Zní to jako zápletka Jurského parku. Mezinárodnímu vědeckému týmu se podařil fantastický úlovek. Při vykopávkách v Barmě narazil na jantar se zachovalými pozůstatky prehistorické žáby z doby před 99 miliony lety. Zkamenělina poskytuje dosud nejranější důkaz o tom, že žáby obývaly vlhké tropické lesy v období křídy. Informace o nálezu tým zveřejnil prostřednictvím prestižního vědeckého časopisu Nature.
Pomník Rudé armády na pražských Hradčanech někdo poničil, konkrétně z něj urazil na vrchu se tyčící rudou hvězdu. Stalo se tak jen pár dní po tom, co hvězdu někdo nabarvil narůžovo. Na situaci upozornil mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, který se před několika dny v čištění rudé hvězdy osobně angažoval.
Českým obětem sovětských represí vznikl v Kazachstánu památník. U města Karagandy jej ve čtvrtek odhalili představitelé českého zastupitelského úřadu. Události se zúčastnily stovky lidí, oznámilo v tiskové zprávě sdružení Gulag.cz. V Kazachstánu byly hlavně v letech 1937-1938 popraveny desítky československých občanů a další stovky prošly místními pracovními tábory.
Škoda, že u nás nejsou známé práce Bernarda Lewise, historika Blízkého Východu, který zemřel minulou sobotu ve věku nedožitých sto dvou let. Byli bychom ušetřeni objevných komentářů na téma, že Arabům vděčíme za arabské číslice a že musíme chápat, že nám zazlívají křižácké války.
V prvních dnech existence nového státu Izraele v květnu 1948 mu Československo poskytovalo materiální pomoc, a to i přes embargo OSN na dovoz zbraní na Blízký východ. První dodávka zbraní tam směřovala již v lednu 1948, do Izraele došlo přes 80 letadel a Československo na svém území poskytlo výcvik asi 150 izraelským specialistům, pilotům či parašutistům. Jak řekl první izraelský premiér ben Gurion: „Československo zachránilo Izrael před porážkou a zničením.“ Tehdy také vznikla báseň jednoho z nejznámějších izraelských básníků Natana Altermana oslavující „českou pušku“, která se dostala do slabikářů židovských dětí.
Mají také Němci své blanické rytíře? Ale ovšemže mají. Místo svatého Václava spí v jejich čele císař Fridrich Barbarossa, obklopen svými věrnými rytíři, panoši a trpaslíky v německém Blaníku, v durynské hoře Kyffhäuser. Metry dlouhý rudý vous prorůstá dubovým stolem, císař podřimuje a jednou za sto let se zeptá zbloudilého pasáčka, zda černí havrani nesváru stále poletují kolem hory. Protože dokud nezmizí, on bude dále podřimovat a čekat, až v čele sjednoceného národa znovu nastolí svou slavnou Říši.
O trevírském vyvolávání duchů se toho v českých médiích napsalo dost. Filipiky pro a proti, v jejichž rámci se uctívání Marxe stalo novou západoevropskou hodnotou, pro niž bychom měli mít minimálně pochopení, nebo naopak dalším symptomem rozkladu západní civilizace, urgujícím nezbytnost překreslení mentálních map – co je Západ a Postzápad, co je levice a pravice.
Výročí konce druhé války letos odnesl dejvický maršál Koněv, který byl polit růžovou barvou, a „levicový sociální demokrat“ Jaroslav Foldyna, který málem přišel o jazyk, jejž chtěl dle svých slov „dát aktivistovi“.
Film Tiché místo režiséra a herce Johna Krasinského je zvláštní a velmi vzácný úkaz – snímek, ve kterém je dobře vlastně všechno včetně věcí, které v něm dobře nejsou, které jsou třeba docela pitomé. Tiché místo je velice zábavná pakárna, rozumně dlouhý a vtahující film, založený na nesmyslné premise, kterou ale důkladně vyždímá, snadno čitelnými a adekvátně vykreslenými postavami, někdy udržuje diváka v napětí, jindy ho skoro rozesměje svou hrdou stupiditou. Zábavný film, efektivní zabiják času, který nepřetéká ambicemi být také o něčem důležitém (i když možná a jenom trochu je).
Oslavy dvoustých narozenin Karla Marxe vyvrcholily v sobotu velkou vzpomínkovou akcí v režii německé sociální demokracie (SPD).
Oslavit 200. výročí Marxova narození přijel do Trevíru i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. V projevu se Karla Marxe zastával s tím, že by měl být vnímán v kontextu doby. „Nepřijatelné“ a „facka postkomunistickým zemím“, zní kritika. V rodišti německého myslitele bude mimo jiné odhalena jeho socha v nadživotní velikosti, kterou Trevíru darovala Čína.
Vyhlášení nezávislého Československa mělo do sebe něco komického, minimálně v očích zahraničních pozorovatelů. K prvnímu pokusu došlo 14. října 1918, kdy se lid sešikovaný na pražských předměstích vydal pod vedením národního socialisty Václava Klofáče na Staroměstské náměstí. Tam měla být podle plánu vyhlášena republika. Rakousko-uherský velitel Prahy, polní maršál Zanantoni, se však držel rozkazů místodržícího, hraběte Coudenhove-Kalergiho, a rozestavěl policejní hlídky, které zakázaly průvodu vstup do města.
Filosof a revolucionář Karl Marx by měl být vnímán v kontextu své doby a neměla by se na něj svalovat zodpovědnost za zločiny komunismu. V proslovu v západoněmeckém Trevíru to v pátek u příležitosti dvoustého výročí Marxova narození řekl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. V rodišti německého myslitele se v sobotu otevře několik výstav, v centru města bude odhalena jeho socha v nadživotní velikosti. Proti oslavám Marxova narození se konají i protesty.
Už první okamžiky nezávislého Státu Izrael jako by předznamenávaly jeho budoucnost. Čtrnáctého května 1948, osm hodin předtím, než britský mandát v Palestině a Transjordánsku vypršel, vyhlásil David Ben Gurion nezávislost Izraele. Deklarace nezávislosti přitom byla dopsána pouhou hodinu předtím; signatáři se nemohli do poslední chvíle shodnout, jakým způsobem a zda vůbec do historického dokumentu zahrnout Boha.
Bývalý prezident České republiky Václav Klaus se v pátek v německém Trevíru zúčastní série akcí pořádaných německou stranou Alternative für Deutschland varujících před opětovným vytvářením kultu osobnosti Karla Marxe (AFD gegen Marx-Kult). Ve stejný den předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zahájí ve stejném městě oslavy Marxova narození.
Náš stát dělá všechno pro to, aby nevznikla nezávislá svobodná historická obec, v níž se mohou historici navzájem kritizovat za pokřivení historické pravdy a mohou i kritizovat stát za propagandistické zneužívání historických faktů.
Jen málo počítačových her získalo v reálném světě takový vliv jako hra World of Tanks, která se stala velikým fenoménem i mimo hráčskou komunitu. Výrazně podnítila zájem o historické obrněnce, což ukazuje mj. nový ruský film Tanky, jenž má premiéru 26. dubna a točí se okolo slavného T-34. O plusech a minusech tohoto vozidla se stále debatuje. Šlo o vynikající design, nebo naopak o přeceňovanou sbírku nedostatků?
Krátce po půlnoci na 14. března 1918 opustil nádraží v ukrajinském Bachmači poslední vlak odvážející vojáky 4. pluku československých legií dál na východ. Tři pluky legionářů zdržovaly v Bachmači necelý týden dvě německé divize, aby zabezpečily ústup jediným směrem, kterým se 40 tisíc československých vojáků mohlo vrátit do Evropy.
Novým šéfem investiční banky Rothschild & Co bude sedmatřicetiletý Alexandre de Rothschild, syn stávajícího ředitele Davida. Bude již sedmou generací v čele firmy založené před více než dvěma sty lety, informovala v úterý agentura Reuters.
Archeologové našli na německém ostrově Rujana v Baltském moři stovky více než 1000 let starých mincí, prstenů, perel, náramků či náhrdelníků. Podle agentury DPA jsou spojovány s dobou legendárního dánského krále Haralda I., přezdívaného Modrozub.
Tak se jmenuje kapitola věnovaná Sýrii v knize českého arabisty Miloše Mendela Arabské jaro (Historické a kulturní pozadí událostí na Blízkém východě)
Pod názvy Tajemná místa nacismu a Tajemná místa komunismu přišly na knižní trh dva bedekry současně. První napsali Milan a Roman Plchové, druhý je dílem Magdaleny Karelové. Obě příručky mají podtitul Fascinující místa české historie, na obálkách vidíme snímky jakýchsi podzemních slují, opravdu trochu tajuplných, a aby bylo každému zcela jasno, tak i portréty dvou zločinců, jejichž jména jsou synonymy pro dané ideologie: tu Adolfa Hitlera, tam Josifa Stalina.
Kazatel Martin Luther King je považován za nejvýznamnějšího bojovníka za lidská práva a rasovou rovnoprávnost v USA. Patřil mezi charismatické řečníky a do historie se zapsal svým projevem s opakujícími se slovy: „I have a dream ...“ (Mám sen), který byl v roce 1963 vyvrcholením pochodu za práci a svobodu. I když King před 50 lety, 4. dubna 1968, zemřel na následky atentátu, jeho myšlenky a pokojné hnutí za rovnoprávnost již nebylo možné zastavit.
Je po Velikonocích. Někdo v těch dnech pořád ještě myslí na Kristův příběh, který se o těch novolunních dnech skončil, aby zase tajemně začal. V téhle zemi se udělalo mnohé pro to, aby mu lidé přestali rozumět, ale udělalo se také hodně pro to, aby si ho jiní připomínali v jeho původním smyslu. Jako cestu, která je provázena bolestí a ranami, na jejímž konci je pochybnost, zda člověka, který tím prošel, Bůh neopustil.
Někdo v životě učiteluje, někdo sedí na úřadu, někdo vaří pivo, někdo sbírá motýly… a někdo hledá hromadné hroby Stalinových obětí, exhumuje jejich ostatky, identifikuje je a vrací z nebytí do posmrtné reality.
Sovětská společnost si sice ještě na desítky let udržela totalitní charakter, smrtí sovětského diktátora Josifa Stalina ale před 65 lety, 5. března 1953, skončila jedna z nejtragičtějších epoch v dějinách lidstva. Vlastním jménem Josif Vissarionoviče Džugašvili vládl neomezenou mocí od roku 1927 a podle mnohých odhadů se stal jedním z největších zločinců 20. století. Podle odhadů byly popraveny v stalinských čistkách, zahynuly v obávaných pracovních táborech (gulazích) nebo v občanské válce a podlehly hladomoru v 30. letech desítky milionů lidí.
Představitelkou Johanky z Arku na jarních slavnostech ve středofrancouzském městě Orléans bude letos poprvé míšenka. Poté, co příslušný úřad v pondělí oznámil, že Pannu orleánskou ztvární sedmnáctiletá dcera beninského otce a polské matky, se na sociálních sítích objevila záplava rasistických urážek. Zabývá se jimi místní prokuratura. Autorům hrozí až pět let vězení, píšou francouzská média.
Být potomkem českého premiéra v demisi má svoje, řekněme, specifika.
Nizozemský parlament ve čtvrtek schválil rezoluci, kterou masakr Arménů v Osmanské říši za první světové války uznal za genocidu. Turecko, které je nástupnickým státem Osmanské říše, označení událostí roku 1915 za genocidu dlouhodobě odmítá. Dnešní rezoluci Ankara rázně odsoudila a vyzdvihla skutečnost, že není právně závazná. Rozhodnutí zákonodárců zřejmě zhorší již tak napjaté nizozemsko-turecké vztahy.
Dnes v Havlbrodě zemřel Jaroušek Med, napsal mi včera vpodvečer v textové zprávě Zdeněk Jančařík, salesiánský kněz a v posledních letech možná jeho přítel nejvěrnější.
