postava, na níž je v obecném povědomí nejznámější ulice na Vinohradech a pak snad ještě, že to byl jezuita a měl nějaké problémy pro své vlastenectví, přičemž nad tím visí ta záhada, jak mohl být zároveň jezuita i vlastenec. Trochu znalejší té věci vědí, že ty problémy měly intimní ráz, a pokud jde o spojení jezuitství a patriotismus, to bylo v barokních Čechách spíš pravidlem než nějakou výjimkou, natož zapovězenou. Věci jsou zkrátka vždycky trochu složitější.

Poslední hospodář na Rýchorách

Byl konec září na Rýchorách. Z plošiny, kde kdysi stála Maxova bouda, kterou tam na konci předminulého století přivezl továrník Max Hirsch z pražské zemské výstavy, se kraj nejvýchodnějších Krkonoš jevil jako rýha, jež zvolna směřuje do lavoru Čech. Trochu níž nalevo bylo možné si představit městečko Žacléř, odkud jsem se sem vydrápal.

Krajina posedlá nicotou

Určit mentální věk filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce je obtížné. Zpracovává téma toho typu, který vyhledávají pokrokoví mladí autoři. Zpracovává historii, o níž se až donedávna málo vědělo, je to historie odporného zločinu, jehož se dopustili bílí Američané na původních obyvatelích kontinentu. Jeho motivem navíc byla nezřízená chamtivost jdoucí přes mrtvoly, která je v očích pokrokové levice temnou hnací silou kapitalismu. Příběh tu ale vyprávějí a inscenují staří lidé, dokonce patřící do té „nejhorší“ skupiny populace. Sousloví „starý bílý muž“ je některými lidmi vnímáno jako kvintesence všeho, co je ve světě špatně.

Selhání představivosti

Co byla nejspektakulárnější válečná dezinformační operace všech dob? Nebo aspoň moderní doby, protože proslulost trojského koně už těžko něco překoná? Patrně operace Mincemeat. V roce 1943 se Spojenci chystali otevřít novou frontu v Evropě a z mnoha důvodů bylo logické, že to bude invaze na Sicílii. Britové se přesto souborem zastíracích manévrů pokusili přesvědčit nacisty, že cílem bude Řecko a Sardinie. Jejich zlatým hřebem byla operace Mincemeat, na níž se podílel i budoucí tvůrce Jamese Bonda Ian Fleming. Britové si opatřili čerstvou mrtvolu a vytvořili jí falešnou identitu jistého kapitána Williama Martina.

Lichtenštejnové zámky v Lednici a Valticích nedostanou, neuspěli u krajského soudu

Majetek na Břeclavsku, mimo jiné zámky v Lednici a ve Valticích, stát a další instituce nemusí rodu Lichtenštejnů vracet. Krajský soud v Brně dnes potvrdil rozhodnutí soudu v Břeclavi, který zamítl žalobu Nadace knížete z Lichtenštejna požadující vydání majetku od státu, jenž podle ní užívá neoprávněně. Lichtenštejnové přišli o tento majetek v roce 1945 na základě Benešových dekretů. Právní zástupce nadace Aleš Linhart novinářům po jednání řekl, že podá dovolání k Nejvyššímu soudu.

Za Kaczyńského bylo demokracie víc než za Tuska

Těsně před nedělními parlamentními volbami jsme si o hospodářském i politickém vývoji Polska za osm let vlády konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS) povídali s varšavským profesorem finančních věd Zbigniewem Krysiakem. Profesor vede programovou radu Institutu pro Schumanovo myšlení (jde o francouzského politika Roberta Schumana, který stál po válce u zrodu evropské integrace; Schuman si ovšem představoval Evropu volnější, než jak se posléze vyvinula). Do Prahy Krysiak přijel na mezinárodní konferenci Patrimonia Sancti Adalberti nazvanou Budoucnost střední Evropy. Takže – jaká je budoucnost Polska a jaká je budoucnost Polska ve střední Evropě?

Eintopf na rýnských hradech

Na vojenské katedře Univerzity Karlovy vynikal v lampasáckém sboru jistý plukovník Kočíř, který si rád hrál na intelektuála. Měl nás na tzv. politickou přípravu, což byla obzvláštní příšernost, ale aspoň to byla zábava. A tento zelený vzdělanec měl parádní číslo s Loreley… Začalo to tím, že pravil vemlouvavým hlasem: „Soudruzi studenti, jsou mezi vámi germanisté? Pak jistě znáte báseň Heinricha Hajného Loreley…“ A spustil, afektovaně, jako by byl třeba herec Přeučil: „Ich weiß nicht, / was soll es bedeuten, / Daß ich so traurig bin...

„Loajální“ lidé a jejich debaty

Ve dnech, kdy se rozpohybovaly dějiny, těm, kdo ten pohyb sledují zdálky, nezbývá než o nich debatovat – zapáleně, analyticky, nějak. Co tak dělat jiného, když se děje něco tak enormního a děsivého, s tak velkou potencí ovlivnit svět? Soudobá debata má ale taky svoje zákonitosti a zvyky a je někdy, mírně řečeno, udivující pozorovat, jak to vypadá, když je v jejich duchu zpracovávána událost tak ohromná a svou krutostí tak daleko přesahující hranice představitelného.